lind

Sítotisk, modrotisk, otisk, pravidelně-nepravidelné vzory, béžová a modrá, plátno. Látky přesně podle mého gusta. 

Už dlouho jim odolávám a v blízké době určitě podlehnu. Batoh nebo kabelka (úplně si představuji tu překlápěcí) s látkou od lind, to je to, co mě teď láká. Látky jako obraz a celkově látky od českých designérů mě momentálně na šití hodně baví.

A kdyby se cestou z Tišnova do Brandýsa nad Labem nemuselo asi šestkrát přestupovat, na nějaký ten sítotiskový kurz bych k lind taky určitě zajela..

Samostatné

Jsou holky obě čím dál více samostatné. A já z toho mám radost. 

Dokáží přespat samy na zahradě ve stanu (se zamčenou brankou, nezamčenými dveřmi a rozsvícenou předsíní) bez toho, aby se vprostřed noci stěhovaly dovnitř. 

Nemají problém strávit týden u jedné nebo druhé babičky. Po týdnu se začne stýskat mě i jim. Ten týden si ale oboustranně užíváme - je potřeba si od sebe občas odpočinout. 

A je taky potřeba vyslat je čas od času do světa s mužem. Když jsem byla malá, co bylo víc než nemuset se večer sprchovat, jít spát v kolik se mi zlíbí, večeřet špekáčky, nemyslet na zubní kartáček (vlastně ho s sebou ani nemít) a spát ve stanu se třemi kamarádkami, protože taťka to zmákne pod širákem. 

Taška náhradního oblečení se mi po dvou dnech vrátila domů nedotčená a holky nadšené.. 

Letní šití - batohy

Za posledních šest týdnů jsem ušila pět batohů. Šití jsem zautomatizovala, do návodu, který jsem si loni v létě sepsala, už nahlížím jen občas. Celý proces se tím o dost zrychlil. Ustaly taky nadávky.

Těším se zpočátku na to, jak nastřihnu koženku a látku a jak jim to bude slušet, až je sešiju společně s Lochtí etiketou. Pak se těším, co s tím vším udělá zip. Vybrat kontrastní nebo co nejméně nápadný? Trocha trápení se při prošívání koženkových uší - kráčející patka a jehla na kůži jsou super věc, pořád ale můj hobby stroj nad koženkou kvílí. Protáčení batohu zrubu na líc je při použití téměř prkenné výztuhy do zad batohu pěkná fuška, už na to ale mám pár chvatů, takže už nemusím prosit muže, který mi s protáčením prvních kousků pomáhal. No a ta radost, když je batoh hotov, všechno všude sedí a jdu fotit, tak ta je za odměnu..

.......

Tenhle jsem ušila včera. Výjimečně jsem nedodržela nedělní odpočinek - holky jely s mužem na pánský "čundr", a batoh by vzhledem k našemu zítřejšímu holčičímu odjezdu k babičce měl být dnes odpoledne na poště. Látka se sýkorkami od Myyny nemá chybu. A s červenou koženkou batoh nikdo nepřehlédne. 

Mám taky velkou radost, že se mi podařilo najít tenhle fotokoutek u holek v pokoji - líbí se mi..

Tenhle batoh jsem šila jako náhradu za ten, který byl tmavomodrobílý namísto černobílého. Pamatujete?

A tohle je batoh původní, tmavomodrobílý.

Tento je z mé oblíbené látky z kolekce Cotton Candy - psala jsem o ní tu. Ještě si z ní syslím další dvě látky.. 

Moc milá zákaznice si přála sladit batoh s kabátem. S moc pěkným kabátem. Poslala jsem jí pár návrhů kombinací látka-koženka. A ona si vybrala ten, ve který jsem tajně doufala. Úžasné šití..

Batoh z další mé oblíbené deštníkové látky (Wilburrina) jsem šila na sklad. Je podle mého gusta a mám silné nutkání si jej nechat. Jen co Sára začne běhat a já budu potřebovat volné ruce.. Zatím je ale na Fleru.

Moje prázdninové šití je pomalé a nárazové. Se třema holkama doma nejsem schopná šít, ani večer, to už většinou zvládám jen sedět a hledět. A namlouvám si, že zpracovávám zážitky :). 

Holky jsou ale "funtuleny" a máme hlídací babičky každou sto kilometrů od nás na opačných stranách republiky. Takže až holky sbalí batůžky a vyrazí prázdninovat, nějaké to šití nárazově přece jen bude..

Dárek

Uklízím po delší době svůj šicí pokoj. Tempo mám prázdninově pomalé, ale kupodivu mě to nijak nestresuje.

Snažím se vměstnat všechny své kabelky do jedné krabice, kterou jsem jim k tomu určila, a ony se tam ne a ne vejít. Nějak zatím nemám místo na velké skladové zásoby, i když uznávám, že je praktické zásobu kabelek mít. Aby si zákazník měl z čeho vybírat.

Chci proto zatím skladové zásoby kapku zmenšit, jinak řečeno něco prodat.

Cenu snižovat nechci, moje cenotvorba zatím není tak dokonalá, aby v ní byl pro slevy prostor. Něco vydělat zkrátka musím a nikdo za mě práci neudělá. Napadlo mě proto, vyhlásit dvoudenní akci typu kabelka a k tomu dárek zdarma. Dárkem bude miniorganizér, kapsička na cokoli od léků a náplastí na cesty až po po kabelce se povalující drobnosti.. Látku i koženku si můžete vybrat podle svého gusta tady, nebo ji třeba sladit s látkou kabelky.

Vybírat kabelky můžete u mě na Fleru, akce platí na kabelky od 999,- výše (nevztahuje se na malé kabelky) jen dnes a zítra (13. a 14. července). A pokud mi o kabelku napíšete tady do komentářů nebo na mail a vyhnete se objednávce přes Fler, 11% s Fler ceny ušetříte. 

Tak směle do toho :)

Čtyřletá indiánka

Terezka slavila minulý týden čtvrté narozeniny..

Miluje koně a kočky (živé, plyšové i namalované), krémové zeleninové polívky,  svou červenou, puntíkovanou točící sukni (děkujeme tetě Markétě) a všechny ostatní holčičí parádivosti. Červenou barvu aktuálně vyměnila za růžovou - asi nějaká školková davová záležitost. Má potřebu zdobit sebe i všechno kolem sebe. Máme už razítko medvídka na dvou trámech, fixkou vylepšeného houpacího koně a pár kruhů na zdech. Že prý byly předtím smutné..

Nějak se u nás ujalo, že si na své narozeniny oslavenec může k obědu "objednat" jakékoli jídlo. Terezka si přála rýži v mlíku - že by to dítě bylo po mě?

Přála si dostat plyšového koně, kočku nebo ušitou panenku - Klárka ji totiž tu svou nechce půjčovat a nechat převlékat. Plyšáků máme mraky, a tak jsem tradičně o půlnoci před dnem D došila jednu zrzku jenom pro ni. A aby byl i koník, má je panenka na sukni..

P.S. Indiánská trika jsme na školkový indiánský týden vyrobily z mých starých tílek. Svázala jsem nahoře ramínka, aby holkám nepadaly, holky si je vyzdobily bramborovými razítky a barvou na textil. Největší úspěch mělo razítko s pírkem. Čelenku jsme umotaly ze dvou hnědých koženek z galanterie, a pár tyrkysových pírek z papírnictví, které jsme zapíchaly pod navlečené korálky.

Osmiměsíční Sára a její o půl roku mladší parťák

Týden po sedmiměsíčních "narozeninách" začala lézt, což pro mě ve spojení s její ochutnávací touhou znamená být ji všude v patách. V korbě kočáru začala jezdit zásadně na břiše, museli jsme přesedlat do sporťáku. Spí se dvakrát denně po dvou hodinkách (zásadně v kočárku v předsíni a zásadně bez uspávání - usne si sama - juchů). Je ze všech tří holek nejhubenější, ale jí nejlíp a všechno - zajímavé. Na papá a pacipaci ji nedostanu, zato kroutit hlavou "nenene" umí dokonale. Co by jí taky člověk jiného furt říkal, když ji věčně loví něco z chřtánu:)

Na tuto koláž se těším už šest let - od doby, kdy jsem vyfotila sedmiměsíční Klárku v retro punťovaných kalhotách, které pro mě coby mimino ušila moje mamka. Naši mě skoro nefotili, a tak je tato moje fotka od fotografa snad jediná, kterou mám (vlevo nahoře). Před třemi lety jsem cvakla Terezku a koncem letošního května dokončila naší holčičí časosběrnou sérii Sárou. Všechny plus mínus sedmiměsíční.

Vpravo nahoře Terezka, vlevo dole Sára, vpravo dole Klárka. 

Tak co, která je na mě nejvíce podobná?

A taky má Sára nového kamaráda - malého zrzavého kocourka. Prvních pár dnů strávil pod kredencí, bál se každého prudkého pohybu. Postupně si ale na nás zvykl a už je to mazel největší. Sáru bere jako svého sourozence - je jí všude v patách, nechá si od ní všechno líbit a navzájem si asistují u společných výtržností. Sáru zajímají jeho hračky a kocoura zase její, jsou asi ve stejném stádiu vývoje. Já občas pěním, protože mít doma kotě je podle mě minimálně jako půl dalšího dítěte. Ale když je pak vidím, jak spolu zaujatě popohánějí míček po podlaze.. 

P.S. Největší terno jsou víčka a kuchyňské sponky  - pro oba:)