sobota 17. dubna 2021

Na Veveří



Jeden výlet z minulého víkendu na připomínku toho, že jaro bylo a zase bude.

Okruh z Veverské Bítýšky kolem Brněnské přehrady na hrad Veveří a po druhém břehu zpět. Lidí víc než byste si přáli, ale i tak to stálo za to, zvlášť v tomto období. Stromy ještě holé, takže výhledy daleké a zelený koberec pod nimi nekonečný. Pod dlouhé době s kamarády, holky nadšené, my nadšení. Jen Terezka by hru na bombu mohla hrát trochu méně intenzivně, abychom ji pak nemuseli čtvrt hodiny hledat po lese. V hlavě samozřejmě sto černých scénářů - mateřská hysterie jako vyšitá.









pondělí 12. dubna 2021

Polyester




Můj objev posledních týdnů.

Objevila jsem totiž úžasně něžné vzory, u kterých jsem ale bála, že se budete bát :) jejich příliš světlé nepraktičnosti. Tady hned musím připsat, že bát se není čeho, protože všechno, včetně věcí kombinovaných s koženkou, jde vyprat. 

Přece jen jsem ale tyto vzory raději objednala tištěné na polyesteru.

Moje představa tohoto materiálu byla vždycky jako něčeho tvrdého, málo ohebného a nepříjemného na omak. Vůbec to tak ale není, materiál je na svou pověst dost jemný a vlastně příjemný do ruky. A jako bonus odpuzuje vodu a nečistoty, takže když se vám do kapsičky vyšplouchne, mělo by stačit otřít vlhkým hadříkem nebo opláchnout vodou. A když bude hůř - šup s tím do pračky. Nekrčí se, takže pak ani nemusíte složitě žehlit. Tak co, nadchla jsem nějakou švadlenku na šití z tohoto materiálu?

Já se vrhla na etuje. Doslova vrhla, měla jsem v plánu šít něco úplně jiného, ale ono je někdy nutné se na všechno vykašlat a dělat, co se člověku zrovna nejvíc chce. Já vím, že se tím pak všechno sune, ale jednou za čas....










úterý 6. dubna 2021

Velikonoce 2021

  



Letošní Velikonoce byly trochu hektické. Covidový lockdown nás i babičky uzavřel do svých okresů a mě se nějak povedlo nechat všechny nezbytné přípravy na ještě pozdější poslední chvíli než obvykle. Muž prohlásil, že na perníčky tím pádem letos pečeme. Ne tak holky. Udolaly mě a já se nechala přesvědčit na pečení perníčků v sobotu odpoledne! Plus sobotní mazance a malování vajec, nedělní dopoledne plné zdobení perníčků. A moje následná nechuť kuchyní i jen projít. Holky pomáhaly jak to šlo, ale síly a chuti bylo letos nějak málo.

Na Velký pátek jsme si podle loňského vzoru prošli novou a ne ještě úplně dokončenou křížovou cestu z Lomnice na Veselí a mě nadchla její jednoduchost a přitom nápaditost. 

Velikonoční dekorování bylo v rukou holek, Terezka to za mě nejspíš brzy převezme celé - moc ji to baví. Mě občas trochu chybí můj minimalismus a přírodní barvy, toho si ale nejspíš v budoucnu ještě užiju dost a dost. Takže letos barvy, hlavně holek oblíbená tyrkysová. Terezčinu velikonoční girlandu jsme zrecyklovali z loňska, vyfouklá vajíčka tentokrát zdobili washi páskou, lepením malinkatých korálků a taky zabalením do fólie pomalované zvýrazňovači - nadšení bylo velké. Plus úžasný zajoch nakreslený Klárkou permanentními fixami. A Sářin perníkový houslový klíč - vůbec netuším, kde se ho naučila.

V pondělí proběhlo (už asi u nás navždy tradiční) hledání malých čokoládových hmyzáků u nás na zahradě - ať žije globalizace. A vlastně se holkám vůbec nedivím - já bych nejradši hledala s nimi. 















pondělí 5. dubna 2021

Zelený čtvrtek na bledulích

 


Na apríla v rekordních teplotách po letech znovu na bledulích. Po kůrovci vytěžené lesy nad údolím, zelenobílé koberce v údolí, aprílový deštík a moje špatná nálada. I to se (poslední dobou docela často) stává. To aby neprudily vždycky jen holky a vesmír byl v rovnováze.











A na závěr já a roční Klárka na bledulích v roce 2012:




středa 31. března 2021

Malhostovická pecka

 


Krátká odpolední procházka na blízký vápencový brdek. Teplotní rekordy, koniklece, holky půlku cesty bez bot a (jako obvykle) neskutečná žízeň, protože málo pití. K tomu každé dítě někde po něčem lezlo, běželo napřed (bohužel špatnou cestou) nebo nespokojeně cosi vymrčovalo. Takže idylka jako vždy, ještěže to z těch fotek není poznat. Ale hlad dneska nikdo neměl, asi zázrak.













čtvrtek 25. března 2021

Chodba

 


Naše dlouhá a úzká (90 cm) chodba je jednou z částí domu, která se změnila zásadně, vlastně tady původně chodba vůbec nebyla. Jen úzký průchod z kuchyně do koupelny, kde jste kolem umyvadla obloženého nezapomenutelnými modrými kachličkami prošli dveřmi na záchod bez okna, za kterým obytná část domu končila. Dům pokračoval přístavbou, kam se ale chodilo zvenku a kde byl i kotel a bojler. To bylo vůbec vtipné, protože v tomto přílepku nebylo vytápění, takže nám párkrát voda v trubkách zamrzla.

My původní koupelnu kousek přesunuli, přístavbu zbourali a postavili ji nově (tentokrát už propojenou se zbytkem domu - současný dětský pokoj a spodní záchod). Kolem severní zdi domu teď vede tato úzká a dlouhá chodba. Úzká je proto, že šířka našeho domu v tomto místě je jen je necelé tři metry (vnitřní rozměr), dlouhá proto, že při cestě z kuchyně do dětského pokoje postupně míjíme předsíň, koupelnu a záchod. 

V původním průchodu do koupelny byla podlaha znatelně do kopce, což byla jedna z vtipností předchozích majitelů, proto jsme museli řešit rozdílnou výšku kuchyně a zadní části domu. Máme tak dva schody, které se někomu zdají nepraktické, my si na ně ale rychle zvykli. 


Před rekonstrukcí to v prostoru dnešní chodby vypadalo takto:



Pohled skrz původní neobytou půdu - dnešní chodba je v pravé části:




A toto je "místnost s bojlerem v době, kdy už to vlastně není místnost, protože přístavek je zbourán a už pomalu roste dnešní dětský pokoj:
 

A chodba dnes, nejprve pohled z kuchyně:



První dveře do předsíně (zrepasovali jsme původní dveře a kvůli boji s prostorem se zasunují do pouzdra). Nahoře chybí lišta :)



Poslední dveře na záchod a vstup do dětského pokoje:



Ještě jeden pohled z kuchyně - to ranní slunce procházející skoro celou délkou domu mě fascinovalo):



Dlažba. Pro mě dlouho dobu oříšek. Sehnat černobílou dlažbu, která by mi nepřišla kýčovitá, se totiž v ČR ukázalo jako oříšek. Nakonec se objevila tato v jednom z řetězců a byla za hubičku - zázrak. (Původně jsme do předsíně chtěli cementovou dlažbu z domu po mé babičce, ta se ale nakonec po vyndání ze země téměř celá rozsypala.)



Ano, ano, vidíte dobře, stále nám ze zdi trčí kabel s žárovkou. Ale všechno jednou bude, jen si umět v vybrat.


A na závěr ještě jedno přímé srovnání před a po: