Rychlebské hory, Rychlebské stezky, týden s holkama, babičkou a dědou, tetou Terezkou, Tomem a jeho rodinou.
Někdy na kolech jen ve dvou, někdy ve třech s Terezkou. Sára kolo až na malé výjimky zatím ignoruje, Klárka raději jezdí s babičkou a dědou. Karel si stezek užíval každý den, většinou ráno než my si stihli dát snídani. Já si poslední den úplně neplánovaně posunula své hranice na Superflow. A líbilo, jen toho svého stresu bych si příště přála trochu méně.
V mezičasech výlety na hřeben Rychlebských hor na místo zaniklé osady Hraničky, na Boží horu, Nýznerovské vodopády a do lázní Jeseník (místní balneopark Vincenze Priessnitze s otužovacími zastaveními doporučujeme všemi deseti, holky zaujal více než Jesenické bludiště a vodní (mini) hřiště).
Zastavili jsem se i v Jeseníkách na vodopádech Bílé Opavy, abychom zjistili, že davy turistů opravdu nejsou nic pro nás. Odlehlost a neobjevenost Rychlebských hor nám vyhovuje mnohem víc.
S pusami plnými malin, lesních jahod a borůvek jsme sbírali malé křišťály po lese a koupali se v zatopeném lomu Rampa. Nadlabávali se pizzou ve Vidnavě, ale taky volali na pohotovost kvůli zadku ošklivě skřípnutému do plastového lehátka.
Vraceli jsme se do Rychlebských hor po čtyřech letech (tehdy jsme bydleli "u Pišliků") a ani tentokrát jsme tam určitě nebyli naposled.
