Vánoční

První Vánoce v opraveném domě, po dvou letech zase zpátky "doma". První Vánoce, kdy necestujeme ani na Vysočinu k jedné babičce, ani na Ostravsko k druhé babičce. Obojí přijedou za námi.

Podařilo se nám všechno nachystat tak, že na Štědrý den byl už klid jen na čekání. Bobovali jsme, k obědu si dali cukroví a po cukroví Dvanáct měsíčků. K tomu za oknem obrovské vločky sněhu..

Terezka si loňské Vánoce ještě moc nepamatovala, když se jí Klárka zeptala, jestli se těší na večer, řekla, že jo, ale že se taky těší na ráno :)

Nadšení z dárků bylo (jako asi všude) velké. Spát se šlo pozdě (hodně pozdě) a dva dny jsme přeskakovali v obýváku vláčkodráhu. Když mašince na dálkové ovládání došel dech, začali jsme přeskakovat lego. Nemám to srdce nové hračky holkám lifrovat hned do pokoje - aspoň si tu radost takhle užijeme všichni. Sranda, že i přes tři holky mají u nás tyhle klučičí dárky takový ohlas.

Cukroví jsme snědli dříve než jsem si ho stihla (na nových talířcích od Soni Malinové - juchů) vyfotit. Jsme rádi, protože stejně už se pak jí jen proto, že je.

Mým velkým hudebním objevem letošních Vánoc jsou Hovada boží od Jablkoně. Jak to, že jsem na ně narazila až letos?

Začala jsem  (po skoro roční těhotenské pauze) znovu běhat..

 

Předštědrovečerní

Jak to ti muži jenom dělají..

V úterý do noci na pracovním večírku, ve středu do noci eskymáci na bazéně a pak v hospodě, ve čtvrtek po práci 14 km na běžkách.

A Klárka se mě včera ráno úplně vážně zeptala, jakto, že u nás všechno před Vánoci chystá taťka..

Je pravda, že muž pekl (já ale taky!!), rybu jim do vany přivezl, rybí polívku a salát prostě umí nejlíp. A moje vymýšlecí, sháněcí a balící role jsou  dětským očím zatím skryté. Ale stejně - kdybych k tomu stihla ještě alespoň ty běžky :)

Pěkné Vánoce z namražené Tišnovské Květnice přeju..

Rychle, levně, efektně

V balení dárků jsem se vždycky dost vyžívala. Hlavně těch vánočních. Kde jsou ale ty časy, kdy jsem měla čas celý prosinec malinkatými nůžtičkami vystřihovat malinkaté prostřihávané andělíčky. Jedna visačka mi trvala třeba půl hodiny. 

Letos je potřeba všechny předvánoční procesy dost zefektivnit. Je nutné vyšetřit čas na šití - finišuju teď s tou minule zmiňovanou poslední kabelkou -  a taky na všechno pečení a františky a koledy a čtení vánočních knížek.

Taky nechci letos dopadnout jako minule, kdy jsme na Štědrý den ve tři hodiny odpoledne dozdobovali stromeček, muž chystal s Klárkou ořechové skořápky a já běžela balit dárky. První Vánoce ve vlastní režii jsem prostě organizačně totálně nezvládla.

Letos mám sice čas rozplánovaný skoro na minuty, zatím to ale vypadá, že stíhám a že na Štědrý den už jen vyrazíme do lesa a usmažíme kapra (ten už nám plave ve vaně, holky si tuhle vánoční tradici nechtěly nechat rozmluvit). 

Dnes večer mě čeká balení dárků, visačky už mám nachystané, tak snad to půjde ráz na ráz. Jsem vyznavač jednoduchého a superlevného přírodního balícího papíru za pár korun a režného motouzu z tišnovských Domácích potřeb. K tomu dvě čtvrtky černého papíru vyšší gramáže. Stromečky tvoří rovnostranné trojúhelníky o straně 7 cm - to kdyby se někdo chtěl inspirovat. Na jeden list A4 mi jich vešlo 14, odpad minimální. Doba přípravy asi dvacet minut. Pro mě letos značka ideál.

Užijte si poslední dny těšení se..

Hoňky

Už jsou snad letos za mnou.. Vždycky jsem celý advent byla v klidu a poslední týden dělala všechno. Letos jsem to zkusila naopak. Do toho ještě spousta šití - mám pocit, že více jak polovina věcí, která se teď před Vánoci prodala, byla šitá na objednávku. Takže fofry maximální. Dny začínaly v půl sedmé ráno a končily o půlnoci. Do školky, ze školky, nakojit, přebalit, udělat těsto.. Běžet na poštu, stát půlhodinovou frontu na poště, vyzvednout kvůli tomu holky ze školky mezi posledními - co jsem to za matku, navíc doma na mateřské? Včera jsem posílala sedm balíčku, plus dvě osobní předání, plus tři předání přes muže v Brně. Osobní rekord, kterému ještě teď sama nevěřím..

Ale ne, i nějaký ten čas na seriálek se našel (HBO - Pustina - doporučuju), i když i u něj jsem sešívala japonské černobílé míčky. Zákazníky jsem šidit nechtěla, holky a předvánoční přípravy šlo šidit jen mírně, takže jsem šidila sebe. A to dost. Ale je tomu konec - je načase stanovit si časový rozvrh a dodržovat ho včetně těch odpočinkových částí. První předsevzetí do příštího roku..

Zbývá mi už ušít jen poslední objednávka a mám na ni celý týden. A dost se na ni těším - je to totiž po delší době kabelka, navíc z úžasné látky. Vlastně se celkově dost divím, že se na šití pořád těším, když ho v posledních dnech bylo tak moc. 

Jinak konečně vystřídám muže u pečení (chvála mužům, kteří když žena vysedává u stroje, upečou s dětma vanilkové rohlíčky), zabalím dárky a mám hotovo!

Stejně je to šití a blogování skvělá věc. Jsem u vytržení z toho, že se někomu líbí mé věci tak, že je jsou ochotni koupit nejen sami sobě, ale i svým blízkým jako dárek. Moc si toho vážím. A když pak od jedné milé Svaťky při vyzvedávání balíčku dostanu tři oříšky pro Popelku, jsem úplně naměkko. Díky..

Vánoční přání

Vrátili jsme se letos k vyrábění a rozesílání vánočních přání. Loni jsme to kvůli neukotvenému místu bydliště a věčnému přejíždění skrz celou Moravu nestihli. Chvíli jsem pak mezi svátky měla chuť přejít místo přání rovnou na PFka, jenomže já prostě nějak nejsem schopná vymyslet nic originálního, s čím bych byla spokojená. A pak taky moje počítačová negramotnost. Mám totiž představu, že PFko musí být vytvořené v nějakém grafickém editoru. A s těmi já zatím dost bojuju... 

Klárce se letos do vyrábění moc nechtělo. Nevím, jestli je to už nějaká předpuberta nebo co, vždycky  se se mnou do všeho tvoření hrozně hrnula. Teď řekla jen "Tak já ti teda půjdu pomáhat, nó..", tvářila se trochu otráveně a chtěla vločky jen vyrážet, lepit že mám já. A nakreslit na zadní stranu sněhuláky, ať mají babičky radost? To už jsem ji nepřemluvila vůbec. Trapárna přece, nějaký sněhulák. Ale abych jí nekřivdila, dvě stromečková přání jsou nakonec její práce

Zato Terezka se do toho vrhla s nadšením. Ta je ale trochu svobodomyslnější a po pár minutách dělání toho, co má mamka vymyšlené a vypinterestované, si začne lepit  a stříhat svůj "obraz". Který pak na konci důkladně prozkoumá a vymyslí, co že to vlastně nakreslila..

No nic, letos bych to shrnula tak, že 50% výroby já, 30% Terezka a 20% Klárka.

Vyrobeno máme, teď ještě dovnitř napsat přání každému na míru a můžeme běžet k poštovní schránce. To měla Klárka vždycky hrozně ráda, tak uvidíme, jestli alespoň tohle ji letos ještě drží.. 

------------------------------------------------------------------------------------------------

Dneska je u mě na Fleru poštovné zdarma, mrkněte..

Síla úklidu

Občas se mi to povede. Nekouskovat úklid mezi běžné denní činnosti a nerozptýlit ho tak do několika dní. Uklidit všechno, ve všech místnostech (nebo alespoň ve většině) v jeden den. Včetně nánosů hraček, mých rozešitých věcí, oblečení a mužových všudypřítomných hřebíčků a pičičundů.

Je to pak úžasný pocit. Vždycky mám pak děsnou radost a říkám si, jak to takhle budu dělat vždycky. A nutím všechny úklid dodržovat, jsem nevrlá, když si někdo jen přehodí kalhoty přes židli. 

Už předem ale vím, že tento stoprocentní úklid nemá u nás šanci přežít více než jeden nebo dva dny. Prostě to nejde. 

Takže je potřeba si toho pořádně užít a pro jistotu si to hned několikrát vyfotit :) 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A ještě jsem vás chtěla poprosit o tip na nějaký krásný kalendář. Máme už jeden nejkrásnější od Peti Oringle, do toho ale nechci psát, chci jej totiž mít jako kalendář furt pryč.. Na další rok  a ještě i na ten po něm. 

Potřebovala bych k němu ještě nějaký zapisovací, kdy máme logopedii, kdy zubaře a tak.  Ideálně mít celý měsíc na jedné stránce a zároveň aby se dalo ke každému dni něco malinko napsat. Moc se mi líbí tenhle od Andrey Tachezy, ale vyšel bohužel jen pro rok 2015. Nevíte o něčem podobném a krásném? A vůbec, jaké máte doma kalendáře, jsem strašně zvědavá..

Sára šestitýdenní

Už potřetí se podivuju nad tím, jak geniálně někdo "vymyslel" tuto šestinedělní dobu. Všechno, co se týká zvykání si na miminko, režimu, zdravotních poporodních šrámů i psychiky, všechno to prostě trvá těch šest týdnů.

Velká většina věcí, které se mi během prvních dnů zdály nemožné, už zvládáme. Co nezvládáme, je nedovyvinutá záklopka. Což znamená blinkání několikrát do hodiny. Ale to přijde..

Moc fotek z posledních týdnů bohužel nemáme - jednak já ani můj foťák nezvládáme fotit za zatažené oblohy a druhak Sára byla osypaná vyrážkou, která jak jsem byla poučena už před lety u malé Klárky, je v šestinedělí běžná.

Ze Sáry je zlaté miminko, o které je radost se starat. Břicho ji pořád docela zlobí, ale je to holka statečná a naučila se různě kroutit a zvládat to. Přes den si chrupe zásadně v kočáru, stačí ale navlíct kombinézu a většinou zalomí ještě než ji do kočáru donesu. (Včera kolem ní zaparkované v předsíni prošlo asi tak patnáct dětí se všemi rodiči, pak parta Svatého Mikuláše tam a zpátky a s ní to ani nehlo.) Usíná sice až před půlnocí, dospává se ale skoro celé dopoledne. Díky tomu zvládám i šít, takže snad tento model ještě chvíli vydrží.

Roste jako z vody, její podoba už se opět, stejně jako u pidi Klárky a Terezky, schovala za tři brady a naducaná líčka. Na fotkách z téhle doby byste je od sebe nerozeznali, ač teď vypadají každá jinak. Naučila se smát a otáčet na bok, je to holka šikovná.

V denním rytmu je nejkritičtější ranní chystání se do školky - za méně než hodinu a půl se z domu prostě nevypravíme.. Největší brzdou ale není ani tak Sářino kojení a přebalování jako spíše naše flegmatická Terezka. Nezbyde jí totiž než se sama oblíkat.  Což jí  vůbec nevadí, žádné vztekání a scény se nedějí. Ale kolik věcí se dá zvládnout  třeba u obouvání bot, to byste nevěřili...


Edit (7.12.2016):

Váha 5,25 kg, délka 62 cm. Pomalu se loučíme se zavinovačkami - nohy už jsou permanentně prokopnuté ven - a po Vánocích nejspíše i s kolíbkou. S nejmenšími nejroztomilejšími kousky Sářina šatníku už jsme se rozloučili..

Vyzdobeno, zútulněno..

Na holky naskákaly první zimní rýmičky a kašlíčky, v týdnu se proto se mnou vystřídaly doma. Poklidného šití jsem si tudíž moc neužila, zato se nám konečně podařilo vánočně vyzdobit dům.

Všechno na poslední chvíli, jak jinak. Věnec jsme dodělali v neděli v devět hodin večer a pak ještě zapálili špatnou svíčku, klasika. Dost dekorací jsme zrecyklovali z let před rekonstrukcí, které jako zázrakem přežily všechny přesuny, některé i dvouletý pobyt v naší zahradní boudičce.

Hvězdičky z pomerančové kůry navlečené na šňůrku a pověšené do okna vykrajovala ještě prťavá Klárka před třema lety. Papírové vločky jsem letos chtěla vystříhat s holkama, ale neklaplo to. Čtyři vrstvy papíru byly na nějaké dekorativnější stříhání ještě hodně a většina jich skončila prostřižená nebo minimálně s ustřiženým bokem (a se spoustou slz a vztekání samozřejmě). Věnec na dveřích je první a zároveň asi poslední pedigové dílo mého muže, dřevěného anděla vyrobil muž letos. Inspirace jak jinak než z Pinterestu.

Pojali jsme letos výzdobu celkem přírodně a tradičně, zamilovala jsem se do lískových větví ve váze. Adventní věnec máme tento rok asi nejtradičnější jaký jsme kdy měli. Vymýšlela jsem pokaždé nějaké originality, ale tak nějak se mi sem k nám více hodí klasika. Navíc ho takhle mohly nazdobit ty dvě rampepurdy. Naštěstí už pak došly přírodniny, jinak by snad za chvíli ani nešlo vidět zelené větve.. 

Adventní domečkový kalendář je z Tchiba, babička neodolala a pod záminkou Mikulášovy pošty ho holkám objednala. Měli jsme každý rok nazdobené krabičky od sirek, takže si letos užívám většího "úložného" prostoru v domečcích. Vejdou se tam ke sladkostem a drobnostem i vytištěné kartičky s úkoly na každý den od mé oblíbené Jany Z Lesa. (Neodolala jsem a jako odměnu za umístění ve včerejším Top výběru na Fleru jsem si od Jany před chvílí objednala pár drobností - těším se, těším..).

Takže doma máme nazdobeno a já konečně po roce, co tady bydlíme, začínám mít dobrý pocit nejen z dokončeného, ale i z útulného interiéru..

A tady je ten včerejší, můj teprve třetí, krásně černobílý Top výběr (2.12. od 19:00). Lochtí tři mimi hračky v akci:

Tak trochu reklamní

Nechtěla jsem a nechci vyhlašovat den, po kterém už nebudu přijímat objednávky. Protože vím, že já taky všechno dělám na poslední chvíli, a nemám proto moc to srdce někoho odmítnout, když mě pár dnů před Štědrým dnem prosí o ušití něčeho pro své blízké. 

Na druhou stranu mám letos s malou Sárou trochu omezené kapacity. A navíc plán, že chci svůj čas dělit alespoň trochu rovnoměrněji mezi šití a naši čerstvě pětičlennou rodinu. Protože před Vánoci je nápadů na tvoření, pečení a všemožné přípravy spousta.

Proto moc prosím, kdo má za lubem po mě něco ušitého chtít - myslím tím  něco ušitého na míru - pište hned. Ať si to můžu rozvrhnout a vím, jak na tom s časem jsem. U mě na Fleru v jedné ze záložek profilu najdete látky a koženky, ze kterých můžete vybírat. Koženky pořád nejsem schopná tam doplnit všechny, které mám, tak se klidně ptejte.

Loni nejvíce frčely rostoucí obaly na knížky, letos je úspěšně dohání toaletky. Hlavně ty pánské, hranaté, je vidět, že je jich na trhu asi menší výběr. Objednávek na kabelky je teď před Vánoci méně, a přitom je tak ráda šiju.

Koukejte a vybírejte na Fleru, ale pokud chcete mít zboží o pár procent levnější, místo objednávky přes Fler mi napište mail.

Krásný a co nejpomalejší advent přeju..

Losování giveaway

Dnešní vyhlášení vítěze mé toaletky a kapsičky je bohužel bez obrázku. Klárka losovala - opravdu krátce po deváté tak, jak jsem psala - všechno jsme poctivě vyfotili a .. Od té doby do teď hledám kabel k foťáku, abych fotky stáhla do počítače. O víkendu se mi totiž konečně podařilo trochu pouklízet, a kabel se stal asi obětí. To mám za to (jako za to uklízení), řekne mi určitě muž :)

Takže místo toho alespoň  fotky dvou městských batohů, které jsem ušila v posledních dnech. Čekají mě tento týden ušít další dva, tak fotky berte z mé strany jako motivační - pořád mě šití batohů mírně stresuje, koženky je tam moc, stroj funí a já nadávám.. Ale postupně se to zlepšuje, snad to časem vymakám.

A teď k věci: vylosovali jsme komentář číslo 22 ze 25 komentářů na blogu a jednoho na facebooku. Takže vítězem je bohunka bo. Gratuluji a jdu psát mail a balit cenu.

Moc děkuji za krásné komentáře, přání k narozeninám a úžasné tipy na dárky. Už teď vím, že některé z nich určitě použiji (nechci psát které, abych se neprozradila). Zároveň vím, že vaše tipy inspirovaly spoustu známých kolem mě, kteří komentáře četli, takže děkuji i za ně. Extra mě potěšily tipy i s odkazem, kde se dají sehnat. A mám obrovskou radost, že rádi dáváte i dostáváte dárky vyrobené - ty já mám taky nejradši. Jen z důvodu našich koumavých holek a toho, že nám dárky nosí Ježíšek (který přece nešije z mamčiných látek :)), je dáváme spíše k narozeninám a svátkům.

A kdybyste se náhodou ptali, jak bylo v sobotu na trzích, tak se radši ani neptejte.. Když jsem za první hodinu a půl (ze třech hodin, které trh trval) neprodala vůbec nic, opakovala jsem si pořád dokola Zuzčinu (Bag me) mantru, že jsem moc ráda za poklidné dopoledne bez dětí, kdy muž hlídá a vaří oběd. Naštěstí to trochu pomáhalo. A taky přišli známí, kteří mou depresi průběžně rozptylovali. Což mě asi zachránilo před tím, abych šla domů s brekem. Hormony v šestinedělí, jsou holt hormony v šestinedělí.

Ale asi to tak mělo být, poučení zní: posílit do příště své sebevědomí a namísto tišnovských farmářských trhů se přihlásit třeba do Brna na Mint fresh markets.

---------------------------------------------------------------

Edit:

Hurá, kabel objeven (u muže v batohu :))

Na poslední chvíli..

.. jsem se přihlásila na Tišnovské adventní trhy. V původním plánu to nebylo, ale návštěva zubaře rozhodla :) Jeden jediný zub mě už skoro dva roky postupně finančně ruinuje - hrůza...

Takže tuto sobotu 26. listopadu od osmi do jedenácti hodin dopoledne mě najdete v Tišnově na náměstí. Přijďte, uděláte mi radost..

Takhle to vypadá, když my dvě spolu dopoledne šijem..

------------------------------------------

Moc vám všem děkuji za spoustu tipů na dárky v předchozím giveaway příspěvku. Soutěž končí až v pondělí, takže ještě máte šanci se přidat a vyhrát.

Všechny komntáře pečlivě čtu a dělám si poznámky. Jen bohužel nestíhám odpovídat - je toho jako už tradičně před trhy nějak moc. Snad mi to pro tentokrát odpustíte..

Narozeninová giveaway

Mám dneska narozeniny a naordinovala jsem si odpočinkový den, který už nutně potřebuju.  A abyste z toho mého flákání něco měli i vy, nabízím toaletku a kapsičku do soutěže. Z krásných látek od Wilburriny..

Velikost toaletky a její dvě kapsičky uvnitř jsem v porodnici pořádně odzkoušela.  (Testovala jsem to samozřejmě na své toaletce, ne na této..) Vešlo se mi dovnitř všechno potřebné, zdobila mi noční stolek a ve sprše jsem si ji věšela za dlouhé ucho. A kdybych byla fintivější (jestli to teda v porodnici vůbec jde), určitě bych s sebou brala i kapsičku na šminky.

 

A co za to budu chtít po vás?

Potřebuju nutně spoustu tipů na dárky :) Dost dárků už mám vymyšlených (realizace proběhne opět last minute, znám se), ale ty, co vymyšleny nemám, už mezi šitím a plínkami nemám moc šancí vykoumat. Takže by mě zajímalo, co originálního jste kdy komu dali. Něco, na co jste byli opravdu pyšní. Dárek, který udělal radost vám i obdarovávanému. Ánébo dárek, který jste dostali, nadchl vás a doteď jste na něj nezapomněli. Vzpomínejte..

Pište sem do komentářů, případně do komentářů na facebooku. A nezapomeňte na sebe nechat kontakt, ideálně mail, abyste měli šanci se o případné výhře dozvědět.

A pokud lajknete můj Lochtí facebookový profil, nasdílíte FB příspěvek o téhle giveaway nebo si mě přidáte do oblíbených na Fleru, uděláte mi óbrovskou radost. Díky :)

Můžete psát přesně týden, příští pondělí 28. listopadu v devět hodin ráno vylosuju jednoho výherce.

Tak, a teď už se těším, co originálního mi poradíte..

Pár barev do koupelny

Pro dnešek jeden jednoduchý, rychlý, efektní a absolutně nepředvánoční nápad. Inspirace v IKEA (taky máte jejich katalog na záchodě? :)).

Vždycky jsem chtěla v koupelně rozlišené ručníky podle barev. Co člen domácnosti, to jasně stanovená barva. Jen jsem si konečně musela přiznat, že investice do nových ručníků je na seznamu hodně hluboko a tudíž hodně daleko.  A navíc je to neekologické, něco kupovat, když to stávající ještě slouží.

Když jsem narazila na tenhle nápad, nadšeně jsem sedla ke stroji a vybrala každému jeho oblíbenou barvu (muž nad šedou trochu frflá, ale co už). Pruh látky 20 x 8 cm, kratším stranám zažehlit asi 1 cm dovnitř, delší strany zažehlit ke středu. Přehnout po celé délce na polovinu (jako šikmý proužek) a ze všech stran prošít. Pak přišít na středy ručníků - a je to.

Muž k tomu ještě vymyslel moc hezké háčky, na které se budou ručníky věšet, ale to zase jindy..

Klopa nebo zip?

Občas se nechám přesvědčit na změnu střihu některé mnou už dlouho šité věci, i když si úplně nejsem jistá výsledkem. Tentokrát mě přesvědčila kamarádka Jitka (mimochodem, provozuje penzion v jednom moc hezkém koutě Vysočiny), že kapsička na drobné v harmonikové peněžence by byla lepší s klopou než se zipem. Že by se v ní lépe lovily mince.

Já už prošla tolik různých šíří peněženky, na zip postupně přidala kovová táhla a na okraje zipu přišívám látkové okraje. Vytunila jsem druhy výztuh včetně těch do vnitřních přepážek a bočních harmonik, peněženku už třetím rokem sama denně používám a nic bych neměnila. No, možná jen to trapné ruční sešívání na závěr, ze kterého mívám rozpíchané prsty.. To kdyby mi někdo poradil jak udělat jinak, lépe a rychleji, má u mě peněženku grátis :)

Z klopy jsem měla strach, že se bude špatně otevírat, že z ní budou mince vypadávat, že bude uvnitř peněženky překážet.

A výsledek? Klopa vypadá dobře, používá se dobře a zdá se, že ani mince z kapsy jen tak nevypadnou. Že by nový prototyp?

Co myslíte vy - klopa nebo zip?

Sára - prvních čtrnáct dnů na světě

Polovinu věcí okolo miminek jsem za ty tři roky, které jsou teď Terezce, už zapomněla. Jak jsou malinkaté, jak voní.. 

Taky spoustu praktických věcí: kolikrát za den je musím převlíct než konečně znovuobjevím to, jak správně zabalit látkovou plínu tak, aby nikudy neprotíkala. A než zjistím, jak nakojit tak, aby v následující hodině nešla velká část mlíka zpátky ven. 

K tomu spoustu nových strachů (Klárka to dneska po cestě do školky shrnula tak, že mamka se pořád něčeho bojí - dneska třeba toho, jestli nám to Sáru v kočárku nezasněží :)). Největší strach právě z toho neustálého blinkání a lapání po dechu. Nezbývá než doufat v strážné anděly..

Jedny z prvních fotek ještě z porodnice. Sára tam prokřičela obě noci, které jsem ji měla u sebe - myslím, že holky ob dva pokoje na každou stranu od našeho byly mooc rády, že nás i s mírnou žloutenkou propustili domů..

Po pár dnech doma, kdy už jsem se začínala bát, že jsem jí svým nočním těhotenským šitím otočila režim, si ale dala říct a v noci už je (ťuk, ťuk) klid. Jen ty břichabolení se přesunuly na dopoledne, takže nosíme, kolíbáme, natřásáme. 

Pořád přemýšlím, jestli to takhle měly i holky.. Měla jsem je vždycky za hrozně hodná miminka, která pořád spala. Jen teď nevím, jestli to spíše nebylo tím, že jsem ještě neměla každé ráno v hlavě, co všechno bych za ten den chtěla stihnout ušít, uvařit, uklidit, napsat, odepsat, vyřídit, na poštu odnést..

Navzdory tomu, že se na nás Sára většinu času docela slušně mračí, jela jsem si celé první dva týdny na pozitivní vlně. Hormony to tak nějak asi zařídily, že jsem se z hnízdící věčně nespokojené fáze přesunula do fáze péče, kdy všechny nedodělané, nazařízené a nedošité věci u nás doma sice vidím, ale už mě nenaštvou. (Jsou ale výjimky extra náročných dnů, kdy se v mrčení a brečení střídají všechny tři naše slečny - a to mě pak naštve všechno a všichni :))

Klárka i Terezka Sáru zbožňují. Každá po svém, Klárka více opatrně, rozumně a tak nějak už skoro mateřsky, Terezka někdy dost živelně.. Žárlící fáze zatím nenastala, tak uvidíme..

A na závěr jeden sice dočasný, zato krásný a neskutečně funkční kousek nábytku u nás v obýváku. Kolíbka, kterou můj praděda vyrobil pro svou první vnučku, mou tetu. Ten stejný praděda, který pak té stejné vnučce vyrobil tuhle světničku. Moc se mi líbí její jednoduchost, žádné zbytečné kudrlinky navíc. Všechny tři naše holky si v ní spokojeně lebedí a mi vyhovuje, že si ji přesunu, kde zrovna potřebuji. Až mě mrzí, že je tak malá (nebo naše holky tak velké?), že se dá využít jen první dva až tři měsíce..

Svatomartinské lucerničky

Po delší době tvořící podvečerní chvilka s holkama. Další skvělá teta, za pár měsíců švagrová, chtěla totiž vzít holky včera do Brna na světýlka ve Wilsonově lese. 

Vzhledem k neustále se kroutící a pobrekávají Sáře jsme vymysleli celkem jednoduchou a samoobslužnou ubrouskovou techniku. Vyhrabali jsme pár barevných ubrousků, holky si z nich vystřihly obrázky a pak už jen štětečkem patlaly na sklenice lepidlo a na něj kousky barevných papírků (lepí se jen svrchní vrstvička z ubrousků). Lepidlo bylo sice všude, ale holky to zvládly téměř bez pomoci. 

Máme tak sice lucerničky v jarních tónech, ale teplé světlo svíčky tu správnou podzimní atmosféru zařídí. 

Já už pak jen po zaschnutí lepidla přetřela sklenice bezbarvým lakem (ale stejně by podle mě fungovala další vrstva Herkulesa) a muž uřízl dva kousky z černých bezů na naší zahradě (mají dutý vnitřek, kterým se provlíkne drátek držátka). To aby drátěné držátko v ruce holky nepálilo. Chtěli jsme původně navlíct na drátek korálky, ale vzhledem k tomu, že tuhle poslední fázi jsme, jak už je u nás zvykem, dělali těsně před odjezdem, nebyl čas na blbosti.. 

Doporučuji použít místo čajové svíčky klasickou nízkou hřbitovní svíčku - čajové prý rády zhasínají.

Kvůli dešti byly nakonec holky s tetou Markétou v brněnském VIDA centru a s lucerničkami se prošly jen kousek - stylově kolem hřbitova. Nějaký ten průvod s lampiony ale určitě ještě letos stihneme. A třeba někoho z vás budeme inspirovat - s kupovaným lampionem to přece nemůže být ono :)

Atlas světa jaký svět ještě neviděl

Mám úžasnou ségru. Kolem termínu porodu si vzala dovolenou a hlídala holky u našich na severní Moravě. Abychom mohli kdykoli nerušeně vyrazit do porodnice. 

Že se jí hlídání kapku protáhlo, to už víte :) Že jí tam  musely ty naše dvě rampepurdy vyrobit několik šedivých vlasů, to vím zase já. A že během toho všeho dokázala vymyslet takhle skvělý dárek Klárce k narozeninám - to teda klobouk dolů..

Uznávám, že se svým geografickým vzděláním mám asi k mapám trochu bližší vztah než většina normálních smrtelníků. A nejspíš to trochu hustím i do dětí - Klárka už odmalička pozná na mapě řeku, cestu, koleje a spoustu dalších věcí. (A mě pak občas překvapí někdo dospělý, když vůbec neví, nač jsou v mapě vrstevnice). Prostě deformace.

A když pak Klárka dostane od ségry k narozeninám takhle krásný Atlas světa, jsem u vytržení...

Země je vždy představena na obrovské dvojstránce plné obrázků. To u dětských atlasů bývá běžné, ale tyhle obrázky jsou prostě krásné. A navíc, nejsou na nich jen zvířata, památky a podobné věci. Jsou tam i typická jídla, činnosti, osobnosti nebo třeba druhy listnatých stromů. Najdete tam čtení pro malé prďoly i pro školáky. A já samotná bych tuhle knížku vydržela číst klidně celý večer..

Že by tip pro Ježíška?

Šest

Slavili jsme v sobotu Klárčiny šesté narozeniny.

Předpokládaný termín porodu byl 24.10. Nestihla to, narodila se 29.10. a toho 24. jí letos vyfoukla nejmladší ségra :)

Je z ní velká a samostatná holka, šikulka, která si svou nejstarší a zodpovědnou roli někdy užívá a jindy jí proklíná. Úděl nejstarších sourozenců.

Když vstane špatnou nohou, nebo se málo nají, je s ní těžké vydržet..  Všechno je špatně, nic není fér a hlavně: všichni za všechno můžou. Vidím v ní ale  trochu samu sebe a nutí mě tak zamýšlet se..

Malou Sáru od příjezdu z porodnice zbožňuje. Dokud byla v břiše, moc ji nezajímala, zato teď - vydrží u ní dlouhé minuty sedět a mluvit na ni, všechno mi  chystá a podává, ptá se a pak vysvětluje Terezce. A už je to opravdová pomoc, vím, že se na ni můžu spolehnout a jsem za to moc ráda.

Sára

Narozena v pondělí 24. října, 25 minut po poledni.

52 centimetrů a 3,9 kg.

Krásná a zdravá (a dnes, čtvrtý den, trochu žlutá, ale prý je to v normě :))

Třetí ze tří sester.

Po devíti dnech přenášení, 29 hodinách čekání na sále (jestli se po samovolném odtečení plodové vody porod rozběhne) a čtyřech hodinách po vyvolávací tabletě (nerozběhl se).

Po tom, co se cíl těsně před cílovou rovinkou vzdálil minimálně o další jedno kolo. Po tom, co jsem kvůli tomu porod slabošsky skoro vzdala a kontrakce si začaly dělat, co chtěly. A jen díky muži, který to sice nedělá často, ale zato umí povzbudit v pravou chvíli, a taky díky skvělé a zkušené porodní asistentce, která přesně věděla, co mě dostane zpátky "na trať", jsem finiš zmákla. A poslední kolo dokonce v rekordním čase :)

O to víc jsem si pak užila plácnutí zdravé, blonďaté a kapku fialové Sáry na můj břich. Zásobárna endorfinů nekonečná...

P.S. A v hodině mezi psem a vlkem (tedy mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, kdy se prý nejvíce umírá i rodí) mi nakonec odtekla ta plodová voda.

Kravička občas teskně zabučí

a ohlédne se

očima nad achát…

Tak přicházejí na svět telátka

a všechno pěkné.

 

(Jan Skácel)

V hodinách mezi psem a vlkem..

.. se zabavuji různě.

Nejvíce mi jdou blbosti typu lustru do dětského pokoje. Ne že by to byl kdovíjaký originál, na pinterestu takových lustrů najdete spoustu, ale udělal mi radost. A holkám snad taky udělá..

Čekání

Moc sympatickou paní doktorkou mi bylo dnes na kontrole v porodnici sděleno, že je všechno připraveno, čekáme prý už jen na kontrakce. Tak nevím, není porod hlavně o těch kontrakcích? :)

Tak čekám a snažím se užívat si poslední dny (nebo hodiny?) s už teď jeden den přesluhujícím břichem. A šiju. A (konečně povoleně) prokrastinuju. A zase šiju. Je to celkem vtipné, člověk si už nic moc neplánuje, všechno, co stihne, bere jako bonus. A neví, jestli má v rámci svého železného programu na podporu červených krvinek kupovat játru k zítřejšímu obědu, nebo jestli už je to zbytečné. 

Má Hennou čerstvě nazrzavěná hlava teď potřebuje dost zaměstnávat, aby neměla moc času přemýšlet nad tím, co se v příštích hodinách bude dít.

Oba mé předchozí porody byly v podstatě vyvolávané (první pomocí babské rady a druhý tabletou po odtečené plodové vodě), takže nemám vlastně žádné zkušenosti s prvními, prý celkem nenápadnými, příznaky. Nikdy jsem taky neměla smontovanou kolíbku, povlečenou postýlku a kočár zaparkovaný v předsíni. Čas by teď na tyhle věci byl, ale pořád uvažuji, jestli na tohleto nejsem přece jen moc pověrčivá...

Nové látky (Wilburrina a Peonygarden), ušitá peněženka pro kamarádku a košík uháčkovaný maxiháčkem z úpletové příze.

Veselá toaletka pro Wilburrinu a další uháčkovaný košík (nějak mě to háčkování uklidňuje..)

 Dva pidi messengery pro moc milou Ivu z Brna, se kterou jsme plánovaly společný pobyt v porodnici - už to asi neklapne, Iva už má překrásného Jonáše a zítra jde z porodnice domů..

Bílá, bílá, bílá, bííílááá... keramika

Začaly jsme s Klárkou a Terezkou chodit každý týden na keramiku. Jedná se o kroužek pro rodiče s dětmi, takže jde podle mě o ideálně společně strávená podzimní a zimní odpoledne.

Nebyla bych to ale já, abych neměla s něčím problém. Mám ráda asi kapku jiný styl, než který se u nás v těchto kroužcích razí. Nejsem moc příznivec serepetiček, raději vyrábím praktické věci a mám ráda bílou. Jak jsem o sobě psala tady, všechno musím mít vždycky trochu jinak..

Stačí ale do Pinterestu zadat namísto keramika (vyjede vám hromada serepetiček) heslo v angličtině - "ceramics". A najdete spoustu zajímavých a podle mě vkusných věcí. A toto kouzlo s angličtinou na pinterestu funguje skoro u všeho, všimli jste si toho? Zajímavé..

Tak se těším.. Holky asi mou vášeň pro bílou moc sdílet nebudou a budou si plácat svoje, ale já se těším, že něco z těch krás prostě musím zkusit. Tak uvidíme..

Odkazy na všechny obrázky najdete na mém Pinterestu.

Háčkovaná mýdlenka

Hned po tom, co jsem si do porodní tašky sbalila Terezčin plavací kruh s medvídkem Pů, jsem začala shánět mýdlo s dubovou kůrou. Že prý je to zázrak na všechny poporodní bolístky.

Sehnala jsem příjemně malé, krásně voňavé a docela i ekologicky vypadající mýdélko. 

Hned jak jsem si ale představila oslizlou plastovou krabičku, ve které za časů mého dětství tahle mýdla bývala, šel mi mráz po zádech. Kdysi mi někdo říkal o háčkovaných pytlících. Něco na způsob těch žlutých plastových sítěk, které ve mě vzbuzují jen o něco málo menší odpor než plastové krabičky.

No nic, žádnou jinou přijatelnější alternativu jsem nevymyslela. A vyzkoušet to musím, přece jen se časem chystám to málo z naší kosmetické a hygienické výbavy trochu zpřírodnit. A kdy jindy bude lepší příležitost než v erární sprše novorozeneckého oddělení. 

Žádný návod na mýdlenku, která by se mi líbila, jsem honem nemohla najít, tak jsem narychlo jeden vytvořila. Stejně narychlo teď píšu jeho postup a stejně rychle budete mít tenhle mýdlo-pytlík uháčkovaný - slibuju..

Začala jsem 16ti řetízkovými oky a pak ještě třemi navíc. Počet ok si naměřte podle šířky mýdla, které chcete v pytlíku mít. Do čtvrtého oka od konce jsem uháčkovala dlouhý sloupek a pokračovala až do konce řady stylem jeden dlouhý sloupek, jedno řetízkové oko. Další řadu začnu zase třemi řetízkovými oky a pokračuji stejně jako v předchozí řadě. 

Počet řad jsem odměřila podle výšky mýdla, krát dvě. Je dobré udělat ještě pár řad navíc, řekla bych tak sedm až osm, aby síťovka pytlíku pokračovala ještě i kousek nad mýdlem a šňůrkou šel otvor dobře stáhnout.

Výsledkem dosavadního snažení by měla být dlouhá obdélníková pravidelná síť z dlouhých sloupků. Tu jsem složila po její dlouhé straně napůl a bok, dno a druhý bok budoucího pytlíku sháčkovala krátkými sloupky. Dělala jsem vždy dva krátké sloupky do každého oka sítě, v rozích čtyři.

Když jsem tyto tři strany sháčkovala a dostala tak něco podobného pytlíku, obháčkovala jsem podobně i celou horní hranu pytlíku kolem dokola. Jen místo dosavadních krátkých sloupků jsem použila sloupky dlouhé - do každého oka sítě opět dva. Ukončila jsem pevným okem a pořádně zapošila tupou jehlou. 

Šňůrku jsem ukroutila ze stejné bavlněné příze. Postup kroucení je tady - já použila jen asi jeden metr příze a mám tedy asi půlmetrovou šňůrku. Na obou koncích mám uzlík.

Hotovo dvacet. 

Háčkovala jsem přízí Schachenmayr háčkem 3,5.

Jsem dost zvědavá, jestli bude pytlík dobře sloužit a bude méně slizký než žluté síťky. Uvidíme..

A pokud máte tak starostlivou tchýni jako já, která je ochotná vám celé léto několikrát opakovaně prát a sušit třešňové pecky (moc jí za to děkuji, já to před pár lety vzdala a napůl shnilé a smradlavé pecky letěly do popelnice), ušijte si k mýdlence i obal na tento třešňový nahřívací polštářek. Já ho ušila ze svých dvou nejoblíbenějších látek a i kdybych ho v porodnici nepoužila, už jen ty látky mi tam budou dělat radost..

Připravená?

Taška do porodnice je po dlouhém boji a sebepřesvědčování sbalena (jestli něco echt nesnáším, tak je to balení věcí).

Nezbytná toaletka do porodnice ušita (přece nebudu kovářova kobyla s toaletkou z IKEA :))

Břicho už pochoduje pěkný kus přede mnou - pěkně mě tenhle málo pohyblivý, ufuněný a rozbolavělý stav rozčiluje. Na druhou stranu jsem alespoň postupně přešla z fáze "doufám, že ještě prťous v břiše chvíli pobude" do fáze "ať už je venku!".

(Skoro) všechny banánové krabice v domě byly během soboty zlikvidovány - těch pár posledních už mě oproti počtu doteď příliš neznervózňuje. Dům až po tomhle víkendu konečně vypadá zabydleně. Detaily se můžou doladit časem. Uf.

Dětský pokoj - nebo alespoň jeho spodní část - jsme ze soboty na neděli pokřtili prvním přespáním holek, dokonce i s jejich kamarády Peťkou a Tomíkem. Nadšení obrovské, na tuto noc se těšily už rok a půl, kdy jsme jim to prvně slíbili.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Zbývá mi posledních pár dnů do předpokládaného termínu porodu. 

Zbývá mi několik nedošitých zakázek, dvě nejurgentnější se pokusím ještě splnit. Ostatní mě (moc a moc děkuji) několikrát ujišťovali, že nespěchají. I tihle dva mě ujišťovali, ale to mi prostě nedá..

A zbývá mi ušít několik posledních věcí pro miminko z plánovaného seznamu. 

Kdybych ale dvoje zakázkové ani svoje šití nestihla, svět by se nezbořil. Tak nějak jsem smířená s tím, že jsem zase nechala dost věcí na poslední chvíli a že když nebudou, svět se nezboří a všichni to snad pochopí. Důležité teď nejspíše je být v klidu, čekat a hodně spát.

---------------------------------------------------------------------------------------------

V mnoha ohledech tedy připravená jsem.

Moc ale netuším z čeho vychází předpoklad většiny lidí, že třetího porodu se žena bojí  méně než těch předchozích dvou, že už je ostřílená, skoro profi rodička. Bojím se stejně. A vlastně možná i více. Někdy je prostě lepší nevědět, do čeho člověk jde.

Bojím se organizační části (na půjčení auta a hlídání holek jsme domluveni na několika frontách, přesto vprostřed noci člověk nikdy neví jak to dopadne), délky celé akce (předchozí dvě úplně krátké nebyly), její intenzity, omdlívací fáze po jejím skončení a nejvíce asi toho, abychom z toho všeho všichni vyšli zdrávi. Zrovna tato obava se asi s věkem stupňuje. 

Taky se ale hrozně moc těším. Protože když člověk všechny tyhle strachy překoná (a ono ani takovému poseroutkovi jako jsem já nakonec nic jiného nezbude) a všechno dobře dopadne, odměna za to všechno je ničím nepřekonatelná. 

Asi je to se všemi těmi strachy na světě dobře vymyšleno..

Židle..

.. na svých místech ..

Ručně malované židle od úžasné Petry Oringle u podoma vyrobeného stolu. Jak jinak než OSB desky a vybělená smrková spárovka. Do OSB boxů přijdou časem šuplata, dočasně v nich budou jednoduché kolejničky na zašupování krabic s hračkami a papíry. Ani Peťa netušila, jak budou její puntíky krásně ladit s provizorním krytem radiátoru zapuštěného v podlaze. Vzhledem k tomu, že se nám tohle OSB krytí dost líbí, možná ani původně zamýšlený dřevěný rošt nebude potřeba..

Bylo to u nás včera při rozbalování židlí jako o Vánocích, holky jsou šťastné jak blechy - moc Ti, Peti, děkujeme..

Další výměna - jupí

Opět s Oringlí Peťou. A laťka opět vysoko. Peťa nám totiž krásně pomalovala staré školní židle, které jsme si vyprosili od švagrovců z půdy. Dílo je to neskutečné, vůbec nevím, jestli si je ty naše dvě čarymůry hádavé (a ukopaný chroustík číslo tři v břiše) vůbec zaslouží. Nakoukněte sem a řekněte: že byste taky měli strach, aby se batůžek povedl? :)

Dal mi trochu zabrat a nutil mě přemýšlet (což je tak nějak čím dál těžší). A má, kluk jeden, velké štěstí, že se z něj po finálním protočení vnitřkem ven stal takový slušivý elegán. Teda alespoň podle mě. 

Tak snad se bude Peti líbit a dobře nosit..