Šest

Slavili jsme v sobotu Klárčiny šesté narozeniny.

Předpokládaný termín porodu byl 24.10. Nestihla to, narodila se 29.10. a toho 24. jí letos vyfoukla nejmladší ségra :)

Je z ní velká a samostatná holka, šikulka, která si svou nejstarší a zodpovědnou roli někdy užívá a jindy jí proklíná. Úděl nejstarších sourozenců.

Když vstane špatnou nohou, nebo se málo nají, je s ní těžké vydržet..  Všechno je špatně, nic není fér a hlavně: všichni za všechno můžou. Vidím v ní ale  trochu samu sebe a nutí mě tak zamýšlet se..

Malou Sáru od příjezdu z porodnice zbožňuje. Dokud byla v břiše, moc ji nezajímala, zato teď - vydrží u ní dlouhé minuty sedět a mluvit na ni, všechno mi  chystá a podává, ptá se a pak vysvětluje Terezce. A už je to opravdová pomoc, vím, že se na ni můžu spolehnout a jsem za to moc ráda.

Sára

Narozena v pondělí 24. října, 25 minut po poledni.

52 centimetrů a 3,9 kg.

Krásná a zdravá (a dnes, čtvrtý den, trochu žlutá, ale prý je to v normě :))

Třetí ze tří sester.

Po devíti dnech přenášení, 29 hodinách čekání na sále (jestli se po samovolném odtečení plodové vody porod rozběhne) a čtyřech hodinách po vyvolávací tabletě (nerozběhl se).

Po tom, co se cíl těsně před cílovou rovinkou vzdálil minimálně o další jedno kolo. Po tom, co jsem kvůli tomu porod slabošsky skoro vzdala a kontrakce si začaly dělat, co chtěly. A jen díky muži, který to sice nedělá často, ale zato umí povzbudit v pravou chvíli, a taky díky skvělé a zkušené porodní asistentce, která přesně věděla, co mě dostane zpátky "na trať", jsem finiš zmákla. A poslední kolo dokonce v rekordním čase :)

O to víc jsem si pak užila plácnutí zdravé, blonďaté a kapku fialové Sáry na můj břich. Zásobárna endorfinů nekonečná...

P.S. A v hodině mezi psem a vlkem (tedy mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, kdy se prý nejvíce umírá i rodí) mi nakonec odtekla ta plodová voda.

Kravička občas teskně zabučí

a ohlédne se

očima nad achát…

Tak přicházejí na svět telátka

a všechno pěkné.

 

(Jan Skácel)

V hodinách mezi psem a vlkem..

.. se zabavuji různě.

Nejvíce mi jdou blbosti typu lustru do dětského pokoje. Ne že by to byl kdovíjaký originál, na pinterestu takových lustrů najdete spoustu, ale udělal mi radost. A holkám snad taky udělá..

Čekání

Moc sympatickou paní doktorkou mi bylo dnes na kontrole v porodnici sděleno, že je všechno připraveno, čekáme prý už jen na kontrakce. Tak nevím, není porod hlavně o těch kontrakcích? :)

Tak čekám a snažím se užívat si poslední dny (nebo hodiny?) s už teď jeden den přesluhujícím břichem. A šiju. A (konečně povoleně) prokrastinuju. A zase šiju. Je to celkem vtipné, člověk si už nic moc neplánuje, všechno, co stihne, bere jako bonus. A neví, jestli má v rámci svého železného programu na podporu červených krvinek kupovat játru k zítřejšímu obědu, nebo jestli už je to zbytečné. 

Má Hennou čerstvě nazrzavěná hlava teď potřebuje dost zaměstnávat, aby neměla moc času přemýšlet nad tím, co se v příštích hodinách bude dít.

Oba mé předchozí porody byly v podstatě vyvolávané (první pomocí babské rady a druhý tabletou po odtečené plodové vodě), takže nemám vlastně žádné zkušenosti s prvními, prý celkem nenápadnými, příznaky. Nikdy jsem taky neměla smontovanou kolíbku, povlečenou postýlku a kočár zaparkovaný v předsíni. Čas by teď na tyhle věci byl, ale pořád uvažuji, jestli na tohleto nejsem přece jen moc pověrčivá...

Nové látky (Wilburrina a Peonygarden), ušitá peněženka pro kamarádku a košík uháčkovaný maxiháčkem z úpletové příze.

Veselá toaletka pro Wilburrinu a další uháčkovaný košík (nějak mě to háčkování uklidňuje..)

 Dva pidi messengery pro moc milou Ivu z Brna, se kterou jsme plánovaly společný pobyt v porodnici - už to asi neklapne, Iva už má překrásného Jonáše a zítra jde z porodnice domů..

Bílá, bílá, bílá, bííílááá... keramika

Začaly jsme s Klárkou a Terezkou chodit každý týden na keramiku. Jedná se o kroužek pro rodiče s dětmi, takže jde podle mě o ideálně společně strávená podzimní a zimní odpoledne.

Nebyla bych to ale já, abych neměla s něčím problém. Mám ráda asi kapku jiný styl, než který se u nás v těchto kroužcích razí. Nejsem moc příznivec serepetiček, raději vyrábím praktické věci a mám ráda bílou. Jak jsem o sobě psala tady, všechno musím mít vždycky trochu jinak..

Stačí ale do Pinterestu zadat namísto keramika (vyjede vám hromada serepetiček) heslo v angličtině - "ceramics". A najdete spoustu zajímavých a podle mě vkusných věcí. A toto kouzlo s angličtinou na pinterestu funguje skoro u všeho, všimli jste si toho? Zajímavé..

Tak se těším.. Holky asi mou vášeň pro bílou moc sdílet nebudou a budou si plácat svoje, ale já se těším, že něco z těch krás prostě musím zkusit. Tak uvidíme..

Odkazy na všechny obrázky najdete na mém Pinterestu.

Háčkovaná mýdlenka

Hned po tom, co jsem si do porodní tašky sbalila Terezčin plavací kruh s medvídkem Pů, jsem začala shánět mýdlo s dubovou kůrou. Že prý je to zázrak na všechny poporodní bolístky.

Sehnala jsem příjemně malé, krásně voňavé a docela i ekologicky vypadající mýdélko. 

Hned jak jsem si ale představila oslizlou plastovou krabičku, ve které za časů mého dětství tahle mýdla bývala, šel mi mráz po zádech. Kdysi mi někdo říkal o háčkovaných pytlících. Něco na způsob těch žlutých plastových sítěk, které ve mě vzbuzují jen o něco málo menší odpor než plastové krabičky.

No nic, žádnou jinou přijatelnější alternativu jsem nevymyslela. A vyzkoušet to musím, přece jen se časem chystám to málo z naší kosmetické a hygienické výbavy trochu zpřírodnit. A kdy jindy bude lepší příležitost než v erární sprše novorozeneckého oddělení. 

Žádný návod na mýdlenku, která by se mi líbila, jsem honem nemohla najít, tak jsem narychlo jeden vytvořila. Stejně narychlo teď píšu jeho postup a stejně rychle budete mít tenhle mýdlo-pytlík uháčkovaný - slibuju..

Začala jsem 16ti řetízkovými oky a pak ještě třemi navíc. Počet ok si naměřte podle šířky mýdla, které chcete v pytlíku mít. Do čtvrtého oka od konce jsem uháčkovala dlouhý sloupek a pokračovala až do konce řady stylem jeden dlouhý sloupek, jedno řetízkové oko. Další řadu začnu zase třemi řetízkovými oky a pokračuji stejně jako v předchozí řadě. 

Počet řad jsem odměřila podle výšky mýdla, krát dvě. Je dobré udělat ještě pár řad navíc, řekla bych tak sedm až osm, aby síťovka pytlíku pokračovala ještě i kousek nad mýdlem a šňůrkou šel otvor dobře stáhnout.

Výsledkem dosavadního snažení by měla být dlouhá obdélníková pravidelná síť z dlouhých sloupků. Tu jsem složila po její dlouhé straně napůl a bok, dno a druhý bok budoucího pytlíku sháčkovala krátkými sloupky. Dělala jsem vždy dva krátké sloupky do každého oka sítě, v rozích čtyři.

Když jsem tyto tři strany sháčkovala a dostala tak něco podobného pytlíku, obháčkovala jsem podobně i celou horní hranu pytlíku kolem dokola. Jen místo dosavadních krátkých sloupků jsem použila sloupky dlouhé - do každého oka sítě opět dva. Ukončila jsem pevným okem a pořádně zapošila tupou jehlou. 

Šňůrku jsem ukroutila ze stejné bavlněné příze. Postup kroucení je tady - já použila jen asi jeden metr příze a mám tedy asi půlmetrovou šňůrku. Na obou koncích mám uzlík.

Hotovo dvacet. 

Háčkovala jsem přízí Schachenmayr háčkem 3,5.

Jsem dost zvědavá, jestli bude pytlík dobře sloužit a bude méně slizký než žluté síťky. Uvidíme..

A pokud máte tak starostlivou tchýni jako já, která je ochotná vám celé léto několikrát opakovaně prát a sušit třešňové pecky (moc jí za to děkuji, já to před pár lety vzdala a napůl shnilé a smradlavé pecky letěly do popelnice), ušijte si k mýdlence i obal na tento třešňový nahřívací polštářek. Já ho ušila ze svých dvou nejoblíbenějších látek a i kdybych ho v porodnici nepoužila, už jen ty látky mi tam budou dělat radost..

Připravená?

Taška do porodnice je po dlouhém boji a sebepřesvědčování sbalena (jestli něco echt nesnáším, tak je to balení věcí).

Nezbytná toaletka do porodnice ušita (přece nebudu kovářova kobyla s toaletkou z IKEA :))

Břicho už pochoduje pěkný kus přede mnou - pěkně mě tenhle málo pohyblivý, ufuněný a rozbolavělý stav rozčiluje. Na druhou stranu jsem alespoň postupně přešla z fáze "doufám, že ještě prťous v břiše chvíli pobude" do fáze "ať už je venku!".

(Skoro) všechny banánové krabice v domě byly během soboty zlikvidovány - těch pár posledních už mě oproti počtu doteď příliš neznervózňuje. Dům až po tomhle víkendu konečně vypadá zabydleně. Detaily se můžou doladit časem. Uf.

Dětský pokoj - nebo alespoň jeho spodní část - jsme ze soboty na neděli pokřtili prvním přespáním holek, dokonce i s jejich kamarády Peťkou a Tomíkem. Nadšení obrovské, na tuto noc se těšily už rok a půl, kdy jsme jim to prvně slíbili.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Zbývá mi posledních pár dnů do předpokládaného termínu porodu. 

Zbývá mi několik nedošitých zakázek, dvě nejurgentnější se pokusím ještě splnit. Ostatní mě (moc a moc děkuji) několikrát ujišťovali, že nespěchají. I tihle dva mě ujišťovali, ale to mi prostě nedá..

A zbývá mi ušít několik posledních věcí pro miminko z plánovaného seznamu. 

Kdybych ale dvoje zakázkové ani svoje šití nestihla, svět by se nezbořil. Tak nějak jsem smířená s tím, že jsem zase nechala dost věcí na poslední chvíli a že když nebudou, svět se nezboří a všichni to snad pochopí. Důležité teď nejspíše je být v klidu, čekat a hodně spát.

---------------------------------------------------------------------------------------------

V mnoha ohledech tedy připravená jsem.

Moc ale netuším z čeho vychází předpoklad většiny lidí, že třetího porodu se žena bojí  méně než těch předchozích dvou, že už je ostřílená, skoro profi rodička. Bojím se stejně. A vlastně možná i více. Někdy je prostě lepší nevědět, do čeho člověk jde.

Bojím se organizační části (na půjčení auta a hlídání holek jsme domluveni na několika frontách, přesto vprostřed noci člověk nikdy neví jak to dopadne), délky celé akce (předchozí dvě úplně krátké nebyly), její intenzity, omdlívací fáze po jejím skončení a nejvíce asi toho, abychom z toho všeho všichni vyšli zdrávi. Zrovna tato obava se asi s věkem stupňuje. 

Taky se ale hrozně moc těším. Protože když člověk všechny tyhle strachy překoná (a ono ani takovému poseroutkovi jako jsem já nakonec nic jiného nezbude) a všechno dobře dopadne, odměna za to všechno je ničím nepřekonatelná. 

Asi je to se všemi těmi strachy na světě dobře vymyšleno..

Židle..

.. na svých místech ..

Ručně malované židle od úžasné Petry Oringle u podoma vyrobeného stolu. Jak jinak než OSB desky a vybělená smrková spárovka. Do OSB boxů přijdou časem šuplata, dočasně v nich budou jednoduché kolejničky na zašupování krabic s hračkami a papíry. Ani Peťa netušila, jak budou její puntíky krásně ladit s provizorním krytem radiátoru zapuštěného v podlaze. Vzhledem k tomu, že se nám tohle OSB krytí dost líbí, možná ani původně zamýšlený dřevěný rošt nebude potřeba..

Bylo to u nás včera při rozbalování židlí jako o Vánocích, holky jsou šťastné jak blechy - moc Ti, Peti, děkujeme..

Další výměna - jupí

Opět s Oringlí Peťou. A laťka opět vysoko. Peťa nám totiž krásně pomalovala staré školní židle, které jsme si vyprosili od švagrovců z půdy. Dílo je to neskutečné, vůbec nevím, jestli si je ty naše dvě čarymůry hádavé (a ukopaný chroustík číslo tři v břiše) vůbec zaslouží. Nakoukněte sem a řekněte: že byste taky měli strach, aby se batůžek povedl? :)

Dal mi trochu zabrat a nutil mě přemýšlet (což je tak nějak čím dál těžší). A má, kluk jeden, velké štěstí, že se z něj po finálním protočení vnitřkem ven stal takový slušivý elegán. Teda alespoň podle mě. 

Tak snad se bude Peti líbit a dobře nosit..