úterý 9. června 2020

V (ne)rovnováze




... když stíhám plnit blog a sociální sítě, nestíhám šít.

... když šiju, pohltí mě to a ve všech volných chvílích nedělám nic jiného.

... když fotím a upravuji fotky, nemám za chvíli nic našito.

... když se snažím průběžně likvidovat binec u nás doma, mám pocit, že nedělám nic jiného než uklízím (a to mě teda pěkně štve, protože trvalá hodnota je nula)

... a když si řeknu, že budu denně běhat/cvičit/jezdit na kole, vydrží mi to pár dnů, protože všechno ostatní stojí.


Chtělo by to umět to všechno nějak vyvážit - asi celoživotní úkol.

A naučit se trpělivosti.

Momentálně jsem ráda, když denně stihnu něco kousek nad běžný denní kolotoč. Vlastně to asi není málo, jen na sebe člověk nesmí mít velké nároky.



---

Kabelka a batoh ušitý a vyfocený skoro před měsícem. Na Fler pšistály (až) dnes.
No, co už se mnou ...









neděle 10. května 2020

Putování za břidlicí





Bývalý, sto let opuštěný břidlicový lom u obce Jakartovice nedaleko Opavy. Žádná turistická značená trasa, rozloha asi tak dva krát dva kilometry. Vlastně vůbec netuším, kde na tohle místo muž přišel, ale prý je známé. Pár lidí jsme potkali, ale jinak jsme si celý den užívali naši rodinnou samotu.


Hromady břidlice, nejspíše hlušiny ze starých lomů, porostlé mechem, břízami a borovicemi. Světlé řídké lesy vonící borovým jehličím. Zatopené lomy a břidlicové základy starých dělnických domků.


Krátká nenáročná trasa prokládaná dlouhými válecími pauzami. S Hamakou zavěšenou mezi stromy, lezením holek po starých borovicích, mácháním se v potoce, házením žabek a hledáním multikešky. Díky multikešce jsme prošli nejzajímavějšími místy, kam bychom se po obyčejné lesní cestě nikdy nepodívali.


Holky byly nadšené. Prý sem musíme jezdit častěji. Přemýšlím, jestli se už někdy o některém místě takhle vyjádřily. Tak to asi musíme...

















pondělí 4. května 2020

Urban jungle





Poslední dobou trochu propadám pokojovkám. Mám dny, kdy bych na každou polici, každý parapet a každé volné místo na zemi potřebovala umístit trochu zeleně. Nepouštím se do žádných náročných akcí, jdu po květinách, které jsou blbuvzdorné, které nepotřebují žádnou zvláštní péči a hlavně: které přežijí, když jsme týden pryč a nikdo je nezaleje.

A ony rostou. Kupodivu. Nikdy jsem nebyla žádný úspěšný pěstitel...

A čím víc rostou, tím víc jsem z nich nadšená. Začínám si je ve skleničkách množit, sleduji každý den kolik kořínků do vody pustily a plánuji, kam všude je dám.

Zahubit (zatím ne úplně, ale skoro) se mi zatím podařilo jen zelenec. Přelitím. Ale třeba to ještě dá, snažíme se oba.

K srdci mi přirostly kapradiny. Kuchyň je u nás v domě docela tmavá a kapradině to vyloženě svědčí. Dokonce jich pár máme i ve stinných koutech zahrady. Tam je děsně napínavé sledovat, jak postupně rozbalují nový stočený list.


...


A to by nebylo, abych nespojila dvě vášně v jednu a nešila teď o sto šest z této kapradinové látky..













středa 29. dubna 2020

Podpoř svého živnostníka






Byla jsem dnes podpořit kamarádku vlastnící malý butik v našem malém městečku. Objevila jsem (krom jiného) tohle úžasné triko a zjistila neveselý stav drobného podnikání. 


Kamarádka je ve vlastním, tudíž nemusí platit nájem, ale celá její investice do jarní kolekce ji z důvodu koronaopatření zůstává viset na štendrech, namísto aby už byla dávno prodaná a ona mohla utržené peníze dál investovat do letních věcí. Ještě hůře jsou na tom prý například majitelé obuví - těm budou celé léto ležet na skladě desítky tisíc korun. (Každý pár jarních/podzimních bot mají v x velikostech, protože tak je velkoobchody dodávají). A spousta dalších.


 Ne, že bych tomu celému nějak echt rozuměla, ale mám z koupeného trika dvojitou radost... 








 Až si budete pořizovat něco na sebe (nebo vlastně cokoli jiného), zajděte si pro to namísto do řetězce nebo eshopu do nějakého malého krámku poblíž a podpořte tak "svého" podnikatele. Pomůžete mu. A budete mít taky dvojitou radost, fakt.


pondělí 27. dubna 2020

Workshop s Czechitas





Nejen děti, i sebe je třeba vzdělávat. A já mám teď překvapivě hlavu docela otevřenou. Před deseti, patnácti lety by mě nikdy nenapadlo s jakou radostí se budu něco nového učit.

O víkendu jsem absolvovala online kurz s Czechitas. Je to skupina šikovných holek, které pořádají IT kurzy pro další holky. Já absolvovala workshop pro práci s grafickým programem Canva.

V Canvě si můžete vytvořit na co si vzpomenete. Od příspěvku na instagram, přes pozvánku na narozeniny, po plakáty a profi vizitky.

Workshop měl být původně v Olomouci, kvůli karanténě proběhl nakonec online. Měla jsem strach, jak to všechno online půjde, jak bude fakčit počítač a jestli já si nebudu připadat jako totální IT trubka. Všechno ale proběhlo bezproblémově a já jsem nadšená a unešená. Z Canvy i z Czechitas.

Lektorka Lenka Svobodová byla velká sympaťačka, teorii (barev, typografie, designu) prokládala prací s Canvou a my si hned všechno procvičovali na zadaných miniprojektech. Vždy, když už se mi začal pomalu zavařovat mozek, vyhlásila Lenka přestávku.

Moc povedené to bylo a motivovalo mě to k dalším podobným akcím.

A jak řekla Klárka (která mi celý den koukala přes rameno a už si i včera vytvořila plakát do svého zahradního obchodu a průkazku do knihovny): kdyby nás toto učili ve škole, tak by mě to tam strašně bavilo..













P.S. Kolekce Slunečná louka opravdu existuje, právě jsem ji nahrála na Fler - nakoukněte..


pondělí 20. dubna 2020

Údolí řeky Oslavy




Přesto, že Klárce se nejvíce líbí v jejím pokojíčku (její vlastní slova), strávili jsme sobotu v údolí Oslavy. Ranní, nebo spíš dopolední tradičně sobotní vafle na zahradě, cesta autem plná výkřiků, komu je zrovna nejšpatněji a milion kešek. Poctivé nandávání a sundávání roušek, špekáčky v trampské osadě u řeky, sto plus jedna hádka o hamaku. Pak turistická "kozí" červená značka prudkým svahem, kde jsem byla za hysterickou matku (Sára naštěstí v krosně, jinak bych byla stokrát po infarktu). Hrad Lamberk, kde holky kroutily hlavami nad tím, kde jako ten hrad je.

Všude kolem nádherné hluboké údolí, které je bohužel na listu plánovaných přehrad. Snad zůstane jen u toho listu ...














sobota 18. dubna 2020

Velikonoce 2020



Jako letos skoro všechno, i Velikonoce byly jiné. Bez velikonočních obřadů v kostelích, bez mazanců (droždí se na několik týdnů stalo u nás těžko sehnatelným artiklem), bez koledníků. Doba koronavirová nás uzavřela doma, na zahradu, tváře nám schovala pod roušky.

Velikonoce jsme po delší době trávili jen sami se sebou, v pěti. Krásného počasí jsme využili k výletům do pečlivě vybíraných míst bez turistických stezek, kde jsme potkali minimum lidí. Na Velký pátek jsme si spolu prošli lesní křížovou cestu i se čtením všech zastavení, pro holky i pro nás, myslím, velký zážitek. Perníčky jsme upekli i kraslice nazdobili. Jen tak, pro sebe. Sára se naučila jezdit na odrážedle - konečně do něj letos dorostla.

V pondělí jsme holkám v duchu anglických tradic poschovávali čokoládová vajíčka po zahradě, což sklidilo velký úspěch. Nejspíš z toho bude tradice.

Hodně jsme o všem mluvili a četli a holky tak možná zase o kousek lépe chápou smysl Velikonoc.

Dobře nám spolu bylo. A je ...