úterý 5. února 2019

Co nového - u nás doma




Moc mě potěšily vaše reakce na dětský pokoj (díky!!) a vlily mi novou tvořivou a zabydlovací krev do žil. Asi po roce mě to opět "chytlo", a tak doufám, že energie vydrží, děti časově dovolí a muž se nezhroutí a bude spolupracovat :).

Budu se snažit naše proměny více fotit a dávat sem. Sama ráda cizí interiéry šmíruju a budu tak doufat, že třeba taky někoho budu inspirovat..

Zatím jsou to jen první vlaštovky, drobnosti, které mi ale v tyto dny dělají radost pokaždé, když kolem nich projdu.

....

Mozaika, moje úplně první, kterou jsem vytvořila minulý týden na mozaikovém kurzu. Měla jsem v plánu zrcadlo, bohužel ale díky mému shánění všeho na poslední chvíli jsem nestihla sehnat vhodnou podkladovou desku.

Nakonec to ani nevadilo, nejspíše bych zrcadlo za těch pár hodin opravdu nestihla..

Takže talíř. Lektorka se mě snažila přesvědčit na tmavě šedou spárovku a evidentně jsem ji hodně zklamala, že jsem použila bílou, mě se to ale právě takto líbí.




Změna - nezměna u mě každoročně nastává při odstrojení vánočního stromečku. Vydržel nám opět až do Hromnic - skoro nepadal, tak nám ho bylo líto vyhodit.

V našem obývacím pokoji je najednou hromada místa.



K holek velké radosti jsme před Vánoci (díky blogu Janči alias Lady Tatooch) objevili takzvanou tekutou křídu. Je to vlastně fix, kterým si pomalujete okna nebo zrcadla a když vás motiv přestane bavit, hadříkem jej smažete podobně snadno jako tabuli.



Nakonec maličkost, která mě napadla dnes a radost z ní budu mít asi ještě nejméně týden.

Jinak krásnou myrtu, ale s mírně nevzhledným kmínkem, které už skoro rok hledám vhodnou nádobu, jsem vnořila do papírové tašky. Funguje to!




Dnes to byly opravdu jen drobnosti, brzy ale čekejte fotky z mé pracovny - ještě musím ukecat muže, aby mi pověsil ušitou roletu a lampu..


středa 30. ledna 2019

Tři ...





... holky. A tři pytle blech. Minimálně při focení.

Několik dnů se na těchto pár fotek musím vždycky psychicky připravovat. Mám jen několik málo sekund než začnou dělat blbosti - hlavně Sára. Její náturu asi nejvíce vystihuje předposlední fotka - pořád v běhu. Ani její "copíček" a sponku udržet na svých místech prostě nejde.

Ale máme je - památeční fotky našich třech sester - prosinec 2018...










neděle 27. ledna 2019

Dětský pokoj podruhé





Už dlouho si slibuji, že tady budu dávat více fotek od nás z domu. Jen ne vždy jsou u nás příhodné podmínky na focení (rozumějte dostatečný pořádek, zároveň dostatečné světlo a hlavně: klidná chvíle na focení). 

Nedávno se zadařilo a tak, tramtadadá: prohlídka dětského pokoje začíná :)


...


Začnu hned nejnovějším našim přírustkem - rozkládacím gaučíčkem z druhé ruky. Přibyl k nám těsně před Vánoci a Sára už asi navždy bude všem vykládat, že ho mamka s taťkou přistěhovali do pokoje společně s vánočním stromečkem ze zahrady oknem. Trávíme na něm se Sárou naše osamělá všednodenní dopoledne a úžasně z něj dvojitým francouzským oknem přehlídnete celou naši zahradu. (Ta děrovaná OSB deska je průduch z topení)



Psací stůl, který je dost dlouhý i široký (aby na něj vešel všechen holek tvořivý borčus). Dlouhé okno, které jsme probourali až dodatečně v průběhu stavby a na které nedám dopustit. A skvělé židle Peti Oringle..



Možná se to z  fotek nezdá, ale tato spodní část pokoje (pokoj je dvoupatrový, což jsem asi ještě nenapsala) je jen asi 3 krát 3 metry, proto fotící podmínky byly dost stísněné. Vyfotit celý stůl nebo gauč prakticky nejde.
3 metry je v této části celá šířka našeho nudloidního domu.

V této spodní části mají holky stůl, gauč a schody do horního, spacího patra, které jsou zároveň využity jako knihovna a úložný prostor. Celé je vymyslel, nakreslil, nechal si nařezat a sestavil můj neskutečně šikovný muž. Pokud vás zajímá, jak vypadaly schody před seskládáním a vlastně celý pokoj jako holopokoj, koukněte sem.



A náš jediný výhled na kostel v celém domě (bydlíme v samém centru města, ale všechna okna máme orientována na druhou stranu)  a na naši nově vyzděnou zídku ze starých cihel. Francouzským oknem od psacího stolu.



Protože je plocha spodní části pokoje opravdu maličkatá, rozhodli jsme se nechat jej otevřený až do krovu - není nad ním strop. Ochudili jsme se tak sice o další potenciální pokoj, ale nelitujeme - pokoj, ač malý, působí parádně vzdušně. Od podlahy až po střešní trámy nám roste strom, vyškrábaný do mokré hliněné omítky. Více o stromu čtěte kdyžtak tady..







A tohle už jsou naše pokojíkové schody - postrach všech prarodičů :) Kvůli už zmíněné jen třímetrové šířce pokoje, musí být schody takzvaně mlynářské a tudíž hodně prudké. Chrání je zboku mužem ručně pletená síť z lan (dokončil ji asitak pět minut před příchodem kolaudujícího úředníka) a z druhé strany zeď s lanovým zábradlím. Pro zbrždění Sáry a větší bezpečí  dětí (hlavně v noci) je nad schodištěm karabinkami připevněná další síť, kterou větší děti překročí a menší podlezou. Důležité ale je, že neproběhnou..



A toto už jsou obrázky z horní části pokoje, která byla původně myšlena hlavně jako spací, holky tam ale tráví hodně času i přes den. Jde tady hezky vidět zabezpečení schodiště sítí a dřevěnou zábranou ve tvaru balónu.



Klárčina postel s tunelem, pod ní zatím příležitostný bunkr, v létě tam přibude rošt a Sářina matrace (zatím spí Sára s námi v ložnici). 



Prostor v čele Klárčiny postele zatím okupuje domeček pro panenky, časem tam nejspíše přibude úložný prostor na holek oblečení. Úložný prostor v této horní části pokoje je pro mě kapku oříšek, protože pokoj je zase jen ty tři metry široký, musí se sem vejít tři postele a z obou stran má šikminu. No uvidíme, nějak to snad vymyslíme..



Novinkou letošního léta je Terezčina postel v rohu pokoje, naproti posuvným dveřím do šatny. Kout působil dost neútulně, v rámci krásně světlého pokoje je i dost tmavý, a tak jsem do rohu namalovala šedivý domeček. U Terezky sklidil naštěstí úspěch a hned se tam s radostí přestěhovala.







Dětský pokoj bude u nás nejpíš neustále v pohybu, což mi jako nadšenému hybateli nábytkem vůbec nevadí. 

...

Ještě přidávám pro dokumentaci pár fotek z pokoje ve fázi stavby - rok 2015 ..

Klárka (čtyřletá) stojí jakoby vedle své současné postele, na místě plechové vany je teď Terezčina postel s domečkem a za ní sádrokartonová příčka mezi pokojem a ložnicí



Pohled opačným směrem - u dřevěného sloupu teď začíná mlynářské schodiště.



V létě (snad) se chystám přetřít OSB desky na šikminách v celém podkroví bílou lazurou, což bude opticky asi dost velká změna. Dvěma starším holkám přibude další nocležník, což se v uspořádání horního patra nejpíš taky projeví. A dole bych chtěla přidat nějakou fešnou roletu na francouzské okno - slunnost pokoje je totiž v létě hlavně dopoledne trochu protivná. 

Ale plánů je spousta a času málo, tak raději nic neslibuju :)


čtvrtek 24. ledna 2019

Barvy prosím..




Asi jediné období, kdy akutně potřebuji kolem sebe barvy, je druhá polovina zimy.. Většinou si vystačím s černo-bílo-šedo-hnědou, teď ale víc než kdy jindy vytahuji barevné látky a koženky, s holkama stříháme z barevných papírů a začala jsem po večerech háčkovat další kousky do dětské kuchyňky.

Holky si rády hrají na restauraci a my si podle jídelního lístku nacpáváme břicha háčkovanými dobrotami. Maliny a ostružiny už bychom měli, teď mám ještě v plánu  vafle, ty my moc rádi..

Dokonce jsem  nám (k velké radosti holek) do sprcháče pořídila  ten nejbarevnější závěs, který v IKEA měli - to se u mě může stát opravdu jen v lednu :)







P.S. Toaletky najdete tady..

úterý 22. ledna 2019

Varvara - kniha o velrybím putování




I když předloni přinesl Ježíšek tučňáka a loni ježka, loňským rokem nás snad na každém kroku doprovázely velryby. Já si koupila úžasnou velrybí látku (brzy vám ji tady představím, ale už jste ji vlastně i viděli) a moc se nám líbila kniha Nela a růžová velryba, podle které jsem holkám velrybu i ušila. Růžovou, jak jinak..

A koncem roku jsme v naší knihovně objevili další velrybí knihu, která nás nadchla - Varvaru. Napsala ji Marka Míková a nádherně ilustroval Miro Pogran.

Absolutně nenásilnou formou (a tak nějak podprahově a přirozeně) se mezi řádky dozvíte snad všechno, co o velrybách potřebujete vědět. Hlavní hrdinkou je mladá velryba Varvara, která  podniká cestu přes půl zeměkoule. Trasa jejího putování je opravdu vědecky podložená a její očipování je dokonce součástí příběhu.

Cestou Varvara - plejtvákovec šedý - zažívá spoustu dobrodružství, při kterých mi (hned zpočátku) ukápla i slza. Kniha učí děti pomáhat slabším a když se objeví velrybáři s harpunami, dostává i ekologický rozměr.

A pak ten koloběh života (a smrti, se kterou se tu potkáme hned několikrát), když kniha začíná narozením Varvary a končí.. No, nechte se překvapit :)








pondělí 21. ledna 2019

Dvojitá radost z Nového Města na Moravě





První radost ze včerejších běžek v okolí tohoto (nejen) biatlonového ráje.

Nejlepší sníh za posledních mnoho let, místy i sluníčko, krásně upravené tratě a Klárka s dědou na sjezdovce. Kapku jsem přecenila své síly a podcenila picí režim, večer mě bolelo úplně všechno, ale teď už jen samá pozitiva a moc příjemná únava. Za hlídání děkujeme babičce: tohle společné běžkování mě baví daleko více než když muž je doma s holkama a já jedu sama..


Druhá radost z pozvání na Novoměstký Fler trh, které na mě večer čekalo v mailu. Od Janči a Kristýny  jsem na tuhle akci slyšela jen samou chválu. Tak snad všechno dobře dopadne, nezakřiknu to a 16. března mě tam budete moct potkat.


Moc se mi tohle město na Vysočině líbí :)





středa 16. ledna 2019

Celý týden víkend




Po promaroděném adventu lehla minulý týden Terezka znovu. V pátek se z toho vyklubala spálová angína a deset dnů antibiotik.

Na víkendovou chalupu s kamarády ze školy a jejich dětmi proto nakonec (zase) odjel jen muž s Klárkou.

Mě bylo nejdříve na vývrat - další týden domácího vězení, plus dost pravděpodobné pokračování nemoci u některé z dalších holek. Neveselé vyhlídky a moje (dost dlouhá) sebelitovací fáze.

Nakonec ale popravdě musím přiznat, že jsem tohle domácí vězení asi už dlouho potřebovala. Zakázala jsem si černé myšlenky a přikázala si pohyb. A když nikam a nic nemusíme, tak je vlastně pořád víkend. A ten já ráda:)

Tabletky zabraly během pár hodin, z Terezky se Sárou se během pár dní stala neskutečná dvojka a já tak mám místy i čas na sebe.

Přeorganizovávám si svou pracovnu - konečně jsem si koupila krabice a ze skladišťové skříňky udělala celkem čupr skříň. Trochu šiju, háčkuju a hlavně: obnovila jsem svůj každodenní běhací rituál. Juch.

Nakoplo mě to taky konečně k ozdravění našeho jídelníčku. Není přece možné, abychom byli pořád nahromadě. Ovesná kaše k snídaním, více zeleniny k večeřím  a obědům a ovoce pořád, pořád, pořád.

Naordinovala jsem si zkouknout s holkama vánoční večerní pohádky, zatím na to ale nedošlo, nějak není čas nebo co. Namísto toho ale máme z celého domu jeden velký bunkr. Taky vyrábíme, největší úspěch asi měly korunky z roličky od toaleťáku a washi pásek.

Tak teď jen doufat, že nelehne žádné další dítě a jestli jo, tak že mi vydrží tahle pozitivní nálada.

A taky že u nás konečně někdy napadne sníh, který vydrží déle než pár hodin..


...


Toaletky nahrané na Fler dnes ráno mezi odchodem Klárky do školy a vzbuzením Terezky a Sáry - můj nemocenský čas jen pro sebe.






Něco málo z pracovny..







A doplňky našich dvou princezen..