pátek 26. dubna 2024

Batohy

 



Nechce se mi ani věřit, že batohy šiju už osm let. Uvědomila jsem si to, když jsem minulý týden ušila batoh s geometrickým vzorem - můj první ušitý batoh byl totiž taky s geovzorem. 

Připadá mi, že snad jediné, co jsem za těch osm let nezměnila, je velikost batohu. Prohodila jsem látkovou a koženkovou část (zadní/přední strana batohu), přidala kapsu, zapínání na zip a vyztužila popruhy. Zatím asi poslední funkční změnou je přechod z bavlněných látek na nepromokavou kočárkovinu. 

Výběr vzorů na kočárkovině se totiž za tu dobu neskutečně rozšířil, často nevím, z jaké látky šít dřív a nejraději bych jich nasyslila tuny. 

Z geometrických vzorů jsem postupně přešla spíše na motivy květinové, které mě kdysi vůbec nebraly. Ráda bych zkusila ušít i pár batohů z panelu, což není klasicky vzorovaná látka, ale  vlastně obraz na látce. No, uvidíme.

...


Můj úplně první batoh z léta 2016 je na úplně poslední fotce.











úterý 25. dubna 2023

Bystřička

 


Víkend u přehrady Bystřička s mou babičkou a jejím veškerým potomstvem :) A bylo jaro a všechno kvetlo, přesně jako v těch Broučcích, kteří kousek nad přehradou Bystřička vznikli. Jedlo se, pilo, spalo se jen málo a malých dětí bylo pomalu více než dospělých. Výletovali jsme jsme jen přiměřeně Terezčiným posledním dnům antibiotik. Terezka se Sárou strávily většinu času hňácáním hradů z písku na pláži, kterou jsme měli hned za chatou. A v neděli jsme se cestou zastavili v Domě přírody Litovelského Pomoraví Sluňákov. Galerie v přírodě mě upřímně zase až tak nenadchla, připadalo mi to celé nějak moc "ezo". Prošli jsme i tamní pátrací hru.


Fotili jsme se o sto šest, protože kdy jindy, než když se takto všichni sejdeme. Společnou fotku babičky a jejího rodu nejstarších po přeslici - mamky, mě a Klárky - jsem ještě ve sbírce neměla.

Víkend se sestřenicemi a jejich rodinami byl parádní - nemáme už tak moc příležitostí se sejít a tahle příležitost mi přijde asi ze všech možných ta nejlepší. Snad se nám podaří to brzy v celé sestavě zopakovat.






pátek 17. února 2023

Ukázková zahrada - Herba Grata v srpnu 2022



Dlouho jsme se tam chystali - na jejich víkend otevřených vrat. Já mám zahradní turistiku moc ráda, i když u nás zatím moc populární není. A tahle zahrada, nebo vlastně spíše zahradnictví s ukázkovou zahradou, kousek od zámku Hluboká, je (relativně) nedaleko od Pelhřimova, kam jezdíme ke Karlovým rodičům.

Vzali jsme si s sebou kolečkové brusle, že v Herba Gratě strávíme dvě hodiny a zbytek odpoledne si projedeme stezku kolem Vltavy. Taky jsme si chtěli koupit maximálně tři trvalky. 

V zahradě jsme nakonec na komentované prohlídce, na parádním dortíčku na stylové terase, na workshopu vázání květin a v obrovském zahradnictví strávili celé odpoledne. Všichni byli neskutečně milí, zahrada přenádherná a čas tak rychle plynul. 

Brusle zůstaly v kufru auta a přibylo tam k nim ještě asi třicet trvalek. Krásný den to byl a i když tomu pořád nevěříme, chce se nám tam jet někdy znovu - protože třeba v dubnu nebo červnu to tam musí vypadat úplně jinak a určitě krásně...





















Vánoce 2022

 



Chtěla jsem letos o Adventu stihnout nemožné, samozřejmě neúspěšně. Kvůli velkým šicím plánům jsem nestíhala s holkami vybarvovat akvarelový adventní kalendář, s jehož vymýšlením jsem si dala dost práce. Každá místo dvanácti baněk namalovala jen tři až čtyři - a to zamrzelo. Kdybych si k tomu pokaždé sedla s nimi, mělo by to úplně jiný náboj. 

Moc času jsem obětovala šití, před Vánoci se totiž množství objednávek obvykle násobí. A já k tomu ještě plánovala dva trhy, v Náměšti nad Oslavou a v Pelhřimově. První byl parádní jako obvykle, z druhého trhu nakonec kvůli našim nemocem sešlo. Pořádnou adventní atmosféru jsem si stihla užít vlastně jen v posledním týdnu, kdy napadl sníh a já ještě honem doháněla pečení. 

V průběhu tohoto, pro mě šíleně splašeného, Adventu mi začalo docházet, jak holky rychle rostou, jakkokoli pateticky to může znít. A začalo mě mrzet, že tenhle kouzelný předvánoční čas netrávím s nimi tak, jak jsem vždycky chtěla. Proto jsem se rozhodla, že šití v prosinci příští rok razantně omezím, stejně tak pracovní i jiné večírky a celkově čas mimo domov. V prosinci už nikdy nechci ani žádné preventivní prohlídky (tento Advent jsme měli tak dvě každý týden). Budu zalezlá doma, budu péct, hýčkat si vánoční výzdobu, vyrábět všechny ty své oblíbené vánoční pišišmendy a doufat, že se holky budou chtít ještě chvíli přidat...





Vánoční tempo už neurčovalo šití, ale pro změnu nemoc, která nás postupně kolila a nutila nás měnit plány vánočních návštěv. A taky Blecha, která coby pětiměsíční kotě brala vánoční výzdobu i vánoční stromeček útokem. Na Boží Hod po něm vyšplahala až skoro ke špici, aby se s ním zřítila k zemi a rozlila tak několik litrů vody mezi zabalené dárky. Výskoky na papírové baňky na francouzském okně postupně vylepšovala až nakonec shodila  i baňku ve výšce kliky. 

Holky už pod stromeček letos přišouply několik dárků, Terezka si parádně vyzdobila pokojíček. Klárka ušila pro Terezku úžasnou želvičku z filcu, místo oblíbené želvičky, kterou Terezka ztratila, což se neobešlo bez slz, nakonec i mých. Sára vyrobila Blešce hračku, o kousek větší úspěch u ní ale vzbudila velká krabice, do které ji zabalila. Blecha se pak do ní balila zbytek Vánoc. 

Dny po Štědrém dni mám moc ráda - všechny dárky necháme v obýváku a průběžně je čteme, prohlížíme, vybarvujeme, vyrábíme. K snídani jíme čerstvou vánočku a kakao a večer se společně díváme na pohádky. Nikdo nic nemusí.


Holky by si příští rok přály, abychom byli na Silvestra všichni doma a udělali si svou soukromou "párty" a já už se moc těším, že jim to splníme.



Výlety podzim 2022

 

Se zpožděním si sem pro archivaci a  budoucí vzpomínky přidám ještě naše výletování po Tišnovsku z loňského podzimu. Protože když je venku krásně, je škoda sedět doma, což už s námi často nesdílí naše nejstarší dcera. Vlastně to s námi často nesdílí už delší dobu, ale letos už občas prostě zůstane doma a basta.  Někdy pomůže geokešing, někdy ne. Zato Terezka je z každé procházky obrovsky nadšená. A Sárinka? Tu sice bolí nožičky na každém kopečku a svačinu začíná vyžadovat po prvních sto metrech, ale nakonec s plnou pusou vtípků ujde cokoli si vymyslíme. 

Kaly, Sýkoř, Křížovice - září až říjen 2022.

Fotky z Kalů jsou foceny mobilem (ještě před začátkem Fotodílen), na Sýkoři a v Křížovicích už jsem v rámci úkolů z Fotodílen experimentovala s hloubkou ostrosti.
























úterý 27. prosince 2022

Předvánoční focení v Brně


Po dvou letech váhání jsem se letos odhodlala přihlásit se do kurzu focení přímo v našem městě. Mám teď odchozeno skoro pololetí a jsem nadšená. 

Většinou si na lekci řekneme nějakou teorii, pokud to jde na pár fotkách si ji rovnou vyzkoušíme a pak dostaneme zadání domácí práce, na kterou máme dva týdny do další lekce. Domácí práce je samozřejmě fotit, fotit a fotit, buď na nějaké téma nebo nějakým specifickým způsobem. Na další lekci pak před probíráním nové teorie naše fotky společně procházíme a diskutujeme nad nimi.

Před Vánoci jsme si domluvili jednu lekci přímo v Brně na adventních trzích. Cílem bylo vyfotit atmosféru trhů a nočního předvánočního města, takže pro mě dost výzva. Fotit v noci s manuálním nastavováním času expozice a k tomu mezi davem lidí - nějak jsem si samu sebe s foťákem a stativem uprostřed trhů neuměla představit. A k tomu ještě ta ukrutná zima, která mi znehybňovala prsty, kdykoli jsem chtěla něco štelovat na foťáku nebo na stativu.

No byl to zážitek, spoustu jsem si toho vyzkoušela a pár fotek, se kterými jsem jakžtakž spokojená, se podařilo.


P.S. Některé fotky by chtěly ještě oříznout a doupravit, takto jsou přímo z foťáku bez jakýchkoli úprav, ale jak se znám, dostala bych se k úpravám až kdovíkdy a to už by téma Vánoc bylo určitě neaktuální.










středa 16. listopadu 2022

Letní prázdniny 2022

 


Poctivě jsem si letos o prázdninách psala, co všechno jsme dělali, jen hektický podzim mi potom vzal vítr z plachet a už jsem si to sem nestíhala zaarchivovat. Takže nakonec pozdě, ale přece...


V prvním týdnu jsme po oslavě Terezčiných devátých narozenin odeslali holky na týden k babičce, Karla na prodloužený víkend na kajak (Rakousko a Soča) a já měla týden pro sebe sama doma. Týden jsem nemusela nic a zároveň musela všechno, protože kdy jindy to všechno stihnout než když nemusím běhat kolem holek.

Druhý týden jsme vyrazili s našima a ségrou do Trutnova na dovolenou. O té už jsem psala tady.

Třetí týden jsem si vzala v práci dovolenou a byla doma s holkama. Bylo vedro, ale ráno jsme skoro každý den stihly brusle, jedno dopoledne jsme byly na divadle na zahradě naší knihovny, večer jsme rozjeli na naší terase rodinné letní kino z dataprojektoru (nadchl nás večerníček Kdopak by se čertů bál) nebo hamburgrovali na zahradě u Petra s Pájou. Jó, a podařilo se nám najít dětskou pohádkovou knížku schovanou našimi knihovnicemi v rámci letní knižní pátračky. Konec týdne a víkend jsme strávili na Dyji.

Čtvrtý týden byl s holkama doma Karel: jezdili na kolech koupat se do Březiny ke splavu a na dva dny odjeli na čundr do Toulovcových maštalí. Přespávání pod převisem, lesní koupaliště, chození naboso vodou mezi skalami a letos i bludiště a brána do pravěku. Mě se díky nové cyklostezce z Brna do Jinačovic letos konečně podařilo najít trasu z práce na kole, navíc kolem slunečnicového pole a s krásným výhledem a kapličkou nad Moravskými Knínicemi, takže jsem si minimálně jednou týdně užívala cestu z práce na kole. Před prací mi kolo moc nevyhovuje, takže jsem si ho ráno převezla vlakem do Brna, po práci s kolegy zašla na beach volejbal a pak už hurá domů na kole - spokojenost velká. 

Pátý týden byly holky u našich (a s nimi na Lysé hoře), my s Karlem v Dolomitech a v Tyrolsku.

Šestý týden přejely holky k druhé babičce do Častrova, kde krom krocení polodivokého koťátka Almy objeli s babičkou a dědou půl okresu (minizoo, bludiště už vůbec nevím kde, myslímže i v Telči na Víťovi Marčíkovi byli). My s Karlem chodili do práce, ale odpoledne jsme práci důsledně vyvažovali kolem kolem Tišnova, beach volejbalem (v Brně i na nově objeveném koupališti v Rohozci) a parádní grilovačkou u nás na zahradě s Markétou a Jakubem. Taky u Palce na letní zahrádce na hamburgr jsme byli. K tomu šití, hodně šití, protože jindy v létě na něj nějak moc není čas. Cestou pro holky k babičce jsme si udělali zajížďku do jižních Čech do jednoho přenádherného zahradnictví s ukázkovou zahradou (Herba Grata), o tom ale napíšu někdy samostatně...

Sedmý týden odjely Klárka s Terezkou na basketbalové soustředění, Sára byla u babičky a my v práci. Ale beach a večerní plavčo na koupališti pracovní týden trochu vylepšovalo. Taky jsme kutili na zahradě a sadili tu spoustu kytek nakoupených v Herba Gratě.

Osmý týden byly holky v naší Tišnovské galerii na příměstském táboře. Byla tam zrovna výstava Pet Art Tropy a holky si během týdne ve skupinách tvořily animovanou pohádku. Parádně se jim to povedlo, čučeli jsme. Sára byla tento týden ve školce. Já šila a šila a šila, protože o posledním prázdninovém víkendu mě čekal trh ve Vlásenici. Ale odpoledně-večerní koupák jsme taky stihli.

Devátý týden, vlastně jen tři dny než se ve čtvrtek šlo do školy, bylo v plánu nedělat vůbec nic. S holkama jsme se s Karlem vystřídali doma na dovolené. A nakonec jsme alespoň vyřídili pár věcí nutných k trochu klidnějšímu září - obešli doktory pro různá potvrzení a očkování, nakoupili školní pomůcky, sešity a přezůvky, vyplnili formuláře na kroužky. A prázdniny byly v čudu.


Skvělé to bylo, nuda nehrozila a vůbec se mi nechtělo naskakovat do stereotypů běžného školně-pracovního režimu. Energie jsem nasbírala tuny a slíbila si, že budu více věcí, které mě baví, dělat i během roku. Jen jsem pak v září hodně brzo zjistila, že to jde jen do určité míry. Protože na to prostě není čas a když není čas, není ani síla a vůle. To stejné, co mě v létě nabíjelo, když se to snažím narvat do běžného dne, nenabíjí, ale vyčerpává. No nic, režim je taky v něčem dobrý a léto tu bude brzo zas...