středa 27. února 2019

Zimní Šumava 2019






Sedm dní v šumavském Stožci a v okolních bílých stopách. Okruhy větší, menší i úplně nejkratší (po Stožecké louce) pro ty nejmenší běžkaře. Terezka poprvé - pár set metrů - na běžkách, Klárka už mazácky s babičkou a dědou čtyři dny na plnohodnotném výletě (včetně hospod a nepočítaně horkých hrušek).

Ve vedlejší vesnici malý vlek, kde Klárka zvládala jezdit sama a my na ni jen zpod sjezdovky každou jízdu mávali se Sárou ze saní. Terezku Karel za dva půldny naučil točit obloučky, takže příště už pod sjezdovkou se Sárou nejspíš budeme sedět samy.

Dva dny sněžení, zbytek sluníčko. Karlova angína a moje tři dny na běžkách sólo (naučila jsem se alespoň trošku mazat, trošku..).

S malými holkami jsme se střídali po půl dnech, díky našim a ségře s Tomem, jsme tak nehlídací půldny mohli jet na běžkách spolu. Díky, díky, díky.. My chvíli nemuseli řešit pitíčka, svačinky a mrčeníčko a holky si dosyta užili sáňkovačku, sněhuláky, iglů před chatou, kopání cestiček ve sněhu (nejoblíbenější) a taky místní skvělé infocentrum se spoustou aktivit pro děti.

Sněhu bylo mraky, a tak teplá odpoledne vůbec nevadila, moc příjemné to bylo. I na kafíčka před chatou došlo. Jediné, čemu sluníčko nepřálo, byl led na Lipně, kam jsme se chystali na brusle. Tak snad příště.

Moc hezké to bylo: počasí, chalupa, společnost i sportovní vyžití. To potom ten únor dostává úplně jiný rozměr..




Denně upravované stopy v Německu

Zaniklé osady Mlaka a Kamenná hlava - neskutečný duch místa..

Taky vidíte tu cestu mezi (bývalými) domy?


Přemýšlím, jestli mě více zaráží to, jak "osídleně" krajina vypadá i desítky let po vysídlení, nebo to, jak rychle si příroda bere svou tvář zpět. Tady platí totiž obojí..

Terezčina první jízda na běžkách


Podmáčená louka u Soumarského mostu plná malých meandrujících potůčků

Teplá Vltava u Soumarského mostu


Další zaniklá vesnice - Krásná hora





Schwarzenberský plavební kanál

Akvadukt


Plešné jezero a jezerní stěna nejvyššího vrcholu Šumavy Plechý


 Tučňák a iglů - Karlovi po třech dnech antibiotik otrnulo a chopil se lopaty

I děda se do něj vešel:)

Noční kouzla s čelovkou


Po obědě spát odmítala a pak vytuhla pod sjezdovkou :)



Sáňkařská skupina



Naše bydlení


A výhled z okna na Studenou Vltavu


úterý 19. února 2019

Návratové stavy






V neděli odpoledne jsme po více než týdnu dorazili domů z hor.

Po šumavské zasněžené a slunečné idylce nás doma čekalo 6 stupňů ("error 7" na kotli) a můj plán na poklidné vybalování se rázem změnil na večer strávený v těsné blízkosti kamen. Mezi taškami všeho možného špinavého a propoceného. Do toho migréna a Klárčin (hodinový!) úkol. Pokud jste učitelé, nedávejte prosím úkoly na prázdniny - nebo chceme děti naučit brát si s sebou na dovolenou práci?

Hlava nepřestala bolet ani v pondělí, věci se taky samy do pračky nenastrkaly, ráno jsme v jejich jakžtakž systému udělali totální čurbes, když bylo třeba najít ty správné rukavice a čepice. Dopoledne jsem napla  síly a všechno roztřídila, uklidila, část vyprala. Zašla do obchodu a krom potřebností si koupila kakao. Zaběhla na poštu. A pak vytuhla po obědě se Sárou.

Odpoledne další bojovka - Terezčiny úkoly na předškolácké edukativní skupinky. Co já budu dělat, až budu mít ve škole všechny tři holky? Proč všichni všechno dělají průběžně a my za pět minut dvanáct?

Dneska totální útlum. Sto věcí rozdělaných, rozešitých, venku krásně a já bych nejradši ležela s nohama nahoře.


Omlouvám se za mírně negativní a dost nekompaktní post - budiž vám to slunce venku vynahradí..

A kdyby měl někdo recept na poklidnější příjezd z dovolené, prosím, sem s ním :)


---



Na úvodní fotce rozešitý batoh čekající na příliv energie. Z látky mám velkou radost.

Panenky - baletky v procesu:




A jeden před Šumavou došitý, puntíkatý batoh čerstvě na Fleru. Aby tady dneska nebyly jen samé nedodělky :)



úterý 5. února 2019

Co nového - u nás doma




Moc mě potěšily vaše reakce na dětský pokoj (díky!!) a vlily mi novou tvořivou a zabydlovací krev do žil. Asi po roce mě to opět "chytlo", a tak doufám, že energie vydrží, děti časově dovolí a muž se nezhroutí a bude spolupracovat :).

Budu se snažit naše proměny více fotit a dávat sem. Sama ráda cizí interiéry šmíruju a budu tak doufat, že třeba taky někoho budu inspirovat..

Zatím jsou to jen první vlaštovky, drobnosti, které mi ale v tyto dny dělají radost pokaždé, když kolem nich projdu.

....

Mozaika, moje úplně první, kterou jsem vytvořila minulý týden na mozaikovém kurzu. Měla jsem v plánu zrcadlo, bohužel ale díky mému shánění všeho na poslední chvíli jsem nestihla sehnat vhodnou podkladovou desku.

Nakonec to ani nevadilo, nejspíše bych zrcadlo za těch pár hodin opravdu nestihla..

Takže talíř. Lektorka se mě snažila přesvědčit na tmavě šedou spárovku a evidentně jsem ji hodně zklamala, že jsem použila bílou, mě se to ale právě takto líbí.




Změna - nezměna u mě každoročně nastává při odstrojení vánočního stromečku. Vydržel nám opět až do Hromnic - skoro nepadal, tak nám ho bylo líto vyhodit.

V našem obývacím pokoji je najednou hromada místa.



K holek velké radosti jsme před Vánoci (díky blogu Janči alias Lady Tatooch) objevili takzvanou tekutou křídu. Je to vlastně fix, kterým si pomalujete okna nebo zrcadla a když vás motiv přestane bavit, hadříkem jej smažete podobně snadno jako tabuli.



Nakonec maličkost, která mě napadla dnes a radost z ní budu mít asi ještě nejméně týden.

Jinak krásnou myrtu, ale s mírně nevzhledným kmínkem, které už skoro rok hledám vhodnou nádobu, jsem vnořila do papírové tašky. Funguje to!




Dnes to byly opravdu jen drobnosti, brzy ale čekejte fotky z mé pracovny - ještě musím ukecat muže, aby mi pověsil ušitou roletu a lampu..