(Ne)pletené čepice

Když máme venku konečně bílo, tak dnes jeden příspěvek o čepicích.

Chtěla jsem letos pro holky čepice pletené, šedé, podšité úpletem, aby byly ještě o trochu teplejší než pletené.

Přes léto jsem ale (opět) čepice uplést nestihla a v podzimním šicím tempu jsem se ani nechtěla pokoušet.

Vybrala jsem proto jeden tak akorát šedý svetr u nás v sekáči a rozhodla se "pletené" čepice vyrobit z něj.

Střih jsem si vytvořila pro každou holku zvlášť podle tohoto videonávodu a jejich obvodu hlavy. Překonala strach svetr rozstříhat - bála jsem se, že všude pojedou oka a už je nikdy nepochytám. Oka ale naštěstí nejely, asi je to strojovým pletením, ručně pletený svetr by možná tak jednoduše rozstříhat nešel. Jako podšívku jsem nakonec použila superměkké minky, které mi zbylo z šití deky. Šila jsem na overlocku. Úpletové čepice jdou šít i obyčejným strojem, na svetr bych si ale bez overlockového začišťování asi netroufla. Na druhou stranu, za pokus nic nedáte a svetry v sekáči stojí pár korun..

To je on: Chvíli jsem se i rozmýšlela, jestli ho nebudu nosit..

Nebudu:)

Horní hranu pleteniny jsem nenastříhávala do obloučků - nechala jsem ji rovnou, dlouhými stehy prošila a stáhla..

Protočit, přišít bambuli z přibližně stejně šedé vlny (návodů na bambuli na youtube najdete tuny), pod bambulí k sobě přišít pleteninu a minky, aby to celé drželo pohromadě. Bambuli chtěla jedna velkou a jedna malou, každá čepice tak, ač stejná, vypadá dost jinak..

Minky je nutné po obvodu čepice na čele trochu přichytit k pletenině, je měkké a bez "přiheftnutí" z čepice vylízá. Použila jsem co nejnápadnější, ruční cikcak steh (aby čepice mohla pružit a steh nepopraskal).

Jeden svetr mi vystačil na dvě čepice a jeden nákrčník (jeho vnitřní strana je taky minky).

Ozdobičky, třpytivé hvězdičky nebo dřevěné knoflíkové vločky seženete v každé lepší galanterii. Jen naše Terezka si nejdříve vybrala hvězdičku červenou, což jsme ale po přišití na čepici s mužem nerozdýchali - vypadala jako rudoarmějec. Naštěstí si to nechala vymluvit a hrdě nosí hvězdičku stříbrnou..

Krásný víkend mějte a sáňkování - jak jinak než v (ne)pletených čepicích - zdar ...

Háčkovaný bavlněný košík - návod

Díky Bambulkám ELPopo, které jsem potkala na Vlasenickém tvoření, a jejich bavlněným přízím, kterým jsem opět neodolala, jsem se konečně naučila uháčkovat pevný košík. Paní, která tam tyto bavlněné (úpletové) příze prodávala, mi totiž ukázala trik, jak háčkovat, aby košík nebyl blemcavý, ale pěkně držel tvar. Tyto příze nebo spíše špagáty jsou vyrobeny ze zbytků úpletů a už dají sehnat i v galanteriích. Košíky z nich uháčkované jsou úžasné. 

Mít krapet víc času a nějaký ten seriál, u kterých se ták dobře háčkuje, uháčkovala bych jich tunu..

Tajemství tkví v tom, že je potřeba háček zapíchávat vždy až dolů do "véčka" předchozí řady, ne jen pod řetízek. Snažila jsem se to vyfotit, koukněte:

Pokud taky takový košík nutně potřebujete, háčkovala jsem háčkem 9mm takto:

- 6 krátkých sloupků do středového oka, spojit pevným okem
- v druhé řadě do každého oka 2 krátké sloupky, spojit pevným okem (12 ok)
- ve třetí řadě do každého druhého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (18 ok)
- ve třetí řadě do každého třetího oka 2 krátké sloupky, pevné oko (24 ok)
- v páté řadě do každého čtvrtého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (30 ok)
- v šesté řadě do každého pátého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (36 ok)
- v sedmé řadě do každého šestého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (42 ok)

- v sedmé řadě jsem háčkovala do každého oka jeden krátký sloupek jen za zadní nit řetízkových ok v předchozí řadě (vnikne tak pěkný přechod mezi dnem a boky košíku), pevné oko

- v osmé až šestnácté řadě vždy jeden krátký sloupek do každého oka (s tím, že píchám háček až dolů do "véčka" předchozí řady), spojit pevným okem

- pokud ještě chcete zpevnit lem, můžete obháčkovat horní okraj pevnými oky, není to ale nutné

Přeji příjemnou háčkovací relaxaci :)

Letní šaty last minute - návod

Chtěla jsem je ušít tak o měsíc dříve, nejlépe už v první polovině června. Povedlo se v půlce července a nafotit až teď. Příště si šití naplánuju na únor a třeba to do června vyjde :)

Střih jsem obšlehla z úžasných HM šatiček, které měla Terezka půjčené od kamarádčiných holek, když si u jejich bazénu totálně zmáchala svoje. Je děsně jednoduchý a postup vlastně taky - třeba se ještě chystáte na nějakou přímořskou dovolenou, kam se podle mě přesně hodí. Ušito máte  do dvou hodin.


Velikost těchto je asi 110 - 116 (4-5 let) , když ale střední část (40cm) o pár centimetrů prodloužíte nebo zkrátíte, můžete si velikost lehce přizpůsobit podle svých potřeb. Vše ostatní bych ponechala stejné.

Budete potřebovat:

- 60 cm látky šíře 110 cm (bavlněné plátno nižší gramáže nebo rovnou popelín)
- 30 cm gumy (šířka max. 1 cm, spíše užší)
- dvě bavlněné tkaničky do bot v barvě ladící k vaší látce

1 - vytvořte střih a při jeho obkreslování na látku (dvakrát - přední a zadní díl) přidejte 1,5 cm, na horní hraně (výstřih) 2 cm.

2 - dejte díly lícovými stranami k sobě a sešijte boky (na obrázku jsou tmavě zelené). Ideálně overlockem, stačí ale i obyčejným strojem a začistit cikcakem.

3 - založte spodní hranu šatů. Tady nesežehluji, zahýbám prsty přímo před patkou stroje. Nejprve půl centimetru, prošiju, a pak ještě jednou: o kapku více než půl centimetru.

4 - založte oblouk ve tvaru U, který vznikl sešitím předního a zadního dílu pod rameny - postupujte stejně jako u spodní hrany (jde to o kapku hůř, protože oblouk je o poznání větší)

5 - na horních hranách vytvořte založením  (2 krát 1cm) tunel. Tím provlečte gumu  - jednu na předním díle, jednu na zadním díle. Na začátku a konci tunýlku gumu k šatům přišijte.

6 - ramínka jsem umotala ze dvou bavlněných tkaniček do bot :) Svázala jsem dvě tkaničky uzlíkem, smotala každou zvlášť proti směru hodinových ručiček a pak je nechala zamotat do sebe (po směru hodinových ručiček). Vypadají tak ramínka jako bavlněný provaz, na každé straně s uzlíkem. Mám každé ramínko dlouhé asi 13 cm, raději ale šaty dítěti přiměřte a délku ramínek si určete individuálně. Přišijte ramínka na okraje výstřihu a máte hotovo.

Tahle látka mě uchvátila, je tak nápadně nenápadná, jednoduchá a geometricky negeometrická, že jsem z ní musela ušít šaty i pro Klárku. Látku jsem objednávala tady. Střih je stejný jako u těchto družičkovských (Burda 2/2006, střih 141 + kolová sukně). Jen ty modelky se čím dál tím měně chtějí fotit..

Dajtě vajec na tatarec

Pokud máte stejně jako já mírný odpor k předraženým, kupovaným, v pestrobarevném alobalu zabaleným zajíčkům a slepičkám, mám pro vás alternativu. Na poslední chvíli (jak jinak u mě) mě zachvátila má vrozená potřeba mít všechno jinak než "normálně". 

Trocha inspirace na pinterestu a transformace v české krajové zvyklosti.

Výsledkem jsou papírová vajíčka, ve kterých jsou zašité lentilky, arašídy v čokoládě a mandle v bílé čokoládě. 

Pokud se do podobných chcete ještě na poslední chvíli vrhnout, budou vám stačit dva papíry na sobě položené. Na ně vajíčko nakreslené. To umělecky pomalované. Pak v trase tužky skrz oba papíry prošité. Nezapomenout, prosím, nechat pár centimetrů neprošitých - tudy musíte vejce naplnit. A po naplnění otvor zašít.

Hotovo. Mňam. Zase mě po pár letech mrzí, že nejsem alespoň na chvíli kluk :)

Záložka do knihy - návod

Slíbila jsem po Novém roce, že se budu snažit dávat sem více návodů. Chvíli mi to trvalo, protože najít čas krom šití ještě na nafocení postupu a sepsání je nějak čím dál těžší.

Dnes pro vás ale jeden mám. Superjednoduchý, možná mě obviníte, že vás podceňuji. Každopádně cílem je, aby ho mohl ušít i ten, kdo ještě nikdy nic neušil. Navíc - kdysi jsem tady psala návod na obal na knihu, který podle mě záložka krásně doplňuje.

Budete potřebovat kousek látky 23 x 10 cm a 20 x 8 cm  výztuhy (ideálně S320, k dostání zde, ale šel by podle mě i klasický vlizelín z galanterie - ne úplně tenký, nebo tenký, ale použít dvě vrstvy na sebe, záložka to podle mě snese). Pak buď etiketu nebo třeba kousek koženky s navlečeným korálkem.

Látku pořádně vyžehlete a doprostřed nažehlete výztuhu tak, aby to měla ke všem krajům stejně daleko.

Sežehlete látku s nažehlenou výztuhou podélně napůl a přesně kolem výztuhy zažehlete směrem ke středu (na rubovou stranu) všechny čtyři hrany.

Záložku po středové sežehlené hraně zavřete jako knihu a schovejte tak dovnitř všechny nezačištěné a dovnitř sežehlené hrany - na několika místech sešpendlete.

Nezapomeňte dovnitř horní kratší hrany vložit a přišpendlit etiketu nebo koženku s korálkem.

Sešijte při krajíčku všechny čtyři hrany kolem dokola. Šiju na šířku rysky na patce stroje - to znamená, že látka se ztrácí na okraji vnitřního okýnka patky. Nezapomeňte na začátku i konci zapošít (projet strojem tam, zpátky, tam), aby se vám dílo nevypáralo.

A záložka je hotova. Co třeba darovat někomu knihu a k tomu mu do ní vlastnoručně ušít záložku?

P.S. Pokud se ptáte, jak zvládám se dvěma dětmi a malou Sárou šít, tak přesně tak, jak to popisuje Aňa Geislerová ve své knize P.S. (viz P.S. na úvodním obrázku:))

Háčkovaná mýdlenka

Hned po tom, co jsem si do porodní tašky sbalila Terezčin plavací kruh s medvídkem Pů, jsem začala shánět mýdlo s dubovou kůrou. Že prý je to zázrak na všechny poporodní bolístky.

Sehnala jsem příjemně malé, krásně voňavé a docela i ekologicky vypadající mýdélko. 

Hned jak jsem si ale představila oslizlou plastovou krabičku, ve které za časů mého dětství tahle mýdla bývala, šel mi mráz po zádech. Kdysi mi někdo říkal o háčkovaných pytlících. Něco na způsob těch žlutých plastových sítěk, které ve mě vzbuzují jen o něco málo menší odpor než plastové krabičky.

No nic, žádnou jinou přijatelnější alternativu jsem nevymyslela. A vyzkoušet to musím, přece jen se časem chystám to málo z naší kosmetické a hygienické výbavy trochu zpřírodnit. A kdy jindy bude lepší příležitost než v erární sprše novorozeneckého oddělení. 

Žádný návod na mýdlenku, která by se mi líbila, jsem honem nemohla najít, tak jsem narychlo jeden vytvořila. Stejně narychlo teď píšu jeho postup a stejně rychle budete mít tenhle mýdlo-pytlík uháčkovaný - slibuju..

Začala jsem 16ti řetízkovými oky a pak ještě třemi navíc. Počet ok si naměřte podle šířky mýdla, které chcete v pytlíku mít. Do čtvrtého oka od konce jsem uháčkovala dlouhý sloupek a pokračovala až do konce řady stylem jeden dlouhý sloupek, jedno řetízkové oko. Další řadu začnu zase třemi řetízkovými oky a pokračuji stejně jako v předchozí řadě. 

Počet řad jsem odměřila podle výšky mýdla, krát dvě. Je dobré udělat ještě pár řad navíc, řekla bych tak sedm až osm, aby síťovka pytlíku pokračovala ještě i kousek nad mýdlem a šňůrkou šel otvor dobře stáhnout.

Výsledkem dosavadního snažení by měla být dlouhá obdélníková pravidelná síť z dlouhých sloupků. Tu jsem složila po její dlouhé straně napůl a bok, dno a druhý bok budoucího pytlíku sháčkovala krátkými sloupky. Dělala jsem vždy dva krátké sloupky do každého oka sítě, v rozích čtyři.

Když jsem tyto tři strany sháčkovala a dostala tak něco podobného pytlíku, obháčkovala jsem podobně i celou horní hranu pytlíku kolem dokola. Jen místo dosavadních krátkých sloupků jsem použila sloupky dlouhé - do každého oka sítě opět dva. Ukončila jsem pevným okem a pořádně zapošila tupou jehlou. 

Šňůrku jsem ukroutila ze stejné bavlněné příze. Postup kroucení je tady - já použila jen asi jeden metr příze a mám tedy asi půlmetrovou šňůrku. Na obou koncích mám uzlík.

Hotovo dvacet. 

Háčkovala jsem přízí Schachenmayr háčkem 3,5.

Jsem dost zvědavá, jestli bude pytlík dobře sloužit a bude méně slizký než žluté síťky. Uvidíme..

A pokud máte tak starostlivou tchýni jako já, která je ochotná vám celé léto několikrát opakovaně prát a sušit třešňové pecky (moc jí za to děkuji, já to před pár lety vzdala a napůl shnilé a smradlavé pecky letěly do popelnice), ušijte si k mýdlence i obal na tento třešňový nahřívací polštářek. Já ho ušila ze svých dvou nejoblíbenějších látek a i kdybych ho v porodnici nepoužila, už jen ty látky mi tam budou dělat radost..

Jak na koženku?

Nejenže můj muž funguje jako "manažer pro nová média", když mi, která je schopná si nového mailu všimnout až po třech dnech, denně hlásí nové komentáře u příspěvků. (Někomu by to možná mohlo vadit, pro mě je to ale opravdu záchrana před mnoha trapně dlouhými prodlevami v mých odpovědích.) 

On je taky manažerem kvality mých výrobků. Poctivě (až moc) hlásí všechny byť jen trochu křivé švy a prošití a jeho cvičenému oku neujde žádná pidi chybička.

Děsně mu proto lezlo na nervy mé nerovnoměrné prošívání koženky. Obyčejnou patkou, obyčejnou jehlou a bez maštění vším možným, jak někdo někde doporučoval, totiž koženka pod patkou mírně vázla. A mé popostrkávání způsobovalo to, že steh byl chvíli kratší, chvíli delší. No, nepřišlo mi to až tak hrozné, navíc jsem měla tendenci se vymlouvat na "handmade", kde se přeci s maličkatými nedokonalostmi počítá.

On to ale nevydržel, prostudoval internet a k svátku matek mi nadělil kráčející patku. Juchů. Přikoupila jsem si k ní jehly na kůži/ koženku a šla na to. 

A výsledek? Nadšená jsem tak napůl. Koženka pod kráčející patkou krásně plynule pluje, steh je rovnoměrný tak, jak nikdy předtím nebyl. Ideální mi přijde délka 3 nebo 3,5 - mám stroj Janome. Jediné, co mě trápí je, že jednou za čas vznikne steh přes tři i čtyři stehy - prostě extra dlouhý. Zkoušela jsem poštelovat napětí horní nitě, už mám napětí 7 a zredukovala jsem tak tyto chyby na minimum, přeci jen ale jednou za čas takovýto super dlouhý steh vznikne.

Už jsem prozkoumala na internetu kdejakou radu, od špatně uchycené jehly po zlomenými jehlami poničenou stehovou destičku. Nic nefunguje. 

Nemáte pro mě, prosím, někdo nějakou radu?

Jarní háčkovaná čepice - návod

Už jsem z toho letošního jara/nejara tak zblblá, že už začínám věřit i dlouhodobým předpovědím. A proto doufám, že dnešní sedmistupňový závan zimy je už opravdu ten poslední.

A tak jsem už holky vyjarnila a mladší Terezce uháčkovala jeden jarní kousek na hlavu (inspirace tu). Nedávno Terezku v tyrkysové bundě navzdory jejím dlouhým vlasům jeden pán označil za "šikovného kluka", což se jí dotklo možná více než mě. Proto jsem se rozhodla udělat ji alespoň trochu růžovou čepici, i když kde můžu, tam volím jiné barvy.

Včera v ostravské ZOO už jsme čepici už stihli i otestovat. Mám moc ráda mírně zúžené okraje čepiček, které pěkně sedí na uších. A ještě víc je má ráda moje mamka - ta, jak někomu vylízá jen kousek ucha, je nepříčetná :) Taky se mi osvědčila poslední řada z pevných ok - čepice se tak ani po dlouhodobém nošení nevytahuje a není  časem širší než delší.

A kdo chce, může vyštrachat háček a o víkendových večerech se do toho pustit taky.

---------------------------------------------------------

Háčkovala jsem z příze Begonia turecké firmy Yarnart (u nás v Tišnově ji mají v galanterii, jinak musíte asi objednat na internetu). Dá se asi použít i Katka (podle mě má podobnou tloušťku, ale raději to na pár řadách vyzkoušejte), jen není tak pěkně mírně lesklá. Prostě Yarnart a Begonia u mě u čepiček i u háčkovaných hraček vede. Materiál je podle mě minimálně polovina úspěchu.

Čepice je pro skoro tříletou Terezku, pokud chcete větší nebo menší, prodlužte (zkraťte) čepici pomocí přidání (ubrání) počtu řad z dlouhých sloupků. Případně místo řady, v níž se přidávají oka (osmá řada), oka nepřidávejte a čepici tím zužte. Nebo naopak pro starší dítě ještě stejně jako v osmé řadě přidávejte i v řadě desáté a dostanete tak čepici širší.

Háčkovala jsem z dvojité příze, plastovým háčkem číslo 4,5. Využila jsem fuchsiovou, bílou a světlounce šedou přízi.

Kdo nečetl, mrkněte i na mé rady jak háčkovat do kruhu nebo jak ukončovat a zapošívat a taky jak střídat barvy. (Omlouvám se za neučesaný text, nějak se mnou dnes blogger nekomunikuje co se týče jeho editace)

bílá

1. řada:  PO(neutahovat), 2ŘO, 11 DS do pevného oka , PO                          12 ok

fuchsiová

2. řada: 2 ŘO, (2 DS do jednoho oka, 1 ŘO), () opakujeme až do konce řady s tím, že k prvním dvěma  řetízkovým okům na počátku řady přidáme na konci řady jen jeden DS (abychom i tady měli dvojici), PO                                                                    36 ok

3. řada: 3 ŘO, 7 DDS (dvakrát nahozený dlouhý sloupek) do okénka vzniklého pod řetízkovým okem mezi první a druhou dvojicí DS v předchozí řadě, 8 DDS do okénka mezi třetí a čtvrtou dvojicí DS předchozí řady a tak dále a tak dále. Vždy vháčkováváme 8 DDS do každého druhého okénka. Ukončíme PO      48 ok

bílá

4. řada: po jednom KS do každého oka předchozí řady, jen mezi jednotlivé vějířky (okvětní lístky květinky, která se nám už rýsuje) neuháčkujeme KS do oka předchozí řady, ale právě do těch okének, které jsme v předchozí řadě vynechávali, PO                                                                                               48 ok

šedá

5. řada: 2 ŘO, DS do stejného oka. (2 DS do jednoho oka, jedno oko vynechám). () opakuji až do konce řady. V podstatě jde o to, že oka v řadě nepřidávám. To, že háčkuji dva sloupky do jednoho oka kompenzuji tím, že pak jedno oko vynechám. Ukončím pomocí PO.                                                                     48 ok

- a tady ještě jedna vsuvka ohledně navazování řad. Nejlépe jsem vykoumala, že vypadá, pokud na začátku řady udělám dvě ŘO, pak rovnou DS do toho stejného oka - jako druhý sloupek do dvojice. Potom další dvojici ob dvě oka a tak dále a tak dále. Na konci řady normálně uháčkuji poslední dvojici DS a ukončím PO.

6. řada: Háčkuji stejně jako předchozí řadu, dvojici DS uháčkuji vždy do oka mezi dva DS předchozí řady. Ne do okna mezi dvojici, ale přímo mezi dva sloupky v jednom oku. A potřebuji 10 ok přidat. Proto vždy přibližně v místě dělícím jednotlivé okvětní lístky uháčkuji do jednoho místa čtyři místo dvou DS. Celkem to takto udělám pětkrát, v místě začátku a konce řady oka nepřidávám, vypadá to pak lépe.                                                                                         58 ok

7. řada: 2 ŘO. Háčkuji pořád stejné dvojičky doprostřed dvojiček předchozí řady, mezi nimi vždy jedno oko vynechám. PO. Nic nepřidávám.                           58 ok

8. řada: 2 ŘO. Stejně jako v 5 řadě potřebuji deset ok přidat. Přidávám uháčkováním čtveřice namísto dvojice do pěti míst po obvodu čepice (nejlépe na jednu nebo druhou stranu nad čtveřici z páté řady - vypadá to pak na hotové čepici pěkně, úhledně a pravidelně.                                                                68 ok

9. - 16. řada: stejně jako 6. řada (nic nikde nepřidávám).                              68 ok

17. - 21. řada: po 1 KS do každého oka                                                          68 ok

bílá

22. řada: celou předchozí řadu krátkých sloupků obháčkuji pevnými oky bílou přízi (ne dvojitou, stačí jedna nit). Neutahovat moc ani málo, aby se čepice nevytahovala, ale aby zase nebyla příliš utažená a šla pohodlně obléci.


Tak ať se práce daří a podaří...







 

Trochu jara do domu (návod na háčkované podkafíčko / dekoraci)

Venku jaro, uvnitř jaro. Venku asi ještě nevydrží. ale když si uháčkujete tento kvítek a najdete k němu na zahradě vhodnou lískovou větev.. Tak máte jaro doma už napořád!


Háčkovala jsem z turecké bavlněné příze YarnArt Begonia háčkem číslo 3.5.

ŘO - řetízkové oko (na obrázku kolečko)
PO - pevné oko (na obrázku PO zvýrazněno tyrkysově - zapomněla jsem ale zvýraznit PO ve čtvrté řadě mezi okvětními lístky)
DS - dlouhý sloupek (na obrázku čárka)
// - co je uvnitř nich opakuj až do konce řady

1. řada:  2ŘO, pak 14DS do počátečního oka (návod na tento začátek najdete tu - vůbec v postech označených štítkem "Návody" najdete pro tuto kytičku dost zajímavého: zapošívání a tak)

2. řada: 2ŘO, 1DS, 2ŘO, /2DS, 2ŘO/, PO (měli byste mít 7 okýnek po obvodu kruhu)

3. řada: 2ŘO, /2DS do okýnka, které vzniklo pod dvěma řetízkovými oky předchozí řady, 6 ŘO, 2 DS do stejného okýnka, DS mezi dva sousedící DS předchozí řady/, PO

4. řada: /14DS do okýnka pod 6ŘO předchozí řady (-> okvětmí lístek), PO doprostřed mezi 5 ok v předchozí řadě/, PO


Pokud  by vám pomohl můj náčrt (je trochu křivý, malý a nedokonalý, ale něco v něm snad vyčtete), je tady:

Ségry (aneb jak ušít koženkový popruh)

Holky byly čtyři dny na prázdninách u babičky. Seznam úkolů byl dlouhý, vlastně byly seznamy dva. Jeden šicí - ten jsem celkem plnila. A ten druhý - ohledně bílení, natírání, vyklízení a vymývání už méně. Vlastně skoro vůbec. Protože: řekla jsem si, že do oběda budu šít a po obědě ten zbytek. To byl ale špatný plán - jak já jednou sednu ke stroji, heverem aby mě od něj tahali...

V rámci šití jsem ale stihla i dlouho odkládaný slib - ušít tašky těm našim dvěma rampepurdám. Jedna o kousek menší než druhá, stejné koženky, zipy a pastelově žluté proužky. Jiná látka. To aby zase nebyly úplně stejné.

A radost byla veliká. (A bitka skoro taky, protože ta barevná je asi nějak lepší nebo co).

Díky tomuto čtyřdennímu šicímu maratonu jsem přišla i na jeden šicí poznatek. A sice, že nezačištěné koženky se není třeba bát. Už jsem na to přišla vlastně dřív, ale pořád byl výsledek takový nějaký nedokonalý. Šila jsem tak popruh k mé nespolečensky společenské překlápěcí tašce. Ale jak řekl můj (někdy trochu hnidopišský) muž: "Tady to máš nějaké křivé..." A protože kritika je pohon pokroku, koumala jsem koumala, až jsem vymyslela následující.

Pruh koženky ustřihnu o trochu (o 1 cm?) širší než potřebuji, přeložím ho po celé délce napůl (rubem dovnitř) a kolem dokola prošiji. Z nezačištěné strany a ze dvou kraťoučkých stran šiju těsně u kraje (většinou takhle), z nezačištěné dlouhé strany šiju na šířku celé patky. A pak... Nezačištěný okraj zastřihnu těsně za švem (ve stejné vzdálenosti jako mám sešitý okraj druhý). To je celé. Popruh si tak pěkně sedne, všechno je rovné, nikde nevylízá textilní podklad koženky. Konec přednášky :)

DIY srdce z plsti

Jednoduché a rychlé předvánoční tvoření ozdob na vánoční stromeček. 

Potřeba jsou jen dvě srdce z plsti (to spodní, větší, bílé je dobré mít ze silnější, pevnější plsti), bílou bavlněnou přízi nebo bavlnku a jehlu. 

Prošívá se zadním stehem z horního středu srdce kolem dokola až zpátky z počátku :) Na začátku je dobré nechat si asi 15 cm příze bezvládně viset. Vznikne z ní nakonec spojením s finálním cancourem provázek na zavěšení. Na konci je důležité dokončit  obrys srdce i ze zadní strany - provlečením jehly s nití prvním stehem. Je taky dobré protáhnout jehlu s nití ve finiši skrze bílé srdce (jeho vnitřkem = neviditelně) od konce (a zároveň začátku) stehu až k jamce v bílém srdci - aby srdíčko pěkně viselo a nenahýbalo se ke straně). Pak už jen uzlík tak daleko od srdce jak chcete aby byl dlouhý provázek na zavěšení a je to.

Výsledek vypadá moc pěkně a tak trochu seversky, tak jestli máte po večerech ještě čas a sílu, hurá na to! 

Výztuhy

Během současné předvánoční šicí horečky jsem přišla trochu více na kloub výztuhám. Lépe řečeno: odhalila jsem, že pro nádherné zahraniční látky je na kabelky, taštičky a jiné serepetičky jejich použití nezbytné. Látky jsou jemné, nízkogramážové a pokud se výztuhou nepodžehlí, je výsledek takový nějaký plandavý a neprofesionální. Takže toaletky, pouzdra, psaníčka, kabelky ... všechno podžehlit. 

Pro tyto účely (podžehlení vnější designové látky) jsem navždy odsoudila klasický nažehlovací vlizelín 120 g. Svou silou (nebo spíše tenkostí) si o použití skoro říká, i cena je příznivá, ale není dobré se nechat zmást. Vždycky, když jsem skoro dokončené dílo převrátila z rubu na líc, při protáčení a nutném zmuchlání látky se na látce vytvořily nevzhledné vlnky. Lepidlo se asi v místech přehnutí látky odlepilo a bylo to. Proto teď tenhle levný vlizelín používám jen na podšívky, a to ještě jen na ty, které nejdou příliš vidět (vnitřky kapes a podobně).

Vnější designovou látku jsem si zvykla podžehlovat více než dvakrát dražší výztuhou s názvem S 320 (cena okolo 180 Kč za metr čtvereční). Ta se tváří, že vydrží bez vlnek navždy, látku pěkně vypne a zpevní, výsledek je o sto procent lepší než bez výztuhy nebo s levnou výztuhou.

Na podšívky mi připadá dobrá výztuha s názvem Vefix ( kolem 120 Kč za metr čtvereční). Nezpevní látku tak, jako S320, spíše jakoby podšívkové látce zvýší gramáž. Ale taky vypadá, že se ani po čase nebude vlnit.

Na výztuhu podšívky kabelek zatím používám pevný Ronar nebo ronopast (160 + 20g). Po čase ale udělá s látkou to, co jsem výše psala o vlizelínu. Mám proto zálusk na Vefix 300 + 20g. Cena vychází přibližně stejně jako u Ronaru (asi 150 Kč za metr čtvereční). V popisu se píše, že je pružný a přitom pevný, tak vyzkouším, třeba bude fungovat lépe a "vlnit" méně.

Můj oblíbený obchod na výztuhy a celkově na šicí pomůcky všeho druhu je Ragos v brněnském Králově Poli, kde se dá všechno v eshopu zakoupené osobně vyzvednout.

Ke krásnému šití velký skok

Je jednoduchý. Je geniální. Je nenápadný, a přesto docela pevný. Je to MATRACOVÝ STEH. Je nenahraditelný, pokud chcete krásně sešít finální výrobek po protočení lícovými stranami ven. Je velkou neznámou pro začínající švadlenky (nebo pro mě alespoň dlouho byl). Ale bez něj moje ušité věci prostě neměly to kouzlo. Přitom je tak jednoduchý. Bok ušité panenky, horní hranu pánské peněženky, dno kabelky - to všechno sešívám tímhle stehem. Namáhaná místa je lepší pak ještě prošít (ozdobně a úhledně, jak jinak) těsně při kraji. Asi takhle. Jako třeba já prošila kolem dokola pánské peněženky z minulého příspěvku.

Postup je jednoduchý. Hrany dvou sešívaných látek si zažehlím dovnitř díry, kterou chci sešít. Zažehlím je logicky tak, jako bych pokračovala v linii švu, kterým jsem skončila před dírou na protočení z rubu na líc. Začnu šít na okraji díry. Steh vedu asi 1 cm pod sežehleným švem jedné látky, v místě, kde vyjedu jehlou nad líc látky najdu přesně naproti místo na protější látce a tam jehlu zapíchnu. Zase vedu steh pod druhou látku, po 1 cm vyjedu ven a šup s jehlou naproti do protější látky. A tak dále až na konec díry, která už ale v tomhle okamžiku není vůbec dírou. Látky se nám tak pěkně sevřou k sobě. A je to. 

Zapošívání

V některých věcech jsem trochu perfekcionista a nemám ráda, když na viditelném místě trčí z tašky/panenky/obalu na knížku nitě, nebo se niť po kousíčkách odpárává.

Dělám to různými způsoby.

 - u kabelek a ostatních vypodšívkovaných věcí nechávám nitě trčet na rubové straně látky co nejdelší (stejně jsou ve finále skryty mezi svrchní vrstvou a podšívkou) a těsně u prošití ustřihnu jen nit na lícové straně. Samozřejmě před tím zapošiju (tam, zpátky, tam) - dělám to u švů, které nejsou moc na očích. Je to rychlé a efektní, díky dlouhé niti na rubu se ani lícová nit dále nepárá a pěkně drží. Nebo někdy použiji i postup popsaný níže, ale jen nechám nitě dlouhé a už se nezdržuji s uzlíkem.

- pokud to takto udělat nejde, nemám podšívku nebo už prošívám například vrchní obvod kabelky z líce a pod podšívku už se nedostanu, volím variantu, která je na obrázku. Nezapošívám (nejedu tam, zpátky, tam), ale pomocí zatažení za spodní nit (nebo za horní, podle toho, kde chci mít uzlík) si provlíknu horní nit na stranu spodní nitě (nebo spodní niť na stranu horní nitě :-)). Když za nit mírně zatáhnu, její kámoška nit z druhé strany na mě vykoukne ve tvaru smyčky. Pak už ji třeba špendlíkem provleču, a když mám obě nitě vedle sebe, udělám dvojitý uzlík a nitě ustřihnu pár milimetrů od něj.

Začištění rohů

Na stránkách Barabasca-made jsem objevila úžasný návod jak začišťovat rohy. Určitě brzo využiju pro nějaké prostírky a podobně... Návod je dostupný tady.

Obal na knihu - návod

Zásobení se na trhy jsem začala obaly na knížku. V pátek večer první pokusný "králík", vyladění detailů a rozměrů, včera nastříhání 10!!! dalších obalů. A dneska večer hurá ke stroji. 

Už jsem za svou šicí kariéru dost obalů ušila, ale musím (neskromně) říct, že tenhle je nejvychytanější. K téhle vytuněné verzi mě dovedly připomínky taťky - největšího čtenáře co znám, a jak jinak než mamky, která pořád požadovala regulaci velikosti obalu. Takže i když ho nakonec nebude používat ani jeden z nich (mamka moc nečte, a když jo, tak bez obalu, taťkovy filosoficko-psychologicko-náboženské knížky často mají větší formát než A5 - balí si je proto nejradši do novin:-)), nová verze obalu na knížky je tu. A pokud mi nedojdou nervy, tak bude brzo na Fléru v jedenácti variantách. A abych už příště nemusela koumat nad postupem, rozměry a vůbec, jednoduchý návod je tu:

Důmyslný látkový obal, který lze nastavit individuálně podle velikosti knihy. Sedí na většinu knih klasického A5 formátu (maximální výška knihy 23 cm). Jeden konec obalu je ušit napevno pro zasunutí desek knihy, druhý konec obalu je volný a kapsa na desky knihy vznikne jeho podsunutím pod gumu. Šířka obalu je proto 30 - 34 cm. 

Celý obal je vyztužen ronarem.

Guma lze využít i jako záložka nebo jejím přetažením před celou knihu také jako pojistka rozevření knihy v tašce nebo batohu.

1. Je potřeba si nachystat 3 obdélníky 25 x 55 cm (vnější látka, vnitřní látka, výztuha - ronar), 26 cm gumy (2-3 cm široké), případně aplikaci

(pokud chci aplikaci, před krokem číslo 2 ji našiji na vnější látku - přižehlila jsem si ji nejprve pomocí "Heat and Bond", pak obšila cikcakem (šířka stehu 0,5, délka 3))

2. Navrstvím na sebe: vnější látku, vnitřní látku (lícema k sobě), ronar. Gumu vložím 19 cm od levého okraje mezi vnější a vnitřní látku, přišpendlím (na fotografii je vyfocen jiný obal, guma je zde bílá a ne černá jako na zbytku fotek). 

(pokud chci vložit štítek, dám ho na levý bok obalu mezi vnější a vnitřní látku, nápisem čelem k vnější látce)

3. Prošiju kolem dokola na šířku patky u stroje (okraj "lyží" patky jede po okraji látek - asi 0,7 cm), ponecháme asi 15 cm otvor na protočení nejlépe na levém boku obalu - tom, od kterého jsem 19 cm odměřovala před chvílí gumu. Na začátku a na konci zapošít! (nechala jsem si původně tento protáčecí otvor uprostřed spodní hrany, moc se to ale nevyplatilo, na boku je to o dost lepší)

4. Sestřihnu rožky a úplně nejlépe sestřihnu i okraje kolem rožků. Protočím látku lícovými stranami ven - protáčecím otvorem.

1. Pomocí tužky protlačím rožky, vyžehlím, protáčecí otvor sešpendlím (nesešívám, sešiju až v rámci obšívání celého obalu)

2. Pravý bok obalu přehnu 9 cm dovnitř, přišpendlím.

3. Prošiju v jednom kuse horní, pravou boční (volnou) stranu obalu a dolní hranu. Zapošívám anebo ještě lépe nezapošívám, ale nechám si delší nitě na začátku i na konci, niť z přední části obalu protáhnu dozadu a tam udělám uzlík. Vypadá to ve výsledku lépe.

4. Hotovo. (A teď hurá na dalších deset :-))

Jak krasopisně obentlovat okraj

Z jedné jediné Burdy, kterou mám, jsem se při šití Klárčiných šatů naučila věc, kterou od té doby používám skoro pořád. Pokud z nějakého důvodu nechci dělat záložku, zároveň ale chci mít okraj pěkný a začištěný, obentluji okraj tímto způsobem:

Zažehlím 1,5 cm látky k rubu. Hranu prošiji středně širokým entlem (délka stehu 1, šířka 3 - šicí stroj Janome), zbytek zažehlené látky odstřihnu těsně u švu. 

Často používám například u dětských bavlněných šátků a čelenek, kde mi klasická záložka připadá moc "tuhá" nebo u sukní šitých panenek na jejich spodní okraj,

Zástěrka na výtvarku - návod

Návod na dětskou zástěrku, jejíž střih je vytvořen podle mikiny dítěte. Zástěrka se obléká přes hlavu jako triko a na bocích pod pažema jsou přední a zadní díl sešity krátkou gumičkou, takže dítě nepotřebuje nic zavazovat a přitom vše krásně drží na těle a nikde neodstává.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Potřebuji: Látku (asi 65 x 80 cm), látku na kapsu (22 x 15 cm), šikmý proužek (asi 6-7 m), dvě gumičky (šířka 1 cm, délka asi 7 cm), staré noviny (na střih)

Střih nakreslím na novinový papír podle mikiny dítěte (nejlépe se zipem, abych lépe odhadla střed). Mám mikinu velikosti 128 pro sedmileté dítě. Kreslím jen polovinu střihu, a to tak, že výstřih udělám mírně větší než je na mikině, horní hranu (rameno) asi 7 cm, otvor pro ruce tak, aby končil pár centimetrů pod paží mikiny a aby v podpaží svíral s boční hranou střihu pravý úhel. Délku od podpaží dolů mám 45 cm, šířku (poloviny předního dílu) 19 cm. Celková šířka předního dílu je tedy 38 cm. Doporučuji udělat šířku jen asi o 2-3 cm širší než mikina (já jsem svůj střih nakonec taky zúžila), aby zástěrka na dítěti příliš neplandala.

Střih položím na látku přeloženou lícem k sobě, středovou hranou na překlad látky. Důležité je přiložit střih na "délku látky", tedy tak, že boky střihu jsou rovnoběžné s bočním lemem látky - látka ve směru lem-lem více pruží. Obkreslím, vystřihnu. Látku rozložím. Mám přední díl zástěrky. Stejně vytvořím zadní díl.

Vytvořím střih kapsičky - mám obdélník 22 x 15 cm, dolní rohy trochu zaoblím. Přiložím na přeloženou látku na kapsičku, horní rovnou hranou na přehyb látky (já to tak na obrázku úplně nemám, došlo mi to až později). Vystřihnu.

Nechám kapsičku "složenou" dvojitě (lícem k sobě), prošiji na šířku celé patky boční a spodní hrany ( tvar písmene U), na spodní hraně nechám asi 8 cm otvor na protočení. Na začátku i na konci, před i za otvorem zapošívám.

Ještě než otvorem kapsu protočím na líc, nastřihnu oblouky kapsičky několika nástřihy do V.  Protočím, srovnám rohy a zatáčky, vyžehlím. Dvakrát prošiji horní hranu kapsy (dvě prošité linie na šířku patky od sebe).

Přiložím kapsu do středu předního dílu, přišiji (do tvaru písmene U, je jasné, že horní vstup do kapsy nepřišívám). Na začátku a na konci (tj, na krajích vstupu do kapsy) je potřeba festovně přišít. Dělám to tak, že začátek prošiji hustým cikcakem (asi 1,5 cm) tam, zpátky, tam, pak pokračuji rovným stehem kolem boku, spodku a boku kapsy, přehodím na cikcak a zase poslední 1,5 cm tam, zpátky, tam cikcakem. Kapsa hotova :-).

Je načase spojit přední a zadní díl zástěrky. Prošiji ramena na šířku patky. Přední a zadní díl leží lícem k sobě, na mě a do podložky hledí rub.

Začistím  hustým cikcakem (šířka stehu 3, délka 1 - stroj Janome :-))

Nakonec otočím látky lícem ven a prošiji ještě z líce.

Doteď to celkem odsýpalo, teď přichází nehorší část - našití šikmého proužku. Začínám na ramenech, ale je to asi jedno, kde začnu. Důležité je začít šít až asi 3 cm (tam, kde je špendlík) od začátku šikmého proužku.  1,5 cm z těchto 3 cm zcela rozloženého (tím myslím všechny sežehlené podélné hrany) šikmého proužku ještě přeložím (a nejlépe i přežehlím)  na obrázku jakoby směrem ke mně. Až zástěrku celou objedu šikmým proužkem dokola (viz následující obrázek) a dojedu zpátky sem, vložím zcela rozložený konec šikmého proužku do tohoto nepřišitého a přeložením začištěného volného začátku a došiji až k začátku šití.

Takto přišívám šikmý proužek. Rozložím si jednu z jeho sežehlených podélných hran, slícuji ji s okrajem zástěrky a šiji v trase původně sežehlené hrany. Problém nastává v pravých úhlech v podpaží. Tam je potřeba to buď nějak našvindlovat (což většinou nevypadá moc dobře), nebo si vygooglovat postup na přišívání lemu dek a nastudovat si jak se postupuje v rozích deky.

Až dokončím celou zástěrku kolem dokola, otočím zástěrku z líce, přehnu šikmý proužek z rubu přes hranu látky na líc a prošiji. Buď strojem, nebo pokud chci mít výsledek krásný, nejkrásnější (a mám asi tak dvě hodiny času navíc :-)), vygoogluji návod na matracový steh a celou zástěru z líce obšiji matracovým stehem v ruce.

Stejně jako jsme šikmým proužkem olemovali okraje zástěrky, olemujeme i výstřih. (Mně došel červený šikmý proužek, použila jsem proto bílý)

Asi 8 cm pod každým podpažím spojíme vždy přední a zadní díl gumičkou. Konec gumičky přišijeme (tam, zpátky, tam) z vnitřní strany zástěrky na šikmý proužek.

Zástěrka je hotova!!

Další a možná i vzhlednější (určitě rychlejší) je varianta, kdy  spodní hrany předního a zadního dílu nezakulacuji, udělám je pravoúhlé. Při vystřihování na látku překresleného střihu přidám na boční hrany a spodní hranu 3 cm. Celý postup je pak stejný až po obšívání šikmým proužkem. Šikmým proužkem totiž olemuji jen výstřih a dvě části "podpaží - rameno - podpaží". Potřebuji tedy jen tři relativně krátké kousky šikmého proužku a (kromě výstřihu) nemusím řešit vkládání konce šikmého proužku do začátku. Začnu v podpaží na předním díle (zapošít!), pokračuji přes rameno a skončím v podpaží na zadním díle (opět zapošít!). Nakonec jen zažehlím boky 1,5 cm na rubovou stranu, pak další 1,5 cm na rubovou stranu (záložka). 4 boky (2 na předním díle, 2 na zadním), 4 prošití záložek z líce. Pak už jen stejně sežehlit (2 x 1,5 cm k rubu) spodní hrany předního i zadního dílu, prošít je a je hotovo!

Takto jsem švindlovala u druhé zástěrky (ta má být pro změnu na keramiku :-)) hlavně z důvodu mé lenosti, vyčerpanosti z předchozího přišívání šikmého proužku a pokročilé hodiny (byly dvě ráno!!!). A výsledek mi přišel možná i lepší než první pokus. Taky jsem našvindlovala šikmý proužek tak, že jsem ho jen nasadila na okraj látky a rovnou šila z jedné vody načisto. Žádné nejdříve z rubu, pak z líce, nebyl čas a energie. Je potřeba pak trochu hlídat vzdálenost prošití od okraje. Abych nešila až těsně u kraje šikmého proužku, protože bych pak na rubové straně mohla šít už mimo proužek. Ale povedlo se a nevím, nevím, jestli takhle nebudu ty potvory šikmé proužky šidit vždycky!!

Jak jsem psala svůj první návod

Dnes (nebo teda vlastně už včera) jsem nahrála na Fler svůj historicky první fotonávod na háčkovanou hračku - chrastítko. A on se hned během asi půlhodiny jeden prodal!!! Nadšení je velké, chuť psát hned další taky. Jen ta půlnoční hodina a ranní pokřik "kakají" mých hladových dcer mě žene tam, kde lidi už o půlnoci většinou dávno jsou. (A pokud nejsou, tak mají určitě lepší zábavu než psát návody na háčkované blbiny :-)). Návodům zdar!