pondělí 25. října 2021

Jedna krásná podzimní narozeninová neděle

 


Začala mší věnovanou misiím, kde naše holky v Tišnovském kroji zastupovaly Evropské děti a  pokračovala mým předobědovým focením ušitých věcí pod Květnicí. Po obědě jsme vyrazili kolem vodopádků ze Štěpánovic nahoru do kopce na nádherně vybarvené louky s dalekými výhledy. Balíky, které zaručeně nahradí všechny hřiště světa, draci, na které byl malý vítr, trocha stresu a mrčení, protože bez toho by to nešlo a domácí perník zabalený v krabičce. A taky spoustu fotek od Klárky a pár i od Terezky, protože holky to začíná bavit.

A skončila Sářinou oslavou  narozenin, kachničkami, které ji asi nikdy nepřestanou bavit, a záznamem StarDance, který jsme v sobotu prošvihli.

A to naše třetí od neděle už pětileté dítě, to je anděl s čertem v těle. Svou akčností, samostatností a fištrónem mě dokáže často doběla rozčílit, ale ona to všechno dělá s tak dobrým srdcem, že ji to všechno okamžitě musíme odpustit. 

























pátek 22. října 2021

Když celý den marně hledáte svou produktivitu ...



   


Místo šití uklízíte, svačíte, perete a znovu svačíte. Ke stroji se vyloženě nechce. Pak nuceně vylovíte už několik týdnů nastříhanou kupičku na minikabelky. K šedivé látce začnete hledat vhodnou podšívku. Ani příliš výraznou, ale ani nenápadnou. Protože když je kabelka šedivá, musí být podšívka vzorovaná - trend vzorovaných podšívek mě poslední dobou nadchl i například u kabátů.

Popadnu drobné kotvy na smetanovém podkladu pod rukama mi v rychlosti  vznikne kabelka, která se okamžitě stane mou srdcovkou. Karamelový popruh tomu dodal šmrnc. Ještě rychle vyfotit a pak honem pro Sáru do školky. 

Celodenní "kopr" je zapomenut, já mám o radost až do večera vystaráno a teď už jsem jen zvědavá jak se má nová minikabelka Zasněná bude líbit vám. 









sobota 16. října 2021

Využít každý decimetr aneb jak u šití vytvářet co nejméně odpadu

 



Kdo šije ví, jak moc odpadu u šití vzniká. Příliš malé kousky už se použít nedají, i když i ty mám občas tendenci schovat na patchwork v předaleké budoucnosti, kdy určitě budu mít na něj čas.

Proužky látek široké alespoň sedm až osm centimetrů se ale dají parádně použít například na penály. Můj rozměr, ze kterého šiju penály, je 24x8 cm. I u výztuh nebo u nebělené podšívkové látky mi takovéto pruhy látek při stříhání na batohy, toaletky nebo obaly vznikají, dávám si je stranou a jednou za čas ušiju kupičku penálů. Na psací potřeby, pastelky, šminky, kartáčky nebo na drobnosti v kabelce.

Odstřižky, které jsou svým vzorem spíše na výšku, zužitkuji na záložky do knihy, v plánu mám i gumičky do vlasů, na ty jsou odstřižky jako dělané.



Když jsem o tomto spotřebování látky do posledních centimetrů psala na svém instagramu, sešlo se mi tam pár dalších tipů, předávám tedy dál: 

Krom penálů, záložek nebo gumiček do vlasů ještě můžete ušít (pratelné) odličovací tampónky nebo dětem spodní prádlo - dospělácké klidně taky, na to ale padne více materiálu.

Malé odstřižky látek se dají využít na mozaikové tvoření s dětmi  - krásně vzorované látky děti určitě nadchnou. Umím si představit krásně barevný podzimní strom z malých odstřižků nebo návrh parádních princeznovských patchworkových šatů.  

Až se dostatečně s dětmi vyřádíte a pokud vám něco zbyde, zkuste pytlíček odstřižků nabídnout ve školce nebo i ve škole, u nás za ně byli loni moc rádi.

Zbytky nití, výztuh a dalších jinak už nevyužitelných kousků se dají střádat a jednou za čas z nich udělat výplň do sedáku nebo do polštářku. Jen pozor, ať se vám tam nezatoulá zlomená jehla.


Krásný víkend mějte...












čtvrtek 14. října 2021

Kololéto 2 - z Tišnova přes Znojmo do Slavonic

 


Naše každoroční sólo kolo dovolená - myšleno jen já a muž, bez holek. A taky náš každoroční spor o průměrnou rychlost - pokaždé na nás odněkud vykoukne, trochu jiný, ale v základu stejný. Naštěstí se nám ho vždy podařilo celkem rychle zpracovat.

Letos byla naše jízda ve znamení náhodných i nenáhodných setkání - v Náměšti s Markétou a Jakubem na večerním hamburgru na folkáči a na ranní ňamózní snídani v úžasné kavárně Pohodička s ještě úžasnějším dvorkem. Ve Znojmě pak s mamčinou sestřenicí, která v kempu stejně jako my byla poprvé a jen na tu jedinou noc, a v kempu u Švestků v Podyjí večerní vínečko se spolužákem z výšky. Svět je malý a o náhody v něm není nouze.

Asi dlouho nezapomenu na kličkování mezi bouřkovými mraky uprostřed polí, kdy moje meteo vzdělání bylo totálně zatemněno mou panickou hrůzou z bouřky. Jo, měl Karel pravdu, že šla kousek bokem. A ne, opravdu jsme neměli o 180 stupňů změnit směr a uhánět kamsi, kde překvapivě nebyla vesnice, ale neprostupný úvoz s křovím a kolejemi. Takže otočit a zpátky do černého bouřkového mraku (na který jsem potom v práci napsala několik posudků na velmi silný vítr, intenzivní srážky a krupobití). Naštěstí nás opravdu líznul jen svým okrajem.

Překvapila mě monumentálnost věží jaderné elektrárny Dukovany i obrovitost celého areálu, nenápadná krása Mohelenské hadcové stepi i s vtipnými všudypřítomnými sysly i nekonečnost kopců v Národním parku Podyjí. Překvapila mě i malebnost krajiny na jih od Znojma, krása rakouského Hardeggu  i hrad Cornštejn, na který jsme sjížděli z kopce.

Historické Jevišovice ležící nad hlubokým údolím Jevišovky mě šokovaly svou ospalostí, zámek v Písečném naopak svou moderní rekonstrukcí za spousty peněz, tomu se až věřit nechtělo. A Znojmo mě po všech stránkách nadchlo. Nejvíce asi naše půlnoční procházka městem, na kterou jsem původně vůbec nechtěla jít. Ve dne mě pak druhý den trochu štvaly všechny nápisy a reklamy (ty nebyly potmě vidět) a hlavně auta (těch tam v noci bylo úplné minimum). Mrzelo mě jen, že mělo zrovna zavřeno Vinařství Nešetřil, které bylo nedávno nádherně rekonstruováno podle návrhu ateliéru ORA. Zato jsme viděli krásný moderní dům na břehu Dyje se zelenou střechou a zahradou v prudkém svahu, který je podle Obce architektů nejlepším rodinným domem roku 2019. 

Letos jsme potkali docela dost skupin, dvojic nebo i jedinců, kteři jeli na kolech takzvaně na těžko, což v letech předtím rozhodně nebylo běžné. Bikepacking je evidentně na vzestupu. Všichni cyklisti nám ale přišli nějak nepřiměřeně čistí a nezpocení včetně naleštěných kol. Je pravda, že my střídáme často asfalt za polní nebo lesní cesty, i na silnici ale nechápu, jak se dá taková svěžest udržet po celý den. Asi naše kolo cestování ještě budeme muset trochu vytunit.

Už jsme Vysočinu projeli středem, severem i jihem, takže příští rok prý do Novohradských hor. Tam to ještě vůbec neznáme.

























středa 6. října 2021

Place store - můj pohled po roce




Skoro přesně před rokem jsem dovezla své první zboží do Place store v Brně na Moravském náměstí.  Obchod mi byl moc sympatický a já přes pár pochybností byla nadšená, že můžu Lochta věci prodávat vedle tak úžasných a profi značek. Co jsem si tehdy o tom všem myslela a jaká byla má očekávání si můžete přečíst tady.

Po ani ne třech týdnech prodeje přišel lockdown a znovu se obchody otevřely jen asi na dva týdny před Vánoci. Spousta mých toaletek, obalů na knihy a peněženek uvízlo uvnitř bez mé možnosti je prodat online a vidina návratu nemalých peněz, které jsem měla na tři měsíce předplaceny za pronájem police, v podobě výdělku z hromady prodaných věcí se rozplývala. 

Něco málo se nakonec i přes tu bídu prodalo, ale já po neúprosných propočtech výše nákladů na pronájem versus výdělku zjistila, že se mi to příliš nevyplatí. Se slzou v oku jsem začátkem ledna psala do Place store mail, že bohužel končím.

Nebudu vás napínat - v Place store o mé zboží pořád stáli a nabídli mi namísto fixní ceny za pronájem police odměnu ve formě vyšší provize z prodaných kusů. V nejisté době opakovaných lockdownů a nejistoty prodejů to pro ně musela být dost nejistá forma existence, pro mě toto bylo výhodné a tak jsem na to samozřejmě kývla. A brzy se opět obchod z důvodu opatření proti šíření covidu zavřel.

Od jara ale Place store znovu frčí v plné síle. Provize není úplně malá a pokud k ní připočtu ještě 21 % DPH, dostanu za každou prodanou věc méně než polovinu ceny, za kterou se v obchodě prodá. Pokud bych ale ceny napálila dvojnásobně oproti svému eshopu na Fleru, byly by (aspoň podle mě) už příliš vysoké - nevím, jestli by si někdo koupil například peněženku nebo toaletku za 950 korun. Ceny jsou proto nižší a nižší je tak i můj zisk z prodaných věcí. 

Splíny z toho mě už ale postupně přešly. Place store taky musí z něčeho žít, platit nájmy a zaměstnance a pro mě je pořád velká čest v něm své věci prodávat. Pokaždé, když tam přijdu, je tam spousta krásných věcí, milá obsluha, parádní atmosféra a příjemní zákazníci. Komunikace ohledně dodacích listů, fotek a faktur je rychlá a hodně přátelská a já jsem tím pádem nadšená - však už mě znáte, že na tyto věci hodně dám.

V pondělí jsem do Place store dovezla další dávku věcí, které jsem díky víkendu sama doma v neděli stihla i nafotit. Takže vám můžu ukázat alespoň malou ochutnávku  toho, co všechno teď v Place store na mé polici najdete.  

A pokud jste z okolí Brna a ještě jste tam nebyli, určitě vyražte, budou vám oči přecházet ...