Zelená revoluce

V dočasném brněnském bytě kamarádů Nicole  a Lukáše jsem se nadchla pro jejich jednoduchou polici z obyčejné fošny na konzolách nalezených kdesi u popelnic. Psala jsem předminule, v čem všem mě  ti dva inspirovali a jejich schopnost za pár korun nádherně zařídit pokoj k tomu určitě patří.

Na polici jsou po celé délce pokoje ve starém činžáku s vysokým stropem vyskládány květináče s bujným rostlinstvem. Nedokázala jsem se v tom jejich sdíleném bytě skoro dívat jinam než na tu polici. Kousek džungle kousek pod stropem táhnul mé oči a působil na mě neskutečně pozitivně.

A tak jsem v rámci své předjarní dychtivosti po zeleni vykoupila u nás v Tišnově půlku zahradnictví a ozelenila krom jiného i naši obývákovou poličku. Má sice jen něco přes metr, ale i tak se už dva dny kochám. Všechny koupené rostliny by měly být dostatečně nenáročné, aby přežily mou péči a hlavně naše časté odjezdy.

A zazelenaly se i jiné části bytu, časem vyfotím, slibuju..

Sára dva roky a pět měsíců

Darem jsme od Kristýny dostaly nádherné čelenky a čupr čepici. Jsem z nich úplně paf, celý trh (kde mi je Kristýna dala), jsem si je přibližně co půl hodiny prohlížela. Holkám moc sluší, Terezka tu svou nosí do školky, Sára se dokonce i ochotně nechala vyfotit :) Kristy, děkujeme!

Sára už má skoro dva a půl roku, neuvěřitelné!

Mluví už tak dobře, že mi začíná být smutno po jejích hodlících (rohlíky) a podobných slovech, na které už si teď ani nevzpomenu. Jenom kadloty a kadlotky (kalhoty a kalhotky) pořád držíme. A taky zpíváme "kuře zlato" (Když jsem já sloužil..) :)

Zpěvačka je to neuvěřitelná, Černé oči a Beskyde, Beskyde dá od začátku do konce, včetně "okybači". Když začne hrát hudba, kroutí se jak divá. A když zjistí, že její tanec někdo sleduje, začne hrát tu svou komedii a kulit oči.

Ve vaně by proseděla celé večery, její záliba ve žlutých kačenkách stále trvá. Jestli tohle dítě jednou bude něco sbírat, budou tu určitě kachny. Jen co ale zmíním mytí vlasů, začíná hysterie.

Parťačka už je to (skoro) pro všechno. Pokud ovšem máte trpělivost, že to bude trvat dva až třikrát déle než bez ní. Jen to společné šití nám jde maximálně půl hodinky - jen co si rozhází všechny mé  špendlíčky a magnetickou podložkou je posbírá zpět na místo, nastrká rolničky z jedné krabičky do druhé a vymaluje mi celý mizící fix, přestává ji to u mě v pracovně bavit.

Umí to s námi, to jo..

Batoh a trh a Andersen a práce...

Událo se toho v posledních dnech tolik, že mi sobotní trh přijde skoro jako by byl už před měsícem. Ani mezi tím vším nebylo kdy sem psát.

Měli jsme u nás o víkendu na návštěvě kamarády, kteří postupně bydleli snad na všech stranách zeměkoule a zanedlouho se pro změnu stěhují na Hawaj. Potápí se, serfují, kulturně žijí, vaří úžasná jídla, vkusně bydlí, Lukáš je umělecký řezbář jehož kubistická židle mě bude navěky fascinovat a Nicole pozná snad všechny korály světa, pro jejich záchranu je schopná sehnat kdejaký grant a své  články posílá do těch nejrenomovanějších časopisů. Setkání s nimi mě vždycky neskutečně inspiruje..

S mírnou nervozitou jsem se byla domluvit v práci na svém plánovaném podzimním návratu.  Můj šéf je prostě skvělý a vypadá to, že se budu moct po devíti (!) letech vrátit na svou pozici klimatologa na částečný úvazek. Pracovní náplň vypadá moc zajímavě, takže se začínám těšit. A na šití čas taky bude, tudíž spokojenost největší.

Klárka se hecla a skrze své první "výběrové řízení" se dostala do naší knihovny na Noc s Andersenem. Četla, plnila úkoly, malovala, googlovali jsme. Několik let seděla v tento večer u rádia a poslouchala Noc s Andersenem na Rádiu Junior, kde je vždy přímý přenos z přespávání dětí v některé ze zapojených knihoven. Kdo také bydlí ve městě, kde žije spousta dětí a na většinu aktivit a kroužků je velký nátřesk, ten naše nadšení určitě pochopí. Ta radost (její i naše), když přišla z knihovny s tou radostnou zprávou.. Slovy nepopsatelné..

A když se vrátím k sobotním novoměstskému Fler trhu: velká spokojenost. Moc milí nakupující - úplně všichni, tentokrát žádné brblání. Neskutečně milá návštěva dvou kamarádek - Kristýna z Victorek a Lady Tattooch Janča. Úžasný dáreček jsem dostala (představím příště, slibuju), všechno jsme probraly, něco do budoucna možná i ukuly. A taky mi pomohly dostat se z ranní deprese způsobené mou neschopností pořídit si štendr. Kabelky a batohy nebylo jak vystavit. Holky mi to ale pomohly vymyslet, a tak hned bylo líp. Přišly dokonce dvě zákaznice z minula s mou kabelkou na rameni. Co si více přát? Snad jen některé z těch krásných šatů/sukní/jarních kabátků, které jsem tam celý den (na lidech procházejících okolo stánku) šmírovala. Asi si nutně musím kapku osvěžit šatník.

Konec slov, na řadu přichází fotky - batoh ušitý tento týden na zakázku. Právě pro jednu majitelku mé kabelky. A to mě extra těší, když se zákazníci vracejí. Moc hezky si vymyslela kombinaci látky a koženky. A mě přepadla fotící nálada a zkoušela jsem nová místa pro focení.

Pěkný první jarní den mějte..

Nové..

Nové budou mé letošní nákupky. Ještě nevím, jestli napořád, ale tento rozměr i poměr koženka/látka mému oku lahodí. Takže minimálně pro toto léto.

Zvětšila jsem o pár centimetrů výšku, šířku i hloubku kabelky - mám ráda, když svetřík nebo mikina uložený v kabelce pro případ chladnějšího večera kabelku úplně nezaplní. Pokud v ní zrovna neponesete nákup, bude pořád vypadat příjemně poloprázdně.

Prodloužila jsem ucha a našila je kousek dále od sebe - aby se příjemně nosila na rameni.

Koženka už není jen na zadní straně kabelky, ale na jejím celém zvýšeném dně - snižuje se tak šance ušpinění.

Zapínání na magnet a uvnitř velká kapsa na zip a menší kapsička (třeba na mobil) zůstávají.

První dva kousky vezu s sebou v sobotu do Nového Města. (A ta šedošedá s vlnkami, jestli se v sobotu neprodá, bude moje - je třeba se odměňovat a nadchla jsem se pro svítivě žluté ucho:))

Lehce nervózní

Lehce nervózní začínám být před sobotním trhem v Novém Městě na Moravě. Přece jen jsem se svou kůží na trh nešla už skoro rok. Budu muset častěji trénovat..

Žádné velké došívání posledních kousků  nechystám, minulý týden  stejně nedoženu. Jak psala Lenka v komentářích k minulému příspěvku: přírodní síly jsou proti nám:)

Na Fler jsem naskladnila batohy, které jsem ušila za poslední měsíc. Mělo jich být původně před trhem skladem osm, je jich pět - ale stejně je to rekord, co jsem kdy skladem měla. Je třeba vidět sklenici z poloviny plnou.

Pěkný týden mějte a užívejte poslední zachumlání do dek - můj muž tomu sice pořád nevěří, ale po tomhle sněžení už určitě přijde jaro!

Angína..

...je naše letošní prokletí. A tento týden si zákeřný bacil došlápl i na mě. 

V neděli si babička s dědou odvezli dvě menší holky na týden na prázdniny, v pondělí ráno jsem natěšeně zahájila svůj celotýdenní šicí program ušitím Klárčina úpletového trika a pak vyrazila do místního sekáče okouknout nové zboží. Ve frontě na kabinku jsem se začala potit a prodlužovat polykání kam až to šlo a po děsivé noci, kdy jsem se snažila spánek a krk zachránit všemi metodami zázvorem počínaje a paralenem konče, jsem v úterý ráno stejně seděla v čekárně u doktora. A odešla s antibiotiky. A s nadějí, že hned zaberou a nejpozději ve středu dopoledne vykouzlím první kabelku.

Abych to zkrátila: kabelku jsem nakonec s vypětím všech sil (nedá mi to prostě) ušila až dnes. Ani zrelaxovaná moc nejsem - nějak to při horečce asi neumím. Zítra jedeme pro holky, takže využití šesti dnů volna veškeré žádné. Ale abych to neviděla tak černě - s holkama bych ty dva až tři nejkritičtější dny nezvládla, takže vlastně ideální doba k onemocnění :)

Triko jsem šila podle tohoto střihu. Látku - letos mě nějak berou květy - jsem koupila tady a musím říct, že jsem nadšená z kvality (opravdu jemná tričkovina) i z příjemných šíří vyšších než 150 cm. Taky musím pochválit samu sebe, že se mi podařily zahnout rukávy a spodní okraj dvojjehlou bez jejího zlomení. Používám teď obyčejnou patku, jehly se nelámou a zázrakem se okraj nevlní. Dokonce ani průkrčník nikam netrčí - asi jsem konečně správně vypočetla jeho obvod - juchů..