Putování za břidlicí

Bývalý, sto let opuštěný břidlicový lom u obce Jakartovice nedaleko Opavy. Žádná turistická značená trasa, rozloha asi tak dva krát dva kilometry. Vlastně vůbec netuším, kde na tohle místo muž přišel, ale prý je známé. Pár lidí jsme potkali, ale jinak jsme si celý den užívali naši rodinnou samotu.


Hromady břidlice, nejspíše hlušiny ze starých lomů, porostlé mechem, břízami a borovicemi. Světlé řídké lesy vonící borovým jehličím. Zatopené lomy a břidlicové základy starých dělnických domků.


Krátká nenáročná trasa prokládaná dlouhými válecími pauzami. S Hamakou zavěšenou mezi stromy, lezením holek po starých borovicích, mácháním se v potoce, házením žabek a hledáním multikešky. Díky multikešce jsme prošli nejzajímavějšími místy, kam bychom se po obyčejné lesní cestě nikdy nepodívali.


Holky byly nadšené. Prý sem musíme jezdit častěji. Přemýšlím, jestli se už někdy o některém místě takhle vyjádřily. Tak to asi musíme...

Urban jungle

Poslední dobou trochu propadám pokojovkám. Mám dny, kdy bych na každou polici, každý parapet a každé volné místo na zemi potřebovala umístit trochu zeleně. Nepouštím se do žádných náročných akcí, jdu po květinách, které jsou blbuvzdorné, které nepotřebují žádnou zvláštní péči a hlavně: které přežijí, když jsme týden pryč a nikdo je nezaleje.

A ony rostou. Kupodivu. Nikdy jsem nebyla žádný úspěšný pěstitel...

A čím víc rostou, tím víc jsem z nich nadšená. Začínám si je ve skleničkách množit, sleduji každý den kolik kořínků do vody pustily a plánuji, kam všude je dám.

Zahubit (zatím ne úplně, ale skoro) se mi zatím podařilo jen zelenec. Přelitím. Ale třeba to ještě dá, snažíme se oba.

K srdci mi přirostly kapradiny. Kuchyň je u nás v domě docela tmavá a kapradině to vyloženě svědčí. Dokonce jich pár máme i ve stinných koutech zahrady. Tam je děsně napínavé sledovat, jak postupně rozbalují nový stočený list.


...


A to by nebylo, abych nespojila dvě vášně v jednu a nešila teď o sto šest z této kapradinové látky..