Poctivě jsem si letos o prázdninách psala, co všechno jsme dělali, jen hektický podzim mi potom vzal vítr z plachet a už jsem si to sem nestíhala zaarchivovat. Takže nakonec pozdě, ale přece...
V prvním týdnu jsme po oslavě Terezčiných devátých narozenin odeslali holky na týden k babičce, Karla na prodloužený víkend na kajak (Rakousko a Soča) a já měla týden pro sebe sama doma. Týden jsem nemusela nic a zároveň musela všechno, protože kdy jindy to všechno stihnout než když nemusím běhat kolem holek.
Druhý týden jsme vyrazili s našima a ségrou do Trutnova na dovolenou. O té už jsem psala tady.
Třetí týden jsem si vzala v práci dovolenou a byla doma s holkama. Bylo vedro, ale ráno jsme skoro každý den stihly brusle, jedno dopoledne jsme byly na divadle na zahradě naší knihovny, večer jsme rozjeli na naší terase rodinné letní kino z dataprojektoru (nadchl nás večerníček Kdopak by se čertů bál) nebo hamburgrovali na zahradě u Petra s Pájou. Jó, a podařilo se nám najít dětskou pohádkovou knížku schovanou našimi knihovnicemi v rámci letní knižní pátračky. Konec týdne a víkend jsme strávili na Dyji.
Čtvrtý týden byl s holkama doma Karel: jezdili na kolech koupat se do Březiny ke splavu a na dva dny odjeli na čundr do Toulovcových maštalí. Přespávání pod převisem, lesní koupaliště, chození naboso vodou mezi skalami a letos i bludiště a brána do pravěku. Mě se díky nové cyklostezce z Brna do Jinačovic letos konečně podařilo najít trasu z práce na kole, navíc kolem slunečnicového pole a s krásným výhledem a kapličkou nad Moravskými Knínicemi, takže jsem si minimálně jednou týdně užívala cestu z práce na kole. Před prací mi kolo moc nevyhovuje, takže jsem si ho ráno převezla vlakem do Brna, po práci s kolegy zašla na beach volejbal a pak už hurá domů na kole - spokojenost velká.
Pátý týden byly holky u našich (a s nimi na Lysé hoře), my s Karlem v Dolomitech a v Tyrolsku.
Šestý týden přejely holky k druhé babičce do Častrova, kde krom krocení polodivokého koťátka Almy objeli s babičkou a dědou půl okresu (minizoo, bludiště už vůbec nevím kde, myslímže i v Telči na Víťovi Marčíkovi byli). My s Karlem chodili do práce, ale odpoledne jsme práci důsledně vyvažovali kolem kolem Tišnova, beach volejbalem (v Brně i na nově objeveném koupališti v Rohozci) a parádní grilovačkou u nás na zahradě s Markétou a Jakubem. Taky u Palce na letní zahrádce na hamburgr jsme byli. K tomu šití, hodně šití, protože jindy v létě na něj nějak moc není čas. Cestou pro holky k babičce jsme si udělali zajížďku do jižních Čech do jednoho přenádherného zahradnictví s ukázkovou zahradou (Herba Grata), o tom ale napíšu někdy samostatně...
Sedmý týden odjely Klárka s Terezkou na basketbalové soustředění, Sára byla u babičky a my v práci. Ale beach a večerní plavčo na koupališti pracovní týden trochu vylepšovalo. Taky jsme kutili na zahradě a sadili tu spoustu kytek nakoupených v Herba Gratě.
Osmý týden byly holky v naší Tišnovské galerii na příměstském táboře. Byla tam zrovna výstava Pet Art Tropy a holky si během týdne ve skupinách tvořily animovanou pohádku. Parádně se jim to povedlo, čučeli jsme. Sára byla tento týden ve školce. Já šila a šila a šila, protože o posledním prázdninovém víkendu mě čekal trh ve Vlásenici. Ale odpoledně-večerní koupák jsme taky stihli.
Devátý týden, vlastně jen tři dny než se ve čtvrtek šlo do školy, bylo v plánu nedělat vůbec nic. S holkama jsme se s Karlem vystřídali doma na dovolené. A nakonec jsme alespoň vyřídili pár věcí nutných k trochu klidnějšímu září - obešli doktory pro různá potvrzení a očkování, nakoupili školní pomůcky, sešity a přezůvky, vyplnili formuláře na kroužky. A prázdniny byly v čudu.
Skvělé to bylo, nuda nehrozila a vůbec se mi nechtělo naskakovat do stereotypů běžného školně-pracovního režimu. Energie jsem nasbírala tuny a slíbila si, že budu více věcí, které mě baví, dělat i během roku. Jen jsem pak v září hodně brzo zjistila, že to jde jen do určité míry. Protože na to prostě není čas a když není čas, není ani síla a vůle. To stejné, co mě v létě nabíjelo, když se to snažím narvat do běžného dne, nenabíjí, ale vyčerpává. No nic, režim je taky v něčem dobrý a léto tu bude brzo zas...
