Tři ...

... holky. A tři pytle blech. Minimálně při focení.

Několik dnů se na těchto pár fotek musím vždycky psychicky připravovat. Mám jen několik málo sekund než začnou dělat blbosti - hlavně Sára. Její náturu asi nejvíce vystihuje předposlední fotka - pořád v běhu. Ani její "copíček" a sponku udržet na svých místech prostě nejde.

Ale máme je - památeční fotky našich třech sester - prosinec 2018...

Dětský pokoj podruhé

Už dlouho si slibuji, že tady budu dávat více fotek od nás z domu. Jen ne vždy jsou u nás příhodné podmínky na focení (rozumějte dostatečný pořádek, zároveň dostatečné světlo a hlavně: klidná chvíle na focení). 

Nedávno se zadařilo a tak, tramtadadá: prohlídka dětského pokoje začíná :)

...

Začnu hned nejnovějším našim přírustkem - rozkládacím gaučíčkem z druhé ruky. Přibyl k nám těsně před Vánoci a Sára už asi navždy bude všem vykládat, že ho mamka s taťkou přistěhovali do pokoje společně s vánočním stromečkem ze zahrady oknem. Trávíme na něm se Sárou naše osamělá všednodenní dopoledne a úžasně z něj dvojitým francouzským oknem přehlídnete celou naši zahradu. (Ta děrovaná OSB deska je průduch z topení)

Psací stůl, který je dost dlouhý i široký (aby na něj vešel všechen holek tvořivý borčus). Dlouhé okno, které jsme probourali až dodatečně v průběhu stavby a na které nedám dopustit. A skvělé židle Peti Oringle..

Možná se to z  fotek nezdá, ale tato spodní část pokoje (pokoj je dvoupatrový, což jsem asi ještě nenapsala) je jen asi 3 krát 3 metry, proto fotící podmínky byly dost stísněné. Vyfotit celý stůl nebo gauč prakticky nejde.
3 metry je v této části celá šířka našeho nudloidního domu.

V této spodní části mají holky stůl, gauč a schody do horního, spacího patra, které jsou zároveň využity jako knihovna a úložný prostor. Celé je vymyslel, nakreslil, nechal si nařezat a sestavil můj neskutečně šikovný muž. Pokud vás zajímá, jak vypadaly schody před seskládáním a vlastně celý pokoj jako holopokoj, koukněte sem.

A náš jediný výhled na kostel v celém domě (bydlíme v samém centru města, ale všechna okna máme orientována na druhou stranu)  a na naši nově vyzděnou zídku ze starých cihel. Francouzským oknem od psacího stolu.

Protože je plocha spodní části pokoje opravdu maličkatá, rozhodli jsme se nechat jej otevřený až do krovu - není nad ním strop. Ochudili jsme se tak sice o další potenciální pokoj, ale nelitujeme - pokoj, ač malý, působí parádně vzdušně. Od podlahy až po střešní trámy nám roste strom, vyškrábaný do mokré hliněné omítky. Více o stromu čtěte kdyžtak tady..

A tohle už jsou naše pokojíkové schody - postrach všech prarodičů :) Kvůli už zmíněné jen třímetrové šířce pokoje, musí být schody takzvaně mlynářské a tudíž hodně prudké. Chrání je zboku mužem ručně pletená síť z lan (dokončil ji asitak pět minut před příchodem kolaudujícího úředníka) a z druhé strany zeď s lanovým zábradlím. Pro zbrždění Sáry a větší bezpečí  dětí (hlavně v noci) je nad schodištěm karabinkami připevněná další síť, kterou větší děti překročí a menší podlezou. Důležité ale je, že neproběhnou..

A toto už jsou obrázky z horní části pokoje, která byla původně myšlena hlavně jako spací, holky tam ale tráví hodně času i přes den. Jde tady hezky vidět zabezpečení schodiště sítí a dřevěnou zábranou ve tvaru balónu.

Klárčina postel s tunelem, pod ní zatím příležitostný bunkr, v létě tam přibude rošt a Sářina matrace (zatím spí Sára s námi v ložnici). 

Prostor v čele Klárčiny postele zatím okupuje domeček pro panenky, časem tam nejspíše přibude úložný prostor na holek oblečení. Úložný prostor v této horní části pokoje je pro mě kapku oříšek, protože pokoj je zase jen ty tři metry široký, musí se sem vejít tři postele a z obou stran má šikminu. No uvidíme, nějak to snad vymyslíme..

Novinkou letošního léta je Terezčina postel v rohu pokoje, naproti posuvným dveřím do šatny. Kout působil dost neútulně, v rámci krásně světlého pokoje je i dost tmavý, a tak jsem do rohu namalovala šedivý domeček. U Terezky sklidil naštěstí úspěch a hned se tam s radostí přestěhovala.

Dětský pokoj bude u nás nejpíš neustále v pohybu, což mi jako nadšenému hybateli nábytkem vůbec nevadí. 

...

Ještě přidávám pro dokumentaci pár fotek z pokoje ve fázi stavby - rok 2015 ..

Klárka (čtyřletá) stojí jakoby vedle své současné postele, na místě plechové vany je teď Terezčina postel s domečkem a za ní sádrokartonová příčka mezi pokojem a ložnicí

Pohled opačným směrem - u dřevěného sloupu teď začíná mlynářské schodiště.

V létě (snad) se chystám přetřít OSB desky na šikminách v celém podkroví bílou lazurou, což bude opticky asi dost velká změna. Dvěma starším holkám přibude další nocležník, což se v uspořádání horního patra nejpíš taky projeví. A dole bych chtěla přidat nějakou fešnou roletu na francouzské okno - slunnost pokoje je totiž v létě hlavně dopoledne trochu protivná. 

Ale plánů je spousta a času málo, tak raději nic neslibuju :)

Barvy prosím..

Asi jediné období, kdy akutně potřebuji kolem sebe barvy, je druhá polovina zimy.. Většinou si vystačím s černo-bílo-šedo-hnědou, teď ale víc než kdy jindy vytahuji barevné látky a koženky, s holkama stříháme z barevných papírů a začala jsem po večerech háčkovat další kousky do dětské kuchyňky.

Holky si rády hrají na restauraci a my si podle jídelního lístku nacpáváme břicha háčkovanými dobrotami. Maliny a ostružiny už bychom měli, teď mám ještě v plánu  vafle, ty my moc rádi..

Dokonce jsem  nám (k velké radosti holek) do sprcháče pořídila  ten nejbarevnější závěs, který v IKEA měli - to se u mě může stát opravdu jen v lednu :)

P.S. Toaletky najdete tady..

Varvara - kniha o velrybím putování

I když předloni přinesl Ježíšek tučňáka a loni ježka, loňským rokem nás snad na každém kroku doprovázely velryby. Já si koupila úžasnou velrybí látku (brzy vám ji tady představím, ale už jste ji vlastně i viděli) a moc se nám líbila kniha Nela a růžová velryba, podle které jsem holkám velrybu i ušila. Růžovou, jak jinak..

A koncem roku jsme v naší knihovně objevili další velrybí knihu, která nás nadchla - Varvaru. Napsala ji Marka Míková a nádherně ilustroval Miro Pogran.

Absolutně nenásilnou formou (a tak nějak podprahově a přirozeně) se mezi řádky dozvíte snad všechno, co o velrybách potřebujete vědět. Hlavní hrdinkou je mladá velryba Varvara, která  podniká cestu přes půl zeměkoule. Trasa jejího putování je opravdu vědecky podložená a její očipování je dokonce součástí příběhu.

Cestou Varvara - plejtvákovec šedý - zažívá spoustu dobrodružství, při kterých mi (hned zpočátku) ukápla i slza. Kniha učí děti pomáhat slabším a když se objeví velrybáři s harpunami, dostává i ekologický rozměr.

A pak ten koloběh života (a smrti, se kterou se tu potkáme hned několikrát), když kniha začíná narozením Varvary a končí.. No, nechte se překvapit :)

Dvojitá radost z Nového Města na Moravě

První radost ze včerejších běžek v okolí tohoto (nejen) biatlonového ráje.

Nejlepší sníh za posledních mnoho let, místy i sluníčko, krásně upravené tratě a Klárka s dědou na sjezdovce. Kapku jsem přecenila své síly a podcenila picí režim, večer mě bolelo úplně všechno, ale teď už jen samá pozitiva a moc příjemná únava. Za hlídání děkujeme babičce: tohle společné běžkování mě baví daleko více než když muž je doma s holkama a já jedu sama..


Druhá radost z pozvání na Novoměstký Fler trh, které na mě večer čekalo v mailu. Od Janči a Kristýny  jsem na tuhle akci slyšela jen samou chválu. Tak snad všechno dobře dopadne, nezakřiknu to a 16. března mě tam budete moct potkat.


Moc se mi tohle město na Vysočině líbí :)

Celý týden víkend

Po promaroděném adventu lehla minulý týden Terezka znovu. V pátek se z toho vyklubala spálová angína a deset dnů antibiotik.

Na víkendovou chalupu s kamarády ze školy a jejich dětmi proto nakonec (zase) odjel jen muž s Klárkou.

Mě bylo nejdříve na vývrat - další týden domácího vězení, plus dost pravděpodobné pokračování nemoci u některé z dalších holek. Neveselé vyhlídky a moje (dost dlouhá) sebelitovací fáze.

Nakonec ale popravdě musím přiznat, že jsem tohle domácí vězení asi už dlouho potřebovala. Zakázala jsem si černé myšlenky a přikázala si pohyb. A když nikam a nic nemusíme, tak je vlastně pořád víkend. A ten já ráda:)

Tabletky zabraly během pár hodin, z Terezky se Sárou se během pár dní stala neskutečná dvojka a já tak mám místy i čas na sebe.

Přeorganizovávám si svou pracovnu - konečně jsem si koupila krabice a ze skladišťové skříňky udělala celkem čupr skříň. Trochu šiju, háčkuju a hlavně: obnovila jsem svůj každodenní běhací rituál. Juch.

Nakoplo mě to taky konečně k ozdravění našeho jídelníčku. Není přece možné, abychom byli pořád nahromadě. Ovesná kaše k snídaním, více zeleniny k večeřím  a obědům a ovoce pořád, pořád, pořád.

Naordinovala jsem si zkouknout s holkama vánoční večerní pohádky, zatím na to ale nedošlo, nějak není čas nebo co. Namísto toho ale máme z celého domu jeden velký bunkr. Taky vyrábíme, největší úspěch asi měly korunky z roličky od toaleťáku a washi pásek.

Tak teď jen doufat, že nelehne žádné další dítě a jestli jo, tak že mi vydrží tahle pozitivní nálada.

A taky že u nás konečně někdy napadne sníh, který vydrží déle než pár hodin..


...


Toaletky nahrané na Fler dnes ráno mezi odchodem Klárky do školy a vzbuzením Terezky a Sáry - můj nemocenský čas jen pro sebe.

Něco málo z pracovny..

A doplňky našich dvou princezen..

Mozaika

Někdo dokáže strávit hodiny na facebooku nebo youtube, já poslední dobou dokážu dlouho do noci prokrastinovat na pinterestu.

Včera mi volala paní z naší knihovny, že se uvolnilo místo na kurzu mozaikování. A tak jsem se do půl druhé do rána prostě musela inspirovat.

Stejně jako u patchworku mám s mozaikou problém v tom, že se mi úplně nelíbí to, co si u nás lidé pod pojmem mozaika představí. A nebo možná mám jen já divnou představu o mozaice..

Asi vás teď trochu zavalím obrázky, ale nějak si to moje včerejší pátrání nemůžu nechat pro sebe. Třeba vás budu taky k nějaké mozaice inspirovat..

Co se týká obrazů, nejvíc se mi asi líbí, když jsou vzory vytvářeny jen jednou barvou kachliček.

I barevné obrazy se mi líbí, nejvíce ale také ty, kde jsou větší plochy poskládány ze spousty kachliček jedné barvy.

Ze strakatějších mě dostaly mapy..

Nebo stromy, ty já můžu asi vždycky. Navíc v šedošedé. A s barevným detailem.

A podobnou řeku jsem si včera vysnila na parapet ve své pracovně - někdy "až budu mít čas" :)

Co se týká interiéru, líbí se mi mozaiky hodně v koupelnách, kde je všechno ostatní už bílé..

Mozaikové stolky mě nejvíce zaujaly (nečekaně:) opět ty z jedné barvy kachliček..

.. nebo ty s velkými geometrickými vzory.

S květináčky mám trochu problém. Vzhledem k tomu, že to byl jeden z tipů, který bych si na tříhodinovém kurzu pravděpodobně stihla vyrobit, hledala jsem opravdu pečlivě. Asi jediný, který se mi líbil, byl tento:

Zaujaly mě i mozaiková čísla popisná - že by další věc na seznamu "až někdy"? Ideální je prý lepit je na plech.

Možná na kurzu zkusím zrcadlo (stále nemáme zrcadla nad umyvadly na záchodě). Nevím, jestli s jednobarevnou mozaikou lektorku trochu nepřekvapím. Navíc bude tmavě šedá nebo bílá..

A talířky mého srdce:

Vůbec jsem netušila, že jsou celkem v kurzu tyto mozaikové koule do zahrad. Některé vzory mě dost vyděsily, ale tuhle prostřední si možná i umím na zahradě představit.

A (skoro) na závěr, něco z architektury. Marocké umění, které mi připomnělo naší svatební cestu (a pro mě úžasná kombinace barev)..

.. a kousek dlažby kdovíodkud. Zase ty vzory z bílých kousků.

Holky teď hrozně vždycky zajímá kam jdu a co tam budu dělat (ne, že bych chodila nějak často, bohužel:)), tak jsem jim našla i nějaké tipy na domácí tvoření. Pro začátečníky a pididěti z papíru a vystřiženého papírového talířku - zkusím nastříhat různovzorované origami papíry, kterých si složku už spoustu let syslím. 

A pak mozaiky z nastříhaných  polystyrenových (?) podložek pod masem vysterilizovaných v myčce a nabarvených akrylovými barvami. To bude i 3D a myslímže by to mohlo chytnout i Klárku, kterou už jen tak nějaké "dětské" vyrábění nebere.

Všechny odkazy na použitá díla najdete na mém pinterestu tady.

Nedělám si velké naděje, že moje mozaikování na dlouhou dobu neskončí jedním miniprojektem na kurzu, ale jako relaxace bylo včerejší pinterestování skvělé.