Pro paňčelky podruhé..

Tentokrát pro ty do školy.

Rozhodli jsme se darovat květiny jinak, totiž na látce natištěné. Aby vydržely déle než ty řezané.

Kabelkové organizéry - jeden pro paní učitelku, další pro paní asistentku a poslední pro paní vychovatelku do družiny. Látky i koženky Klárkou vlastnoručně vybrané.

Za to, že Klárku i nás první třída moc bavila.

Tak nadšená jsem byla, že jsem tentokrát nešila na poslední chvíli, až jsem včera večer s hrůzou zjistila, že nemám do čeho balit.

Naštěstí existuje Pinterest a raznice..

Užívejte vysvědčení, ať už jsou jakákoli...

Sladké léto paňčelkám :)

Stále u nás doma jedeme na vlně Oringle obrazu, a tak jsem se nechala Petiným přáním inspirovat i na konci školního roku. Zabalily jsme letos s Terezkou do školky naši domácí třešňovou nutelu. Chvíli jsem váhala, jestli se hodí darovat paním učitelkám domácí marmošku, jestli by více neocenily nějakou origo kupovanou nevšední marmeládu. Nakonec ale nutela zvítězila..

...

Klasická třešňová marmeláda náš v předchozích letech moc nenadchla. Navíc bez přidaných pektinů byla řídká už i na mě. Takže z třešní už u nás najdete na houskách, v jogurtu i v ranních ovesných kaších jen třešňovou nutelu.

Na  kilo třešní dávám 400 g cukru (stačí možná i méně, hlavně u varianty s mléčnou čokoládou), třešně vypeckuji, rozpůlím (nemixuji ani nesekám), smíchám s cukrem a nejlépe na pánvi přivedu k varu. Pak asi hodinu vařím, s občasným promícháním když jdu zrovna okolo. Nakonec nalámu 100 gramů čokolády a naliji do čistých skleniček. Obrátím víčkem dolů. Na čokoládě doporučuji nešetřit - buď hodněprocentní hořkou, nebo kvalitní mléčnou - ať si chuť zbytečně nepokazíte.

Nejhorší je třešně vypeckovat, pak už to jde samo. Z kila třešní jsou jen čtyři skleničky, takže dělávám minimálně ze dvou kil.

Pokud ještě třešně někde ulovíte, s radostí do toho, půl je hotovo.

A budete mít taky sladké léto (zakonzervováno na chladnější časy) ..

Pyžama

Byla jsem v sobotu a neděli sama doma a plán byl dělat jen to, co se mi bude zrovna nejvíce chtít.

Trochu jsem si myslela, že polovinu víkendu prospím (a druhou prošiju), nakonec se mi ale překvapivě vůbec spát nechtělo. A udělala jsem toho dost, možná i více než s jakýmkoli seznamem..

- prošla jsem si (v klidu a bez nedočkavých dětí) místní secondhandy
- poňuchňala si v zahradnictví
- dvě hodiny bezcílně (a bez výčitek) procházela internet a hledala Terezce dárek k narozeninám
- strávila celé jedno odpoledne na zahradě, dělala, co mě napadlo a ojedla u toto půl keře neguše (kříženec černého rybízu a angreštu)
- zasadila nové kytky do truhlíků a trochu si pošoupala nábytkem v obýváku - nic definitivního ani vlastně žádná změna, jen jsem si potřebovala vyzkoušet pár věcí. Muž šoupání nesnáší, takže teď.
- zmenšila zásoby jahodových knedlíků v mražáku - mňam - vařit se mi totiž nechtělo
- nechtěla se mi dělat ani třešňová nutela ze zbytku třešní v lednici, takže jsem pro jistotu snědla dvě čokolády, které jsem na ni měla koupené. Naposezení.

A konečně - po půl roce plánování - jsem si ušila dvoje pyžamové kraťasy a jedny pyžamové kalhoty. Vlastně troje kraťasy, jen u těch prvních jsem trochu podhodnotila svou velikost. Ach, ty čokolády..

Šila jsem podle návodu na prošiluky.cz (pro kraťasy jsem ustřihla střih na kalhoty). Naštěstí se další zádrhele než ten s menší velikostí nekonaly a vyloženě radost mi udělaly barevné mašle. Bez nich by to kraťasům zdaleka tak neslušelo. Jo, a guma do pasu musí mít tři centimetry, s tenčí to taky není ono.

Více takových víkendů by to chtělo. Říká se jedna hodina denně, jeden den v měsíci a jeden týden v roce? Jen pro sebe. Asi bych to měla začít dodržovat..

Je doma!

Obrázek naší rodiny od Peti Oringle.

Čučím na něj už dva dny a nemůžu se vynadívat. Nechápu, jak je možné obličej tak zjednodušit a zároveň vystihnout vždy podstatný rys.

Teď ještě rámeček a šup s ním k tišnovskému obrazu, který už od Peti nějakou dobu máme. A pak už se jen denodenně kochat..

Moc děkujeme!

Pánská taška

Nechala jsem se přemluvit na pánskou tašku. Našla střih (Bellet), ale musela ho upravit, přepočítat, přeměřit a znovu upravit. Pak jsem se začala bát. Podšívka totiž měla být s autobusem a já měla téhle úžasné bio látky tak akorát. Co když to zkazím?

Pár dnů jsem se proto musela do šití nutit.

..

Výsledek mě ale moc příjemně překvapil. Kombinace pevné šedé potahové látky zvenku a veselé podšívky mě nadchla. I velikost 22 x 19 x 5 cm (popruh 70 - 135 cm) je tak akorát na příruční pánskou tašku.

A já přidávám tenhle typ tašky do svého portfolia - složka "na objednávku".

Minikabelky Lotta aneb Před objektivem podruhé

V hlavní roli já, naše sgrafitová bříza, mé nové šaty ušité Kristýnou z Victorek a šest úplně nových kabelek ušitých mnou. Pro vás. Z mých úplně nejnovějších Lotta látek. Juch.

Nejdříve jsem tuhle malou kabelku ušila mamce ke Svátku všech maminek (střih originál opravdu podle Lotty Jansdotter). Na mobil, klíče a peněženku.

Pak jsem střih upravovala a upravovala, rozšiřovala a zase zužovala, zkracovala, délku popruhu promýšlela. Taky uchycení popruhu, to byl ořech.

A je z toho střih, který má s tím původním společné snad jen záševky. Velikost 23 krát 23 cm je ale pořád vhodná přesně na těch pár nezbytností, které chcete mít všude s sebou.

Tu svou (žlutou, hořčicovou) teď nedám z ruky, nosím ji k šatům, sukni, dokonce i ke kraťasům, když jdeme se Sárou venčit psa.

Ozkoušena je tedy parádně.


A já jsem napnutá, jestli se bude líbit i vám...

P.S. Všech šest kabelek zbrusu nové Lotta kolekce najdete u mě na Fleru. Pište ale raději mail, ušetříte :)

Etikety

Kamarádka se nedávno smála mému nadšení ze vzhledu dětské plínky - uznávám, jsem asi trochu praštěná, mám prostě ráda milé detaily. Dělají mi v běhu běžných dní radost.

Takže ani etikety k domácí marmeládě u nás nešidíme. Respektive, vždycky jsem je šidila klasickou lepkou s nápisem "Jah. marm. 2017", ale letos jsem je svěřila Klárce.

Stačilo kružítko a pár tenkých fixů a hodinu jsem o Klárce nevěděla. 

Jen teď máme víc etiket než marmelád :)

Budou nám dělat radost celý rok. 

(Nebo minimálně než je sníme.)

Kdybyste se mě zeptali..

... jakou látku bych vybrala pro Petru Oringli na batoh (nebo i na cokoli jiného), vybrala bych tuto.

Možná bych ještě váhala nad tmavě modře puntíkatou, nakonec bych ale určitě skončila u těchhle stylizovaných květinek na temně modrém podkladu.

Pasuje mi k Peti dokonale - připomíná mi její obrázky i její neskutečné umění uvázat nádhernou kytici z každé květiny, kterou vycházkou potká. A ta modrá, to už snad ani nemusím komentovat.

No a co myslíte? Jí se podařilo tuhle krásnou látku vyhrát! Vysoutěžila si ji v mém oblíbeném brněnském Šití nití, kde mají tolik krásných látek, až oči přecházejí. Jdete pro jednu a odejdete s pěti. Zaručeně.

Petra ze všech těch krásných látek vyhrála právě tuhle a poprosila mě, jestli bych ji z ní neušila batoh. Ukuly jsme další barter (náš úžasný Tišnovský obraz bude mít kamaráda - juchů), a aby nepřišel nazmar ani centimetr čtvereční z vyhraného půlmetru, přidaly jsem pouzdro na brýle a běhoun na stůl.

Tak ať nadělají spoustu parády...

Když odpočívám od šití..

... šiju :)

Růžové velryby podle Bellet (časopis Marina Quilt).

A co jiného k malinové velrybě než malinový dort - rychlovka ze zakysané smetany.

Krásný (že by taky růžový?) den dětí mějte..