Můj

Využila jsem čekání na nové koženky, které potřebuji na ušití objednávek, a udělala si konečně radost batohem pro sebe.

Často se omlouváte, že vám dlouho trvá výběr látky nebo že se nemůžete rozhodnout. Já se nemohla rozhodnout asi rok:)

Navíc venku vykouklo slunce a mě po delší době chytila fotící nálada..

Tak tohle je on, mého srdce (podle muže kapku nudný - sprosťák) šampión:

Když už jsem to před volbami načala..

Sobotní výsledek voleb stále vnitřně zpracovávám...


Momentálně jsem ve stavu, kdy vím, že:

- slušnost a dobro rozhodně nepřijde seshora, musí přijít zespoda - od nás.

-  naše holky se budu snažit učit nejen prohrávat (já sama jsem v sobotu zjistila, že mám v této disciplíně velké rezervy), ale i vyhrávat - pokorně a s úctou k poraženým..


Chtěla jsem toho napsat více, mám ale pocit, že to neumím vyjádřit tak dobře, jako to dělají jinde jiní. Moc se mi líbí například Syroovčino shrnutí - i když klidem mě teda vůbec nenaplňuje.

Pokud vám nevadí dále se v politickém tématu šťourat, doporučuji dokument o Andreji Babišovi Selský rozum. Má své mouchy a na klidu vám zřejmě taky nepřidá, je ale podle mě poučné jej vidět.


A já teď chci jen doufat, že mě v následujících pěti letech to, kdo je na Hradě, opravdu nijak zásadně neovlivní..

Začala jsem se bát

Batoh na přání: tento pro maminku, příští týden další pro dceru.

K dnešním a zítřejším volbám: volím pana Drahoše. A vlastně asi ani neznám nikoho, kdo by volil jinak a jsem za to vděčná.

Dnes se mi ale dostal do rukou jeden prozemanovský článek. V hlavě mi bude vrtat dlouho - byl jednostranný, útočný, plný polopravd a demagogií. Snažím se pochopit, že hodně lidí celou prezidentskou kampaň vidí těmato očima, opravdu se snažím. Moc mi to ale nejde. Jsem zaujatá a přemýšlím nad tím, že voličům na opačné straně zase asi jako jednostranné, nepravdivé a demagogické připadají  "naše" výpady proti současnému prezidentovi.

Z této exkurze mimo svou sociální bublinu jsem kapku v šoku a začínám se bát. 

Nejen o výsledek voleb, taky o to, kolik urážek to celé přineslo a ještě přinese. Z jedné i druhé strany.

K volbám jdu, pan Zeman je pro mě jako prezident neakceptovatelný,  a proto pevně věřím ve výsledek podle svých představ. Stejně tak v něj ale věří i voliči pana Zemana. A já slibuju sama sobě, že se budu více snažit je pochopit, nebo je alespoň pro začátek respektovat. Ať už to dopadne jakkoli.

(Ne)pletené čepice

Když máme venku konečně bílo, tak dnes jeden příspěvek o čepicích.

Chtěla jsem letos pro holky čepice pletené, šedé, podšité úpletem, aby byly ještě o trochu teplejší než pletené.

Přes léto jsem ale (opět) čepice uplést nestihla a v podzimním šicím tempu jsem se ani nechtěla pokoušet.

Vybrala jsem proto jeden tak akorát šedý svetr u nás v sekáči a rozhodla se "pletené" čepice vyrobit z něj.

Střih jsem si vytvořila pro každou holku zvlášť podle tohoto videonávodu a jejich obvodu hlavy. Překonala strach svetr rozstříhat - bála jsem se, že všude pojedou oka a už je nikdy nepochytám. Oka ale naštěstí nejely, asi je to strojovým pletením, ručně pletený svetr by možná tak jednoduše rozstříhat nešel. Jako podšívku jsem nakonec použila superměkké minky, které mi zbylo z šití deky. Šila jsem na overlocku. Úpletové čepice jdou šít i obyčejným strojem, na svetr bych si ale bez overlockového začišťování asi netroufla. Na druhou stranu, za pokus nic nedáte a svetry v sekáči stojí pár korun..

To je on: Chvíli jsem se i rozmýšlela, jestli ho nebudu nosit..

Nebudu:)

Horní hranu pleteniny jsem nenastříhávala do obloučků - nechala jsem ji rovnou, dlouhými stehy prošila a stáhla..

Protočit, přišít bambuli z přibližně stejně šedé vlny (návodů na bambuli na youtube najdete tuny), pod bambulí k sobě přišít pleteninu a minky, aby to celé drželo pohromadě. Bambuli chtěla jedna velkou a jedna malou, každá čepice tak, ač stejná, vypadá dost jinak..

Minky je nutné po obvodu čepice na čele trochu přichytit k pletenině, je měkké a bez "přiheftnutí" z čepice vylízá. Použila jsem co nejnápadnější, ruční cikcak steh (aby čepice mohla pružit a steh nepopraskal).

Jeden svetr mi vystačil na dvě čepice a jeden nákrčník (jeho vnitřní strana je taky minky).

Ozdobičky, třpytivé hvězdičky nebo dřevěné knoflíkové vločky seženete v každé lepší galanterii. Jen naše Terezka si nejdříve vybrala hvězdičku červenou, což jsme ale po přišití na čepici s mužem nerozdýchali - vypadala jako rudoarmějec. Naštěstí si to nechala vymluvit a hrdě nosí hvězdičku stříbrnou..

Krásný víkend mějte a sáňkování - jak jinak než v (ne)pletených čepicích - zdar ...

První letošní..

.. batoh.

Z osvědčené látky (Šárka) a osvědčené kombinace. Od Báry pro Báru :)

.....

Nějak se letos nemůžu dostat do tempa. Ani šicího ani životního.

Ráno tma, holky nechtějí vstávat a já vlastně taky ne.

Milion každodenních povinností, každý den stejných a pořád se opakujících, mě občas strašně ubíjí. To asi každého, že?

Snažím se dělat věci, které mi dělají radost, ale mám tak málo času.

Ne, že by mi děti radost nedělaly, ale někdy by se hodilo pár dnů dovolené (od rodičovské dovolené)..

Spoustu sil sobě i vám všem přeju!

Vánoce 2017

O Adventu i o Vánocích býváme doma, nás samotných pět. Stromeček zdobíme odpoledne před Štědrým dnem, ten den chystáme i salát, pečeme vánočku, kupujeme a porcujeme kapra, doděláváme poslední nepečené cukroví. Letos se musím pochválit, že jsem si na ten den nenechala žádné jiné "dodělávky", takže už od tohoto dne všechno plynulo v poklidu. Do 22. prosince trocha stresu samozřejmě byla, ale tak nějak mám pocit, že kdyby nebyla, asi by si pak člověk ten vánoční klid ani neužil..

Stromeček jsme letos zachránili z podzimní lesní prořízky, už tam chudák asi chvíli ležel, takže vodu nepije a už od nazdobení opadává. (Sára mu samozřejmě v opadávání vydatně pomáhá). Ale jak voní! Takhle mi snad ještě žádný stromeček nevoněl - proto mu ty kvanta jehliček po celém domě ráda odpustím.

Betlém (který celé mé dětství stál pod stromečkem u mé babičky, který se před pár lety na zažloutlých arších papíru našel ještě v jednom vydání na babiččině půdě a muž ho vyřezal, nalepil a sestavil), letos putoval namísto pod stromeček do knihovny. Sářiny nájezdy by totiž nemusel přežít. Nakonec musí ale i v knihovně být pod dohledem - to dítě totiž zdědilo lezecký gen a vyšplhá k němu. 

Baňky na adventní kalendářový stromeček měly u holek velký úspěch. Nejvíc je bavily baňky vybarvovací a inkoustové se zmizíkem, Klárku nadchla ta šitá na šicím stroji. Sáru bohužel kalendář taky bavil a tak se vytrvale celých dvacetčtyři dnů snažila baňky ze stromečků otrhat. Přežil, ale o fous..  

Co se týká dárků, měli jsme letos Vánoce ve znamení tučňáků. Terezka si totiž (po loňské plyšové kočce) letos moc přála tučňáka. Začátkem prosince s tímto přáním dorazila ze školky a od té doby nemluvila o ničem jiném. Porušila jsem proto svůj slib nefušovat Ježíškovi do řemesla a jednoho vykouzlila. Holky v tom ale naštěstí mají jasno: tučňáka šil Ježíšek a basta.

V rámci prosincové Terezčiny tučňákové kampaně jsem nevydržela a musela objednat knížku 365 tučňáků. Hláška o tučňákovi číslo jedna, kterého je nutné nakrmit až bude mít hlad, byla napsaná i na zabaleném balíčku s tučňákem a stala se nejcitovanější větou těchto Vánoc. Naštěstí pro nás druhého ledna žádný další balíček nedorazil..

Vyměkla jsem po sedmi letech i co se týče Lega-dupla. První krabici v naší domácnosti našla pod stromečkem Sára. Holky ji s vybalováním rády pomohly :) My s Klárkou propadly skvělé hře Patchwork a já díky novému a skvělému vánočnímu albu znovuobjevila Radůzu.

Terezka krom tučňáka dostala i brusle a nadšeně tak chodí testovat naše nové tišnovské kluziště. 

Já stihla sama sebe ještě před Vánoci za všechny odeslané ušité zakázky odměnit Vánoční kuchařkou pro dceru. Florentýna totiž v loňském roce obsadila naší kuchyni a já konečně nadšeně vařím. (Nechtělo se mi letos vůbec péct ani nic jiného a vánoční nálada v prosinci nějak dlouho vázla - Florentýna mě zachránila a nakonec byl vaječný likér, punč i ta nálada). Jinak taky začínám vyšívat (ještě nevím moc kdy - asi mezi půlnocí a druhou ranní :)) podle knihy Steh-by-steh.

Silvestr a Nový rok jsme strávili na otočku u našich na severu. I běžky na Pustevnách (Beskydy) nakonec proběhly - i když na jarním sněhu, v podzimním počasí a v mé hudravé náladě.  I taková - hudravá - jsem v roce 2017 často byla.

No, chtěla jsem původně napsat dva odstavce a zase nic. V prosinci jsem co se týče blogu moc užvaněná nebyla, tak si to asi musím vynahradit.

Moc vám všem děkuji za vaše pochvaly, komentáře, rady a inspirace. I za spoustu předvánočních i povánočních objednávek - pořád nemůžu věřit tomu, že tolik dam bude v příštím roce zdobit můj batoh nebo kabelka.

Žádná předsevzetí letos nemám. Loňský plán (klik) jsem z plánované poloviny asi splnila, kapku mě ale ten seznam celý rok stresoval. Nějaké plány v hlavě mám a pak taky ty resty z loňska. Budu ale prozrazovat až když splním. Pokud splním, protože s naší akční Sárou toho teď zrovna moc plnit nejde.

A tak vám  i sobě do nového roku přeji hodně zdraví a taky času sama pro sebe. S malými dětmi (a vlastně i bez nich) ho totiž nikdy není dost..