Tišnovské adventní trhy

Bylo mi tam dobře. Ne, že by tržba byla nějak závratná, ale lidi, kteří se zastavili, byli hrozně milí. Že bylo i hodně těch, kteří jen v uctivé vzdálenosti prošli kolem, to je jasné. Ale počítala jsem s tím, takže mě to nijak nevyvedlo z míry. Ale jedna starší paní, ta tomu nasadila korunu. Koukla na ceny háčkovaných hraček a zvolala: Vy jste se zbláznila, to koupím v bazaru za pět Korun :) :) 

S některými jsem si jen tak chvíli povykládala o českých (a zatím většinou o dost hezčích zahraničních) látkách, někteří po mém pobízení do všeho nakoukli a ošahali. Buď něco koupili, nebo si vzali vizitku. A dokonce už i někteří mailem objednali - díky. S jednou paní jsem jen probrala dopodrobna háčkování a navzájem jsme si lecos poradily. Přišlo mě podpořit i pár známých, ségra, kterou jsem v čepici ze samé nervozity skoro nepoznala a celkově to všechno hrozně rychle uteklo.. Moc díky všem, kteří mě podporovali psychicky, materiálně (bez vizitek, visaček a bez krásného hand made stolu od mého muže by můj pocit určitě nebyl tak dobrý) nebo hlídáním holek, abych mohla šít nebo jít prodávat. Bez toho všeho bych to nezvládla... 

Takže pocit mám dobrý a příště zas :) 

P.S. Kamarádka Jitka mě pozvala na jí pořádaný rukodělný trh ve Vlásenici u Kamenice nad Lipou v sobotu 12.12., kde bude mít každý prodávající zároveň i dílničku pro děti, takže se těším na další nové zkušenosti. Teď už jen vymyslet to dětské tvoření a jedem ...

Jdu na to

Mám krásnou krabici z opáleného dřeva, kterou mi vyrobil muž k narozeninám, slušivé visačky a vizitky od Šárky a zboží za necelých třicet tisíc. Zítra (teda vlastně už dneska) jdu na to.

Výztuhy

Během současné předvánoční šicí horečky jsem přišla trochu více na kloub výztuhám. Lépe řečeno: odhalila jsem, že pro nádherné zahraniční látky je na kabelky, taštičky a jiné serepetičky jejich použití nezbytné. Látky jsou jemné, nízkogramážové a pokud se výztuhou nepodžehlí, je výsledek takový nějaký plandavý a neprofesionální. Takže toaletky, pouzdra, psaníčka, kabelky ... všechno podžehlit. 

Pro tyto účely (podžehlení vnější designové látky) jsem navždy odsoudila klasický nažehlovací vlizelín 120 g. Svou silou (nebo spíše tenkostí) si o použití skoro říká, i cena je příznivá, ale není dobré se nechat zmást. Vždycky, když jsem skoro dokončené dílo převrátila z rubu na líc, při protáčení a nutném zmuchlání látky se na látce vytvořily nevzhledné vlnky. Lepidlo se asi v místech přehnutí látky odlepilo a bylo to. Proto teď tenhle levný vlizelín používám jen na podšívky, a to ještě jen na ty, které nejdou příliš vidět (vnitřky kapes a podobně).

Vnější designovou látku jsem si zvykla podžehlovat více než dvakrát dražší výztuhou s názvem S 320 (cena okolo 180 Kč za metr čtvereční). Ta se tváří, že vydrží bez vlnek navždy, látku pěkně vypne a zpevní, výsledek je o sto procent lepší než bez výztuhy nebo s levnou výztuhou.

Na podšívky mi připadá dobrá výztuha s názvem Vefix ( kolem 120 Kč za metr čtvereční). Nezpevní látku tak, jako S320, spíše jakoby podšívkové látce zvýší gramáž. Ale taky vypadá, že se ani po čase nebude vlnit.

Na výztuhu podšívky kabelek zatím používám pevný Ronar nebo ronopast (160 + 20g). Po čase ale udělá s látkou to, co jsem výše psala o vlizelínu. Mám proto zálusk na Vefix 300 + 20g. Cena vychází přibližně stejně jako u Ronaru (asi 150 Kč za metr čtvereční). V popisu se píše, že je pružný a přitom pevný, tak vyzkouším, třeba bude fungovat lépe a "vlnit" méně.

Můj oblíbený obchod na výztuhy a celkově na šicí pomůcky všeho druhu je Ragos v brněnském Králově Poli, kde se dá všechno v eshopu zakoupené osobně vyzvednout.

Včera domek dneska dům

Začali jsme před rokem a půl. Původní odhad rekonstrukce byl půl roku, přesto ještě pořád nebydlíme. Dolů šly nakonec proti původním předpokladům i stropy a některé stěny, podřezávaly se vlhké zdi. Z pidi domečku se stal dům, prvenství v soutěži o nejmenší dům ulice jsme přenechali sousedům. A i když se to zvenku zatím moc nezdá, uvnitř už začíná být "obytno". Spousta práce, kterou tady můj muž s pomocí tchána a mého taťky za tu dobu udělali je už po velkém úklidu i vidět. Dlouho se totiž všechno pod nánosem prachu a pracovního nepořádku tvářilo  pořád stejně nedodělaně. A vypadá to  mooooc hezky. Kromě střechy a plynu to dělali ti tři za nárazového přispění ostatních brigádníků úplně sami - klobouk dolů...

Příští týden proto balíme svých pět švestek (zatím opravdu jen těch pět) a po osmnácti měsících jedeme (zatím přechodně) obývat náš nový obývakokuchyň. Protože zbytek domu zatím ještě úplně obytný není. A my prostě nemůžeme mít nic normálně, jako třeba den stěhování, kdy převezeme všechny věci, my se budeme zabydlovat postupně a zlehka. 

To všechno znamená, že během tohoto víkendu nejenže proběhne v Tišnově trh, na který se zároveň hrozně třesu i z něj se třesu, ale ještě musí proběhnout poslední úpravy, abychom se mohli polonastěhovat. (Třeba dodělat kuchyň - taková (ne)zanedbatelná věc, která nám ještě chybí). Takže nejenže šiju a šiju a šiju a nespím a šiju, ale ještě mezitím vybírám varnou desku, organizuju převoz matrací a další vypečenosti. Ale když jde o šití (kvůli kterému mi jak jsem zjistila vůbec nevadí pár dní skoro nespat) a o rok odkládané a toužebně očekávané stěhování - není co řešit. Takže všechno sice trochu unaveně, ale o to víc nadšeně...

Ušito

V pátek mi dorazily Šárčiny látky. Krásné i tak, ale v krásném balíčku ještě hezčí. Látková visačka, režný provázek, ke každé látce cedulka s názvem a návodem k použití. K tomu jako dárek super praktické kapesníčky, které umí v pračce pochytat zbytkovou barvu. Já na tyhle serepetičky a vychytávky a krásná balení jsem, takže jsem měla radost až na půdu.

V mžiku byly látky v pračce, pak hned na topení a ještě večer nastříhat... Následoval ale hektický narozeninový víkend plný návštěv a vína. Vína bylo moc, až příliš, a tak jsem se k šití dostala až v neděli večer. Zato jsem pak šila až do půlnoci. Protože "půlnoční" látka si to přímo žádá. 

Vznikla z toho koženkovo-látková toaletka, vypodšívkovaná a vypodložená kvalitními výztuhami, které udrží pěkný tvar dlouho a dlouho a ještě déle, a vůbec látku nezvlní jako mnohé levnější typy výztuh. Protože kvalitní látka si zaslouží kvalitní zpracování. Vzadu pastelově žlutá koženka, na zipu kožená šňůrka. Použila bych ji klidně jako psaníčko, má přesně tu velikost. Z druhé látky vzniklo pouzdro. Piškvorkovo-hvězdná látka je totiž pro pouzdro jak dělaná. Tentokrát doplněná mentolovou koženkou, výztuhy stejné jako u toaletky. 

S látkami mám ještě spoustu plánů - z Půlnoční určitě peněženku a malou kabelku, z Rozkvetlého štěstí letní tašku a tu s balóny, Dobrodružství v oblacích, tu si budu syslit holkám do jejich nového pokoje. Ten by totiž měl být celý takový "nebeský"...

Ke krásnému šití velký skok

Je jednoduchý. Je geniální. Je nenápadný, a přesto docela pevný. Je to MATRACOVÝ STEH. Je nenahraditelný, pokud chcete krásně sešít finální výrobek po protočení lícovými stranami ven. Je velkou neznámou pro začínající švadlenky (nebo pro mě alespoň dlouho byl). Ale bez něj moje ušité věci prostě neměly to kouzlo. Přitom je tak jednoduchý. Bok ušité panenky, horní hranu pánské peněženky, dno kabelky - to všechno sešívám tímhle stehem. Namáhaná místa je lepší pak ještě prošít (ozdobně a úhledně, jak jinak) těsně při kraji. Asi takhle. Jako třeba já prošila kolem dokola pánské peněženky z minulého příspěvku.

Postup je jednoduchý. Hrany dvou sešívaných látek si zažehlím dovnitř díry, kterou chci sešít. Zažehlím je logicky tak, jako bych pokračovala v linii švu, kterým jsem skončila před dírou na protočení z rubu na líc. Začnu šít na okraji díry. Steh vedu asi 1 cm pod sežehleným švem jedné látky, v místě, kde vyjedu jehlou nad líc látky najdu přesně naproti místo na protější látce a tam jehlu zapíchnu. Zase vedu steh pod druhou látku, po 1 cm vyjedu ven a šup s jehlou naproti do protější látky. A tak dále až na konec díry, která už ale v tomhle okamžiku není vůbec dírou. Látky se nám tak pěkně sevřou k sobě. A je to. 

Je libo peněženku?

Nebo snad obrázek z naší domácí galerie? Šiju poslední dny tak moc, že už jsem skoro srostla s šicím strojem... Abych neměla na trzích prázdný stůl. Holky tady naštěstí mají na hraní babičku. Bezkonkurenčně vedou bunkry (k nadšení babičky, ta skoro nemůže projít přes obývák), které mají potřebu si různě vyzdobovat. Nejdříve bylo sluníčko přímo na zdi - Klárčina první malba na zeď, až v pěti letech, potřebovala to prostě asi nutně zkusit. Pak vysvětlování a nakonec nápad s washi páskou. A od té doby přibývají obrázky na zdi závratným tempem...

Peněženky během dnešního dne nahraju na Fler, sériová výroba hadr :-) Každá peněženka je ale trochu jiná, i rozměrově. Vykoumala jsem konečně střih a postup tak, aby byla velikost tak akorát (i na občanku), nemusel být kolem dokola šikmý proužek a hlavně jsem po x pokusech došla ke geniální výztuze jménem decovil light, která sice není nic levného, ale pro tyhle účely je nenahraditelná. Krásně drží na látce, nikde se nevlní, je ohebná, ale zároveň díky ní není peněženka hadroidní. Nejradši bych si všechny peněženky nechala (jako obvykle :-)), ale nedá se svítit, půjdou do světa...

Fajny design v Ostravě

20. - 22. listopadu na Dole Hlubina v Ostravě. První design market v Moravskoslezském kraji. Spousta známých jmen českého designu, workshopy (třeba výroba origami svítidla, to já můžu), krásné prostory, plus spousta dalších věcí (více info tady). A  hlavně - program pro děti! Organizátoři (jedním z nich je moje oblíbená Soňa Malinová) navíc oslovili deset významných českých designérů, aby vytvořili pro Meat Design plakát. Ty pak budou v limitovaných edicích za příjemných 250 Korun k dostání na místě. Ideální příležitost, jak mít doma na zdi kousek umění za příznivou cenu. Shrnuto a podtrženo - škoda nevyrazit!

Co po mě děti zdědí...

Z dědictví hmotných statků toho zatím holky moc jistého nemají (to až za 17 let, kdy splatíme poslední splátku hypotéky :-)). Každopádně jim ale časem předám hromadu časopisů božské Bellet: Marina, Love Bellet Fabrics a Marina Quilt. Tahle úžasná žena původně vůbec nebyla švadlena a přesto (nebo možná právě proto) přivedla k šití skrze svůj časopis a online šicí kluby stovky a možná že i tisíce žen. Jednoduché i složitější postupy, všechno krásně a podrobně vysvětleno a vyfoceno, krásné látky. Bellet se v šití stále vzdělává a zlepšuje, vylepšuje a dává tipy na materiály, výztuhy a podobně. A my všechny, které podle ní šijeme, se zlepšujeme s ní. 

Takže mi nezbývá než doufat, že holky kromě časopisů zdědí i lásku k šití :-)

Lochta v novém kabátě

Šárka Honsová alias Wilburrina (tady a tady) umí nejen navrhovat krásné látky, ona umí vymyslet i krásné logo! Rychle, pohotově, s citem a hrozně hrozně ochotně. Díky Šárce to ode dneška Lochtě na Fleru o dost více sluší... Posílám ještě jedno virtuální díky. 

A vzhledem k tomu, že dneska byla Šárčina látka opět ve Flerovém Top výběru, pokud toužíte po některé z jejích látek, neváhejte. Mizí před očima. 

Zvu vás na oslavu svých narozenin...

V sobotu 21. 11. budu slavit narozeniny. Třicátédruhé. A sluší se všechny pozvat. A zaplatit.

Poštovné bude na můj účet. Proto všichni přijďte nakouknout, a nejen nakouknout :-) Poštovné bude 0 korun, tak si to pořádně užijte... (a možná už uvidíte i mé nové logo vytvořené Wilburrinou).

www.fler.cz/lochta

Handmade nebo Čína - co je víc?

Brněnský handmadesign v Adam Gallery (bývalá Wannieck gallery vedle nákupního centra Vaňkovka) už příští týden! Kdybych nebyla zrovna na jiném konci republiky, určitě bych šla nakouknot. Zajímavé prostory, zajímaví prodejci. Lidé, kteří už to v ruční tvorbě někam dotáhli a před kterými bych ci určitě připadala TAKHLE malinká...

---------

Téma handmade mě znovu a znovu nutí řešit v sobě dilema posledních dní. Čím dál více mi připadá, že se v Česku bere handmade stále jako něco, co je trochu horší než podobné věci, které jsou k sehnání v obchodech, a proto by to mělo být levnější. 

Nedávno mě zdeptala mamka.  Dětskou zástěrku, kterou si u mě nechala sousedka ušít na přání jí (sousedce) chci prodat za nehorázných 350 Korun!!! Já přitom bojovala s tím, prodat zástěrku alespoň o stokorunu dráž, šila jsem ji přes dvě hodiny a byla z krásné a ne zrovna levné látky, které na ní padlo docela dost. Že prý za 400 by ji určitě sehnala i v obchodě. Chtělo se mi brečet a zoufale jsem motala něco o tom, že tahle zástěrka je přece ale jen jedna na světě a že mám přece taky právo si něco za šitím strávený čas vydělat a ne šít jen jak říkám  "na charitu". Hrozně ráda dávám mnou ušité dárky, ale když si někdo něco objedná, přece za to snad i chce něco zaplatit! Byla jsem z toho tak nešťastná, že jsem si zástěrku ani nevyfotila. 

Čínský průmysl nás asi semílá tak moc, že za věci, které v tamních továrnách šijí děti za pár dolarů za měsíc a na kterých následně vydělává celý kolotoč dalších obchodníků, nám asi ve výsledku prostě připadá divné zaplatit víc. Navíc za něco, co si přece můžu ušít doma. Jsme asi holt národ kutilů a i když už to podle mě dneska není pravda (kolik lidí si dokáže doma ušít kabelku nebo panenku), pořád věci doma ušité bereme jako trochu podřadné. Druhá možnost je (ta mi ale vzhledem k vánočním tržbám obchodních řetězců přijde i přes přímluvy mnohých známých dost nepravděpodobná), že na "dát něco navíc" nemají Češi peníze.

Nechci ale šířit depresi. Naštěstí mám docela rychlou schopnost duševní regenerace a tak se i po těch nejchmurnějších myšlenkách vždycky otřepu a začnu znovu bojovat. Bojovat, abych lidi přesvědčila, že dát pár peněz navíc za mnou ušitou věc stojí za to. Bojovat, že je někdy lepší mít jednu handmade panenku než pět panenek z Číny. Bojovat, že i koníčkem si má člověk právo něco vydělat (a ne jen zase všechno vrazit zpátky do materiálu jako se to děje už skoro rok mě:-)).

A tak bojuju a bojuju, ušiju panenku, strávím s ní čtyři hodiny času. Aby byla hezká, měla pěkný vyšitý úsměv, nikde se jí nerozjížděl šev.. Další půl hodiny strávím s focením, nahráváním na Fler, popisem. Aby ji to slušelo i online. Stanovím cenu - počítám si 100 Kč na hodinu, i s Fler provizí mi to vyjde na  600 Korun. Říkám si, že to je fajn, že to je super cena (nedávno nám byl technik zapojovat plynový kotel, strčil šňůru do zásuvky, pomačkal pár tlačítek, za půl hodiny byl pryč - 600 Korun). A pak se podívám, jak to té mojí panence sluší mezi ostatními Fler-panenkami. Sluší. Ale většina ostatních Fler-panenek stojí skoro o polovinu méně... Panenky jsou všechny krásné a nevěřím, že by s jejich ušitím strávily jejich švadlenky méně šasu než já.

Ale i tak bojuju. Snažím se, stresuju, depresuju a zase znovu se snažím. Říkám si, že musím být dobrá a lepší a zkoušet to pořád dál. Protože lepší časy handmade už jsou určitě na obzoru - jak ostatně napovídá i čím dál větší rozšíření handmade trhů u nás. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-)

Wilburrina

Objevila jsem ji skrze top výběr na Fleru. Krásné látky, česká výroba a za tím vším moc sympatická osoba - Wilburrina. Kromě toho šije třeba i látková pexesa s krásnými obrázky.

A navíc to vypadá, že moje dlouho chystané vizitky a visačky bude tvořit právě ona! Těším se moc! A je mi velkou ctí ..

V pátek chystá novou kolekci látek, tak jsem už teď zvědavá.

Že by českým látkám svítalo na lepší časy...?

Zapošívání

V některých věcech jsem trochu perfekcionista a nemám ráda, když na viditelném místě trčí z tašky/panenky/obalu na knížku nitě, nebo se niť po kousíčkách odpárává.

Dělám to různými způsoby.

 - u kabelek a ostatních vypodšívkovaných věcí nechávám nitě trčet na rubové straně látky co nejdelší (stejně jsou ve finále skryty mezi svrchní vrstvou a podšívkou) a těsně u prošití ustřihnu jen nit na lícové straně. Samozřejmě před tím zapošiju (tam, zpátky, tam) - dělám to u švů, které nejsou moc na očích. Je to rychlé a efektní, díky dlouhé niti na rubu se ani lícová nit dále nepárá a pěkně drží. Nebo někdy použiji i postup popsaný níže, ale jen nechám nitě dlouhé a už se nezdržuji s uzlíkem.

- pokud to takto udělat nejde, nemám podšívku nebo už prošívám například vrchní obvod kabelky z líce a pod podšívku už se nedostanu, volím variantu, která je na obrázku. Nezapošívám (nejedu tam, zpátky, tam), ale pomocí zatažení za spodní nit (nebo za horní, podle toho, kde chci mít uzlík) si provlíknu horní nit na stranu spodní nitě (nebo spodní niť na stranu horní nitě :-)). Když za nit mírně zatáhnu, její kámoška nit z druhé strany na mě vykoukne ve tvaru smyčky. Pak už ji třeba špendlíkem provleču, a když mám obě nitě vedle sebe, udělám dvojitý uzlík a nitě ustřihnu pár milimetrů od něj.

V listí

Sklidila jsem kritiku. Od naší pětileté Klárky. Že prý si pořád fotím jen ty svoje peněženky a kabelky a ji s Terezkou vůbec. Takže jsem šla do sebe. Je pravda, že šití nechávám většinou na noc, když ty dvě kanimůry spí, ale fotit se holt musí ve dne.  Takže dneska náprava. Ať máme taky něco v albu a ne jen na Fleru. Hurá do parku a do listí....

Dneska o Myyně

Myyna má moc hezké látky (se sýkorkami a s motivem beskydských domečků, prodává je na Fleru). Jen pořád nějak nechápu, že to, že u nás existují lidi, kteří dokáží navrhnout krásnou látku, ještě nezjistili v českých textilkách. Ale třeba to jednou přijde.

Myyna má taky moc hezká pexesa (neobvyklá, třeba se sukulenty nebo minerály), plakáty po kterých tajně toužím a taky třeba balící papír nebo bloky. A ještě nově i antistresové omalovánky. Všechno na Fleru. 

A taky má zajímavě vypadající blog, který jsem ještě nestihla úplně prolustrovat. Ale až splním svůj šicí trhový plán...

Byla jsem tam!

V Šití Nití v Brně na Jánské 12. Dlouho jsem to odkládala, s naším pořád ještě nedorekonstruovaným domem a dočasným bydlištěm u rodičů na severní Moravě na to pořád nebyl čas a příležitost. Až včera po proskenování mého chrupu zubařem. Vlak mi beztak ujel a další jel až za hodinu. Navíc bez dětí, to se jen tak nestává. Takže plán byl jasný: Stoklasa (nově v Brně přímo na Čáře pod hodinama) a Šití Nití. Stoklasa to je stará známá, samoobslužná galanterie, kde člověk najde snad všechno, na co si vzpomene a sám a v klidu si to vybere - nádhera. 

O šití Nití toho dost napovídá už úžasná upoutávka na ulici v podobě dámského kola ověšeného látkovými vlaječkami. Dvůr, nebo spíše atrium, kterým se k obchodu dostává, je další nádherná věc. A když člověk vejde... No prostě: látek spousta, některé tradiční více, některé méně, a některé kousky úplné perly. 

Měla jsem hlad a to jediné mě donutilo nestrávit tam celou hodinu. Ještě krásnější než krásný mi přišel regál s úplety - škoda (nebo možná štěstí :-)), že nemám overlock a na normálním stroji s nimi zatím dost bojuju. Každopádně po náročném vnitřním boji jsem vybrala jen (!!!) pět látek (ze kterých jsem ještě teď celá unešená a celou zpáteční cestu vlakem jsem je nenápadně okukovala v tašce). Pak jsem se dala do řeči se slečnou a paní prodávající (že by máma a dcera?). Hrozné sympaťačky. Probraly jsme toho dost. A trochu jsem je naočkovala Lottou Jansdotter - neznaly ji, ale napsaly si jméno a slíbily, že zkusí nějaké látky sehnat. Hurá! Látky mi zabalili do kráááásné bílé papírové tašky s jejich logem, k tomu pytlíček levandule. Ten jsem objevila až ve vlaku při rádoby nenápadném nakukování do tašky. 

Krásný obchod, krásné látky, milá obsluha, krásně zabaleno. Že by nová doba látek v Brně? Nadnášela jsem se po cestě od tam tak, že jsem málem zapomněla na Stoklasu a dokonce i na jídlo - což je u mně co říct :-) Trochu to ve mně vyvolalo moji dlouhodobou touhu mít v Brně obchod s látkami. Ale opravdu jen na chvilku, na to mám pořád ještě dost málo podnikatelského ducha...

---------------------------

Konečně dokončené obaly na knihy (příští sériovou výrobu omezuji počtem pět - jedenáct je fakt na budku), první kosmetická taštička (ty možná ještě čtyři vzniknou) a moje včerejší úlovky ze Šití Nití - kdo má pár peněz navíc, směle na Jánskou!

Začištění rohů

Na stránkách Barabasca-made jsem objevila úžasný návod jak začišťovat rohy. Určitě brzo využiju pro nějaké prostírky a podobně... Návod je dostupný tady.

Obal na knihu - návod

Zásobení se na trhy jsem začala obaly na knížku. V pátek večer první pokusný "králík", vyladění detailů a rozměrů, včera nastříhání 10!!! dalších obalů. A dneska večer hurá ke stroji. 

Už jsem za svou šicí kariéru dost obalů ušila, ale musím (neskromně) říct, že tenhle je nejvychytanější. K téhle vytuněné verzi mě dovedly připomínky taťky - největšího čtenáře co znám, a jak jinak než mamky, která pořád požadovala regulaci velikosti obalu. Takže i když ho nakonec nebude používat ani jeden z nich (mamka moc nečte, a když jo, tak bez obalu, taťkovy filosoficko-psychologicko-náboženské knížky často mají větší formát než A5 - balí si je proto nejradši do novin:-)), nová verze obalu na knížky je tu. A pokud mi nedojdou nervy, tak bude brzo na Fléru v jedenácti variantách. A abych už příště nemusela koumat nad postupem, rozměry a vůbec, jednoduchý návod je tu:

Důmyslný látkový obal, který lze nastavit individuálně podle velikosti knihy. Sedí na většinu knih klasického A5 formátu (maximální výška knihy 23 cm). Jeden konec obalu je ušit napevno pro zasunutí desek knihy, druhý konec obalu je volný a kapsa na desky knihy vznikne jeho podsunutím pod gumu. Šířka obalu je proto 30 - 34 cm. 

Celý obal je vyztužen ronarem.

Guma lze využít i jako záložka nebo jejím přetažením před celou knihu také jako pojistka rozevření knihy v tašce nebo batohu.

1. Je potřeba si nachystat 3 obdélníky 25 x 55 cm (vnější látka, vnitřní látka, výztuha - ronar), 26 cm gumy (2-3 cm široké), případně aplikaci

(pokud chci aplikaci, před krokem číslo 2 ji našiji na vnější látku - přižehlila jsem si ji nejprve pomocí "Heat and Bond", pak obšila cikcakem (šířka stehu 0,5, délka 3))

2. Navrstvím na sebe: vnější látku, vnitřní látku (lícema k sobě), ronar. Gumu vložím 19 cm od levého okraje mezi vnější a vnitřní látku, přišpendlím (na fotografii je vyfocen jiný obal, guma je zde bílá a ne černá jako na zbytku fotek). 

(pokud chci vložit štítek, dám ho na levý bok obalu mezi vnější a vnitřní látku, nápisem čelem k vnější látce)

3. Prošiju kolem dokola na šířku patky u stroje (okraj "lyží" patky jede po okraji látek - asi 0,7 cm), ponecháme asi 15 cm otvor na protočení nejlépe na levém boku obalu - tom, od kterého jsem 19 cm odměřovala před chvílí gumu. Na začátku a na konci zapošít! (nechala jsem si původně tento protáčecí otvor uprostřed spodní hrany, moc se to ale nevyplatilo, na boku je to o dost lepší)

4. Sestřihnu rožky a úplně nejlépe sestřihnu i okraje kolem rožků. Protočím látku lícovými stranami ven - protáčecím otvorem.

1. Pomocí tužky protlačím rožky, vyžehlím, protáčecí otvor sešpendlím (nesešívám, sešiju až v rámci obšívání celého obalu)

2. Pravý bok obalu přehnu 9 cm dovnitř, přišpendlím.

3. Prošiju v jednom kuse horní, pravou boční (volnou) stranu obalu a dolní hranu. Zapošívám anebo ještě lépe nezapošívám, ale nechám si delší nitě na začátku i na konci, niť z přední části obalu protáhnu dozadu a tam udělám uzlík. Vypadá to ve výsledku lépe.

4. Hotovo. (A teď hurá na dalších deset :-))