Malhostovická pecka

 

Krátká odpolední procházka na blízký vápencový brdek. Teplotní rekordy, koniklece, holky půlku cesty bez bot a (jako obvykle) neskutečná žízeň, protože málo pití. K tomu každé dítě někde po něčem lezlo, běželo napřed (bohužel špatnou cestou) nebo nespokojeně cosi vymrčovalo. Takže idylka jako vždy, ještěže to z těch fotek není poznat. Ale hlad dneska nikdo neměl, asi zázrak.

Chodba

 

Naše dlouhá a úzká (90 cm) chodba je jednou z částí domu, která se změnila zásadně, vlastně tady původně chodba vůbec nebyla. Jen úzký průchod z kuchyně do koupelny, kde jste kolem umyvadla obloženého nezapomenutelnými modrými kachličkami prošli dveřmi na záchod bez okna, za kterým obytná část domu končila. Dům pokračoval přístavbou, kam se ale chodilo zvenku a kde byl i kotel a bojler. To bylo vůbec vtipné, protože v tomto přílepku nebylo vytápění, takže nám párkrát voda v trubkách zamrzla.

My původní koupelnu kousek přesunuli, přístavbu zbourali a postavili ji nově (tentokrát už propojenou se zbytkem domu - současný dětský pokoj a spodní záchod). Kolem severní zdi domu teď vede tato úzká a dlouhá chodba. Úzká je proto, že šířka našeho domu v tomto místě je jen je necelé tři metry (vnitřní rozměr), dlouhá proto, že při cestě z kuchyně do dětského pokoje postupně míjíme předsíň, koupelnu a záchod. 

V původním průchodu do koupelny byla podlaha znatelně do kopce, což byla jedna z vtipností předchozích majitelů, proto jsme museli řešit rozdílnou výšku kuchyně a zadní části domu. Máme tak dva schody, které se někomu zdají nepraktické, my si na ně ale rychle zvykli. 

Před rekonstrukcí to v prostoru dnešní chodby vypadalo takto:

Pohled skrz původní neobytou půdu - dnešní chodba je v pravé části:

A toto je "místnost s bojlerem v době, kdy už to vlastně není místnost, protože přístavek je zbourán a už pomalu roste dnešní dětský pokoj:
 

A chodba dnes, nejprve pohled z kuchyně:

První dveře do předsíně (zrepasovali jsme původní dveře a kvůli boji s prostorem se zasunují do pouzdra). Nahoře chybí lišta :)

Poslední dveře na záchod a vstup do dětského pokoje:

Ještě jeden pohled z kuchyně - to ranní slunce procházející skoro celou délkou domu mě fascinovalo):

Dlažba. Pro mě dlouho dobu oříšek. Sehnat černobílou dlažbu, která by mi nepřišla kýčovitá, se totiž v ČR ukázalo jako oříšek. Nakonec se objevila tato v jednom z řetězců a byla za hubičku - zázrak. (Původně jsme do předsíně chtěli cementovou dlažbu z domu po mé babičce, ta se ale nakonec po vyndání ze země téměř celá rozsypala.)

Ano, ano, vidíte dobře, stále nám ze zdi trčí kabel s žárovkou. Ale všechno jednou bude, jen si umět v vybrat.

A na závěr ještě jedno přímé srovnání před a po:

Seriál?

 

Moc ráda různě na mých oblíbených blozích nebo instagramových účtech sosám tipy na filmy a seriály. Tak si říkám, že tady taky občas přidám nějaký náš tip pro inspiraci. Třeba se vám budou hodit pro dlouhé lockdownové večery.

Jedeme teď s mužem na anglické vlně a pouštíme si všechno v původním znění, zatím s anglickými titulky. Máme předplacené HBO, takže většinou tam. 

Mělas to vědět (The Undoing) s Nicole Kidman a Hughem Grantem jsme shltli během pár večerů.  Rodinná idylka bohaté rodiny rozčísnutá vraždou - asi celkem klasika, ale napínavá do poslední chvíle.

Normální lidi (Normal people) je britský seriál odehrávající se v Irsku. Je inspirován románem Sally Rooneyové a jde o vykreslení života takzvaných mileniálů. Sledujete místy místy dost komplikovaný vztah dvou mladých lidí od střední po vysokou školu. Vlastně se docela divím, že jsme se na takovýto druh seriálu dívali - muž průběžně dost trpěl a oba jsme měli trochu pocit, že jsme už asi staří a že hlavním hrdinům nerozumíme. Ale zase proč ne, člověk alespoň nahlédne mladým "normálním" lidem trochu do hlav :)

Outsider (The Outsider) - desetidílná minisérie inspirovaná povídkou Stephena Kinga. Kriminální horor. U hororů se opravdu bojím, a proto je moc nevyhledávám, Kinga mám ale docela ráda, je to pro mě takové pohádkové nadpřirozeno. No, pohádkové (původně jsem chtěla napsat reálné, ale to s nadpřirozenem asi není moc slučitelné), prostě je to King. Líbil se.

V plánu máme ještě slovenské Hnízdo, bylo i v ČT ivysilání, bohužel jsme propásli první díly. Viděli jste? A doporučujete?

Máte taky nějaký tip na film nebo seriál? Budu moc ráda ...

A koukáte s dabingem nebo v původním znění?

....

Na úvodní fotce jsou batohy, které jsem ušila za poslední měsíc. Je to boj, šití často lepím po půlhodinách, ale každá ušitá věc je pro mě velká vzpruha pro všední dny lockdownu. Dva vpravo jsou prodané, dva vlevo volné.

Jarní prázdniny 2021 - Šumava

 

Týden jarních prázdnin na Šumavě těsně před COVID lockdownem. A já jsem moc ráda, že jsme tam byli - tu spoustu jarně-zimní energie jsme si sbalili s sebou na následující období uvěznění mezi hranicemi vlastního katastru.

Počasí bylo opravdu jarní a my skoro celý týden strávili v tričku. Za sněhem jsme si museli kousek popojet do vyšších nadmořských výšek, ale našli jsme. Dva dny jsme byli na běžkách - jeden den s Terezkou a Klárkou (Kvilda - pramen Vltavy a zpět), druhý den jen já a Karel (Strážné - Knížecí pláně - Bukovinka - Strážné). Holky si mezitím prošly s tetou Terezkou a strejdou Tomem prý úžasnou Puštíkovu stezku. Díky tomu, že sněhu byly už jen zbytky, jsme došli i tam, kam bychom se jinak v zimě nedostali - na Stožeckou kapli se zajímavou historií a na Medvědí stezku s krásnými skalami, které se holkám tak líbily, že malá Sára ušla patnáct kilometrů po svých. Nevěřím tomu ještě teď.

Prošli jsme si okolní zaniklé vesnice s tajemnými názvy Kamenná hlava a Mlaka, šplhali jsme po kamenech, vyhřívali se na sluníčku, běhali bosí po sněhu a stavěli přehrady v potůčcích z tajícího sněhu. Krajina zaniklých obcí má pro mě zvláštní sílu - přijde mi to celé vždycky strašně nemožné. Taky po nás zbude jen pár ovocných stromů a kamenných zídek?

Večer jsme hráli Krycí jména - náš nový herní objev. Chalupa s Vltavou pod okny neměla chybu a my se tak mohli společensky předzásobit babičkou, dědou (naši), tetou (ségra) a strejdou.

Krajina s ostrůvky zbylého sněhu byla nádherná. A vlastně mi to nezimní počasí nakonec vůbec nevadilo, naopak.

Bruslení na Lipně opět nevyšlo, zato jsme zvládli brusle kolečkové - cyklostezka kolem Studené Vltavy z Horní Plané do Stožce je totiž na brusle jako stvořená. Terezka se na bruslích zlepšovala před očima a my měli radost, že ten týden bylo mrčení na výletech méně než obvykle. Nebo se mi to zdá až teď s více než týdenním odstupem?

Běžky:

Zaniklé vesnice:

Stožecká louka a Stožecká kaple:

Medvědí stezka:

Kolečkové brusle: