Peněženky

Je to nejvyšší hromádka peněženek jakou jsem kdy doma měla. Dohromady 22 kousků.

...

Od té doby, co jsem před pár lety ušila svou první peněženku tohoto typu, jsem její střih dost vytunila.

Používám pevnější výztuhu, na výšku peněženka mírně zeštíhlela, aby se pohodlně vešla i do zadní kapsy kalhot. Dvě kapsy na karty jsou teď prošity přesně v místech, aby se do každé kapsičky vešla 1-3 karty (věrnostní, platební, ...) a aby karty nevypadávaly.

Vnitřek  šiju u všech peněženek stejný - kapsu na mince ze stejné designové látky jako vnějšek, zbytek jednoduše černý.

Pořád mě baví dvě "tajné" skrýše uvnitř peněženky - jedna pod kapsou na mince a druhá pod kapsami na karty. Nosím v nich občanku a naše všechny čtyři kartičky zdravotních pojišťoven.

K tomu samozřejmě dlouhá kapsa po celé délce peněženky  - na bankovky.

Testuji od loňské zimy peněženku i na sobě a musím neskromně říct, že funguje :) Musela jsem si zvyknout, že se mi do ní opravdu nevejde všech asi patnáct věrnostních karet, které jsem v předchozí nadité peněžence nosila, nakonec jsem ale zjistila, že je vlastně pořád s sebou mít nepotřebuji.  Stačí mi dvě nejpoužívanější a když vyrážím na větší nákupy (kdy jsem naposled byla?!?), vezmu si i zbytek karet. Zvykla jsem si a ve štíhlounké peněžence se mi alespoň nehromadí zbytečnosti a mám v ní stále přehled. A taky se vejde i do pidimini kabelky - takový peněženkový minimalismus.

Peněženka se dá i opatrně v ruce (nebo na šetrný program a 30 stupňů v pračce) vyprat, takže se nemusíte bát ani těchto ryze českých světlých lištiček made by Šárka Wilburrina.

Ode dneška je všech dvaadvacet kousků dostupných na Fleru..

Předadventní přípravy..

.. jsou u nás v plném proudu.

Mám letos trochu víc než jindy rozplánováno, co kdy dělat, chystat, kupovat, uklízet. Tak mi držte palce (já Vám budu taky :)), abych to všechno dodržela a advent měla letos opravdu klidný.

Letos mě před Vánoci nenajdete na žádném trhu. Měla jsem pocit, že toho nemám zas až tolik našito do zásoby a nechtělo se mi stresovat, takže jsem se nikam nepřihlásila.

Jak to tak ale bývá, když mám takzvaně "volné ruce", zachvátila mě tak trochu šicí mánie a v posledních dnech jsem toho našila celkem dost. Jen fotit trochu nestíhám. Ale snad se brzy zadaří a na Fleru všechny ty nové peněženky, knihobaly a toaletky přistanou..

Příští týden mám krom dárkování v plánu ještě chystání mikulášských nadílek a adventního kalendáře. Letos krom nádherného Anděláře made by Petra Oringle recykluji svůj loňský nápad. A nejspíše budu recyklovat i v dalších letech - holkám se loni tvoření baněk moc líbilo a každý rok jsou šikovnější a šikovnější. Pokud se Vám naše zátiší s míchačkou a obaňkovaným stromečkem :) líbí a chtěli byste se inspirovat, návod najdete v tomto mém loňském příspěvku. Jen zkuste začít možná už teď (ne jako já loni noc před) - přece jen to nějakou tu přípravu vyžaduje. Úspěch je ale zaručen, to slibuji.

Tak příjemné tvoření přeji - Vám i dětem..

Lotta míč

Mám v sobě vražednou kombinaci snahy o dokonalost a dělání věcí na poslední chvíli.

Výsledkem jsou například probdělé předštědrovečerní noci. Nebo noci před narozeninami někoho blízkého, někoho, komu zrovna šiju/pletu/háčkuju dárek, případně ještě k tomu peču dort.

Snažím se ale v posledních letech pochopit, že není přece mým ani obdarovaného snem se snahou o "dochvilnost" totálně odrovnat. A taky holkám neuškodí, když už v mládí pochopí, že nemusí být všechno ťip ťop a že superženy neexistují.

Proto jsem hrdá na teprve před pár dny došitý míč, který jsem původně chtěla dát Sáře k narozeninám.

Šila jsem podle tohoto návodu, jen jsem pentagony před ručním sešíváním matracovým stehem ještě strojově prošila. Asi to ale nakonec ani není nutné.

Pětiúhelníky mají délku strany 11cm, je jich dohromady 12 a pokud byste se některá do míče chtěla pustit, doporučuji všechny švy prošít dvakrát. Můžete pak míč rounem pořádně napěchovat a nic se nikde nerozevírá.

Nejenže je míč skvělý na takové to domácí házení, kde díky jeho měkkosti nehrozí rozbitá okna.

Měkký míč se pididětem i dobře chytá a výhodou pro ně je i jeho lehkost.

Házíme teď každý den :)

Ztracený bílý kůň

Díky kamarádům, kteří bydlí v krásné vesničce kousek nad Tišnovem, jsme letos už podruhé strávili svatomartinský víkend u nich v kopcích.

Byly martinské rohlíčky, husa (kachna), dva druhy zelí, mladé víno, společenské hry i usínání dětí lehce před jedenáctou a vstávání před šestou.

Neplánovaně měla pro nás i našich dohromady  šest dětí i ekologický rozměr - ve studni totiž došla voda, a tak jsme si vyzkoušeli i splachování kyblíkem vodou ze sudu, šetřením nádobí a pitím vody z kanystru přineseného z cisterny. Domácí už jsou vycvičení a umí v tom chodit, naše holky nad tím ale, zdá se, teď trochu více přemýšlí i doma, kde jsme rozmazlováni výhodami vodovodu.

Nejdůležitější "akcí" ale letos bylo hledání Martinova koně. Loňská hra s mapou, kterou nás všechny můj muž překvapil, se ujala a děti se ptaly, jestli letos zase budeme hledat oranžovou žirafu. (Bílého koně jsme loni narychlo totiž neměli, a tak poklad hlídala ona žirafa).

Ve čtvrtek proto dorazil do schránek dopis, že Martinovi utekl kůň a že je třeba jej v sobotu večer začít u křížku hledat. K tomu omalovánka a pár jednoduchých šifrovacích pomůcek, třeba semaforová abeceda nebo morseovka.

Děti nedočkavě vyhlíželi sedmou hodinu večer. Hra nám totiž mimo všechnu zábavu, co přináší, slouží i jako lákadlo pro jinak nepříliš lákavé procházky listopadovou mlhou. Ven by se mnohdy nechtělo nejen dětem, ale ani nám.

U křížku našli (až po totální nápovědě, že pod svícnem je největší tma:)) další dopis. Podle jeho instrukcí jsme lesem po světýlkách došli až nahoru na kopec, k hejkalímu domečku. (Světýlka jsou geniální reflexní nálepky, které předem rozmístíte na stromy nebo kam to jen jde. Ve dne je téměř nevidíte, po tmě se úžasně kamarádí se světlem dětských baterek. Jen je pak nezapomeňte zase vysbírat..).

U hejkalího domečku nechal kůň zprávu s malovaným bludištěm a komiksem o svatém Martinovi. Že už prý teď  jistě spí (ten kůň) a že se sem mají vrátit zítra po obědě. Taky chci spát až do oběda..

Druhý den na tom stejném místě děti našly rozstříhanou mapu, jedno písmenko a jednoduše zašifrované další místo, kam mají jít. Loni jsme jim úkoly nachystali dost těžké, letos jsme si proto vystačili právě s morseovkou a semaforovou abecedou.

Druhá zastávka a další písmeno bylo v tunelu jedné místní soukromé zahradní železnice. Letos si ti naši chrousti s mapou vedli o dost lépe než loni.

A další na louce nad vesnicí, s lavičkou a luxusním výhledem. Tady se řešila svatomartinská tajenka.

Další zastávka na okraji vesnice a předposlední po dost náročném průchodu prudce svažitým terénem ve žlebu u potoka. Tady děti obdržely poslední písmeno a bleskurychle poskládaly písmena do správného pořadí, aby jim vznikla nápověda pro dohledání pokladu.

Dál už se šlo po šipkách..

Poklad byl pečlivě a stylově schován ve skále.

A té radosti, když v plášti byla krom koně zabalena i žirafa :)

V koníkovi byl zašitý sníh v podobě sněhuláčků a led v podobě ledových kaštanů, taky tématicky pár podkov jako vykrajovátek. A hlavně, úžasný Oringlí Andělář!

Byla z toho téměř tříhodinová procházka.

Jediné, co nám chybělo, byly gumáky, které mě v letošním suchém podzimu vůbec nenapadlo vzít.

Navzdory mlhavému podzimnímu počasí jsme se úžasně zimně naladili - a pak si jeli zpátky domů doplnit spánkové deficity.. Někdo začal už v autě :)

Poslední rok

Mám občas pocit, že se závěr mé rodičovské dovolené začíná nápadně podobat závěrům mých těhotenství. Porod jsem tak dlouho v mysli odsouvala na "až za dlouho", až už mi život s břichem tak přerostl přes hlavu, že jsem se na něj začala těšit. Nebo teda spíš na to, co bude po něm.

Mám před sebou poslední rok doma a snažím se ho co to jde užívat. Jen mám čím dál tím víc pocit, že se už potřebuji nadechnout, strávit půlden sama (rozumějte v práci:)) a na holky se odpoledne těšit. Přece jen jsem doma osm let, a to už je pěkná doba.

Bude to náročné a mám ze spousty věcí, které za rok nastanou, strach. Velký strach. Ale asi to všechno tak nějak správně funguje, že už se na dost věcí i těším.

Zatím si pro sebe kradu jen chvilky, nečekané okamžiky klidu během dne, kdy se holky zaberou do hry. Nebo své šicí odpoledne, kdy se můžu zavřít ve svém šicím pokoji. Úplně nejvíc si lebedím, když se holky i s mužem vyšoupnou někam ven a všude je ticho. Ticho a šicí stroj, můj největší relax..

Moje radost včerejší - čerstvě došitá kabelka na objednávku - sestra této kapičkové. 

A moje radosti posledních týdnů - každý týden se snažím ušít jednu kabelku takzvaně na sklad. 

Od včerejška jsou všechny dostupné na Fleru.

Klárka osmiletá

Září, říjen a listopad je u nás každoročně ve znamení narozeninových a svátečních oslav. Jsme napříč rodinou skoro všichni podzimní.

Minulý týden slavila narozeniny Klárka.

Téměř dospělácký parťák, pokud vyrazíme někam jen my dvě samotné.

Ale taky ta, která dokáže najít problém i v obyčejném rohlíku s marmeládou.

Chytila se všemožných sportů - od běžek, sjezdovek, bruslí, kolečkových bruslí a kola až po basketbal a atletiku. Naučila se plavat a vypadá to, že plavat kraulem nebudeme učit my ji, ale ona nás.

Vydrží hodiny a hodiny skládat lego. Začala se učit háčkovat. A má neskutečnou trpělivost při hraní deskových her. Myslí jí to. Učíme se teď (obě) hrát šachy a Klárce to jde o dost lépe než mě.

Někdy to má jako první dcera těžké ona s námi a někdy zase my s ní.

Pokud něco dělá, dělá to s nadšením a nejraději pořád.

Kéž jí to dlouho vydrží..