Slevy

 

Každý rok se tomu zuby nehty bráním, vždycky ale nakonec i na mě dojde. Pokaždé mi u toho totiž srdce krvácí... 

Některé kousky už mi v mé skladové skříňce leží příliš dlouho, některé tam až tak dlouho neleží, ale rozhodla jsem se je dělat trochu jinak -  upravit střih nebo mít jen omezený počet vzorů. Zkrátka je potřeba se někam vyvíjet a měnit, aby to bavilo mě i vás.

Proto jsem v průběhu minulého týdne na Fleru doplnila kategorii "Slevy", najdete ji na mém profilu v levé liště. Některé věci jsou zlevněné skoro o třetinu. Většinou jde o jeden jediný kus, který už v nabídce znovu nebude, až se prodá, bude prostě fuč. Loni v lednu zlevněné věci se prodaly všechny až na jednu dětskou kabelku.

Tak a teď je potřeba se soustředit na věci nové - mám několik krásných nových látek - snad se mi je podaří vám je sem vyfotit. Trochu poslední dobou experimentuji i s materiály. Během loňska mě uchvátil krásné lesklý a jemný bavlněný satén a nepromokavý polyester. Na podzim jsem přišla na chuť softshelu a teď mám jednu přenádhernou vlněnou látku. A v hlavě pár nových střihů - tak snad se těšíte stejně jako já.

Užívejte slev dokud jsou a čerstvému vánku zdar :)

Place store - můj pohled po roce

Skoro přesně před rokem jsem dovezla své první zboží do Place store v Brně na Moravském náměstí.  Obchod mi byl moc sympatický a já přes pár pochybností byla nadšená, že můžu Lochta věci prodávat vedle tak úžasných a profi značek. Co jsem si tehdy o tom všem myslela a jaká byla má očekávání si můžete přečíst tady.

Po ani ne třech týdnech prodeje přišel lockdown a znovu se obchody otevřely jen asi na dva týdny před Vánoci. Spousta mých toaletek, obalů na knihy a peněženek uvízlo uvnitř bez mé možnosti je prodat online a vidina návratu nemalých peněz, které jsem měla na tři měsíce předplaceny za pronájem police, v podobě výdělku z hromady prodaných věcí se rozplývala. 

Něco málo se nakonec i přes tu bídu prodalo, ale já po neúprosných propočtech výše nákladů na pronájem versus výdělku zjistila, že se mi to příliš nevyplatí. Se slzou v oku jsem začátkem ledna psala do Place store mail, že bohužel končím.

Nebudu vás napínat - v Place store o mé zboží pořád stáli a nabídli mi namísto fixní ceny za pronájem police odměnu ve formě vyšší provize z prodaných kusů. V nejisté době opakovaných lockdownů a nejistoty prodejů to pro ně musela být dost nejistá forma existence, pro mě toto bylo výhodné a tak jsem na to samozřejmě kývla. A brzy se opět obchod z důvodu opatření proti šíření covidu zavřel.

Od jara ale Place store znovu frčí v plné síle. Provize není úplně malá a pokud k ní připočtu ještě 21 % DPH, dostanu za každou prodanou věc méně než polovinu ceny, za kterou se v obchodě prodá. Pokud bych ale ceny napálila dvojnásobně oproti svému eshopu na Fleru, byly by (aspoň podle mě) už příliš vysoké - nevím, jestli by si někdo koupil například peněženku nebo toaletku za 950 korun. Ceny jsou proto nižší a nižší je tak i můj zisk z prodaných věcí. 

Splíny z toho mě už ale postupně přešly. Place store taky musí z něčeho žít, platit nájmy a zaměstnance a pro mě je pořád velká čest v něm své věci prodávat. Pokaždé, když tam přijdu, je tam spousta krásných věcí, milá obsluha, parádní atmosféra a příjemní zákazníci. Komunikace ohledně dodacích listů, fotek a faktur je rychlá a hodně přátelská a já jsem tím pádem nadšená - však už mě znáte, že na tyto věci hodně dám.

V pondělí jsem do Place store dovezla další dávku věcí, které jsem díky víkendu sama doma v neděli stihla i nafotit. Takže vám můžu ukázat alespoň malou ochutnávku  toho, co všechno teď v Place store na mé polici najdete.  

A pokud jste z okolí Brna a ještě jste tam nebyli, určitě vyražte, budou vám oči přecházet ...

Prozradím vám tajemství ...

 

Tak jo, nevydržím to. Chtěla jsem ještě počkat, než to tady vytroubím, ale nejde to. Ty fotky jsou totiž tak úžasné, že si jich sem alespoň pár musím dát hned.

Poprosila jsem totiž Janču Lady Tatooch o nafocení pár mých batohů, které bych chtěla mít ve stálé nabídce. No, stálé, jak se to vezme, zrovna této japonské látky mám zatím jen limitované množství, ale na pár batůžků to bude.

A toto jsou první vlaštovky, které mi Janča poslala a já jsem naprosto u vytržení. A nadávám si, že jsem do toho nešla už dávno. Protože takhle batoh vypadá najednou nějak reálněji, strašně moc se mi tohle focení venku líbí a moje cesta k němu je a bude nejspíš nekonečná. Koleje mě úplně dostaly, no a pak ten žlutý vratič, louka s krvavci a na závěr božský Jančin pesan - je to teď tak trochu můj lék proti stresu posledních dnů a projíždím je pořád dokola. 

A já teď honem honem dokončuji poslední z pěti batohů, které chci Janči ještě k nafocení poslat, a pak asi prasknu napětím a těšením se na další fotky. 

Vzory zatím neprozradím, snad jen to že budou ještě další dva s černou koženkou, jeden tmavomodrý, jeden tmavě šedý a jeden pudrový. Těšíte se? Já moc.

Jani, díky, jsi prostě skvělá ...

Uživí mě to?

Občas se mě na to někdo zeptá. Jestli se nechci vykašlat na práci a dát všechnu energii Lochtě. 

Odpověď zní: neuživí. Šije přiliš mnoho lidí, konkurence je moc velká, moje schopnosti rozjíždět byznys jsou minimální a čínská tvorba zatím český trh dost válcuje a tlačí ceny pod únosnou hranici. Vlastně i spousta malých tvůrců tlačí ceny ještě snad i pod ty čínské - stačí se zajít podívat na trh, kolik je tam různých tašek a kabelek za pár korun. Nechápu moc jaký je čistý příjem těchto lidí.

Náklady u šití jsou hodně velké - látky, výztuhy, zipy a hlavně kovové komponenty nejsou nic levného. Můj příjem za loňský rok byl něco přes sto tisíc korun. Náklady u mě ale dlouhodobě činí skoro 60%, to už jsme docela hluboko pod sto tisíci. Daň a zdravotní pojištění jsem platila dohromady 12 000 Kč. Speciálně tahle částka mě vždycky psychicky strašně deptá. Chápu, že stát taky musí být z něčeho živ, ale tohle je pro mě skoro dalších dvacet procent z příjmu dolů! Můj měsíční čistý Lochta plat tak dělá měsíčně jen necelých pět tisíc. Provozní náklady jako šicí stroj a elektřinu vůbec nepočítám, na pronájem šicí dílny jsem si nikdy neodvážila ani pomyslet. To už bych byla asi na nule.

Uznávám, že můj byznysplán není vůbec nic dokonalého a reklamu bych taky mohla dělat sofistikovaněji, což by se asi i dělo, pokud bych na Lochtu měla pět dní v týdnu a ne dva jako teď. Stejně ale příliš nevěřím tomu, že bych se tím dokázala plnohodnotně uživit - a tím nemyslím si kdovíjak žít.

Nechci si stěžovat, vlastně jsem docela dlouho přemýšlela, jestli sem tenhle post vůbec dávat. Přiznávám ale, že jednou za čas mě tahle finanční depka přepadne a je to asi normální. Není každý den posvícení.

Chci tím jen říct, že tohle musí člověka fakt hodně bavit. Aby mu nevadilo, že si šitím  ani zdaleka nedorovná příjem, o který částečným úvazkem v hlavním zaměstnání přichází. 

A vždycky, když se hrabu z tohohle splínu, si říkám, že Lochtu musím vést tak, aby mě to pořád bavilo. Omezit věci, které mě prudí, na minimum a šít víc to, co se mi právě chce, než to, co je zrovna nejvíc potřeba. Dělat si to podle sebe.

Protože i když si tím pár peněz vydělám, pořád je to hlavně koníček. 

A když máš koníčka ... :)

To jsem já - Lochta

Nejprve bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat za tak velký zájem o kabelky a spoustu inspirativního počtení v komentářích. Ještě si asi chvíli pojedu na téhle superpozitivní give away vlně. Asi opravdu platí, že když člověk něco daruje, dostane nazpět několikrát tolik, díky moc.

Přiznávám, že se mi po minimálních dubnových prodejích začaly v hlavě honit chmurné myšlenky. A sebevědomí před uvedením nové kabelky bylo na nule. Všechny vaše reakce mi obrovsky pomohly, má to moje šití snad pořád cenu.

Měla jsem v plánu vám během tohoto týdne všem ke komentáři ke Giveaway odepsat, tak, jak se o to skoro vždy snažím. Začíná to ale vypadat, že to nestihnu, moc se vám všem omlouvám, nechci vás odbýt dvěma slovy a na delší reakce v tom množství asi momentálně nemám. Ale věřte mi, že jsem je všechny četla několikrát a pokaždé, když budu pochybovat o smyslu svého šití, půjdu přesně na tyhle komentáře. Jsou povzbuzující, nabíjející, úžasné. Díky.

...

Dnes jsem si sepsala pár bodů o sobě a svém šití, takové shrnutí o mě, které je asi dobré si jednou za čas vytvořit. Pro sebe, pro vás, pro budoucí vzpomínky. 

Tak tady mě máte:

...

O mě

Šiju už skoro patnáct let a od jednoduchých kabelek pro sebe jsem se postupně dostala přes peněženky a toaletky ke složitějším střihům. Nejvíc pyšná jsem momentálně na svůj autorský střih batohu, stál mě spoustu nervů, ale postupně jsem jej vypiplala k dokonalosti.

Miluju látky a jejich vzory, proto jsou batohy, kabelky a všechno mé zboží z velké části látkové. Některé více namáhané části jsou doplněny praktickou koženkou. 

Lochta je a nejspíš i vždy bude one woman show. Šití, focení, sociální sítě, komunikace s vámi, odesílání balíčků, faktury, objednávky materiálu - někdy mi z toho jde hlava kolem. Ale já to tak ráda, pořád se něco nového učím a střídat to všechno je vlastně moc zábavné.

A aby toho střídání nebylo málo, pracuji na částečný úvazek jako klimatolog na Českém hydrometeorologickém ústavu, to mě totiž taky moc baví. K tomu mám skvělého manžela a tři malé dcery, které někdy mou energii dost vysosnou, aby mi jí ale vzápětí nalily do žil trojnásobek.

Šiju doma, ve své malé dílničce nad schodištěm, přímo v centru celého rodinného dění. Někdy výhoda a někdy vůbec. 

Každý výrobek ušiji jen v limitovaném množství kusů, některé jsou úplný originál. 

Batohů a kabelek takzvaně na sklad stihnu ušít jen malé množství a dost často se po ušití rychle prodají. Můžete mi ale napsat - vybereme spolu látku a vy tak budete mít batoh nebo kabelku přesně podle svého gusta.

Mé zboží najdete na Fleru pod profilem Lochta, můj vlastní Lochta e-shop je časem v plánu. Objednávat můžete i přes mail. Prodávám taky v brněnském Placestore na Moravském náměstí.

Těšilo mě.

Give away vyhrává ...

Jsem nadšená.

Protože takový zájem o kabelky jsem opravdu nečekala, jakkoli to může znít divně. Soutěžilo vás dohromady - na blogu, facebooku a instagramu - 76! 

Nejstarší dceru jsem dnes poprosila o los a kabelku vyhrává Sandra Povolná. Hlasovala na Facebooku a vybrala si tmavomodrou kabelku.

A vy ostatní nesmutněte - tak moc mi vaše komentáře dělaly radost, že určitě brzy zase nějakou give away uspořádám. Je to tak úžasné slyšet, že byste kabelku brali s sebou všude, celé léto ji nedali z ruky a podobné radosti - díky moc!

Kabelky už najdete i na Fleru, tmavomodrá momentálně není skladem, ale v průběhu týdne  snad pár kousků došiju.

Give away - minikabelky

 

Už více než rok jsem je plánovala, ladila (v hlavě) střih, přemýšlela, jestli budou v kombinaci s koženkou nebo ne. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že budou koženkové celé. Ale nakonec ne, mají být letní a lehounké a vzdušné a to umí jen bavlna. Bavlněný je i popruh - vyztužený uvnitř všitým popruhem, aby něco unesl, ale zároveň byl lehounký jako letní vánek a pěkně ladil.

Kapku mě potrápil tvar kabelky - když totiž sešijete dolní rožky, aby vzniklo dno, pravoúhlý obdélníkový střih způsobí, že se kabelka směrem nahoru k zipu rozšiřuje. To jsem nechtěla, takže vzniklo několik pokusů, na kterých jsem střih ladila. Pořád něco nesedělo. Ve finální verzi se kabelka směrem nahoru spíše lehoulince zužuje. Šířka 28 cm, výška asi 18 cm a dno 4 cm. Je vyztužená, takže krásně drží tvar.

Vznikly čtyři verze kabelky, čtyři barvy pro toto léto. Z krásných látek Šárky Wilburrina, tedy navržených a vyrobených v Česku.

Šik červená kabelka, svěží žlutá, romantická bílá a ležérní tmavomodrá.

Jednu z nich jedné z vás tento týden věnuji. Stačí mi do komentářů napsat kterou z nich byste si vybrali a kam byste s kabelkou vyrazili. A nezapomenout připsat svůj mail, abych vám o případné výhře měla dát jak vědět. 

Give away probíhá společně s blogem i na mém Instagramu @lochta_baraknezinkova a zítra vyvěsím i na Facebook @Lochta, tam můžete i označit někoho, komu by se kabelka mohla líbit (a pomoct mi tak v propagaci - díky moc:)). Když mě na IG nebo FB začnete i sledovat, uděláte mi radost ještě větší - díky ještě víc.

Když post píšu, je na IG deset komentářů, takže zatím je šance kabelku získat velká.

Psát komentáře můžete do sobotního poledne, potom vylosuji jednoho výherce. Tak držím palce...

Nesrovnávat!

Často poslední dobou mívám pocit, že bych měla své šití více profesionalizovat, mít plán, strategii. Taky to zaklínadlo moderní doby "růst" mi někdy nedá spát. Člověk má pořád pocit, že pokud má být úspěšný, musí se jeho výkon zvyšovat a prodeje RŮST. Že musí vydělat víc, aby neměl výčitku, že nedorovná celý plat, který mu kvůli částečnému úvazku uniká. 

Stačí se podívat na sociální sítě úspěšných handmade značek - každý má mnohonásobně více sledujících, krásné fotky ve feedu, originální popis a každý den něco zajímavého ve stories. 

Začínám pak mít pocit, že pracuji málo, špatně, neorganizovaně a neplánovaně. Je tak snadné si začít připadat neschopně.

Přitom stačí se na sítě chodit jen inspirovat a ne srovnávat.

Uvědomit si, že šiju přesně tolik věcí, které jsem schopná prodat. Šít více bych už nestíhala. A že nemám v plánu skončit s mou hlavní prací klimatologa a nechci si na šití nebo cokoli jiného najímat další lidi. 

Dělat a šít věci, protože mě baví a ne proto, že bych měla. On ten vývoj pak totiž přijde sám.

Jednoduše: netlačit na pilu. Protože šití jako částečný úvazek má spoustu limitů, ale velkou výhodou je to, že NEMUSÍM, ale MŮŽU.

Konec mouder, já si to jen potřebovala sepsat - až zase budu mít potřebu se srovnávat...

První vlaštovky z nových látek ze Spoonflower: toaletka a peněženka Pokojovky (a vlk s mou oblíbenou hláškou od Jany Z lesa na úvodní fotce)

Slevy

Nedělám to úplně často, protože se přiznám, že na ně ve své cenotvorbě nemám příliš prostor, ale nastal na ně teď čas. Na slevy. Některé věci už mám na skladě (respektive v poměrně malé skříňce) delší dobu a je potřeba je poslat do světa a ušít další, jiné, nové.

Jde o jednotlivé kousky, z každého jen jeden kus, proto raději dlouho neváhejte. Sleva je většinou dost výrazná (někdy mi až srdce krvácí), takže kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Na Fleru jsem na ně vytvořila speciální kategorii SLEVA, ode všeho je tam něco, nakoukněte....

Malý krůček pro Lochtu, velký skok pro mě

Po dlouhém váhání jsem se odhodlala posunout Lochtu o kousíček dál. Z virtuálního do reálného prostředí. Abyste mohli všechno okouknout, osahat.

Mé zboží teď můžete najít přímo v centru Brna v sympatickém obchůdku Place Store na Moravském náměstí. Jedná se o obchod, který ve své kamenné prodejně zprostředkovává prodej malým tvůrcům.

Dlouho jsem se odhodlávala jít se tam poptat, pak nadšeně poskočila, když řekli, že se jim mé věci líbí a že mě berou. Každou volnou chvíli jsem radostně šila, abych tam měla co dovézt. Síly občas docházely, to přiznávám. 

No a potom jsem napočítala cenu jednotlivých kousků včetně 21%DPH a provize. Konečná cena je dost vysoká, procenta jsou neúprosná. Přestávala jsem si být jistá, jestli jsem dobře udělala. Vyrojilo se spoustu pochybností ohledně cenotvorby a vlastně i smyslu mého šití. 

Prodám málo a nevyplatí se mi to. Prodám moc a budu muset šít po nocích. Má tento typ prodeje pro mě smysl? Byla jsem z toho v posledních dnech dost nesvá.

Ale teď už jsou kostky vrženy a když jsem znovu viděla všechnu tu parádu, co v Place Store mají, jsem na sebe vlastně děsně hrdá, že tam můžu být taky.

Tak snad to všechno poběží jak má...

Bleskový výprodej

U nás doma se stěhuje. Klárka do naší ložnice, ložnice do mé pracovny a pracovna? Do asi pěti metrů čtverečních nad schodištěm. Zatím je všechno všude, nic nemůžu najít a ještě asi bude chvíli trvat, než se vše (s holkama za krkem) dokončí a věci usadí na svých konečných místech.

Dost úložných prostorů přibylo, ty mé šicí, se ale radikálně zmenší. Pokud nebudu chtít pro každou nit běhat do ložnice.

Navíc mám v hlavě (no jo, už dlouho) pár nových nápadů. No prostě, potřebuji trochu protřídit kabelky. Už teď vím, že se budu chytat za hlavu, až budu mít před nějakým potenciálním trhem pocit, že na štendr nemám co pověsit. Ale co, aspoň budu muset ušít nové.

Takže: od teď až do neděle 16. srpna si u mě můžete koupit všechny velké tašky a kabelky za 1000 Kč. Prohlížejte u mě na Fleru, tam se ale platí navíc provize, takže pokud chcete platit opravdu jen 1000 Kč, pište přímo mi (knezinkova.barbora@gmail.com).

 

Workshop s Czechitas

Nejen děti, i sebe je třeba vzdělávat. A já mám teď překvapivě hlavu docela otevřenou. Před deseti, patnácti lety by mě nikdy nenapadlo s jakou radostí se budu něco nového učit.

O víkendu jsem absolvovala online kurz s Czechitas. Je to skupina šikovných holek, které pořádají IT kurzy pro další holky. Já absolvovala workshop pro práci s grafickým programem Canva.

V Canvě si můžete vytvořit na co si vzpomenete. Od příspěvku na instagram, přes pozvánku na narozeniny, po plakáty a profi vizitky.

Workshop měl být původně v Olomouci, kvůli karanténě proběhl nakonec online. Měla jsem strach, jak to všechno online půjde, jak bude fakčit počítač a jestli já si nebudu připadat jako totální IT trubka. Všechno ale proběhlo bezproblémově a já jsem nadšená a unešená. Z Canvy i z Czechitas.

Lektorka Lenka Svobodová byla velká sympaťačka, teorii (barev, typografie, designu) prokládala prací s Canvou a my si hned všechno procvičovali na zadaných miniprojektech. Vždy, když už se mi začal pomalu zavařovat mozek, vyhlásila Lenka přestávku.

Moc povedené to bylo a motivovalo mě to k dalším podobným akcím.

A jak řekla Klárka (která mi celý den koukala přes rameno a už si i včera vytvořila plakát do svého zahradního obchodu a průkazku do knihovny): kdyby nás toto učili ve škole, tak by mě to tam strašně bavilo..

P.S. Kolekce Slunečná louka opravdu existuje, právě jsem ji nahrála na Fler - nakoukněte..

Klimatoložka za šicím strojem

Tento rok je rokem změn a já se po devíti letech doma s dětmi vracím zpět na svou pracovní pozici meteorolog - klimatolog. 

Práci mám moc zajímavou, i když ze všech těch čísel jde někdy člověku hlava kolem. A kór teď mi - když jsem byla devět let mimo a všechno šlo mílovými kroky vpřed. 

Pracuji na Českém hydrometeorologickém ústavu v Brně.

Díky (nebo spíš žel) klimatické změně už dnes nemusím moc vysvětlovat, cože vlastně klimatolog dělá. Jen zrovna já pracuji spíše s daty z minulosti než s předpovědními modely. 

Pokud si někdo chce mou práci lépe představit, jde vlastně o neustálou práci s databází, kde jsou uložena měření všech různých meteorologických prvků (teplota, srážky, směr a rychlost větru, ...) ze všech stanic na území ČR desítky let zpátky. Je to obrovská hromada čísel, která se dá pro různé účely všemožně statisticky zpracovávat a pomocí geoinformačních technologií zobrazovat v mapě. Nová data (nebo i data archivní, klidně sto let stará) je potřeba do databáze nahrávat a kontrolovat. A manuální měření, kdy například teplotu vzduchu odečítá z teploměru pozorovatel, s měřením automatickým čidlem srovnávat.

...

Poslední asi půlrok žiji v mírné euforii z toho, že se mi plní sen a já můžu práci hlavou v oboru, který jsem vystudovala, zkombinovat s šitím. Přehrabovat se v datech budu tři dny v týdnu, dva dny budu mít na šití. Půl týdne práce hlavou, půl rukama. Nechtělo by se mi vzdát ani jednoho ani druhého, oboje mě baví .. 

...

A protože jsou místa, kde se šití s klimatem protíná, zahajuji svou novou etapu kapičkovou kolekcí z úžasné látky Šárky Honsové alias Wilburriny. A lepší název než je ten její - Svěží přeháňka - asi nevymyslím. 

Najdete ji tady.

...

Tak ať vás práce taky baví!