pátek 19. července 2019

Tři červnové víkendy


V červnu se pořád něco dělo.

Jeden víkend jsme sbalili batohy a vyrazili s kamarády a jejich dětmi kousek za Tišnov, na čundr. Po cestě koupačky, noc v zatopeném lomu, na ohni špekáčky a několik bouřek, které nás minuly jen o fous. Ranní probuzení hlasitým a družným pánem (naštěstí i sympatickým), který se vracel z vesnické zábavy. Ranní čaj s příchutí špekáčku :). Sára napůl v kočárku, napůl pěšky. Klárčin sjezd svahem. A oběd v podobě tyčinek, brambůrků a bezovky na Šárce. Moc dobře bylo.














Další víkend jsme nechali Sáru u babičky a vyrazili se staršíma holkama na vodu. Na dolní Lužnici - začátek v Táboře. Báli jsme se, že by to Sára ještě dva celé dny v lodi neuseděla. Já měla za úkol naučit se loď kormidlovat, což mi způsobovalo neskutečný stres. Naše stařičké vzducholodě tři porcelány uprostřed věčně neuvezou. Musím se pochválit, po pár hodinách jsem dokonce nalodila do své lodě Klárku a sjely jsme i pár jezů. Měli jsme kapku chladnější počasí, zato ale počet vodáků nebyl vyšší než příjemný, v kempu poloprázdno (a kempovné vybírané přímo z auta). Večer nostalgický kotlíkářký večírek v hospůdce s x kytarami, ukulelem a foukací harmonikou. Konec v Bechyni, která mě nadchla. Retro vlak.

S dvěma staršími dětmi měla tahle minidovolená úplně jiný náboj, člověk nemusel mít oči všude a zrelaxoval. Ale ty Sářiny hlášky a roztomilosti nám chyběly, ne, že ne..












Jeden prodloužený víkend jsme strávili s našima v šedesát let starých retro chatičkách na horním toku Odry. Chatky patří taťkově zaměstnavateli a s dětmi (a dalšími dětmi) je tenhle typ dovolené nad zlato. O dětech skoro nevíte, venku hřiště, bazén, pinponk. Snídaně, obědy a večeře na terase, čerstvé třešně, paráda.


Jen ty batohy by za mě mohl balit a vybalovat někdo jiný :)

středa 17. července 2019

Máma a já





Prázdninové šití je u mě zatím hodně relaxační. Díky holkám u babiček se mi celkem daří stíhat zakázkové šití (jen s tím focením a vystavováním je to horší), ve volných chvílích jsem si ušila i pár oblečků pro sebe (a tam je to s focením a vystavováním ještě horší). Nebo šiju, co se mi zrovna chce. To je vůbec největší paráda. A pak taky krabice se zašíváním a vyspravováním oblečení, co na mě čeká už hodně dlouho a je skoro bezedná..

Prokládám audio i video pořady Adama Gebriana o české (a místy slovenské) architektuře. Jak to, že jsem je - stokrát díky Helči - objevila až teď? Ani zahradní architekturu nezanedbávám: BBC pořad Garden Rescue je pro mě skvělým večerním relaxem. Konečně něco, co mě hodně baví a není jiná možnost než sledovat v originále. Mám pocit, že má angličtina po těch x letech nepoužívání mizí v dáli, tak teď aspoň přes ten poslech..

....





Kabelky pro malé slečny jsem měla v hlavě už dlouho. Každou chvíli potkávám holčičky s pidikabelkami, tak mě napadlo, že kdyby jim kabelka ladila k té mámině, možná by to každý den dělalo radost oběma dvěma.

K dostání tady..














úterý 2. července 2019

Terezka má šest





Přesně dnes, za hodinu ..

Každý rok několikrát, o každých narozeninách holek, si znovu prožiju náš čas v porodních sálech. Snažím se si vybavit, co se právě teď před x lety dělo. U Terezky jako jediné jsme do poslední chvíle oba netušili, jestli bude kluk nebo holka (u Klárky i Sáry se dříve nebo později někdo ze zdravotníků prořekl).

Pamatuju si, jak mě porodní asistentka hned začala utěšovat, že má taky doma dvě holky a že to je vlastně fajn. Není to fajn, je to skvělé! A ještě lepší je mít je rovnou tři..




Terezčinu vytrvalost a houževnatost by jí mohl kdekdo závidět. Na všechno potřebuje svůj čas a opovažte se jí nutit bruslit, když jí tuto zimu nejvíc vyhovuje válet se po ledě s kamarády ze školky. Nebo jezdit na kole, když je letos tak skvěle na pískovišti. Velmi hlasitě :-) vám na to sdělí svůj názor.

Když ale na kolo sedne (loni v květnu) a rozjede se, už ji nesundáte. A ujede přes dvě stě kilometrů během týdne (loni v červenci). A když se letos v zimě rozjezdila na bruslích, každý den jsme jí museli vysvětlovat, proč zrovna dnes nemůžeme jít na kluziště.  O kolečkových bruslích ani nemluvím.

Co se týká zářijového nástupu do školy, jsme zrovna ve fázi, že nejlépe je ve školce. Rozhodně po domě nenosí aktovku a každý den nekontroluje penál, jestli v něm je opravdu vše. Nechce se jí. Jediný světlý bod je vidina Klárčiny paní učitelky. A já jen doufám, že ji nejpozději první zářijový týden začne škola bavit, protože jinak bude neveselo..

Je to neskutečná malířka s nevyčerpatelnou zásobou nápadů. Nenechá nás vyhodit nic, z čeho se dá něco vyrobit. A opravdu to vyrobí. Nůžky, lepidlo a pastelky musí být neustále na dosah. Ale pozor, nesnažte se jí namluvit, že je krásný obrázek, který se jí nepovedl. Její kritické oko všechno pozná. Když po mě chce namalovat delfína, protože ho neumí, a mě se místo něj povede spíše žralok (po mě malířský talent rozhodně nemá), řekne jen "mamí, to není delfín.." a přimaluje mu někde dva tahy tužkou. A on opravu začne vypadat jako delfín.

Maluje teď mořské panny, Sáře slepila knihu s vlastnoručně namalovanými zvířátky a taky nám všem pěti udělala portrét. Každému namalovala něco charakteristického, podle čeho opravdu jdeme poznat. Rodinné foto pro srovnání zatím nemáme, ale kdo nás jen trochu zná, pozná. a kdo potřebuje nápovědu, kuk tady (jen Sára tam ještě nemá dlouhé vlasy).



Tak všechno nejlepší!


Klárka

Terezka s pramínkem ofiny, který jsme loni kvůli žvýkačce museli
ustřihnout a s chybějícím zubem. Trochu mi připomíná Malou čarodějnici.

Sářiny bílé vlasy "v copíčcích!


No a bezkonkurenční afro Karel - ten by si to snad mohl dát i na občanku


A na závěr jedna ryze letní a barevně  sladěná mořská panna:











neděle 30. června 2019

Naměkko





Závěr letošního školního roku byl opět hektický. Milion papírů k vyřízení, infoschůzek, tuny věcí (a výkresů!) donesených ze školy a školky, tři víkendy za sebou pryč (a s tím spojené nekonečné balení a vybalování), šití naslibovaných zakázek, Terezčiny narozeniny a do toho všeho nekonečná touha holek trávit každé odpoledne na koupališti. Spát jsme chodili v deset, všichni. Odpoledne nespal nikdo, jen já:)

Aby nemocí letos nebylo málo, dostihla nás pátá nemoc (vyrážka úplně všude) a antibiotika a speciální dietu vyfasoval i pes.





Letošní červen byl pro nás navíc zlomový:

Sáře končí domácí pohodička, po prázdninách nastupuje do školky. (Těší se až kam a pravidelně ráno chce ve školce zůstávat - uvidíme jak dlouho ji to v září vydrží..).

Klárčina moc hodná a oblíbená paní učitelka bude příští rok učit prvňáčky (nejspíše naší Terezku - juchů), takže rozdávání vysvědčení se neobešlo bez slz. Naštěstí jsem čekala venku před školou, bulela bych taky. Takovéto zlaté učitele by měli ve školství na rukou nosit. Příští rok přebírá Klárčinu třídu pan učitel..

Terezka se loučila ve školce, po prázdninách jde (už?!?) do první třídy. Její kamarádi i značka ve školce čekají na Sáru. Bohužel ji tam v září bude čekat jen jedna ze dvou paní učitelek, ta druhá odchází učit jinam. A tady jsem si ve školkové  šatně pobrečela i já. Na tuhle učitelskou sehranou dvojku jsme zvyklí už šest let a spoustu jsme toho s nimi zažili.


Ve školkové i školní třídě máme moc fajn rodiče, kteří jsou ochotni vložit svůj čas a energii do zorganizování společného dárku (poukázky:)). Jsem za to moc vděčná. Nesli jsme proto jen všem paňčelkám symbolicky Sonnentor čajík, který mě okouzlil svým názvem Prázdninové osvěžení. S šitím dárků jsem se letos rozloučila - nebylo kdy.

No, ale když jsem pak ráno ve školkové šatně nasála tu smutnou atmosféru, nedalo mi to, sedla jsem ke stroji a rychle spíchla dvě nákupní tašky.

Došila jsem je taktak, abych je stihla předat, to bych asi nebyla já. Radost byla veliká a moje taky - den byl hned o kousek lepší.





Nemám ráda konce a všechno to moc prožívám. Na druhou stranu, bez konců by nebyly nové začátky, tak snad nás příští rok mile překvapí..


středa 19. června 2019

Kabelka na míru







Do větších experimentů co se týče střihu kabelek se na zakázku už nepouštím - přeci jen nejsem švadlena. Když se ale zadání od mých totes kabelek liší jen rozměry a vnější kapsou na zip, ráda souhlasím.

Tentokrát jsem si trochu zavařila mozek s přepočítáváním velikostí jednotlivých dílů tak, aby výsledkem byl požadovaný rozměr. Nesedělo mi to a nesedělo, dokonce jsem si po letech udělala papírový střih a zkušebně šila ze starého prostěradla.

Dno totiž mělo být široké, 15 krát 31 centimetrů. Takže díly kabelky nejsou obdélníky, ale lichoběžníky. Zakopaný pes byl vykopán a kabelka je na světě.






středa 12. června 2019

Cheesecake






U nás doma nejoblíbenější dort - vláčný, osvěžující, nejlépe zasypaný hromadou čerstvého ovoce. A úžasně rychlý - jen je potřeba počítat jeden den navíc na výrobu domácí lučiny a ideálně i jeden den na odležení. Začátkem léta máme hned dva oslavence a letos se nám jahod bohatě urodilo, takže náš letošní první (a rozhodně ne poslední) cheesecake už čeká v ledničce.

Původní recept mám už ani nevím odkud, ale v průběhu let jsem si jej dost upravila, takže už je to asi jedno. Nejvíce mi dala zabrat náhrada za sýr Philadelphia, který by v origo dortu měl být, u nás ale nejde moc sehnat. Tvaroh, ricottu i ostatní náhražky jsem zavrhla, nejvěrnější cheesecake chuť má podle mých dosavadních pokusů směs domácí a kupované lučiny.





Suroviny:

200 g Bebe sušenek kakaových

100 rozpuštěného másla

500 g domácí Lučiny (Dva pětisetgramové opravdické bílé jogurty, ideálně smetanové, smíchat s lžičkou soli a nechat 24 hodin v cedníku vyloženém plátnem okapat. Pod cedník dám misku a svrchu zatížím sáčkem naplněným hrníčkem vody a zavázaným gumičkou - lépe a rychleji sýr okape.)

100 g kupované Lučiny

250 g moučkového cukru

3 celá vejce a 1 žloutek

1 zakysaná smetana s jednou lžičkou cukru moučka (a někdy i se dvěma lžícemi citrónové šťávy - pokud nemám nahoru čerstvé ovoce) - dává se až nakonec, po upečení


Postup:

Sušenky v mixéru nadrtím, smíchám s rozpuštěným máslem a skleničkou udusám na dno pečícím papírem vyložené (dno i boky) dortové formy. Forma má průměr 21 cm.

Zapnu troubu na 160 stupňů.

Obě Lučiny rozetřu v robotu při střední rychlosti dohladka, přidám cukr, znovu dohladka, pak po jednom přidávám vejce a pořád snižuji rychlost. Nakonec přijde žloutek, to už míchám opravdu pomalu.

Hmotu naliji na sušenkový základ, nechám 5 minut odpočinout.

Vložím do dobře vyhřáté trouby, peču 40 - 50 minut, někdy i déle, ne ale více jak hodinu. Pečení končí ve chvíli, kdy poklepem na bok formy shledám, že se těsto chvěje podobně jako želé.

Důležité je po dopečení dort z trouby nevyndávat, jen pootevřít dvířka a nechat (klidně i dvě hodiny) pomalu vychládat.

Pak nechat do druhého dne v lednici.

Nakonec smíchám zakysanou smetanu s cukrem (a někdy i citrónovou šťávou) a potřu dort po vršku, ozdobím.


Zdobím různě, podle momentální nálady a nápadu, většinou dost jednoduše, jako letos hromadou ovoce.




V zimě v zimních tóněch pro naše říjnové oslavenkyně (rozpustím dobrou mléčnou čokoládu a naliji ji do zvířecích formiček z IKEA, nechám ztuhnout v ledničce):




A loňská malinová verze:




Lentilková verze..
(doporučuji sypat lentilky až těsně před servírováním na stůl - barvivo se rychle rozpíjí)



Někdy ještě sypu sítkem kakao přes papír vystřižený do určitého tvaru: největší úspěch v době Hello Kitty šílenství měla asi takto vytvořená kočičí hlava s vystřiženýma očima a fousky (tam se kakao prosype, chápete mě, že jo?), doplněná opravdickou růžovou mašlí.


Tak a teď ještě doladit to domácí frappé, naladit děti a odpolední pohodička ve stínu naší (punkové) zahrady je zaručena..


středa 29. května 2019

Kde nakupuji látky





Často se mě ptáte, kam chodím na tak nádherné látky. Pravdou je, že mám celkem úzký okruh zdrojů, na které nedám dopustit. A moc ráda se o ně s vámi podělím. (Omlouvám se všem, kterým tento článek už sto let slibuji)

Je ještě potřeba napsat, že většinou objednávám bavlněná plátna, popelín, bavlněný satén a podobně, co se týká úpletů, jsem stále ve fázi hledání a budu případně moc ráda za vaše tipy..

Možná vás zklame, že jde většinou o obchody s dražšími látkami. Znám i e-shopy s levnějšími látkami, kde se dají najít skvostné vzory (např. mojelatky.cz), tyto látky ale až na výjimky objednávám hlavně na podšívky. Nechci tvrdit, že látky jsou méně kvalitní, jsou mezi nimi i kvalitní francouzské a německé látky.  Ale hůře se mezi nimi kvalita rozlišuje a já nechci riskovat, že by některá látka například rychle vybledla, pouštěla barvu nebo něco podobného.




Mé tři nejoblíbenější eshopy s látkami, kde objednávám i několikrát za rok a ještě jsem nikdy nelitovala, jsou tyto:

wilburrina.cz  - Šárka Honsová a její úžasné autorské látky. Kvalita zaručena, vzory, ze kterých oči přechází. Cokoli jsem z nich kdy ušila, mělo u vás velký úspěch.

ellbyell.cz  - objevila jsem teprve loni a byla to láska na první pohled. S majitelkou Marcelou Stoll máme stejný látkový vkus a já bych si ty látky nejraději koupila všechny. Mám od ní mimo jiné i všechny své Lotta Jansdotter látky, které jinde v Česku skoro nejdou sehnat.

sitiniti.cz - eshop s kamenným obchodem v Brně na Jánské, kterému když se při návštěvě centra Brna nevyhnu obloukem, nechám tam majlant. A ten dvorek, kde se obchod nachází..


A další dva, kterým už jsem taky párkrát neodolala:

peonygarden.cz - tady najdete i kvalitní oděvní látky, japonské lněné Echino nebo Cloud9

materialistic.cz - původně kdotokdyslysel.cz. Moje jediné štěstí je, že kamenný obchod je až v Praze, na fotkách totiž vypadá tak parádně, že bych tam nejspíš byla pečená vařená..





Snad jsem na žádný pro mě důležitý obchod nezapomněla, pokud máte nějaký další tip na svůj oblíbený a ověřený obchod, budu moc ráda

A já jdu rychle pozavírat otevřená okna s eshopy, jinak přijdu o všechny úspory:)



P.S. Všechny tipy na obchody s látkami vychází čistě jen z mé osobní zkušenosti - nejde o sponzorovaný článek.

středa 22. května 2019

Naskladněno




V sobotu jsem na vašich zádech viděla tolik krásných batohů! A pak jsem doma u počítače  zjistila, že moc hezké designové batohy vlastně ani nevyjdou příliš draho.

Kupodivu mě ale nechytá depka ze své cenotvorby, netrápím se myšlenkami, jak to ti lidé (jako výrobci) dělají, že jsou schopni prodávat relativně levně a evidentně uživí sebe i zaměstnance v dílně. No dobře, dobře, trochu mi to hlavou vrtá, ale jen malinko.

Mám totiž obrovskou radost, že se vám mé batohy nejspíš líbí, že když se mi jich pár podaří našít na sklad, během pár týdnů se jich většina prodá. I když evidentně nejsou z nejlevnějších. To je docela dobrá vizitka, což? :)  Moc vám díky!





Snažím se batohy pořád někam "sunout", ideálně kupředu. Poslední vylepšení se týkalo třeba klopy - upravila jsem ji do tvaru půlkruhu a sedí mi to k celkovým proporcím batohu lépe. Taky jsem o pár centimetrů na výšku zvětšila rolovací batoh. Trochu jsem si pohrála i s výztuhou - našívám ji teď přímo na zádový koženkový díl namísto na podšívku.

Mám ještě v plánu zkusit ušít u roll top batohu horní rolování celé látkové - no, uvidíme..








Zase po čase mě popadl fotící záchvat: pobíhala jsem po domě s plnou náručí kabelek a hledala vhodná zákoutí a světelné podmínky.

Všechny batohy i kabelky jsem včera naskladnila.
Z devíti batohů jich zůstalo pět.
Nakoukněte..