Nová kolekce batohů

 

Jak už jsem dříve psala, domluvily jsme se s Janou Ladytatooch na tom, že mi nafotí pár batohů. Janča si ode mě v létě chtěla koupit batoh a já zrovna hodně řešila svou novou batohovou kolekci a hlavně to, jak ji budu prezentovat. Focení ušitých věcí mi zabírá poměrně hodně času, nemám moc dobrý foťák, dělá mi problém všechno kolem naaranžovat, najít správné místo a moje bolístka největší - nemám na kom batohy nafotit, abyste viděli, jak vám batoh bude slušet :)

A tak jsem sebrala odvahu a zeptala se Janči, jestli by mi namísto platby za batoh ten batoh nenafotila a s ním později i dalších pár jiných batohů. A ono to klaplo, Jana souhlasila - třikrát hurá! 

Já pak šila a šila a šila, krabici pěti batohů jí do Hlinska poslala, ona parádně vyfotila a poslala zpět s nádhernými fotkami, které tady určitě ještě několikrát uvidíte. Protože já když něco nafotím, je většinou použitelných jen dost málo fotek, od Janči jsou ale úžasné všechny, takže nevím, kterou sem dát dřív. 

Batohy jsou už na Fleru, nových je jich celkem šest. Tři z nich jsou ušité z hlaďoučkého a mírně lesklého bavlněného saténu se vzorem mé oblíbené Šárky Wilburrina (Soumrak v tropech, Motýlí svítání  a Aprílový deštík), batoh Zlaté lístky je z prémiového plátna a Noční les ze superpraktického nepromokavého polyesteru. Látkou bavlnolněný japonský batoh Kokka z minulého batohového postu (odkaz je na začátku dnešního textu) je teď vyprodaný, ale jen co našetřím chvíli času, plánuji jej znovu došít a naskladnit.

Těchto šest batohů bych teď chvíli chtěla mít ve své stálé nabídce, jen nejsem schopna odhadnout jak dlouho mi bude trvat batoh znovu došít, když se prodá. Postupně chci hodně omezit zakázkové šití - z mnoha důvodů mě to mrzí, ale časově to pro mě není teď moc pohodlná varianta. Vlastně mě to často dost stresuje, a já se u šití stresovat nechci. O tom ale podrobněji jindy. Znamená to každopádně, že pokud vám batoh někdo "vyfoukne", není to zase až taková hrůza, protože jej nejspíš zase naskladním, jen je otázka, jestli to bude za týden nebo za měsíc.

Pokud byste si u mě chtěli batoh objednat, o kousek výhodnější je to mimo Fler (ideálně přes mail knezinkova.barbora@gmail.com) - cena je téměř o 200 Kč nižší.

Krásný první listopadový týden mějte.

Jedna krásná podzimní narozeninová neděle

 

Začala mší věnovanou misiím, kde naše holky v Tišnovském kroji zastupovaly Evropské děti a  pokračovala mým předobědovým focením ušitých věcí pod Květnicí. Po obědě jsme vyrazili kolem vodopádků ze Štěpánovic nahoru do kopce na nádherně vybarvené louky s dalekými výhledy. Balíky, které zaručeně nahradí všechny hřiště světa, draci, na které byl malý vítr, trocha stresu a mrčení, protože bez toho by to nešlo a domácí perník zabalený v krabičce. A taky spoustu fotek od Klárky a pár i od Terezky, protože holky to začíná bavit.

A skončila Sářinou oslavou  narozenin, kachničkami, které ji asi nikdy nepřestanou bavit, a záznamem StarDance, který jsme v sobotu prošvihli.

A to naše třetí od neděle už pětileté dítě, to je anděl s čertem v těle. Svou akčností, samostatností a fištrónem mě dokáže často doběla rozčílit, ale ona to všechno dělá s tak dobrým srdcem, že ji to všechno okamžitě musíme odpustit. 

Když celý den marně hledáte svou produktivitu ...

   

Místo šití uklízíte, svačíte, perete a znovu svačíte. Ke stroji se vyloženě nechce. Pak nuceně vylovíte už několik týdnů nastříhanou kupičku na minikabelky. K šedivé látce začnete hledat vhodnou podšívku. Ani příliš výraznou, ale ani nenápadnou. Protože když je kabelka šedivá, musí být podšívka vzorovaná - trend vzorovaných podšívek mě poslední dobou nadchl i například u kabátů.

Popadnu drobné kotvy na smetanovém podkladu pod rukama mi v rychlosti  vznikne kabelka, která se okamžitě stane mou srdcovkou. Karamelový popruh tomu dodal šmrnc. Ještě rychle vyfotit a pak honem pro Sáru do školky. 

Celodenní "kopr" je zapomenut, já mám o radost až do večera vystaráno a teď už jsem jen zvědavá jak se má nová minikabelka Zasněná bude líbit vám. 

Využít každý decimetr aneb jak u šití vytvářet co nejméně odpadu

 

Kdo šije ví, jak moc odpadu u šití vzniká. Příliš malé kousky už se použít nedají, i když i ty mám občas tendenci schovat na patchwork v předaleké budoucnosti, kdy určitě budu mít na něj čas.

Proužky látek široké alespoň sedm až osm centimetrů se ale dají parádně použít například na penály. Můj rozměr, ze kterého šiju penály, je 24x8 cm. I u výztuh nebo u nebělené podšívkové látky mi takovéto pruhy látek při stříhání na batohy, toaletky nebo obaly vznikají, dávám si je stranou a jednou za čas ušiju kupičku penálů. Na psací potřeby, pastelky, šminky, kartáčky nebo na drobnosti v kabelce.

Odstřižky, které jsou svým vzorem spíše na výšku, zužitkuji na záložky do knihy, v plánu mám i gumičky do vlasů, na ty jsou odstřižky jako dělané.

Když jsem o tomto spotřebování látky do posledních centimetrů psala na svém instagramu, sešlo se mi tam pár dalších tipů, předávám tedy dál: 

Krom penálů, záložek nebo gumiček do vlasů ještě můžete ušít (pratelné) odličovací tampónky nebo dětem spodní prádlo - dospělácké klidně taky, na to ale padne více materiálu.

Malé odstřižky látek se dají využít na mozaikové tvoření s dětmi  - krásně vzorované látky děti určitě nadchnou. Umím si představit krásně barevný podzimní strom z malých odstřižků nebo návrh parádních princeznovských patchworkových šatů.  

Až se dostatečně s dětmi vyřádíte a pokud vám něco zbyde, zkuste pytlíček odstřižků nabídnout ve školce nebo i ve škole, u nás za ně byli loni moc rádi.

Zbytky nití, výztuh a dalších jinak už nevyužitelných kousků se dají střádat a jednou za čas z nich udělat výplň do sedáku nebo do polštářku. Jen pozor, ať se vám tam nezatoulá zlomená jehla.

Krásný víkend mějte...

Kololéto 2 - z Tišnova přes Znojmo do Slavonic

 

Naše každoroční sólo kolo dovolená - myšleno jen já a muž, bez holek. A taky náš každoroční spor o průměrnou rychlost - pokaždé na nás odněkud vykoukne, trochu jiný, ale v základu stejný. Naštěstí se nám ho vždy podařilo celkem rychle zpracovat.

Letos byla naše jízda ve znamení náhodných i nenáhodných setkání - v Náměšti s Markétou a Jakubem na večerním hamburgru na folkáči a na ranní ňamózní snídani v úžasné kavárně Pohodička s ještě úžasnějším dvorkem. Ve Znojmě pak s mamčinou sestřenicí, která v kempu stejně jako my byla poprvé a jen na tu jedinou noc, a v kempu u Švestků v Podyjí večerní vínečko se spolužákem z výšky. Svět je malý a o náhody v něm není nouze.

Asi dlouho nezapomenu na kličkování mezi bouřkovými mraky uprostřed polí, kdy moje meteo vzdělání bylo totálně zatemněno mou panickou hrůzou z bouřky. Jo, měl Karel pravdu, že šla kousek bokem. A ne, opravdu jsme neměli o 180 stupňů změnit směr a uhánět kamsi, kde překvapivě nebyla vesnice, ale neprostupný úvoz s křovím a kolejemi. Takže otočit a zpátky do černého bouřkového mraku (na který jsem potom v práci napsala několik posudků na velmi silný vítr, intenzivní srážky a krupobití). Naštěstí nás opravdu líznul jen svým okrajem.

Překvapila mě monumentálnost věží jaderné elektrárny Dukovany i obrovitost celého areálu, nenápadná krása Mohelenské hadcové stepi i s vtipnými všudypřítomnými sysly i nekonečnost kopců v Národním parku Podyjí. Překvapila mě i malebnost krajiny na jih od Znojma, krása rakouského Hardeggu  i hrad Cornštejn, na který jsme sjížděli z kopce.

Historické Jevišovice ležící nad hlubokým údolím Jevišovky mě šokovaly svou ospalostí, zámek v Písečném naopak svou moderní rekonstrukcí za spousty peněz, tomu se až věřit nechtělo. A Znojmo mě po všech stránkách nadchlo. Nejvíce asi naše půlnoční procházka městem, na kterou jsem původně vůbec nechtěla jít. Ve dne mě pak druhý den trochu štvaly všechny nápisy a reklamy (ty nebyly potmě vidět) a hlavně auta (těch tam v noci bylo úplné minimum). Mrzelo mě jen, že mělo zrovna zavřeno Vinařství Nešetřil, které bylo nedávno nádherně rekonstruováno podle návrhu ateliéru ORA. Zato jsme viděli krásný moderní dům na břehu Dyje se zelenou střechou a zahradou v prudkém svahu, který je podle Obce architektů nejlepším rodinným domem roku 2019. 

Letos jsme potkali docela dost skupin, dvojic nebo i jedinců, kteři jeli na kolech takzvaně na těžko, což v letech předtím rozhodně nebylo běžné. Bikepacking je evidentně na vzestupu. Všichni cyklisti nám ale přišli nějak nepřiměřeně čistí a nezpocení včetně naleštěných kol. Je pravda, že my střídáme často asfalt za polní nebo lesní cesty, i na silnici ale nechápu, jak se dá taková svěžest udržet po celý den. Asi naše kolo cestování ještě budeme muset trochu vytunit.

Už jsme Vysočinu projeli středem, severem i jihem, takže příští rok prý do Novohradských hor. Tam to ještě vůbec neznáme.