Hřiště

Vím, že to tu o prázdninách trochu spí.

A spí to i v mé šicí dílně. Dnes brzy ráno jsem tam alespoň trochu uklidila. Spím o prázdninách tak dosyta, že jsem se vzbudila kolem páté a nemohla už usnout.

Se všemi holkami doma šít moc nejde a času na sepsání smysluplného textu sem na blog taky moc není.

Zato hřišť, heren, sportovišť, pumptracků a všeho podobného už jsme stihli letos navštívit až kam.

Na jednu stranu jsem nadšená - co my bychom za takováto hřiště dali, když jsme byli malí. Na stranu druhou je většina hřišť až na malé výjimky trochu bez fantazie - nezdá se vám? Zohýbané železo sice nahradilo dřevo, ale herní prvky jsou jak přes kopírák.

Už dlouho si na pinterestu shromažďuji obrázky nápaditých hřišť a sním si o tom, že s vnoučaty už budou hřiště třeba zase jiná..


Některou z takovýchto skluzavek mít ve svém okolí, jsme tam snad pořád. Holkám by nedalo vůbec žádnou práci mě na takovéto hřiště dotáhnout. A jezdila bych s nimi..

Pro menší děti bych brala všemi deseti dráhu pro odrážedla s různými přejezdy, tunely, slalomy - podle mě nepříliš drahé a móc efektní. Úplně tam Sáru vidím.

Pro větší děti, které už miniskluzavky a houpačky příliš neocení, bych si namísto všudypřítomných lanových pyramid představovala něco takového:

Jde to ale i úplně jednoduše..

Nebo třeba tuhle horostěnu..

Nápad s kopečky se mi taky moc líbí.

A nakonec jedno podle mě docela obyčejné hřiště, jen tak nějak hezky provedené a s okolím sladěné.

Další hřiště najdete na mé pinterestové nástěnce tady.

A co vy? Máte tip na nějakou nápaditou hrací plochu (ideálně v ČR existující)?

Who made my clothes?

V rámci Praguemarketu jsme se jako prodejci mohli zapojit do kampaně Fashion Revolution a ve svém stánku vystavit ceduli s nápisem "I made your clothes/jewellery/bag". S radostí a hrdostí jsem ceduli vystavila..

Nepředpokládám, že bych někdy měla dost peněz na to, abych  mohla žít pomalou módu na sto procent. Na druhou stranu nejsem rozhodně typ, který by pravidelně obíhal nákupní centra a obměňoval šatník podle každoročních trendů. Snažím se nakupovat nadčasově, hodně po sekáčích a dětských bazarech a nebo (zatím hlavně holkám, ale brzy snad už konečně i sobě) oblečení šít. 

Do kvalitního, v rámci Česka a Slovenska ručně šitého oblečení ale čas od času ráda investuji, poslední radosti jsem si udělala wrapem od mara.bara a šatkami pro Terezku od Victorek (Kristýna teď nově nabízí i úžasně vypadající dámské šaty). 

Úplně nejradši mám ručně vyráběné náušnice, těch už mám doma pěknou sbírku. Porcelánové pecky od van de mi nosím už více jak rok, poslední úlovek v podobě dřevěných 3D lištiček mám z Gregiho dílny. A svou úplně první brož jsem si minulý víkend v Praze koupila od brněnských Polak.

Ještě se sem asi hodí poznámka, že jde opravdu jen o mé nadšení z výše uvedených výrobců a výrobků, rozhodně ne o zaplacenou reklamu :)

O Fashion Revolution neumím psát zdaleka tak fundovaně jak stojí v tomto letáčku, proto kdo má zájem, čtěte..

Citát "Fast fashion isn't free, someone somewhere is paying" je dokonalý. 

A já jsem proto na sebe hrdá, že mě tentokrát v Praze řeči typu "So much (money)" vůbec, ale opravdu vůbec nevytáčely..

By Bro workshop

Sobotní půlden jsem strávila v Havířově - na vyšívacím workshopu v galerii Krystal.

Přesně takový relax a na pár hodin úplné vypnutí svého všednodenního života jsem už dlouho potřebovala.

Havířov jako město mě nadchl. Jela jsem vlakem, konečně jsem si tak prohlédla tolik diskutované nádraží s prvky bruselského stylu a měla čas si před začátkem workshopu v klidu projít Hlavní třídu (socialistický realismus) i s přilehlými dvorky. Havířov je až po druhé světlové válce na zelené louce vystavěné město, urbanisticky promyšlené, se spoustou zeleně. Domy na Hlavní třídě jsou většinou krásně a citlivě opravené, všude stromy, cyklostezka. Připadám si mírně nepatřičně, jako bych ani nepocházela ze severní Moravy a v éře před vznikem nákupních center nejezdila nakupovat do Ostravy-Poruby (vystavěná pokud se nemýlím ve stejném stylu). Nikdy bych nevěřila, že si mi to jednou bude líbit..

Ale konec ódy na urbanismus - v sobotu šlo hlavně o vyšívání.

V Krystalu teď vystavuje Ivana (By Bro), jejíž pojetí vyšívání mě nadchlo. Jednoduché, málobarevné, promyšlené, moderní. Základem výšivek je fotografie, převažující barvou tmavě modrá, podkladem jsou často krásně vzorované látky. Ivana kombinuje jednoduché obrysy hedvábnou nití s plnou výšivkou i s nášivkami (říká se tomu tak?). Výsledek je úžasný..

Na workshopu si většina z nás vyšila halenku, Ivana nám prozradila mnoho ze svého know-how (možná i více než původně chtěla :)), k tomu skvělý MALINOVÝ dort. A milá a vtipná Soňa (MALINOVÁ) a úžasně jednoduché prostředí galerie Krystal plné světla, s výhledem do jednoho z Havířovských vnitrobloků.

Kdybych se urputně nesnažila stlačovat rodinný rozpočet v zájmu přípravy akce "fasáda", určitě bych si některou z Ivaniných výšivek koupila. Takhle jsem si krom vyšité košile odvezla "jen" hrníček od Andrey Tachezy, po kterém už dlouho pokukuju.

Košili už obdivuje celá rodina (myslím tím naše, kteří v sobotu hlídali holky - díky), Klárka je nadšená z mého domácího dokončování výšivky a já nabrala energii na dalších několik týdnů. A plánuju další návštěvu, kde už si určitě koupím minimálně tu malinadesign misku k hrníčků, talířkům a konvici do sady. 

Moc děkuji za krásný den..

lind

Sítotisk, modrotisk, otisk, pravidelně-nepravidelné vzory, béžová a modrá, plátno. Látky přesně podle mého gusta. 

Už dlouho jim odolávám a v blízké době určitě podlehnu. Batoh nebo kabelka (úplně si představuji tu překlápěcí) s látkou od lind, to je to, co mě teď láká. Látky jako obraz a celkově látky od českých designérů mě momentálně na šití hodně baví.

A kdyby se cestou z Tišnova do Brandýsa nad Labem nemuselo asi šestkrát přestupovat, na nějaký ten sítotiskový kurz bych k lind taky určitě zajela..

Kunštátský hrnčířský jarmark

Kdysi jsem někde četla, že zelený čaj by se měl pít z bílého hrníčku. Aby kromě jeho chuti vynikla i jeho zlatá barva. Dodržuji to a (vsugerovala jsem si, že) čaj mi opravdu chutná ještě víc. A od včerejška mám dokonce i ten svůj dlouho vysněný, krásný, bílý, ručně vytočený, s kytičkou a přece ne příliš přeslazený hrnek. A k němu ještě jeden menší a taky konvičku. Od Soni Malinové, juchů.

Jednu položku ze svého seznamu přání si tak můžu odškrtnout, i když vlastně ještě ne - do sady patří ještě cukřenka a talířky a další hrníčky..

I přes víkendový celkem náročný stěhovací program (ano, ano, mezi ještě nevybalené krabice jsme přidali další krabice dovezené z přechodného bydliště od našich) jsme totiž stihli nakouknout do Kunštátu na tradiční hrnčířský jarmark. Z koncertu kapely Zrní jsme sice stihli jen poslední dvě písničky a přídavek, ale trh jsem si stihla projít několikrát tam a zpátky. Krom levandulově voňavého stánku Soni jsem objevila ještě jeden stánek, kde mě oči přecházely. Dva sympatické pány van de mi s krásnými hrnky, miskami a hlavně keramickými náušnicemi. Neodolala jsem a už je mám doma. Ty náušnice. Plus ještě jednu vázu u paní, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatovala. K plánovaným mentolovým doplňkům do naší hliněno-cihlovo-bílé kuchyně bude pasovat..

Den dětí

I když sem na blog píšu poslední dobou o dost méně než bych chtěla, můj život se čím dál více zrychluje. A pořád mě všichni varují, že až začnu chodit do práce, až budou holky chodit do kroužků, až bude Klárka ve škole, až nevímcoještě, bude  hůř. Tak jsem na to zvědavá a snažím se nepropadat panice.

Každopádně tento týden se musím pochválit, připadám si alespoň na chvíli tak trochu jako ty pověstné superženy. Stihla jsem toho od pondělka strašně moc  - raději ani nebudu vzpomínat co všechno, abych nepraskla pýchou - všechno rychle, celkem efektivně a s minimálním stresem. Mezi to jsem stihla vložit i tři návštěvy, takže relaxace taky nějaká byla, z toho dvě u kamarádek s tlupou dětí, což znamenalo, že i holky chrochtaly blahem. Do mezičasů jsem stihla postupně vkládat úklid, a tak jsem dnes před obědem dodělala poslední uklízecí resty, které jsem díky nádhernému výletnímu víkendu nezvládla. No, je pravda, že největší čurbes tady byl zrovna ve chvíli, kdy si paní od nás z Tišnova přišla vyzvednout peneženku, ale co už, nikdo není dokonalý, že. 

A to vše ve dnech, kdy muž přišel z práce až pozdě, takže akorát tak stihl říct holkám dobrou noc. Tedy ve dnech, kdy nestíhám obvykle nic, večer padám únavou a jsem nevrlá. Asi mě zachvátila nějaká energetická fáze těhotenství nebo co..

Ale konec pochval, mám na svém seznamu i neodškrtané položky. Mezi nimi například post o tom, co všechno krásného a nádherného, ryze českého a ve velké většině handmade se dá u nás sehnat pro děti k jejich svátku. Ten jsem chtěla napsat už minimálně v pondělí - aby jako ještě byl čas něco z toho objednat. Každopádně snad ještě pořád není pozdě, MDD je "až" za týden, tak šup, šup, ať to stihnete :)

Krom úžasného dřevěného autíčka pro rodinku Pišliků, které mám i na svém pomyslném seznamu hraček pro případné miminko-kluka a které se dá doplnit o celý zástup dalších dopravních prostředků, je všechno dohledatelné na Fleru. 

Kdo má rád drobnější, levnější, ale přece jen českými "lidmi s citem pro věc" namalované hračky, ten musí zajásat nad botanickým pexesem od Amélky nebo nad autoskládačkami všeho druhu z dílny PEPE hračky. O kousek dráž vyjdou dopravní razítka mé jmenovkyně barusky27, množiny mé oblíbené Jou Jou nebo mnou už dlouho chtěné puntíkovánky.

Co se dřeva týče, zaujala mě Scully, od které si můžete objednat různé skládačky a vkládačky. Šité hračky přesně podle mého vkusu má ve své nabídce Intro - třeba tyhle látkové kostky se dají využít od ožužlávání miminkem až po školkový věk. A kdo má doma umělce nebo umělkyni, ten ocení šitý pastelkovník, ve kterém se žádné umělecké dílo nepokrčí a žádná pastelka neztratí. Jen odkaz na tenhle konkrétní pastelkovník se mi někde zatoulal a ne a ne ho najít (to asi abych si o sobě nemyslela:)). 

Tak co, vybrali byste něco? Nebo máte jiné tipy? Já sama sobě si slíbila, že holkám k jejich dětskému svátku konečně ušiju každé panenku (po tom, co jsem jich x prodala a ony pořád nemají žádnou), ale střádám nápady na svátky a narozeniny..

Oringle

Už skoro měsíc máme doma obraz z výměnného obchodu se skvělou Petrou A. Řehovou (alias Oringle), jen pořád ne a ne se dohrabat a dojet pro rám. Minulý týden se konečně zadařilo a obraz tak konečně visí na svém místě. Nejdříve jsme mysleli, že bude zdobit kuchyň, pak se nám ale s mužem zalíbilo mít jej pověšený na mužem vlastnoručně namatlané hliněné omítce v obývací části. A myslím, že vedle rolety s origami zvířátky mu to děsně sekne!

Petra je děsně šikovná holka, která vám podle vašeho přání s velkou radostí a chutí namaluje co si budete přát. Mě nadchla malovaná mapa (geografa holt nezapřu :)), geniální mi přijde i možnost poprosit si u Petry přání na míru obdarovanému. K svatbě, narozeninám, k čemukoli. Móc, móc hezké jsou i všechny její krabičky na papírové kapesníky, malované dřevěné bedýnky na cokoli nebo třeba běhouny na stůl. Mě osobně dostala série s domečky...

Petru najdete na jejím blogu (kde už dlouho předlouho nasávám dobrou náladu, inspiraci a taky odhodlání bojovat, když se někdy nedaří) nebo i na Fleru.

BLOG/K?

Co si píšu blog, zaznamenávám si dost věcí přímo tam - vlastně sem... Nebo na pinterest. Občas je ale něco, co se veřejně tak úplně nehodí, přesto to nechci zapomenout. Různé tipy na dárky, nápady na věci, které se chystám ušít, nebo jen úplně obyčejný seznam, co je potřeba koupit v IKEA. Na to mám blok, už druhý, a i ten už hrozí brzy dojít. První dva moc "výstavní" nebyly, ale ten třetí, na tom si dám záležet.

A kdyby někdo taky sháněl blok (ánébó jen neobyčejně obyčejný sešit do školy), mrkněte na tyhle kluky:

Mám teď sice nesentimentální období, ale tenhle Amélčin sešit se zasněným jelenem, ten bych brala. Kam je to jen možné, cpu siluety zvířat (teď zrovna chystám tabulového zajíce na ledničku). Proto mě asi zaujal tenhle spící zajíc od Černé Krysy. No a vzor z vlaštovek nebo kapek, to jsou zatím asi mí dva favoriti - formace. Lákají mě ale i jednoduché a vtipné (polo) kruhové obličeje z dílny TRIK-OZY. Nebo že by trocha melancholie ze dna jezera od La Vert? Každá cesta má smysl a je podle mého dost praktické si to každý den připomínat - bloky od Lucie Ernestové. No a pak už schází jen má oblíbená klikyháková geometrie (les NOTES) a notoricky známé pruhované papelote.

Tak který?

Kdybych teď chtěla koupit přání...

... tak mám úplně jasno. Co se týká výběru těchto kousků pomalovaného papíru v našich obchodech, jsem děsná frfla. Asi mám o 180 stupňů jiný vkus než většina lidí, nebo nevím. Před téměř každou svatbou jsem prošla několik papírnictví a nadávala a nadávala. 

Ale postupně jsem si je našla. Ty své oblíbené. Jednoduché, až dětské, ale kouzelné a krásné ((l.markéta na Fléru), ale i velmi drobně a originálně pastelkami nakreslené (Oringle tu a tu). A když medvědi, kteří jsou snad na každém druhém narozeninovém přání, tak jedině ty ze série od Jany Z lesa. Anebo její vtipné ponožkové variace.

Narození, narozeniny, svatba, Vánoce, kolaudace a u Oringle dokonce i úžasná, citlivá, nápaditá a nesocialistická (musím to napsat, většina mi jich taková přijde) kondolence. Koukněte na ní sem.

Ánébó: Oringle vám nějakou kresbu na (třeba svatební) přání vystřihne svými pastelkami podle vašeho zadání (na míru ženichovi a nevěstě). To už jsem taky měla několikrát v plánu, jen je se mnou ta potíž, že řeším všechno na poslední chvíli a den před svatbou už je pozdě Bycha (a Oringli taky) honit. 

Fajny design v Ostravě

20. - 22. listopadu na Dole Hlubina v Ostravě. První design market v Moravskoslezském kraji. Spousta známých jmen českého designu, workshopy (třeba výroba origami svítidla, to já můžu), krásné prostory, plus spousta dalších věcí (více info tady). A  hlavně - program pro děti! Organizátoři (jedním z nich je moje oblíbená Soňa Malinová) navíc oslovili deset významných českých designérů, aby vytvořili pro Meat Design plakát. Ty pak budou v limitovaných edicích za příjemných 250 Korun k dostání na místě. Ideální příležitost, jak mít doma na zdi kousek umění za příznivou cenu. Shrnuto a podtrženo - škoda nevyrazit!