Konečně nějaký výlet!

Chtěli jsme o Vánocích ven, ale nechtěli jsme nikam, kde bude hodně lidí. Což je trochu problém, protože o Vánocích chce ven asi každý. Vymysleli jsme Smrk (ten beskydský), kde není hospoda, což by mohlo dost lidí odradit. Ráno před odjezdem se ale přidaly holky, že ony by taky rády "na hory".

I když jsem Klárku podezřívala, že si pod pojmem "na hory" představuje spíše víkend na chatě, slíbila, že všechno ujde bez mrčení, a tak jsme museli přeplánovat trasu. Nebo teda chtěli přeplánovat trasu, protože když ty dvě rampapurdy chtějí něco dělat s námi, musí se to využít.

A díky tomu jsme objevili krásnou trasu nad Kopřivnicí, kde skoro nikdo nebyl, počasí i výhledy byly krásné, délka vhodná i pro pětileté dítě (asi 8 km??). Trasu projel i náš kočár, ale jinak bych ji asi pro kočáry nedoporučila, většinu cesty se jde po úzké lesní pěšině. Koho zajímá, kudy jsme šli, ať mrkne tady.

Skončili jsme u mé tety ve Štramberku na Bařinách - museli jsme to trochu napálit přes les mimo značku, ale jinak už to s mým mužem prostě nejde :)

Musíme tam určitě i na jaře, v létě a na podzim ( a možná i v zimě, ale bez kočárku), protože tyhle bukové lesy za to stojí!

Jak si snížit tlak

Letošní Vánoce jsou všechno jen ne poklidné. Začalo to všechno bratrancovou roztrženou nohavicí na Štědrý den dopoledne, o kterou se postaral náš jinak mírumilovný Kuky - border kolie. Od jisté doby nemá rád, když někde musí čekat uvázaný. Občas to je ale nutnost,  a tak mu dáváme košík. Ukázalo se ale, že si jej umí za jistých okolností sundat... 

Když už to vypadalo, že všechno ostatní proběhne v klidu a pohodě, začaly (pro jistotu na obou rodinných frontách) stoupat vášně. Jde v podstatě o malichernosti, které ale umí dost rychle přerůst v neporozumění dost velkých rozměrů. A to mě štve a mrzí a vrtá hlavou. 

Někde jsem četla, že háčkování umí snížit tlak a tak se toho držím. Třeba to u všech těch háčkovaných dobrot do kuchyňky našich holek všechno promyslím a napadne mě řešení. Něco podle úžasných návodů od Kamlin, něco podle Garnstudia a něco málo podle sebe.

Darování

Dnes jsem odeslala poslední předvánoční balíčky a ukončila tím svou první prosincovou prodejní horečku. Do letoška jsem vždycky byla na druhé straně, na straně nakupujících. Letos díky dokončovacím pracem na našem staronovém domě, přípravě na trhy, naslibovaným objednávkám a hlavně nepříliš plnému účtu (bych si nikdy nemyslela, kolik v součtu stojí všechny ty nezbytné blbosti jako třeba vodovodní baterie!) jsem byla spíše na té straně prodávající. A musím říct, že mě to hrozně těšilo. I když jsem často šila pod tlakem, ve stresu, do čtyř do rána, těsně před odjezdem vlaku, se řvoucíma holkama za zády... Ale pocit, že se někomu mnou ušitá věc líbí tak moc, že si troufne jí někoho obdarovat, to je pro mě velká pochvala, které si moc vážím....

P. S. Všechny ušité a uháčkované věci na obrázku už Ježíšek nese někomu pod stromeček - kéž se líbí obdarovaným stejně jako dárcům ***

DIY srdce z plsti

Jednoduché a rychlé předvánoční tvoření ozdob na vánoční stromeček. 

Potřeba jsou jen dvě srdce z plsti (to spodní, větší, bílé je dobré mít ze silnější, pevnější plsti), bílou bavlněnou přízi nebo bavlnku a jehlu. 

Prošívá se zadním stehem z horního středu srdce kolem dokola až zpátky z počátku :) Na začátku je dobré nechat si asi 15 cm příze bezvládně viset. Vznikne z ní nakonec spojením s finálním cancourem provázek na zavěšení. Na konci je důležité dokončit  obrys srdce i ze zadní strany - provlečením jehly s nití prvním stehem. Je taky dobré protáhnout jehlu s nití ve finiši skrze bílé srdce (jeho vnitřkem = neviditelně) od konce (a zároveň začátku) stehu až k jamce v bílém srdci - aby srdíčko pěkně viselo a nenahýbalo se ke straně). Pak už jen uzlík tak daleko od srdce jak chcete aby byl dlouhý provázek na zavěšení a je to.

Výsledek vypadá moc pěkně a tak trochu seversky, tak jestli máte po večerech ještě čas a sílu, hurá na to! 

Ještě jedna inspirace pro Ježíška

Tahle knížka krátkých linek
je ušita že vzpomínek
na ostrůvek odlehlý.
Navlékla jsem do jehly,
co mé oči postřehly
i co lidé řeči znalí
do ucha mi pošeptali.

Zakázala jsem si letos brouzdání dětskými knihami - mám jich ještě pro Ježíška zásobu z loňska a peníze jsou potřeba na jiné věci. Ale ani jsem nemusela moc pátrat a vyskočila na mě tahle nádhera s šitými ilustracemi. Obrázky vypadají nádherně, kombinace barev mě ùplně dostala. Příběhy jsou napůl veršované, napůl próza a podle ukázek, které jsem našla, vypadají zajímavě a originálně. Autorka je tuším z Havířova, kde má v městském kulturním centru i výstavu ušitých obrázků z knihy. A prý se vyhýbá sociálním sítím :) . Chápu a rozumím.. Ale přesto chystám přes Vánoční svátky prolomit svůj odpor a založit Lochtě facebookový profil. Tak uvidíme... Ostatně, už se pomalu zlepšuju, tenhle celý text jsem napsala  - v rekordním čase - na dotykovém displeji. Když musíš, tak musíš...

Kam až smí smích

Smích smí všude. Ono nějak bylo a nějak zase bude.

Nikdy jsem si nějak zvlášť nelibovala v básničkách, ale asi před půl rokem mě naprosto uchvátil  Jiří Žáček a kniha poskládaná z jeho sbírek pro děti. Jmenuje se to Dobrý den a dobrou noc a pokud se chcete těšit na čtení básniček dětem, musíte ji doma mít. Žáčkova poezie je děsně chytrá, jednoduchá, ale mazaná, o všedních věcech, ale nevšedně. V básničkách se vůbec nevyznám, ale vadí mi, když jsou tak jednoduché, že bych je snad vymyslela i sama. Takovéto "láska - páska" jako z krkolomných přání k narozeninám. Mám ráda, když to básník se slovy umí.

Druhá kniha básniček pro děti, kterou jsem po půjčení z knihovny vzala téměř jedním dechem je kniha Radka Malého Kam až smí smích. Jsou v ní básničky vtipné i vážnější, naučné i úplně trhlé. Něco je sesbíráno z učebnic a čítánek češtiny (autor napsal spoustu učebnic českého jazyka a dokonce jeden autorský slabikář), některé básničky jsou o ročním koloběhu, dnech v týdnu nebo třeba prstech na rukou. A taky o abecedě. Klasicky i méně klasicky, kdy je každé písmenko přirovnáno podle vzhledu k určité věci (M vypadá trochu jako harmonika, která mí krátký měch. To však není důvod pro výsměch!). Jsou tam básně na vyjmenovaná slova. A je tam píseň o slunci ve tvaru slunce (že by surrealismus?) a tři oddíly hádanek. K tomu všemu krásné obrázky Anny Neborové, které mi přesně sedly.

V pondělí jsme si s holkama knihu půjčili v knihovně, dost jsme toho ještě ten den přečetli a co jsme nezvládli, já zvládla v noci :)). A ve středu mi píše kamarádka a spřízněná duše Danka, že má knížku, kterou prostě musela koupit a že ji určitě musíme mít i my, protože je prostě nejlepší. Jasně, že to byla tahleta... No není to skvělé mít kolem sebe lidi se stejným vkusem?

PS1: Už mám doma živnostenský list - od 1.1. ze mě bude paní podnikatelka :))

PS2: Kiksl nám počítač (lépe řečeno spadly nám na monitor dřevěná futra a on, potvora, prasknul) a na tabletu zatím nějak nejsem schopná v rozumném čase stvořit příspěvek, takže to tu bude dočasně asi jako u suchánků. 

PS3: Naolejovali jsme naši přírodní podlahu ze smrkových prken přírodním olejem a (nečekaně) jsme zjistili, že jsme o sto let zpátky a budeme muset podlahu každý týden drhnout rýžákem. Někdy je holt přírody moc, drží na tom všechna špína. Kdyby měl někdo nápad, co s tím, sem s ním - ráda se o tenhle každotýdenní rýžákový aerobik nechám připravit...

Sestry tři

Tři batohy do sady na objednávku. Ale jestli jsou pro tři sestry, to vlastně ani nevím, Možná. 

Klárka škemrá, že chce taky takový. A já bych si je nejradši taky nechala. Jsem to ale obchodník :)

Každopádně budu pro příště muset zvýšit cenu. Batohy mi zabraly dost času (odhaduji to tak na 6 hodin jeden), vefixem vyztužený vnitřek i vnějšek taky není žádná láce. Jen nevím, jestli si pak ještě batůžek někdo koupí... Ale kdyby ho viděl ve skutečnosti, jak mu to sluší... :)))

Podruhé v Top výběru Fleru

Radost až nad mraky!!! A o to větší, že dnešek je mírně ve znamení stresu.

Potřebuji dnes došít všechny své objednávky (dva batůžky - jeden z toho naštěstí už jen dokončit, toaletka, jeden penál a dvě voděodolná pouzdra).  Proto jsem se ráno výjimečně rozhodla, že: na oběd bude zbytek včerejšího oběda, uklízet čurbes po dětech se bude až večer, ven se nepude (stejně prší). A budu šít. I s dětma. Nějak je prostě zabavím a nad svými resty získám náskok.

Holky byly zlaté. Chvíli si přebíraly mojí krabičku s knoflíky, pak stříhaly odstřižky látek a koukaly mi pod ruce. Potom zmizely v obýváku a kupodivu tam byl klid. Žádné bitky, žádný řev. Takže u mě velká spokojenost, o tom se mi ani nesnilo...

Asi po deseti minutách přišla starší Klárka napráskat Terezku, že se maže krémem. To už jsem tušila, že to nebude jen tak. Ale že bude od krému celý stůl, půlka gauče, stopy všude po koberci a Terezka mastná od hlavy až k patě včetně všeho oblečení... Moje nervy. Takže konec šicí poklidné idylky a půlhodinový úklid.

Ale do toho pak pošťačka s balíčkem a krásnou látkou od Myyny. A pak zjištění, že jsem pro dnešní den v Top výběru. Takže, krém, nekrém, já jsem spokojená :)

Prací symboly

Dost lidí se na trhu divilo, že jde peněženky, toaletky, penály i tašky vyprat. Chystám proto list, něco jako manuál na péči o mnou ušité a uháčkované věci, který budu dávat a posílat spolu s "produktem" (fuj, to je divné slovo, na to si asi nezvyknu). No, "chystám" je silné slovo, mám teď práce až za roh s naobjednanými věcmi, ale v hlavě už mi to šrotuje. V jednom obchodě s látkami jsem objevila docela pěkný seznam všech různých pracích symbolů, tak třeba se bude hodit. Beztak nikdy (krom těch pár základních) při pohledu na štítek kabátu nevím, co se po mně chce. Seznam je tady.