Plaváčci

Na Velikonoční neděli. Za krásného počasí. Po vodě tam (Tišnov - Veverská Bitýška), autobusem zpátky. Holky poprvé na vodě a nadšené!

Báli jsme se, že mladší Terezka nevydrží tak dlouho sedět. Ale zazpívala celý svůj repertoár písní a vydržela. A tvrdí, že příště jede zas..

Nezbytná svačinka nad jezem, pošťourání se klacíkem ve vodě, jeden podjetý padlý strom, jeden po břehu přenesený. A spousta Klárčiných hlášek typu: Mamko, hlas ty kameny! nebo Taťkooo, mamka pořád fotí a nepádluje!

V Bitýšce první letošní zahrádka a na ní zasloužená pizza. Pak desetiminutový osvěžující spánek (holek) v autobuse. A jak to tak bývá, doma rodičovstvo padlo únavou a děti jim do desíti skákaly po hlavě...

Zelené a špenátové

Nebylo to úplně v plánu, ale v našich letos dost improvizovaných dekoracích i nabarvených vejcích zavládla zelená. Asi nedostatek jara nebo co...

Zvládli jsme podpořit misijní tvoření dětí zakoupením bavlnkou omotávané kraslice. Nezvládli jsme takové podobné vejce vytvořit, i když to bylo v plánu. Nabarvili jsme dost vajec (druhá várka byla červená) a polepili je samolepkami a smršťovacími "košilkami". Nezvládli jsme žádné složitější zdobení - snad příští rok :) Omlouvám se tím, že nálepky namáčené ve vodě holky fakt bavily!

Nasadili jsem na poslední chvíli ječmen a vůbec nedoufali, že stihne do Velikonoc vyrůst. A on to stihl! (Klárka poctivě každý den zalívala a potahovala rostlinky očima). V pátek jsme utrhli na zahradě pár větviček (zcela zimně a vůbec ne žlutě vypadajícího) zlatého deště a on za den a půl rozkvetl. 

Během čtyř dnů jsme stihli mít k obědu třikrát špenát, dvakrát ten opravdický, jednou k dnešnímu jehněčímu masu ten z medvědího česneku - mňam. Holky mi z výletu za medvědím česnekem donesly z lesa nádhernou a omamně vonící (jedovatou) větvičku lýkovce. Jen třetí vázu už jsme nenašli, takže skončila ve flašce od Zonky - ale sluší jí to tam.

Zmákli jsme upéct perníčky - pro velký úspěch a velké přemlouvání dokonce dvakrát (ale druhou várku ještě nemáme nazdobenou). Taky dva mazance a velikonoční nádivku a jednou za rok i nezdravou uzenou polívku. Nezvládli jsme (já jsem psychicky nezvládla) dovážku bedýnky jídla od tchýně...

Co jsme nezvládli a co mě fakt mrzí, jsou přání pro známé a kamarády. Zatím snad vždycky jsme něco s holkama vytvořily, jen poslední Vánoce a Velikonoce ne. Já osobně trochu nezvládla své pracovní tempo - už nikdy si na svátky nebudu plánovat žádné (fakt žádné) šití. Protože to stejně nestíhám a jsem pak jen nevrlá a stejně jsou svátky k odpočinku, no ne?

Zvládli jsme celkem vyváženě i každodenní návštěvy kostela, dávkovali jsme myslím tak akorát, aby holky chtěly i další den. Někdy byly holky jen chvilku a v sobotu vůbec, abychom ze mše měli něco i my rodiče. Klárka letos poprvé poslouchala pašije a myslím že  pobrala celý Velikonoční příběh. Ptala se a ptala a ptala.. A já zatím uměla odpovídat. No uvidíme, jak obstojím příští rok...

Dneska jsme zvládli i první jarní outdoorově sportovní odpoledne (o tom v některém dalším příspěvku) . A zapomněli na posunutý čas a nechali si tak ujet autobus a proto přijeli pozdě a nestíhali poslední přípravy na zítřejší potencionální koledníky...

A taky jsem se díky blogu stihla seznámit se dvěma hrozně fajn holkama z Tišnova (no dobře, z Hradčan, ale je to kousek), které mi v sobotu svou návštěvou a svým nadšením a dobrou náladou udělaly hroznou radost. 

A koukám, že už jsem zase nezvládla své předsevzetí napsat jen krátký post a jít spát před půlnocí :)

Ten umí to...

A někdo jiný zase tamto. A všichni dohromady si udělají obrovskou radost, když si to vymění...

Už při první výzvě výměny na blogu Petry Oringle  jsem věděla, že to je skvělý nápad... Vyměnit její dílo za dílo někoho jiného. Neodvážila jsem se ale zapojit a jen závistivě sledovala, jak se krásné věci vyměňují za další krásné věci.

U letošní výzvy už jsem ale nezaváhala ani chvilku (že bych si trochu polepšila co se sebedůvěry týče?) a ukuly jsme s děsně milou a sympatickou Petrou toto:

Peti se hodila šedošedá kabela. K šatům, které už měla zadány u své švadlenky. Vybrala si látku, koženku, střih (a čekala, než já dojedu domů z jarněprázdninové rekreace u rodičů). 

Já už dlouho toužila po její rukou nakreslené mapě. Našeho sice nerodného, ale už pár let obývaného a milovaného Tišnova. Úkol nebyl vůbec jednoduchý, Petra Tišnov nikdy neviděla. A výsledek? Myslím, že nemá chybu. Ta Květnice, ty dříny, Svratka... Koleje, po kterých my bezautoví jezdíme skoro denně. A jeden malý domeček že by byl ten náš? Proporčně by to sedělo...

No prostě, unešená z něj jsem... Včera jsem si ho hrdě donesla domů a kdyby mu nehrozilo zničení od nenechavých holek, nejradši bych jej měla někde jen tak opřený a chodila ho pořád okukovat. Potlapkání by mu ale hrozilo ("jé, mamíí, a proč na tu rozhlednu vede silnice?"), takže je bezpečně ukryt a zítra mu vyrážím pro rám, aby mohl zaujmout své čestné místo...

Kabela Peti dorazila nejpíše až dneska, tak doufám, doufám, doufám, že se bude taky líbit...

Tak, výměnám zdar a Peti moc děkuji za možnost se takovéhle skvělé akce zúčastnit. A kdyby chtěl někdo vyměnit kabelu třeba za interiérové dveře, jdu do toho :))

Když kvetou mandloně..

... a kolegové z ČHMÚ slibují krásný den, je potřeba odhlásit se ze školky, sednout na vlak a vyrazit! Do Hustopečí. 

Nacpali jsem si břicha v restauraci u koupaliště a mandloňovou stezkou kolem statku s lamami, koňmi, klokany, kozami a kdovíčím ještě vyrazili nahoru na mandloňovou rozhlednu. 

Lidí tam bylo tak akorát (následující den o víkendu se to tam nejspíš lidmi jen hemžilo), rozhledna byla taky tak akorát (abych se nebála na ní vylézt). A mandle, kterých se nám po zemi podařilo pár najít.. Byly větší než ty "obchodové", a podle mě chuťově dost výraznější. Mňam.

A koho taky zajímá jak vypadá mandloňový sad, ten ať neváhá - už prý budou kvést jen pár dnů...

Sleva zleva i zprava - na Fleru

Juchů juchů juchů... Počínaje dneškem mám sto nadšenců na Fleru! A to se musí oslavit a ty, co si mě oblíbili, odměnit.

Takže pokud se vám líbí některý z mých výtvorů, neváhejte, po zadání kódu  M1H-MPC-CAY je sleva 10% na vše!! Od teď až do nedělní půlnoci (20.3.). A samozřejmě nejen pro ty, kdo jsou na Fleru mými nadšenci. Jednoduše pro všechny.

Po přidání zboží do košíku a vyplňování údajů k objednávce je potřeba kód vyplnit do příslušného políčka.

Tak snad jsem vám udělala před víkendem alespoň trochu radost...

Konec technologické přestávky?

Náš jarní rozjezd dokončování rekonstrukce je skoro stejně tak pomalý jako ten samotný rozjezd jara. Ale nějaké, i když menší změny máme, to zase jo.

Velkým skokem k lepšímu co se týká kuchyňského úložného prostoru jsou poličky v cihlovém výklenku. Úložný prostor naší kuchyně se tím skoro zdvojnásobil. Dokonce mám teď některá šuplata v lince prázdná... 

Díky oknům v podlaze, o kterých jsem psala třeba tady, se ve slunečných dnech na zdi s výklenkem rozehrává zajímavá hra slunce a stínů. Jinak je v naší kuchyni stínu až kam, z fotek to tak nevypadá, ale hlavně jídelní část pořád světlem nijak zvlášť nehýří. Proto si každý paprsek pořádně užívám. Čím bude s přibližujícím se létem Slunce na obloze výše, tím více poliček zvládne osvítit, až (doufám) pár týdnů v roce bude svítit i na pracovní desku. To pak asi omdlím štěstím :)

Taky jsme konečně dokoupili a muž namontoval záda a bok k našemu kuchyňskému poloostrovu. V předsíni přibyl věšák, a tak je náš komfort bydlení (až na to, že se tam tím pádem s kočárem a s botníkem plným nářadí skoro nedá projít) zase o něco vyšší. Kredenc po babičce jsem konečně dovyklidila, vymyla a umyla, muž dal šuplatům nové úchytky - je teď skoro jako nový. Ještě mu chybí jeden šuplíček, ten je (snad) ještě u našich, a časem ho čeká asi nějaké to přenatření, ale sluší mu to už teď. 

Taky máme v koupelně zrcadlo, což po několika měsících prohlížení sama sebe jen večer v odrazu okna nadšeně vítám. A taky máme v obýváku a kuchyni lišty na přechodu podlahy a zdi. To byl s našimi superkřivými zdmi dost oříšek. Jo, a vydrhla jsem podlahu, kterou jsme nejspíše po naolejování přírodním tungovým olejem začali používat příliš brzy a tím ji děsně zašlapali. Teď už se tváří celkem omyvatelně, tak doufám, že tuhle šichtu (čtvrt hodiny drhnutí na metr čtvereční) už nebudu muset znovu absolvovat. No, uvidíme...

Po Velikonocích nás čeká další velký milník v historii našeho staronového domu - dovezou nám kovové, na míru vyřízlé bočnice schodů, které muž natře naší oblíbenou kovářskou černou, ukotví je na své místo a samozřejmě přidá schodnice, jak jinak než smrkové.

A pak, pak se naše skromné žití rozšíří i do horního patra, čímž se nám obytná plocha ze současného 1+kk zvětší na 3+kk, a to už mě čeká nejspíš infarkt...

BLOG/K?

Co si píšu blog, zaznamenávám si dost věcí přímo tam - vlastně sem... Nebo na pinterest. Občas je ale něco, co se veřejně tak úplně nehodí, přesto to nechci zapomenout. Různé tipy na dárky, nápady na věci, které se chystám ušít, nebo jen úplně obyčejný seznam, co je potřeba koupit v IKEA. Na to mám blok, už druhý, a i ten už hrozí brzy dojít. První dva moc "výstavní" nebyly, ale ten třetí, na tom si dám záležet.

A kdyby někdo taky sháněl blok (ánébó jen neobyčejně obyčejný sešit do školy), mrkněte na tyhle kluky:

Mám teď sice nesentimentální období, ale tenhle Amélčin sešit se zasněným jelenem, ten bych brala. Kam je to jen možné, cpu siluety zvířat (teď zrovna chystám tabulového zajíce na ledničku). Proto mě asi zaujal tenhle spící zajíc od Černé Krysy. No a vzor z vlaštovek nebo kapek, to jsou zatím asi mí dva favoriti - formace. Lákají mě ale i jednoduché a vtipné (polo) kruhové obličeje z dílny TRIK-OZY. Nebo že by trocha melancholie ze dna jezera od La Vert? Každá cesta má smysl a je podle mého dost praktické si to každý den připomínat - bloky od Lucie Ernestové. No a pak už schází jen má oblíbená klikyháková geometrie (les NOTES) a notoricky známé pruhované papelote.

Tak který?

Vyrazili jsme hledat jaro...

.. a našli jsme novou a nádhernou pěšinu. Pod horou Květnicí, těsně nad zahradami domů na jejím úpatí. Nechápeme, jak je možné, že jsme ji objevili až teď - zvlášť muž už má za šest let naší tišnovské existence prošmejděné kde co...

Našli jsme bílé i fialové fialky, žlutě rozkvetlé dříny, polorozpadlé zídky, sytě zelenou trávu, skály, dva super malé kluky se supervelkými psy, spoustu branek odnikud nikam....

Pak jitrnička k obědu a přerovnání všeho možného i nemožného stavebního i nestavebního materiálu na naší zahradě (úklidem to záměrně nenazývám, skutečně uklidit tam zatím nejde - ale i tak to splnilo svůj jarně uklízecí smysl).

Večer holky s mužem ještě nadšeně vyrazili hledat nějakou speciální noční dětskou cache, kde se postupuje po malých reflexních ještěrkách. Já je vyšoupla ze dveří a nadšeně padla na gauč :)

Designové matky

Kamarádka čeká v květnu miminko a poprosila mě, jestli bych ji pro něj neušila tři hračky. Že prý takové tři, jaké jsem před třemi lety ušila pro naší tehdy ještě nenarozenou Terezku. A černobílé. Protože černá a bílá jsou prý jediné dvě barvy, které je už čerstvě narozený chroustík schopen vnímat. 

Třikrát jsem zaplesala - nemůže být pro mě lepší zadání než ušít něco v mé oblíbené černobílé kombinaci. Dlouho jsem všechno promýšlela, procházela staré fotky, k už předem jasnému japonskému hmatovému míčku doplnila podle Terezčina vzoru muchláček. Jen na tu třetí hračku jsem prostě nepřišla. Takže mi v hlavě vznikla zebra. Co jiného, že, když v černobílé...

V hlavě zebra byla, ale malování přece jen není moje silná stránka a tak jsem ani po několika nákresech nebyla schopná vypotit zebru, se kterou bych byla spokojená. No nevadí, ze zebry je nakonec slon, podle mé oblíbené Bellet a ještě oblíbenějšího časopisu Marina Quilt.

Ale pozor: hračky nerozvíjí jen zrak pidi dětí. Ve slonovi je všito chrastítko, v muchláčku velká a v míčku malá rolnička. Loď je podšitá šustivým papírem, stejně jako slonovy uši a některé části míčku. Takže sluch. Hmat si může narodivší se prďolka trénovat na rozmanitých štítcích, lodním komínu, uzlících, slonově ocásku nebo uchopováním přesně pro malou ruku vymyšlených "uchopovadel" míčku. A že si děti procvičí i chuť o tom vůbec nepochybuji.. Žužlat se dá v podstatě cokoli - vše je pořádně a mnohonásobně prošito. Obzvlášť sloní ocásek a tunel u úpletu, ve kterém jsou všity dva velké dřevěné korálky, k tomu přímo vybízí. 

Všechny tři věci ve volných chvílích nahraju i na Fler - budou tam ve stavu "na objednávku do čtrnácti dnů", takže pokud znáte někoho s obydleným břichem, doporučuji...

Jen můj muž tu všechnu černobílou, hebkou a jemně zvonivou nádheru shrnul slovy: "Chudáci děti designových matek. Ani ty barvy si neužijou!"  :)

Moje JÁ

Už dlouho si říkám, že by možná nebylo od věci napsat něco o sobě. Taky si už dlouho poznatky sama o sobě syslím do příspěvku ve stavu konceptu. Zjistila jsem totiž, že to není jen tak. Sama sebe vystihnout, přitom nenudit, nepřeceňovat se, ale ani nepodceňovat (na obojí jsem mimochodem expert). 

Ale včera, včera jsem si uvařila Grešíkův čaj s názvem "životabudič" (se hodí, když za oknem od rána sněžilo) a šla jsem do toho...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud nejsem zrovna doma na rodičovské dovolené (což teď zrovna jsem), pracuji jako meteorolog na Českém hydrometeorologickém ústavu. Ne ale na předpovědi, spíše analyzuji klima v minulosti a občas pomáhám těm povolanějším odhadovat to v budoucnosti.

Studuji v navazujícím doktorském studiu Fyzickou geografii (Přírodovědecká fakulta MU v Brně), ale - taky kvůli rodičovské dovolené - mám teď přerušeno. Popravdě si ale vůbec nejsem jistá, jestli jsem ten správný typ pro vědu, no, uvidíme...

Už šest let bydlíme v Tišnově, v malém, hodně hodně hodně úzkém a dlouhém domečku mezi náměstím a nádražím, který se muž vytrvale a statečně už více než dva roky snaží přestavět na nejkrásnější dům na světě. Podle mě se mu to hodně daří. Ale trochu to trvá...

Mám doma dvě malé cácory (pět a dva a půl roku), kterým se moc ráda věnuji. Ale na druhou stranu jsem nadšená, když jedna ze dvou našich úžasných hlídacích babiček projeví zájem si je vzít k sobě na prázdniny. To pak neležím  s nohama nahoře, ale zmateně pobíhám a snažím se dohnat všechny (šicí, háčkovací, rekonstrukční a nevímjakéještě) záležitosti, u kterých jsem ve skluzu.

Už dlouho šiju, ale až můj muž mě (asi před rokem) přesvědčil, že mám ušité věci zkusit prodávat. Potěšil mě svou důvěrou a zkusila jsem to.

Od ledna 2016 je ze mě "paní podnikatelka", ale chodit v tom se teprve učím. Fakturování a podobné libůstky šly vždycky kolem mě.

Od ledna 2016 mám taky své facebookové stránky, ale mám s nimi pořád trochu problém. Do teď mi vyhovoval blog, který si přečtou lidé, které to zajímá. Zatímco na FB mám pořád pocit, že někomu něco nutím. Ale že prý se to musí...

Ráda vypadám jinak než ostatní, ale zároveň nerada vyčnívám z davu. Složité a neřešitelné.

Líbí se mi jiné věci než většině lidí, ale když jsem v úzkých, často říkám (mužem nenáviděnou) větu: všichni to mají takhle, tak proč ne my!!!

Všechno mám tendence vidět černé anebo bílé, ale snažím se, aby alespoň těch bílých bylo víc.

Podceňuji se. Dost. Ale zároveň se i přeceňuji. Naštěstí. Jinak bych asi nemohla začít své věci prodávat. Hrozí pak někdy dost tvrdá přistání. Třeba když se mi ušitá věc líbí tak moc, že je mi skoro až smutno, když ji vystavuji na Fler. A ona se pak za celý rok neprodá...

Mám hrozně ráda pořádek a jsem tím víc nervóznější, čím méně ho je. Zároveň ale nejsem schopná ho trvale udržet. Takže další neřešitelná situace.

Baví mě dělat milion věcí, od běžek a kola a bruslí a plavání přes chození po horách, čtení, psaní, počítání, vaření, pečení, háčkování, šití, vyšívání až po žvatlání o něčem i o ničem. Bohužel jsem ale zároveň dost líná, a tak to často končí u toho posledního :)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě by se toho asi dalo napsat spousta. Ale došel mi čaj. A tak jsem se šla pokusit rozptýlit svou předjarní pochmurnou náladu (neúspěšně).
 

Dala jsem si ještě čas do večera něco kloudného doplnit. Byli jsme ale v kině (německo-francouzský film Fénix o tom, jak se žena, která přežila koncentrák snaží vrátit se do svého původního života a hlavně ke svému původnímu muži - všema deseti doporučuju). A žádný další nápad nepřišel. Navíc už by to bylo určitě dlouhé a vyčerpávající. 

 

A pak taky můj noční prohraný boj s naprogramováním termostatu. Skončil totálně nereagujícím přístrojem a mou hysterickou scénou směrem k mému (spícímu) muži, že nám určitě vybouchne kotel. Jojo, hysterická, to já taky jsem ..

Běžkuchtiví z celé Moravy...

... byli snad o víkendu na Pradědu. Tolik lidí jsem v jeden den ve stopě ještě asi neviděla. Procesí v jednom směru, procesí v druhém směru. Ale co už, sněhu není letos nazbyt, a když i teplota má být celý den pod nulou, je potřeba vyrazit.

A tak jsme se ségrou jely. Krásné to bylo, borůvkové knedlíky jsme si daly, i jasně modrou oblohu jsme půl dne měly. Jen ten kopec z Červenohorského sedla na Praděd mi přišel nějaký větší.

Ukončila jsem si sama pro sebe zimu, teď už vyhlížím jaro. U našich na zahradě už začalo! Fotky jsou sice z loňska, ale vypadá to tam úplně stejně. Jen ty tenisky jsme zatím ještě letos nevytáhli.

Ospalý pátek

Dnes jen letem světem, protože na mě asi jde spavá nemoc.. To šedivo venku mě už asi umoří.

Naštěstí včera několik velkých vzpruh, většina z nich tajných :), jedna ale superveřejná. Včerejší večerní top výběr na Fleru s mou překládanou taškou. Juchů! Trochu mě sice mrzelo, že i přes 236 shlédnutí si ji nikdo neobjednal, ale co už..

.

A vlastně ještě jedna netajná radost - mám nové látky a sto nápadů, co z nich ušít.  Něco od Melluzínky, něco z Pivoňkové zahádky. Moje oblíbené Cloud9, japonské Echino a krásně jednoduchá a trochu dětská Birch.

A taky jsme s holkama konečně vyzkoušely podle mě skvělé stránky s tvořením pro děti - Krokoták. Už trochu starší tip od skorošvagrové - zdravíme :), až teď jsem si ale našly čas a stříhaly a lepily a malovaly. Jen fotit  se nám zrovna nechtělo ...

Tašky, kabely a kabelky na objednávku

Můj klidový režim jarních prázdnin a s tím spojený čas si všechno více promyslet dospěl k myšlence, že je potřeba mít všechno někde přehledně vystaveno, včetně stručného, ale jasného popisu, fotek a cen. A tak do toho jdu raději hned, protože už mě dost svrbí ruce a až doma sednu zpátky ke stroji, tak už bych se k tomu třeba zase nedostala. 

Takže - začátek reklamního sdělení:

Vše je ušito z české koženky Dolaro (tzv. "ekokůže"), která je snadno omyvatelná, v kombinaci s bavlnou. Z koženky je i zipový díl. Podšívka je bavlněná.

Všechny mé tašky, kabely i kabelky jsou z vnější látkové strany podžehleny kvalitní zahraniční výztuhou, díky které taška nepůsobí "hadroidně", naopak je pevná a ani po čase se výztuha pod látkou nezvlní.U velkých kabel je vyztužena i podšívka, aby taška byla ještě pevnější.

Standartně všívám do tašek dvě obyčejné prostorné kapsy. Tento typ a počet se mi nejvíce osvědčil, kapes není ani moc ani málo, nemusím jich prohledat sto než najdu to, co hledám. Pokud byste si ale přáli kapsy jinak (na zip nebo nabírané, do kterých se vejde kdeco, dejte vědět, určitě se domluvíme). Na přání lze všít i superpraktickou karabinku na klíče (+50 Kč).

Všechny tašky jsou z vnějšku naimpregnovány proti ušpinění.

Když se po čase přece jen ušpiní, dají se na 30 stupňů a šetrný program vyprat a nechat na vzduchu uschnout. Látková část se pak dá krásně vyžehlit, jen dávejte velký pozor, abyste ani špičkou žehličky nezavadili o koženku. Pozor taky na magnetické zapínání a zipy.

Můžete si vybrat látku podle svého gusta - více informací na konci článku

Malá překlápěcí - Nespolečensky společenská - 500 Kč

24 x 30 cm, v překlopeném stavu 24 x 18 cm.

Délka popruhu 130 cm.

Dá se nosit na rameni i přes hlavu, po odepnutí popruhu může sloužit i jako elegantní a šik psaníčko.

Na přání a za drobný příplatek 50 Kč Vám ke kabelce ušiju i poutko na ruku - to aby psaníčko bylo ještě o něco elegantnější.

   

 

Vycházková - 550 Kč

 Pro děti i pro dospělé - záleží na výběru látky (a délce popruhu)
28 x 25 cm (na obrázku) - nebo ještě menší verze 23 x 20 cm.

Délka popruhu 53-94 cm pro děti, 70-126 cm pro dospělé.

Zapínání na zip a jedna vnější zipová kapsa.

 

 

Že by messenger ?  670 Kč

Šířka 34 cm, výška 38 cm, dno široké 7 cm.

 Délka nastavitelného popruhu maximálně 126 cm, minimálně 70 cm. 

Lze nosit křížem přes hlavu i na rameni (při zkrácení popruhu na min. délku).

Zapínání na magnet, uvnitř dvě prostorné kapsy.

A4 se pohodlně vejde.

Střih podle časopisu Marina (dnes Marina Quilt).

Do města a zpátky - s popruhem - 790 Kč

Šířka 39 cm, výška 37 cm, dno široké 12 cm.

 Délka nastavitelného popruhu maximálně 126 cm, minimálně 70 cm. 

Zapínání na zip, uvnitř dvě prostorné kapsy. 

Stejná velikost jako taška Do města a zpátky - s ušima.

Do města a zpátky - s ušima - 790 Kč

Šířka 39 cm, výška 37 cm, dno široké 12 cm. Délka uší 61 cm.

Zapínání na zip, uvnitř dvě prostorné kapsy.

Stejná velikost jako Do města a zpátky - s popruhem.

Do města a zpátky - s popruhem i ušima - 870 Kč

Šířka 44 cm, výška 32 cm, dno 12 cm. 

Délka uší 61 cm, popruh 70 - 126 cm.

Zapínání na zip (zip opatřen koženkovým táhlem), uvnitř dvě prostorné kapsy. 

Popruh je na karabinách a jde odepnout.

Kabela s přehazovačkou - 790,-

Výška 49 cm, šířka 40 cm, dno 10 cm.
V přehozeném stavu výška jen 33 cm.
Délka popruhu minimálně 80 cm, maximálně 138 cm.
 Popruh je odepínací.
Uši jsou dlouhé 28 cm a patří do ruky, ne na rameno (tam se ani nevejdou).
Jejich délka a délka kabely je vyšpekulována tak, abyste taškou nezametali podlahu - měřím 169 cm a pokud držím kabelu za uši v ruce, stále mi k zemi zbývá asi 10 cm.
Zadní strana je celá z koženky, přehazovat se tak dá na obě strany. 

V celé své velikosti pojme snad všechno, co si v ní umíte představit. Ale v základním přehozeném tvaru je tak nenápadná, že byste to do ní nikdy neřekli...

Kabelky, kabely a tašky, které jsou u jednotlivých typů vyfoceny, jsou už většinou prodány. Nabízím vám ale možnost nakombinovat si pro každý typ "zavazadla" látku a koženku podle svého gusta. 

Možnosti jsou dvě: buďto si vyberete látku z těch, co mám. U malých kabelek můžete vybírat látku podle mých už ušitých věcí na Fleru (klik). Napište v tom případě raději dvě nebo i tři látky v kombinaci s koženkou (nebo vám s výběrem koženky poradím, látku s různými koženkami nafotím a pošlu mailem pro verdikt). Může se totiž stát, že některé látky už budu mít jen moc malý kousek nebo už nebude vůbec. 

U středních a větších kabel a tašek (od meessengera včetně dále) si prosím vyberte z látek, které mám ve svém profilu na Fleru (klik). Na tyto tašky potřebuji látky větší množství, a to mám jen u některých látek. Budu se snažit držet tuto nabídku látek na velké tašky aktuální (během příštího týdne tam doplním pár látek, které mi včera dorazily).

Ánébo: nově jsem se rozhodla nabídnout možnost, vybrat si látku podle svého gusta a já ji objednám. Taška se vám v tom případě mírně prodraží, myslím si tak v průměru o 150-200 Kč, podle ceny látky a poštovného. Na většinu kabelek a tašek mi stačí 30-40 cm látky (kromě velké tašky s přehazovačkou, tam potřebuji látky víc). 

Pro inspiraci uvádím některé obchody, kde mají látky přímo přenádherné: 

u Melluzínky, 

v Domě látek, 

v Peonygarden, 

u Kdotokdyslyšel, 

v brněnském Šití nití  

Kdo hledá něco levnějšího, a přesto pořád pěkného, zkuste tu:

v Krásných látkách 

nebo u Miruš.

Tak snad byl popis a fotky vyčerpávající, kdyby ne, napište. A budu se těšit na objednávky, taška se hned veseleji šije, když je pro někoho na jeho přání... 

Malý svět vědy U6

Byli jsme tam. V neděli. V Ostravě - Vítkovicích v Malém světě vědy U6. Očekávání jsme měli velká, asi až nesplnitelná. Klárka se těšila, že to bude stejně hravé jako Dětský svět vědy, kde jsme byli už dvakrát a který měl obrovský úspěch.

Ani vlastně nevím proč nejsem z této (asi u nás pořád dost jedinečné) expozice tak nadšená, jako z většiny jiných podobně interaktivních věcí. Něco mi tam prostě chybělo. Ale nevím, jestli jsem schopna pojmenovat co to bylo.

První problém byl asi v tom, že je Klárka na takovouhle "vědu" ještě moc malá. Stejně starých dětí tam pobíhalo spousta, možná ještě více než těch starších. Věšely se na všechno, všechno nadšeně zkoušely (i když bez jakýchkoli vědeckých souvislostí), šplhaly do sedel motorek, dobývaly se do kabin aut. Klárku ale nic z toho nijak moc nebralo, asi máme nějaké divné dítě. Textu na všech těch cedulích bylo moc na to, abych je stíhala číst a vysvětlovat jí souvislosti. 

Celý svět vědy měl být udělán ve stylu Julese Verna a jeho Ocelového města. A já mám takhle jednou myšlenkou propojené věci moc ráda. Myslela jsem, že budou jednotlivé věci na sebe nějak logicky (časově, podle Vernových knížek, nebo třeba úplně jinak) navazovat. Ale nepřišlo mi to. Se slavným spisovatelem měl souvislost snad jen úvodní desetiminutový film a pak obrovská ponorka (ta se mi líbila, byla uvnitř i dobově vybavená, jen Klárka v ní měla nějakou klaustrofobii a chtěla OKAMŽITĚ VEN!).

Možná jsme jen všichni neměli svůj den. Možná by to chtělo procházet s nějakým průvodcem (což nevím, jestli vůbec jde), abychom z toho měli ten pravý vědecký zážitek. Nebo jsme měli vzít i naší malou Terezku, ta by se se zkoušením tak neupejpala a třeba by strhla i Klárku.

Ale abych nebyla přehnaně kritická. Budova bývalého dmychadla (snad to píšu správně), které vhánělo obrovský objem vzduchu do vysokých pecí - ta je nádherná. Umístění celé expozice do této budovy, to se mi líbí moc. Proložení celé trasy jednoduššími úkoly pro ty menší (tlačítko, které spouští vláček na kolejích, dřevěné skládačky, kuličkodráhy,...) - super. Možnost vyzkoušet si na trenažéru jízdu vlakem a autem - skvělé. A další spousta věcí se nám líbila...

Klárka se nakonec alespoň trochu rozkoukala a z některých zákoutí jsme ji vyloženě nemohli dostat. Třeba závody na kolech, kdy se šlapáním vyrábí elektrický proud, který postupuje po drátě (každé kolo má svou barvu drátu) až do retro rádia. Kdo šlape nejrychleji, tomu proud dorazí do rádia nejdříve a zahraje mu vítěznou písničku. Jeli jsme snad desetkrát! 

Nebo kulička, která se vhodila do trubky, projela po mostě, prokličkovala mezi zvonky z jízdních kol a spadla do některé z děr. V každé díře čekala jiná výhra Julese Verna - od šesti neděl v balóně, přes dva roky prázdnin až po šest tisíc mil pod mořem. Po x pokusech se tuhle výhru podařilo Klárce ulovit (jen ji pak dost zklamalo, že by to znamenalo bydlet chvílí v té obávané ponorce).

Takže když se smíříte s tím, že Vaše návštěva nebude mít s vědou nakonec třeba vůbec nic společného a nebudete mít jako my přehnaná očekávání, bude se Vám v Malém světě vědy určitě líbit. Zábavy je tam na celé dlouhé odpoledne. 

Nakonec ještě dva obrázky mého muže, které nějakým zázrakem stihl vyfotit při našem závěrečném (tradičním) úprku na tramvaj a vlak.