středa 4. července 2018

Na vodě (i na suchu) 2018 - Morava


První prázdninový víkend s kamarády na vodě.

Čtyři rodiny, sedm dospělých, dvanáct dětí. (Jedno čerstvé miminko zůstalo doma s mámou.)

Starší děti s chlapskou osádkou na raftu a Barace, pididěti s dámským doprovodem na výletech po suchu.

.......

O starších dětech jsme v kempu ani nevěděli, jen když se přišli najíst (nebo když před sedmou ráno v neděli ráno vstávaly :(). Zato Sára se projevila jako velice samostatný jedinec a uhlídat ji v kempu hned vedle Baťova kanálu bylo místy mimo mé psychické limity.

Rafťáci si vyzkoušeli jízdu plavebními komorami, pokochali se přírodní památkou Osypané břehy v meandrech Moravy (jeden z mála úseků Moravy s nezregulovaným korytem) a o pauzách si užívali sbírání mušliček. (Proč skončily všechny nasbírané mušle u nás v koupelně?)












My s dětmi pod tři léta brázdili ulice Veselí nad Moravou a Strážnice, prošli se Strážnickým skanzenem a vydali se hledat i písek do oblasti Vátých písků. Díky borovicovému porostu tam už příliš z původní pouště nezůstalo, jen pár desítek metrů kolem železničního koridoru. Přesvědčili jsme na střídačku se rozčilující batolata (jedno vyžadovalo kojení, druhé ťapání a třetí taky určitě mělo nějakou neodkladnou potřebu) a došli až k železnici. Vzpomněla jsem si tam na své dávné africké zklamání - poušť totiž z velké většiny není ta s úhlednými písečnými dunami.


















Po vtipném loutkovém divadle Víti Marčíka v rámci strážnického kulturního léta už jen nabrat rafťáky a unaveně se (většinou opět se řvoucí osádkou aut) odporoučet domů.

Krásné to bylo a vzpomínky budou ještě lepší, jen... únava s těmahle maloušema asi v tuto chvíli převažuje odpočinek. No nic - příští léto budou všichni zase o rok starší..

úterý 3. července 2018

5 let




Trochu hekticky jsme včera slavili.

Terezka se nenechala ukecat na zákusky a na pečení dortu tentokrát nebyl čas, takže poprvé v historii kupovaný dort. Na večeři to na celé čáře vyhrála domácí pizza.

Za svůj pátý rok je z ní hotová předškolačka - mrská básničky jednu za druhou, obrázky maluje jak na běžícím pásu. Všechny vymaluje pruhovaně všemi barvami, její obrázky jsem proto na školkové nástěnce jasně identifikovala.

Na jaře se naučila jezdit na kole a od té doby by jezdila pořád a všude. Taky se přestala bát vody  a potápění (plaváním bych to zatím nenazývala, i když to všude hrdě hlásí).

Je to velká parádnice - nikdy předtím bych do sebe neřekla, jak často budu své ani ne pětileté dceři lakovat nehty. A má totálně jasno, co na sebe obleče a co ne. Nejraději momentálně točivou sukni.

Velká šikula to je..



pátek 29. června 2018

Pro paňčelky podruhé..


Tentokrát pro ty do školy.

Rozhodli jsme se darovat květiny jinak, totiž na látce natištěné. Aby vydržely déle než ty řezané.

Kabelkové organizéry - jeden pro paní učitelku, další pro paní asistentku a poslední pro paní vychovatelku do družiny. Látky i koženky Klárkou vlastnoručně vybrané.

Za to, že Klárku i nás první třída moc bavila.




Tak nadšená jsem byla, že jsem tentokrát nešila na poslední chvíli, až jsem včera večer s hrůzou zjistila, že nemám do čeho balit.

Naštěstí existuje Pinterest a raznice..



Užívejte vysvědčení, ať už jsou jakákoli...



čtvrtek 28. června 2018

Sladké léto paňčelkám :)




Stále u nás doma jedeme na vlně Oringle obrazu, a tak jsem se nechala Petiným přáním inspirovat i na konci školního roku. Zabalily jsme letos s Terezkou do školky naši domácí třešňovou nutelu. Chvíli jsem váhala, jestli se hodí darovat paním učitelkám domácí marmošku, jestli by více neocenily nějakou origo kupovanou nevšední marmeládu. Nakonec ale nutela zvítězila..

...

Klasická třešňová marmeláda náš v předchozích letech moc nenadchla. Navíc bez přidaných pektinů byla řídká už i na mě. Takže z třešní už u nás najdete na houskách, v jogurtu i v ranních ovesných kaších jen třešňovou nutelu.

Na  kilo třešní dávám 400 g cukru (stačí možná i méně, hlavně u varianty s mléčnou čokoládou), třešně vypeckuji, rozpůlím (nemixuji ani nesekám), smíchám s cukrem a nejlépe na pánvi přivedu k varu. Pak asi hodinu vařím, s občasným promícháním když jdu zrovna okolo. Nakonec nalámu 100 gramů čokolády a naliji do čistých skleniček. Obrátím víčkem dolů. Na čokoládě doporučuji nešetřit - buď hodněprocentní hořkou, nebo kvalitní mléčnou - ať si chuť zbytečně nepokazíte.

Nejhorší je třešně vypeckovat, pak už to jde samo. Z kila třešní jsou jen čtyři skleničky, takže dělávám minimálně ze dvou kil.

Pokud ještě třešně někde ulovíte, s radostí do toho, půl je hotovo.

A budete mít taky sladké léto (zakonzervováno na chladnější časy) ..


úterý 26. června 2018

Pyžama


Byla jsem v sobotu a neděli sama doma a plán byl dělat jen to, co se mi bude zrovna nejvíce chtít.

Trochu jsem si myslela, že polovinu víkendu prospím (a druhou prošiju), nakonec se mi ale překvapivě vůbec spát nechtělo. A udělala jsem toho dost, možná i více než s jakýmkoli seznamem..

- prošla jsem si (v klidu a bez nedočkavých dětí) místní secondhandy
- poňuchňala si v zahradnictví
- dvě hodiny bezcílně (a bez výčitek) procházela internet a hledala Terezce dárek k narozeninám
- strávila celé jedno odpoledne na zahradě, dělala, co mě napadlo a ojedla u toto půl keře neguše (kříženec černého rybízu a angreštu)
- zasadila nové kytky do truhlíků a trochu si pošoupala nábytkem v obýváku - nic definitivního ani vlastně žádná změna, jen jsem si potřebovala vyzkoušet pár věcí. Muž šoupání nesnáší, takže teď.
- zmenšila zásoby jahodových knedlíků v mražáku - mňam - vařit se mi totiž nechtělo
- nechtěla se mi dělat ani třešňová nutela ze zbytku třešní v lednici, takže jsem pro jistotu snědla dvě čokolády, které jsem na ni měla koupené. Naposezení.

A konečně - po půl roce plánování - jsem si ušila dvoje pyžamové kraťasy a jedny pyžamové kalhoty. Vlastně troje kraťasy, jen u těch prvních jsem trochu podhodnotila svou velikost. Ach, ty čokolády..

Šila jsem podle návodu na prošiluky.cz (pro kraťasy jsem ustřihla střih na kalhoty). Naštěstí se další zádrhele než ten s menší velikostí nekonaly a vyloženě radost mi udělaly barevné mašle. Bez nich by to kraťasům zdaleka tak neslušelo. Jo, a guma do pasu musí mít tři centimetry, s tenčí to taky není ono.







Více takových víkendů by to chtělo. Říká se jedna hodina denně, jeden den v měsíci a jeden týden v roce? Jen pro sebe. Asi bych to měla začít dodržovat..


pátek 22. června 2018

Je doma!


Obrázek naší rodiny od Peti Oringle.

Čučím na něj už dva dny a nemůžu se vynadívat. Nechápu, jak je možné obličej tak zjednodušit a zároveň vystihnout vždy podstatný rys.

Teď ještě rámeček a šup s ním k tišnovskému obrazu, který už od Peti nějakou dobu máme. A pak už se jen denodenně kochat..

Moc děkujeme!




středa 20. června 2018

Pánská taška


Nechala jsem se přemluvit na pánskou tašku. Našla střih (Bellet), ale musela ho upravit, přepočítat, přeměřit a znovu upravit. Pak jsem se začala bát. Podšívka totiž měla být s autobusem a já měla téhle úžasné bio látky tak akorát. Co když to zkazím?

Pár dnů jsem se proto musela do šití nutit.

..

Výsledek mě ale moc příjemně překvapil. Kombinace pevné šedé potahové látky zvenku a veselé podšívky mě nadchla. I velikost 22 x 19 x 5 cm (popruh 70 - 135 cm) je tak akorát na příruční pánskou tašku.

A já přidávám tenhle typ tašky do svého portfolia - složka "na objednávku".