úterý 17. dubna 2018

Před objektivem


Množí se dotazy na velikost kabelek a na jejich srovnání s postavou.

Strčila jsem proto foťák do rukou muže a Klárky, aby mě s kabelkami vyfotili..

Co vám budu nalhávat - daleko komfortněji se cítím za strojem a za objektivem než před nimi..

A co teprve ta depka, když jsem fotky začala procházet. Přijdu si na nich nějak stará, unavená, neopečovaná, vyšlá z módy. No nic, nebudu tady fňukat, je čas začít se více hýčkat.

(A možná taky nechat se častěji vyfotit, abych samu sebe udržovala "v obraze")


Máte taky takové pocity, když se vidíte na fotkách?











sobota 14. dubna 2018

Česneková výprava..

.. ještě z minulého týdne. Tentokrát kolmo a jen s Klárkou. Po asfaltu, terénem, do kopce, z kopce a nakonec po rovince. Bez občasného mrčení se to samozřejmě neobešlo, ale závěrečný zákusek (zmrzlinu ještě neměli) to vyřešil. Medvědí česnek jsme jedli na způsob Florentýny. (Snad jsem tentokrát odkaz nepopletla.)

Nebyla bych to totiž já, kdybych v minulém postu neodkázala úplně na jinou písničku, než jsem chtěla. Ta, kterou jsem měla na mysli, je tato

Rozebírali jsme s našima zrovna uprchlickou otázku, a tak nějak to v tu chvíli sedlo. Muž mi samozřejmě hned zkritizoval mou evidentní "kulturní vyprahlost" (takhle kulantně to zhodnotil jen zkraje, pak přitvrdil:)). Mě jde ale hlavně o ten text..



















pátek 13. dubna 2018

Neober celý strom..

Šiju až se ze mě kouří, takže jen v rychlosti pár fotek z mého šicího světa a jeden odkaz.

Odkaz na písničku od Kristíny, kterou mi před pár dny pustili naši a mi z ní doteď běhá mráz po zádech. Od Kristíny jsem znala jen pár rádiových vypalovaček, tenhle text se ale podle mě hodně povedl...

Pěkný víkend všem!




sobota 7. dubna 2018

"Volno"


Sára a Terezka mi odjely na týden k babičce. Doma zůstala jen Klárka.

V domě je nezvyklé ticho a kam něco položím, tam to i po pár dnech najdu (Sára je echt přenašeč).

Chtěla jsem si ten týden hlavně odpočinout, nabrat síly, šít jen když se mi bude opravdu chtít. Rozhodně nedohánět jarní úklid. Trávit odpoledne s Klárkou.

Jako vždy se něco povedlo, něco ne. Naspáno mám rozhodně méně než v běžném režimu. To, že ráno můžu spát o půlhodinu déle než s třema cácorama, mě večer dokáže vyburcovat k šití až do půlnoci. Večer se tááák dobře šije. 

Klárka si dočasné jedináčkovství děsně užívala. Krom dneška se o mě nemusela dělit ani s šicím strojem. Šila jsem od rána do tří, pak hurá pro Klárku do družiny, s Klárkou na kolo, na bazén, na brusle, hrát deskové hry (ať žije Patchwork). Zítra má slíbeno společné skládání lega. Asi je to čas od času potřeba, pověnovat se každé zvlášť..

Úklid nakonec nějaký proběhl. Ani ne, že by se mi do něj extra chtělo, spíše mám pořád nutkání dělat věci, které se Sárou moc dělat nejdou. Takže po x měsících uklizená pracovna a umytá okna - juchů. Vždycky mě znovu překvapí, jak mi tyto věci dokážou zvednout náladu. Nasadili jsme s Klárkou taky jahody do našich nových vyvýšených záhonů. Radost.

Zítra pro ty moje dva sirotky vyrážím, těším se na ně moc. Snad mě ještě poznají :)


Moje šicí místo. Ne vždy je tady tak uklizeno, takže fotka byla nutná.



Jako hrnečky moc neuspěly - muž z květináčů, jak jim vytrvale říkal, odmítal pít. V pracovně jim to na pozadí hliněné omítky sluší. Nové obaly na knížky. Opravdu mám tolik nůžek a jezdců od zipů?



Moje oblíbená Lotta na výstavce. Abych se mohla těšit, že si po Praguemarketu podle ní něco konečně ušiju.



Aprílový deštík, větve z jarního řezu jabloní a srdce od tehdy tříleté Klárky ke Dni matek. Dojímá mě pořád..



Věčně plná nástěnka. Zrovna teď je na ní více dětských kresbiček než mých věčných a všudepřítomných seznamů.



Přemýšlím, jestli kdybych tu neměla ten lákavý gauč, bych toho - hlavně po obědě - neušila víc.



A nakonec včerejší kabelka. Nadchla mě kombinace nebělené biobavlny s pudrovou koženkou, takže je  "na výstavce".


středa 4. dubna 2018

Nela a růžová velryba


Klárka čte a já jsem nadšená. Zaleze si do pokoje a za hodinu přinese přečtenou knížku. Přemýšlím, jestli knížky s velkými písmeny a krátkými příběhy vůbec byly, když jsem byla malá. Každopádně jsou pro prvňáčky geniální.

Naše návštěvy knihovny bývají vtipné: Klárka nosí náruče knih o vílách, princezně Sofii, frčí u nás taky Horseland. Já zase 3 ze čtyř knížek s ilustracemi Andrey Tachezy...

Objevily jsme teď krásnou knihu s úžasným, dojemným, vtipným a dokonce i ekologickým příběhem. O malé odvážné velrybě, malé holčičce a kapku nabručeném kocourkovi, který ale nakonec všechno zachrání. Příběh je dokonale promyšlený do všech detailů, a to já ráda. Ilustrace Andrea Tachezy, jak jinak :)








úterý 27. března 2018

Kabelkové jaro

Mám ve své "syslírně" (jak to v posledním newsletteru trefně nazvala Šárka "Wilburrina") tolik krásných látek a tolik krásných jarních a letních látek. Jen jsem je pořád syslila. A už nebudu. Strašně mě baví z nich šít, a to jaro už je s nimi zase o kousek blíž. 

Pět šicích dnů, pět kabelek. (Dvě z pěti jsou právě z látek od Šárky). S každou z nich se budu těžko loučit. Však vy víte..

Dnes jsem vyměnila stroj za foťák, hecla se a nahrála jich všech pět i na Fler, nakoukněte.






pondělí 26. března 2018

Na Prahu!


Jsem protivná a svádím to na jaro. Teda na spíše na zimu  - prostě na to, že to zima pořád nechce úplně vzdát.

Klesla jsem tak hluboko, až jsem si začala říkat, jestli nejsem protivná kvůli tomu, že mám pořád plnou hlavu (šicích) plánů a moc málo času na jejich uskutečňování. Proto pořád nestíhám a mám z toho špatný pocit. Jenomže co nestíhám? Holky rostou a kdo mi čas, kdy se před nimi zavírám u stroje, vrátí? Uvažovala jsem, že přestanu šít úplně. Jojo, špatně mi bylo..

Ale nebojte, nepřestanu, nejde to. Šití mi dělá moc velkou radost na to, abych se ho vzdala, svrbí mě prsty a čím déle něco neušiju, tím více jsem nepříjemná. Potřebuju mít něco hmatatelného pod rukama, něco co děti nesní, nerozbordelí a nezašpiní. A taky stroj, který mě poslouchá, neodmlouvá, nediskutuje a nevymrčuje. Relax.

Vím, co jsem vědět potřebovala, jaro nejaro, zima nezima. Podařilo se mi v posledních dnech sladit svůj šicí režim se Sářiným spacím režimem, začala jsem zase brát šití jako radost a jde to - juch. Tak snad mě elán neopustí.

No a ještě jednu nakopávací novinku mám. Rozhodla jsem se dobýt naše hlavní město a přihlásila se na pražské designové trhy. Využít šanci dokud nemám EET povinnost. A podle úspěchu/neúspěchu/pocitů se rozhodnout, jestli do toho (EET) jít nebo se s trhy rozloučit.

21. - 22. dubna mě tak můžete potkat v Praze na Náměstí republiky na akci s názvem Praguemarket. Šiju až se ze mě kouří, toaletky jsem vystřihla v deseti kusech na jeden zátah a momentálně si ujíždím na kabelkách. O těch ale až příště. 

Kdo se bojí, nesmí do Prahy. A kdo šije, nezlobí..