Kdy mě batoh zachránil

 

Bez mučení přiznávám, že doteď jsem byla spíše kabelková, což je asi divné vzhledem k tomu, že už docela dlouho batohy šiju. Poslední půlrok si mě ale batohy přetáhly na svou stranu. Posledním a zásadním důvodem bylo chození části cesty do práce pěšky - to je totiž s kabelkou dost nepohodlné.

A kdy ještě to u mě vyhrál batoh a zachránil mě svou velikostí a praktičností?

- Když se odpoledne udělalo teplo a já mohla jít domů jen v tričku (a zbytek nacpat do batohu)

- Když jsem si zapomněla objednat oběd a krom svačinek potřebovala do práce přibalit i krabičku s hlavním chodem

- Když potřebuji převézt své pracovní povinnosti domů/ do práce (ať už ty papírové nebo digitální v laptopu = teď na home office skoro pořád)

- Když vyrážím s dětmi do města a potřebuji jít naslušno, mít s sebou sto nezbytných věcí a zároveň obě ruce volné

Co vy? Nosíte raději batoh nebo kabelku? A byli jste někdy naopak rádi, že máte zrovna ten den kabelku?

Na fotkách jsou poslední dva ušité a na Fler nahozené kousky - tmavý a světlý, noc a den, elegance a optimismus. Mám dnes nějakou básnickou asi :)

Na Veveří

Jeden výlet z minulého víkendu na připomínku toho, že jaro bylo a zase bude.

Okruh z Veverské Bítýšky kolem Brněnské přehrady na hrad Veveří a po druhém břehu zpět. Lidí víc než byste si přáli, ale i tak to stálo za to, zvlášť v tomto období. Stromy ještě holé, takže výhledy daleké a zelený koberec pod nimi nekonečný. Pod dlouhé době s kamarády, holky nadšené, my nadšení. Jen Terezka by hru na bombu mohla hrát trochu méně intenzivně, abychom ji pak nemuseli čtvrt hodiny hledat po lese. V hlavě samozřejmě sto černých scénářů - mateřská hysterie jako vyšitá.

Polyester

Můj objev posledních týdnů.

Objevila jsem totiž úžasně něžné vzory, u kterých jsem ale bála, že se budete bát :) jejich příliš světlé nepraktičnosti. Tady hned musím připsat, že bát se není čeho, protože všechno, včetně věcí kombinovaných s koženkou, jde vyprat. 

Přece jen jsem ale tyto vzory raději objednala tištěné na polyesteru.

Moje představa tohoto materiálu byla vždycky jako něčeho tvrdého, málo ohebného a nepříjemného na omak. Vůbec to tak ale není, materiál je na svou pověst dost jemný a vlastně příjemný do ruky. A jako bonus odpuzuje vodu a nečistoty, takže když se vám do kapsičky vyšplouchne, mělo by stačit otřít vlhkým hadříkem nebo opláchnout vodou. A když bude hůř - šup s tím do pračky. Nekrčí se, takže pak ani nemusíte složitě žehlit. Tak co, nadchla jsem nějakou švadlenku na šití z tohoto materiálu?

Já se vrhla na etuje. Doslova vrhla, měla jsem v plánu šít něco úplně jiného, ale ono je někdy nutné se na všechno vykašlat a dělat, co se člověku zrovna nejvíc chce. Já vím, že se tím pak všechno sune, ale jednou za čas....

Velikonoce 2021

  

Letošní Velikonoce byly trochu hektické. Covidový lockdown nás i babičky uzavřel do svých okresů a mě se nějak povedlo nechat všechny nezbytné přípravy na ještě pozdější poslední chvíli než obvykle. Muž prohlásil, že na perníčky tím pádem letos pečeme. Ne tak holky. Udolaly mě a já se nechala přesvědčit na pečení perníčků v sobotu odpoledne! Plus sobotní mazance a malování vajec, nedělní dopoledne plné zdobení perníčků. A moje následná nechuť kuchyní i jen projít. Holky pomáhaly jak to šlo, ale síly a chuti bylo letos nějak málo.

Na Velký pátek jsme si podle loňského vzoru prošli novou a ne ještě úplně dokončenou křížovou cestu z Lomnice na Veselí a mě nadchla její jednoduchost a přitom nápaditost. 

Velikonoční dekorování bylo v rukou holek, Terezka to za mě nejspíš brzy převezme celé - moc ji to baví. Mě občas trochu chybí můj minimalismus a přírodní barvy, toho si ale nejspíš v budoucnu ještě užiju dost a dost. Takže letos barvy, hlavně holek oblíbená tyrkysová. Terezčinu velikonoční girlandu jsme zrecyklovali z loňska, vyfouklá vajíčka tentokrát zdobili washi páskou, lepením malinkatých korálků a taky zabalením do fólie pomalované zvýrazňovači - nadšení bylo velké. Plus úžasný zajoch nakreslený Klárkou permanentními fixami. A Sářin perníkový houslový klíč - vůbec netuším, kde se ho naučila.

V pondělí proběhlo (už asi u nás navždy tradiční) hledání malých čokoládových hmyzáků u nás na zahradě - ať žije globalizace. A vlastně se holkám vůbec nedivím - já bych nejradši hledala s nimi. 

Zelený čtvrtek na bledulích

 

Na apríla v rekordních teplotách po letech znovu na bledulích. Po kůrovci vytěžené lesy nad údolím, zelenobílé koberce v údolí, aprílový deštík a moje špatná nálada. I to se (poslední dobou docela často) stává. To aby neprudily vždycky jen holky a vesmír byl v rovnováze.

A na závěr já a roční Klárka na bledulích v roce 2012: