Plaváčci

Na Velikonoční neděli. Za krásného počasí. Po vodě tam (Tišnov - Veverská Bitýška), autobusem zpátky. Holky poprvé na vodě a nadšené!

Báli jsme se, že mladší Terezka nevydrží tak dlouho sedět. Ale zazpívala celý svůj repertoár písní a vydržela. A tvrdí, že příště jede zas..

Nezbytná svačinka nad jezem, pošťourání se klacíkem ve vodě, jeden podjetý padlý strom, jeden po břehu přenesený. A spousta Klárčiných hlášek typu: Mamko, hlas ty kameny! nebo Taťkooo, mamka pořád fotí a nepádluje!

V Bitýšce první letošní zahrádka a na ní zasloužená pizza. Pak desetiminutový osvěžující spánek (holek) v autobuse. A jak to tak bývá, doma rodičovstvo padlo únavou a děti jim do desíti skákaly po hlavě...

Zelené a špenátové

Nebylo to úplně v plánu, ale v našich letos dost improvizovaných dekoracích i nabarvených vejcích zavládla zelená. Asi nedostatek jara nebo co...

Zvládli jsme podpořit misijní tvoření dětí zakoupením bavlnkou omotávané kraslice. Nezvládli jsme takové podobné vejce vytvořit, i když to bylo v plánu. Nabarvili jsme dost vajec (druhá várka byla červená) a polepili je samolepkami a smršťovacími "košilkami". Nezvládli jsme žádné složitější zdobení - snad příští rok :) Omlouvám se tím, že nálepky namáčené ve vodě holky fakt bavily!

Nasadili jsem na poslední chvíli ječmen a vůbec nedoufali, že stihne do Velikonoc vyrůst. A on to stihl! (Klárka poctivě každý den zalívala a potahovala rostlinky očima). V pátek jsme utrhli na zahradě pár větviček (zcela zimně a vůbec ne žlutě vypadajícího) zlatého deště a on za den a půl rozkvetl. 

Během čtyř dnů jsme stihli mít k obědu třikrát špenát, dvakrát ten opravdický, jednou k dnešnímu jehněčímu masu ten z medvědího česneku - mňam. Holky mi z výletu za medvědím česnekem donesly z lesa nádhernou a omamně vonící (jedovatou) větvičku lýkovce. Jen třetí vázu už jsme nenašli, takže skončila ve flašce od Zonky - ale sluší jí to tam.

Zmákli jsme upéct perníčky - pro velký úspěch a velké přemlouvání dokonce dvakrát (ale druhou várku ještě nemáme nazdobenou). Taky dva mazance a velikonoční nádivku a jednou za rok i nezdravou uzenou polívku. Nezvládli jsme (já jsem psychicky nezvládla) dovážku bedýnky jídla od tchýně...

Co jsme nezvládli a co mě fakt mrzí, jsou přání pro známé a kamarády. Zatím snad vždycky jsme něco s holkama vytvořily, jen poslední Vánoce a Velikonoce ne. Já osobně trochu nezvládla své pracovní tempo - už nikdy si na svátky nebudu plánovat žádné (fakt žádné) šití. Protože to stejně nestíhám a jsem pak jen nevrlá a stejně jsou svátky k odpočinku, no ne?

Zvládli jsme celkem vyváženě i každodenní návštěvy kostela, dávkovali jsme myslím tak akorát, aby holky chtěly i další den. Někdy byly holky jen chvilku a v sobotu vůbec, abychom ze mše měli něco i my rodiče. Klárka letos poprvé poslouchala pašije a myslím že  pobrala celý Velikonoční příběh. Ptala se a ptala a ptala.. A já zatím uměla odpovídat. No uvidíme, jak obstojím příští rok...

Dneska jsme zvládli i první jarní outdoorově sportovní odpoledne (o tom v některém dalším příspěvku) . A zapomněli na posunutý čas a nechali si tak ujet autobus a proto přijeli pozdě a nestíhali poslední přípravy na zítřejší potencionální koledníky...

A taky jsem se díky blogu stihla seznámit se dvěma hrozně fajn holkama z Tišnova (no dobře, z Hradčan, ale je to kousek), které mi v sobotu svou návštěvou a svým nadšením a dobrou náladou udělaly hroznou radost. 

A koukám, že už jsem zase nezvládla své předsevzetí napsat jen krátký post a jít spát před půlnocí :)

Ten umí to...

A někdo jiný zase tamto. A všichni dohromady si udělají obrovskou radost, když si to vymění...

Už při první výzvě výměny na blogu Petry Oringle  jsem věděla, že to je skvělý nápad... Vyměnit její dílo za dílo někoho jiného. Neodvážila jsem se ale zapojit a jen závistivě sledovala, jak se krásné věci vyměňují za další krásné věci.

U letošní výzvy už jsem ale nezaváhala ani chvilku (že bych si trochu polepšila co se sebedůvěry týče?) a ukuly jsme s děsně milou a sympatickou Petrou toto:

Peti se hodila šedošedá kabela. K šatům, které už měla zadány u své švadlenky. Vybrala si látku, koženku, střih (a čekala, než já dojedu domů z jarněprázdninové rekreace u rodičů). 

Já už dlouho toužila po její rukou nakreslené mapě. Našeho sice nerodného, ale už pár let obývaného a milovaného Tišnova. Úkol nebyl vůbec jednoduchý, Petra Tišnov nikdy neviděla. A výsledek? Myslím, že nemá chybu. Ta Květnice, ty dříny, Svratka... Koleje, po kterých my bezautoví jezdíme skoro denně. A jeden malý domeček že by byl ten náš? Proporčně by to sedělo...

No prostě, unešená z něj jsem... Včera jsem si ho hrdě donesla domů a kdyby mu nehrozilo zničení od nenechavých holek, nejradši bych jej měla někde jen tak opřený a chodila ho pořád okukovat. Potlapkání by mu ale hrozilo ("jé, mamíí, a proč na tu rozhlednu vede silnice?"), takže je bezpečně ukryt a zítra mu vyrážím pro rám, aby mohl zaujmout své čestné místo...

Kabela Peti dorazila nejpíše až dneska, tak doufám, doufám, doufám, že se bude taky líbit...

Tak, výměnám zdar a Peti moc děkuji za možnost se takovéhle skvělé akce zúčastnit. A kdyby chtěl někdo vyměnit kabelu třeba za interiérové dveře, jdu do toho :))

Když kvetou mandloně..

... a kolegové z ČHMÚ slibují krásný den, je potřeba odhlásit se ze školky, sednout na vlak a vyrazit! Do Hustopečí. 

Nacpali jsem si břicha v restauraci u koupaliště a mandloňovou stezkou kolem statku s lamami, koňmi, klokany, kozami a kdovíčím ještě vyrazili nahoru na mandloňovou rozhlednu. 

Lidí tam bylo tak akorát (následující den o víkendu se to tam nejspíš lidmi jen hemžilo), rozhledna byla taky tak akorát (abych se nebála na ní vylézt). A mandle, kterých se nám po zemi podařilo pár najít.. Byly větší než ty "obchodové", a podle mě chuťově dost výraznější. Mňam.

A koho taky zajímá jak vypadá mandloňový sad, ten ať neváhá - už prý budou kvést jen pár dnů...

Sleva zleva i zprava - na Fleru

Juchů juchů juchů... Počínaje dneškem mám sto nadšenců na Fleru! A to se musí oslavit a ty, co si mě oblíbili, odměnit.

Takže pokud se vám líbí některý z mých výtvorů, neváhejte, po zadání kódu  M1H-MPC-CAY je sleva 10% na vše!! Od teď až do nedělní půlnoci (20.3.). A samozřejmě nejen pro ty, kdo jsou na Fleru mými nadšenci. Jednoduše pro všechny.

Po přidání zboží do košíku a vyplňování údajů k objednávce je potřeba kód vyplnit do příslušného políčka.

Tak snad jsem vám udělala před víkendem alespoň trochu radost...

Konec technologické přestávky?

Náš jarní rozjezd dokončování rekonstrukce je skoro stejně tak pomalý jako ten samotný rozjezd jara. Ale nějaké, i když menší změny máme, to zase jo.

Velkým skokem k lepšímu co se týká kuchyňského úložného prostoru jsou poličky v cihlovém výklenku. Úložný prostor naší kuchyně se tím skoro zdvojnásobil. Dokonce mám teď některá šuplata v lince prázdná... 

Díky oknům v podlaze, o kterých jsem psala třeba tady, se ve slunečných dnech na zdi s výklenkem rozehrává zajímavá hra slunce a stínů. Jinak je v naší kuchyni stínu až kam, z fotek to tak nevypadá, ale hlavně jídelní část pořád světlem nijak zvlášť nehýří. Proto si každý paprsek pořádně užívám. Čím bude s přibližujícím se létem Slunce na obloze výše, tím více poliček zvládne osvítit, až (doufám) pár týdnů v roce bude svítit i na pracovní desku. To pak asi omdlím štěstím :)

Taky jsme konečně dokoupili a muž namontoval záda a bok k našemu kuchyňskému poloostrovu. V předsíni přibyl věšák, a tak je náš komfort bydlení (až na to, že se tam tím pádem s kočárem a s botníkem plným nářadí skoro nedá projít) zase o něco vyšší. Kredenc po babičce jsem konečně dovyklidila, vymyla a umyla, muž dal šuplatům nové úchytky - je teď skoro jako nový. Ještě mu chybí jeden šuplíček, ten je (snad) ještě u našich, a časem ho čeká asi nějaké to přenatření, ale sluší mu to už teď. 

Taky máme v koupelně zrcadlo, což po několika měsících prohlížení sama sebe jen večer v odrazu okna nadšeně vítám. A taky máme v obýváku a kuchyni lišty na přechodu podlahy a zdi. To byl s našimi superkřivými zdmi dost oříšek. Jo, a vydrhla jsem podlahu, kterou jsme nejspíše po naolejování přírodním tungovým olejem začali používat příliš brzy a tím ji děsně zašlapali. Teď už se tváří celkem omyvatelně, tak doufám, že tuhle šichtu (čtvrt hodiny drhnutí na metr čtvereční) už nebudu muset znovu absolvovat. No, uvidíme...

Po Velikonocích nás čeká další velký milník v historii našeho staronového domu - dovezou nám kovové, na míru vyřízlé bočnice schodů, které muž natře naší oblíbenou kovářskou černou, ukotví je na své místo a samozřejmě přidá schodnice, jak jinak než smrkové.

A pak, pak se naše skromné žití rozšíří i do horního patra, čímž se nám obytná plocha ze současného 1+kk zvětší na 3+kk, a to už mě čeká nejspíš infarkt...

BLOG/K?

Co si píšu blog, zaznamenávám si dost věcí přímo tam - vlastně sem... Nebo na pinterest. Občas je ale něco, co se veřejně tak úplně nehodí, přesto to nechci zapomenout. Různé tipy na dárky, nápady na věci, které se chystám ušít, nebo jen úplně obyčejný seznam, co je potřeba koupit v IKEA. Na to mám blok, už druhý, a i ten už hrozí brzy dojít. První dva moc "výstavní" nebyly, ale ten třetí, na tom si dám záležet.

A kdyby někdo taky sháněl blok (ánébó jen neobyčejně obyčejný sešit do školy), mrkněte na tyhle kluky:

Mám teď sice nesentimentální období, ale tenhle Amélčin sešit se zasněným jelenem, ten bych brala. Kam je to jen možné, cpu siluety zvířat (teď zrovna chystám tabulového zajíce na ledničku). Proto mě asi zaujal tenhle spící zajíc od Černé Krysy. No a vzor z vlaštovek nebo kapek, to jsou zatím asi mí dva favoriti - formace. Lákají mě ale i jednoduché a vtipné (polo) kruhové obličeje z dílny TRIK-OZY. Nebo že by trocha melancholie ze dna jezera od La Vert? Každá cesta má smysl a je podle mého dost praktické si to každý den připomínat - bloky od Lucie Ernestové. No a pak už schází jen má oblíbená klikyháková geometrie (les NOTES) a notoricky známé pruhované papelote.

Tak který?