Chodba

 

Naše dlouhá a úzká (90 cm) chodba je jednou z částí domu, která se změnila zásadně, vlastně tady původně chodba vůbec nebyla. Jen úzký průchod z kuchyně do koupelny, kde jste kolem umyvadla obloženého nezapomenutelnými modrými kachličkami prošli dveřmi na záchod bez okna, za kterým obytná část domu končila. Dům pokračoval přístavbou, kam se ale chodilo zvenku a kde byl i kotel a bojler. To bylo vůbec vtipné, protože v tomto přílepku nebylo vytápění, takže nám párkrát voda v trubkách zamrzla.

My původní koupelnu kousek přesunuli, přístavbu zbourali a postavili ji nově (tentokrát už propojenou se zbytkem domu - současný dětský pokoj a spodní záchod). Kolem severní zdi domu teď vede tato úzká a dlouhá chodba. Úzká je proto, že šířka našeho domu v tomto místě je jen je necelé tři metry (vnitřní rozměr), dlouhá proto, že při cestě z kuchyně do dětského pokoje postupně míjíme předsíň, koupelnu a záchod. 

V původním průchodu do koupelny byla podlaha znatelně do kopce, což byla jedna z vtipností předchozích majitelů, proto jsme museli řešit rozdílnou výšku kuchyně a zadní části domu. Máme tak dva schody, které se někomu zdají nepraktické, my si na ně ale rychle zvykli. 

Před rekonstrukcí to v prostoru dnešní chodby vypadalo takto:

Pohled skrz původní neobytou půdu - dnešní chodba je v pravé části:

A toto je "místnost s bojlerem v době, kdy už to vlastně není místnost, protože přístavek je zbourán a už pomalu roste dnešní dětský pokoj:
 

A chodba dnes, nejprve pohled z kuchyně:

První dveře do předsíně (zrepasovali jsme původní dveře a kvůli boji s prostorem se zasunují do pouzdra). Nahoře chybí lišta :)

Poslední dveře na záchod a vstup do dětského pokoje:

Ještě jeden pohled z kuchyně - to ranní slunce procházející skoro celou délkou domu mě fascinovalo):

Dlažba. Pro mě dlouho dobu oříšek. Sehnat černobílou dlažbu, která by mi nepřišla kýčovitá, se totiž v ČR ukázalo jako oříšek. Nakonec se objevila tato v jednom z řetězců a byla za hubičku - zázrak. (Původně jsme do předsíně chtěli cementovou dlažbu z domu po mé babičce, ta se ale nakonec po vyndání ze země téměř celá rozsypala.)

Ano, ano, vidíte dobře, stále nám ze zdi trčí kabel s žárovkou. Ale všechno jednou bude, jen si umět v vybrat.

A na závěr ještě jedno přímé srovnání před a po:

Moje pracovna

Před rokem a kousek jsem vás tady pozvala na virtuální návštěvu do mé pracovny. Loni v létě jsme celé naše podkroví přeorganizovali - Klárce jsme zařídili samostatný pokoj v naší původní provizorní ložnici, ložnice se přesunula do velkorysého šicího pokoje a šití se tak stěhovalo do poměrně malého prostoru nad schodištěm. Holkám jsem z tohoto prostoru nejdříve musela vynosit tuny lega a přesunout je k nim do pokoje (a nic u toho nerozložit a nepoztrácet - nadlidský úkol na několik hodin).

Moc jsem se už těšila na novou velkou ložnici, Klárka už delší dobu prosila o samostatný pokoj a mě tak stěhování všeho mého šití do menšího prostoru vlastně ani nevadilo. Už jsem měla všechno promyšleno a šoupání nábytkem, to já moc ráda.

Některé věci stačilo jen srovnat a zorganizovat, jiné (hlavně některé látky) musely pryč a část věcí zůstala stále v ložnici (o té zase jindy, mám tam ještě pořád pár nedořešených "rožků"). Role s koženkami si konečně našly stálé místo pod naší postelí - zaberou strašně moc místa! - a vznikla jedna celá skříňka jako sklad ušitých věcí. Z toho mám extra radost. 

Co postrádám je dostatek místa na skladování kabelek a batohů - nedá se nic dělat, co ušiji, musím hned prodat :D. Zvlášť za časů lockdownu ve svém novém prostoru postrádám i soukromí - přece jen je to prostor nad schody v našem poměrně otevřeném domě mezi ložnicí a Klárčiným pokojem, šicí stroj dělá dost rámus a s distanční výukou nebo Klárčiným spánkem moc dohromady nejde.

Jinak jsem ale s řešením prostoru spokojená - i když je to opět většinou skládačka starších kousků nábytku, splňuje to moje nároky na útulnost a využit je každý centimetr.

Tak pojďte dál...

A takto vypadal prostor nad schodištěm před rekonstrukcí. Sloužil jako šatna, za touto stěnou, na místě dnešního pokojíčku Klárky, šatny a pokoje holek, už byla jen neobytná, nezateplená půda, kam se dalo dostat jen zvenku po žebříku. V horním patře krom tohoto malého prostoru už byla jen ložnice na stejném místě, kde máme ložnici teď. Podchozí výšku měl prostor jen uprostřed, pod šikminami jsme se museli sehnout. 

A poslední dvě fotky "pře a po". Ty mám hodně ráda, člověk si během chvilky uvědomí, jak obrovský kus práce má za sebou. První dvojice je směrem do ložnice, druhá směrem do Klárčina pokoje.

Snad se vám prohlídka i s kouskem historie líbila. Další kouty našeho domu najdete v záložce "bydlím" a já si dávám závazek je průběžně trochu aktualizovat a přidávat i něco z historie.

Zimní zahrada

Jedna z věcí, kterou mám na sněhu moc ráda, je, že skryje všechny nedokonalosti. Zjemní křivky, utlumí ostré barvy a zasype všechno to, co nechcete vidět. Zvýrazní struktury, které na tmavém pozadí nevyniknou.

A tak i v naší velmi pomalu se rodící zahradě vytvořil sníh kouzelná zákoutí. Máme už rok a půl v ruce koncept, jak by měla zahrada vypadat (moc díky Janko) a pomalu na tom makáme. 

Občas trochu závidím lidem, kterým zahradu někdo vytvoří a oni už pak jen sledují, jak všechno roste, bují a funguje. My máme o dost pomalejší cestu, ale taky krásnou. Stejnou jako s domem. Všechno jednou bude...

A letos toho přibylo hodně - tři velké květinové záhony, kousek louky starých časů, sušák, velké pískoviště, domeček pro holky, terasa, pergola a kryté posezení s venkovním gaučem v zadní části.  Hromádek, které teď milosrdně přikryl sníh, taky pár ubylo. 

Terezka postavila našemu kocourkovi Matyášovi, který nám před rokem zemřel, sněhulákokočku.

Muž letos stihl i chodník z kočičích hlav, které třicet let ležely nevyužité u našich na zahradě, fajnovou omítku a dřevěnou fasádu - chybí už jen špalety.

P.S. Kdo rád sledoval Ferdinandovy zahrady, zkuste mé oblíbené Garden Rescue - na Youtube už je několik sérií. Pro mě má i přidanou hodnotu v anglickém poslechu - nadabovaných dílů je totiž jen pár.

U nás

Za celý Advent bylo slunečního svitu na brněnsku jen pár hodin, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A hodin, kdy bylo u nás naklizeno, možná ještě méně. 

 Dnes bylo u nás výjimečně obojí: sluníčko i uklizeno, a to se prostě muselo vyfotit :). Po delší době příspěvek pod štítkem "bydlím".

Snad si taky užíváte vánoční pohodu...