Trutnov a okolí 2022

Týden s našima, ségrou, Tomem, malým Fráňou a Tomovými rodiči na pronajaté chalupě ve Lhotě u Trutnova. Nad chalupou traily pro horská kola Trutnov trails, kam nám Karel každé ráno na chvíli zmizel, aby se spokojeně vrátil přímo na snídani a my tak měli dost času na naše pomalá dovolenková rána. Já si tentokrát na traily netroufla.

Cestou tam jsme se zastavili v Safari parku Dvůr Králové - holky byly nadšené z jízdy safari truckem, já byla nadšená úplně ze všeho. ZOO je jen africká, což mi připadá skvělé, člověk v té zvěři pak nemá takový guláš. Navíc se tam hodně snaží, aby si člověk jako v Africe opravdu připadal - včetně košů na odpadky, hudby, toalet, jídla a často i obsluhy. Jedli jsme grilovaný banán a africké fazole od opravdického Keňana v improvizované a krásně vymalované africké vesnici, mňam. Za mě zatím nejlepší ZOO, kde jsme byli, předčila i Lešnou. A to nás v průchozí ptačí voliéře málem sežrala perlička!

Díky skvělému seznamu tipů od majitele chalupy jsme procházkou přes parádní Jestřebí boudu Českých turistů a dvě rozhledny došli do rodiště bratrů Čapků Malých Svatoňovic. S celým osazenstvem chalupy. Mají tam parádní stylovou kavárnu Dášeňka - s Dášeňkou na každé židli. A na takovéhle blbůstky, na ty já jsem. Po několika letech (jak to?) jsem si dala hustou výbornou lžičkovou čokoládu. A ukořistili jsme skvělý suvenýr - razítko na sušenky s Dášeňkou, no nekupte to.

I do Adršpachu a Teplických skal jsme zajeli, díky chladnějšímu počasí tam ani nebylo tak přeplněno jak jsme čekali. Prošli jsme obě skalní města, Sára získává metál - dva dny po sobě ušla kolem patnácti kilometrů. Nadchla nás hlavně Vlčí rokle, pořád dokola jsme áchali nad tou "zahrádkou" všude kolem. Holky měly ten den dost hádavou a mrčivou a Karel sliboval, že už s námi nikdy nikam nepůjde. Většinou mám tyhle stavy já. 

V úterý jsme vyrazili do Krkonoš na Herní krajinu Pecka. Šli jsme pěšky z Velké Úpy až nahoru na Portášovy boudy, stezkou horských nosičů, skoro 500 metrů převýšení. Holky celkem bez řečí šlapaly, hřiště jako cíl je prostě geniální. Doporučuje deset rodičů z deseti. Dřevěná havěť alá prolézačky, skluzavky a kuličkodráha v jednom jsou moc vydařené, jen díky lanovce tam bylo více lidí než jsme v horách zvyklí. Ale i tak: více takovýchto originálních hřišť, prosím.

Ve středu holky s našima, já s Karlem na kole z Trutnova do Broumova. No jako:  moc hezkou krajinu tam mají, ale rovinku tam člověk moc nenajde. Nejdříve mě Karel psychicky nadrtil jízdou po červené turistické značce, abych si pak vymrčela alespoň cyklostezku přes hřeben Broumovských skal, která mě  definitivně psychicky odrovnala. Nahoru (po šutrech) tlačit, dolů (prudko a po šutrech) taky tlačit. Větší cyklo depresi jsem asi ještě neměla, kolo několikrát málem letělo do borůvčí. Na silnici mi vadí auta a v terénu terén, takže proč já vlastně na tom kole jezdím? Nepomohl (překvapivě) ani oběd ani nejlepší sport (kafe a dort) v kavárně v Broumově. Zpátky Karel na kole, já vlakem, více deprese už jsem neměla zapotřebí. Vlak naštěstí bral kola, nevím, co bych dělala, kdyby nebral. A průvodčí, který se nejapně ptal, proč nejedu na kole, měl obrovské štěstí, že jsem měla v sobě ten dort.

Čtvrtek byl odpočinkový, Klárka totiž lehla s teplotou. Já si dopoledne dala hřebenovou sólo kolo tůru pro borůvky a sama sobě se divila, že mě to dvouhodinové trhání fakt bavilo. Ano, čtete dobře, jela jsem na kole. Potřebovala jsme se s ním usmířit - a povedlo se. Večer jsem z nich upekla dva plechy parádních haferáků podle Peti Bududub. Než jsme uklohnili oběd, vyslali jsme na kolo Karla. A po obědě jsme na chalupě chvíli nechali Klárku samotnou a jeli se Sárou a Terezkou na kole do Trutnova. Jako město k bydlení nám přišel Trutnov parádní! A to stromové hřiště a kavárna ve Středisku volného času... To by ve svém městě chtěl mít určitě každý. Cestou zpátky trocha (dost!) letní spršky, ale pršelo moc krásně. Když si to člověk durch mokrý pořád říká, začne tomu i věřit. A Sára si zpívala...

V pátek nás pět a babička s dědou, na kolech z Úpice do České Skalice Babiččiným údolím. Necelých  dvacet  kilometrů. Na začátku jak jinak než opět hřiště - v Havlovicích. Krásné, s velkou nafukovací trampolínou a minigolfem. Zahráli jsme si a není to teda vůbec jednoduchý sport - zážitek velký. Mysleli jsme si, že holky nebudou o Boženině Babičce vůbec nic vědět, ale celkem nás strčily všechny tři do kapsy. Nestíhali jsme zírat. Osvětou dnešní minimládeže je totiž (minimálně v naší rodině) Hurvínek. Cachtačka pod Viktorčiným splavem - po nás se osmělily skoro všechny okolní děti. A v zámecké ratibořické zahradě jsme potkali stylovou paní na koni, která se nás ptala kudy se jede na Bělidlo. Holky oněměly a já vlastně taky - nebyla to náhodou kněžna Zaháňská?

V sobotu cestou domů zastávka na barokním Kuksu. Lidí jak much a holky zpočátku znuděné, naštěstí jsme ukořistili v Infocentru sešitek S pastelkami po barokním Kuksu. Tahle edice zábavných průvodců po českých hradech a zámcích je prostě skvělá, holky se hned chytly a už jsme hádali, která Braunova socha přestavuje kterou ctnost/neřest. Pokud s dětmi chodíte po památkách, doporučuji. A já si to pak večer pročetla taky. Až nám z té všudypřítomné symetrie šla hlava kolem.

Parádní to bylo, energie načerpána, psychické traumata zapomenuty, kolo vzato na milost, já a holky (Karlem) snad taky. Teď ještě pokusit se zachovat si alespoň část dovolenkového režimu i v dalších týdnech. Taky se vám na dovolené vždycky zdá, že přece užívat si každého dne půjde i v normálním životaběhu? A pár dnů po návratu vás to znovu všechno semele? Ale já se tentokrát nedám ...

Využít každý decimetr aneb jak u šití vytvářet co nejméně odpadu

 

Kdo šije ví, jak moc odpadu u šití vzniká. Příliš malé kousky už se použít nedají, i když i ty mám občas tendenci schovat na patchwork v předaleké budoucnosti, kdy určitě budu mít na něj čas.

Proužky látek široké alespoň sedm až osm centimetrů se ale dají parádně použít například na penály. Můj rozměr, ze kterého šiju penály, je 24x8 cm. I u výztuh nebo u nebělené podšívkové látky mi takovéto pruhy látek při stříhání na batohy, toaletky nebo obaly vznikají, dávám si je stranou a jednou za čas ušiju kupičku penálů. Na psací potřeby, pastelky, šminky, kartáčky nebo na drobnosti v kabelce.

Odstřižky, které jsou svým vzorem spíše na výšku, zužitkuji na záložky do knihy, v plánu mám i gumičky do vlasů, na ty jsou odstřižky jako dělané.

Když jsem o tomto spotřebování látky do posledních centimetrů psala na svém instagramu, sešlo se mi tam pár dalších tipů, předávám tedy dál: 

Krom penálů, záložek nebo gumiček do vlasů ještě můžete ušít (pratelné) odličovací tampónky nebo dětem spodní prádlo - dospělácké klidně taky, na to ale padne více materiálu.

Malé odstřižky látek se dají využít na mozaikové tvoření s dětmi  - krásně vzorované látky děti určitě nadchnou. Umím si představit krásně barevný podzimní strom z malých odstřižků nebo návrh parádních princeznovských patchworkových šatů.  

Až se dostatečně s dětmi vyřádíte a pokud vám něco zbyde, zkuste pytlíček odstřižků nabídnout ve školce nebo i ve škole, u nás za ně byli loni moc rádi.

Zbytky nití, výztuh a dalších jinak už nevyužitelných kousků se dají střádat a jednou za čas z nich udělat výplň do sedáku nebo do polštářku. Jen pozor, ať se vám tam nezatoulá zlomená jehla.

Krásný víkend mějte...

Toaletka a Apolenka z modrotisku

 

Ani nechtějte vědět, jak dlouho mám doma tento strážnický modrotisk. Předlouho. Nejdříve jsem nevěděla jak ho správně předeprat, aby se pořádně vymáchalo přebytečné indigo, pak jsem nevěděla na co přesně ji chci použít - přece jen jí mám jenom kousek.

Před dvěma týdny jsme ale na poslední chvíli stihli navštívit expozici o modrotisku v našem muzeu - a to doslova, za námi už sundávali obrázky ze zdí. A tam mě modrotisk znovu uchvátil. Ty vzory, ta nádherná modř a ty přenádherné obrázky Veroniky Vlkové a Jana Šrámka, které vznikly pro knihu Apolenka z modrotisku. K tomu výklad přímo od naší nové vedoucí muzea a výtvarná dílna pro holky, kde si pomocí jednoduchých razítek mohli zkusit natisknout své vzory.

S modrotiskem pro mě nádherným moderním způsobem pracuje i Zuzana Osako, která mimo jiné navrhovala i kolekci oblečení pro české sportovce na letošní olympiádě. 

Apolenku z modrotisku jsme si v muzeu hned koupili a ócháme a ácháme u ní i doma. Já tyhle příběhy na způsob Krteček a kalhotky, které dětem na jednoduchém a poutavém příběhu něco vysvětlí, mám strašně ráda. A když k tomu jsou tak nádherné obrázky... Asi mě chápete, že takovouto knížku o látkách a vzorech prostě musíme doma mít.

Hned ten týden jsem svůj půlmetr modrotisku pořádně vymáchala a ušila toaletku. A začínám pátrat po některých vzorech, které mě na výstavě zaujaly nejvíce. Tak snad mi to nebude trvat zase několik let ...

......

Toaletku najdete tady, zatím mám látku jen tak na tři až čtyři kusy. Čímž vás samozřejmě nechci vůbec stresovat :)

Workshop s Czechitas

Nejen děti, i sebe je třeba vzdělávat. A já mám teď překvapivě hlavu docela otevřenou. Před deseti, patnácti lety by mě nikdy nenapadlo s jakou radostí se budu něco nového učit.

O víkendu jsem absolvovala online kurz s Czechitas. Je to skupina šikovných holek, které pořádají IT kurzy pro další holky. Já absolvovala workshop pro práci s grafickým programem Canva.

V Canvě si můžete vytvořit na co si vzpomenete. Od příspěvku na instagram, přes pozvánku na narozeniny, po plakáty a profi vizitky.

Workshop měl být původně v Olomouci, kvůli karanténě proběhl nakonec online. Měla jsem strach, jak to všechno online půjde, jak bude fakčit počítač a jestli já si nebudu připadat jako totální IT trubka. Všechno ale proběhlo bezproblémově a já jsem nadšená a unešená. Z Canvy i z Czechitas.

Lektorka Lenka Svobodová byla velká sympaťačka, teorii (barev, typografie, designu) prokládala prací s Canvou a my si hned všechno procvičovali na zadaných miniprojektech. Vždy, když už se mi začal pomalu zavařovat mozek, vyhlásila Lenka přestávku.

Moc povedené to bylo a motivovalo mě to k dalším podobným akcím.

A jak řekla Klárka (která mi celý den koukala přes rameno a už si i včera vytvořila plakát do svého zahradního obchodu a průkazku do knihovny): kdyby nás toto učili ve škole, tak by mě to tam strašně bavilo..

P.S. Kolekce Slunečná louka opravdu existuje, právě jsem ji nahrála na Fler - nakoukněte..

Vzdělávání, které nás baví

Začali jsme cíleně přeskakovat některé úkoly zadané školou a nahrazujeme je tím, co nám přijde zajímavé. Co baví holky i nás.

Učebnice na prvním stupni už sice vypadají o něco zajímavěji, než vypadaly za nás, nemůžu se ale ubránit dojmu, že jsou všechny cvičení tak trochu na jedno brdo. Obrázky a barevnost to nespraví. A když už jsme u té kritiky, ani ta grafická stránka učebnic, alespoň těch našich, není teda nic moc. Chybí mi asi trochu originality, citlivější barevnosti, prostě něco, co odliší jednu učebnici od druhé. Navíc, čím vzdálenější je dítě od první třídy, tím méně jsou učebnice zajímavé. Je to ale můj dojem, třeba máte jiné a zajímavější materiály než my.

...

Co se týká matematiky, chybí mi více, jak říkal taťka, selského myšlení. Pozadí za příklady, aby děti věděly, proč se co počítá. Ne naučit se jeden až dva typy slovních úloh a pak to celé děsně zdržovat zápisem, který je v podstatě pořád stejný a při těchto úlohách pro většinu dětí zbytečný. A pak ten stejný typ úlohy ještě pětkrát, aby se to dostalo dětem pod kůži. Chápu, i ti, kterým počítání až tak nejde, se všechno naučí systémem cvičené opice, je to ale smysl matematiky?
(Jen poznamenávám, že bohužel nejedeme podle matematiky profesora Hejného, ta je právě na selském myšlení založena)

Našli jsme si proto únik - holky mají každá svou Matematiku hrou zahraniční autorky Lindy Bertola. Baví je moc, Klárka svou čarodějnickou školu má už skoro hotovou a přemlouvá mě k objednání další. Do češtiny je přeloženo ještě pár dalších dílů, například o mimozemšťanech nebo špionech.

Co se týká Terezčina čtení, už dlouho koumáme, jak jí to celé zpříjemnit. potřebuje totiž hodně trénovat, jde ji to kapku ztuha. Jenomže sloupečky slov na rozlišení "b" a "d" ji tak otrávily, že nechtěla číst už vůbec nic. Delší texty ještě nezvládá, ani edici První čtení, čte opravdu pomalinku. Zatím nejlepší, co jsme vymysleli a funguje, je obrázkové čtení Andrey Popprové. Jedna dvojstrana - jeden příběh, obrázky  čtení urychlují, děj je svižný. Texty jsou oživeny drobnými úkoly a hádankami, některé i naučné. Jen mě mrzí, že je většina textu velkým tiskacím písmem, potřebovali bychom i něco podobného s klasickým textem.

Co se týká prvouky, připadala mi celkem zajímavá v první a druhé třídě. A zase, možná jen používáme nedobrou učebnici, ale když měla tento týden Klárka udělat zápis z druhů rostlin (vypsat pět obilovin, pět užitkových rostlin, dvě okopaniny atd.), přišlo mi to trochu smutné.

My ale máme poklady jako Tvořivou knížku o přírodě, Knihu aktivit v přírodě nebo knihu Tohle není věda. O těch asi není třeba moc psát, koukněte spíše na fotky. Některé navíc už asi znáte z jiných blogů.

Skvělé jsou ještě sešitky od Pipasik, ty už taky máme mnohokrát vyzkoušené. Plus některé věci mají ke stažení zdarma. Holky jsou hodně tvořivé, takže kdykoli je učení se něčeho spojeno s vyráběním, jdou po tom.

Taky je hodně chytly pokusy všeho druhu (momentálně máme namočené listy kedlubu v potravinářských barvách). Doporučuji každou středu ve čtyři odpoledne přímý přenos z brněnské Vidy - dělají Pokusy na doma.

No a potom naše drobná úchylka v mapách - máme s mužem oba vystudovánu Geografii a kartografii na Přírodovědě. Objevila jsem u anglického nakladatelství Usborne (můj objev loňského roku - Danči, mávám) sešit aktivit pro orientaci v mapě. Český překlad není, takže to holkám překládám, ale vlastně mi to ani neva, protože tohle mě teda fakt baví. Říkám - úchylka.

Od minulého týdne máme nově od nakladatelství Usborne (taky v angličtině) pracovní sešit o umění, který vznikl ve spolupráci s britskou National Gallery. Zatím jsme stihli jen prolistovat, ale myslím, že i tak mohu jen doporučit. Vlastně nevím, jestli si ji nebudu po večerech vyplňovat tajně sama..

Snad jsem některé z vás inspirovala a začnete si učení s dětmi více užívat. A omlouvám se za své brblání na náš vzdělávací systém, občas se tomu prostě neubráním.

Kdo máte další tipy nebo zkušenosti, co baví vás i děti, prosím, pište, budeme moc rádi..