Sára dva roky a pět měsíců

Darem jsme od Kristýny dostaly nádherné čelenky a čupr čepici. Jsem z nich úplně paf, celý trh (kde mi je Kristýna dala), jsem si je přibližně co půl hodiny prohlížela. Holkám moc sluší, Terezka tu svou nosí do školky, Sára se dokonce i ochotně nechala vyfotit :) Kristy, děkujeme!

Sára už má skoro dva a půl roku, neuvěřitelné!

Mluví už tak dobře, že mi začíná být smutno po jejích hodlících (rohlíky) a podobných slovech, na které už si teď ani nevzpomenu. Jenom kadloty a kadlotky (kalhoty a kalhotky) pořád držíme. A taky zpíváme "kuře zlato" (Když jsem já sloužil..) :)

Zpěvačka je to neuvěřitelná, Černé oči a Beskyde, Beskyde dá od začátku do konce, včetně "okybači". Když začne hrát hudba, kroutí se jak divá. A když zjistí, že její tanec někdo sleduje, začne hrát tu svou komedii a kulit oči.

Ve vaně by proseděla celé večery, její záliba ve žlutých kačenkách stále trvá. Jestli tohle dítě jednou bude něco sbírat, budou tu určitě kachny. Jen co ale zmíním mytí vlasů, začíná hysterie.

Parťačka už je to (skoro) pro všechno. Pokud ovšem máte trpělivost, že to bude trvat dva až třikrát déle než bez ní. Jen to společné šití nám jde maximálně půl hodinky - jen co si rozhází všechny mé  špendlíčky a magnetickou podložkou je posbírá zpět na místo, nastrká rolničky z jedné krabičky do druhé a vymaluje mi celý mizící fix, přestává ji to u mě v pracovně bavit.

Umí to s námi, to jo..

Sára roční

Co den, to pokrok. Umí všechno, co je pro třetirozenou podstatné:

Přihlásit se (velmi hlasitě) o jídlo, když kdokoli cokoli k jídlu má.

Pokud ani tak není vyslyšena (tři hladové děti nemůžou být obslouženy všechny hned), umí si najít jídlo sama - v tašce, v šuplíku, kdekoli.

Když ji někdo něco bere, nedá se. A řve.

Ujde sama zatím jen pár kroků, zato šplh na cokoli zvládá na jedničku. A hlavně rychle. Šplhá na stoly (bohužel úspěšně), na schody, i na přeblovací pult už se vyškrábala. Buď jsem už na toto období, kdy musíte být dítěti neustále v patách, zapomněla, nebo je Sára oproti holkám děsně akční. Nenene sice říkáme, ale zatím to není moc platné. Vlastně vůbec platné.

Jedničkou mezi batolecími hračkami je žlutá kačka do vany - vydrží ji šudlat a žužlat i desítky minut. Jinak vede vyndavání věci z čehokoli (včetně mojí peněženky) a nandavání věcí do čehokoli. Třeba jednotlivě balené čaje a k nim papírová krabička - vystačí si. Velmi oblíbené místo je spodní šuplík s hrnci.

Napodobuje slova a já si říkám, jak je šikovná, ale ono už to asi v roce je celkem normální. Ale stejně bych řekla, že jí to jde :)

Noční kojení naštěstí pro mě zredukovala na jednu dávku. Spí dvakrát za den, a pořád zásadně v kočáru zaparkovaném v chodbě.

Přesto, že je den s ní poslední dobou trochu náročnější a počet roztahaných věcí, hraček, všeho se zněkolikanásobil, je to pořád moc pozitivní a vysmáté dítě.

Od 24. října už ne miminko, ale batole..

Sára jedenáctiměsíční

Začíná nám pomalu rozumět, a to je pro mě vždycky velký předěl. Mám konečně tendenci na ní víc mluvit, možná až moc, znáte mě.. Když povídám, upřeně mi hledí na rty a snaží se zvuk napodobit. V dělání různých ksichtíků je přeborník, náš smích ji povzbuzuje k dalším a dalším. Nikdy jsem u holek moc nevěděla, co považovat za první slovo, u Sáry je to asi "haf" (no dobře, spíše "af") a "čiči".. Co taky jiného, když náš kocour je pořád takový parťák. "Afá" na každé, byť vzdálené, zaštěkání psa.

Vydrží už chvíli stát bez opory, s přehledem vyleze na gauč i sleze z gauče. Moc ráda všechno vyhazuje z krabic - hlavně papírové kapesníky - a taky z postýlky. Naházet všechno do vany je taky velká sranda. 

Jí s námi u stolu. Nejraději piškoty a nakrájené ovoce ze své misky. Hlasitě si umí říct i o naše jídlo. Má na jídlo radar - okamžitě zaregistruje, že někdo jí. I kdyby byl na opačné straně místnosti.

Je hódně těžké zachytit ji bez pohybu...

 

Sára desetiměsíční

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům - škola - školka - dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny - taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..

Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 

Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama...

.....

Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.

Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:

Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.

Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.

Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci - v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..

Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám :)

Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)

Osmiměsíční Sára a její o půl roku mladší parťák

Týden po sedmiměsíčních "narozeninách" začala lézt, což pro mě ve spojení s její ochutnávací touhou znamená být ji všude v patách. V korbě kočáru začala jezdit zásadně na břiše, museli jsme přesedlat do sporťáku. Spí se dvakrát denně po dvou hodinkách (zásadně v kočárku v předsíni a zásadně bez uspávání - usne si sama - juchů). Je ze všech tří holek nejhubenější, ale jí nejlíp a všechno - zajímavé. Na papá a pacipaci ji nedostanu, zato kroutit hlavou "nenene" umí dokonale. Co by jí taky člověk jiného furt říkal, když ji věčně loví něco z chřtánu:)

Na tuto koláž se těším už šest let - od doby, kdy jsem vyfotila sedmiměsíční Klárku v retro punťovaných kalhotách, které pro mě coby mimino ušila moje mamka. Naši mě skoro nefotili, a tak je tato moje fotka od fotografa snad jediná, kterou mám (vlevo nahoře). Před třemi lety jsem cvakla Terezku a koncem letošního května dokončila naší holčičí časosběrnou sérii Sárou. Všechny plus mínus sedmiměsíční.

Vpravo nahoře Terezka, vlevo dole Sára, vpravo dole Klárka. 

Tak co, která je na mě nejvíce podobná?

A taky má Sára nového kamaráda - malého zrzavého kocourka. Prvních pár dnů strávil pod kredencí, bál se každého prudkého pohybu. Postupně si ale na nás zvykl a už je to mazel největší. Sáru bere jako svého sourozence - je jí všude v patách, nechá si od ní všechno líbit a navzájem si asistují u společných výtržností. Sáru zajímají jeho hračky a kocoura zase její, jsou asi ve stejném stádiu vývoje. Já občas pěním, protože mít doma kotě je podle mě minimálně jako půl dalšího dítěte. Ale když je pak vidím, jak spolu zaujatě popohánějí míček po podlaze.. 

P.S. Největší terno jsou víčka a kuchyňské sponky  - pro oba:)

Sára sedmiměsíční

Sedmý měsíc byl pro Sáru měsícem v mnoha směrech zlomovým. Byla poprvé ve velké vaně (cákání v malé vaničce už bylo pro naši dřevěnou podlahu neúnosné), hned nato poprvé v opravdickém bazénu. 

Prvním skutečným jídlem byla dětská vlaková jízdenka (člověk nemůže mít oči všude:)), druhým jídlem v šesti a půl měsících večerní kaše. Navzdory všem doporučením jsme nezačali zeleninou, ale kaší. Při vzpomínce na holky plivající měsíc mrkev a špenát (jíst se naučily právě až s druhým příkrmem - kaší), jsem se rozhodla udělat si to teď po svém. A funguje to, juchů - zatím mi zkritizovala jen banán.

Každou věc dokáže prstíky dokonale a dlouze prozkoumat, poposunovat po podlaze, následně to putuje na průzkum do pusy. U toho ten nejdůležitější výraz jaký si umíte představit. Nejoblíbenější hračkou je šlehačková metlička. Hned pak holek dřevěná vláčkodráha. Ideálně samozřejmě sestavená..

6. května vylezl zub, za ním druhý a Sára se od té doby chvílemi mění na nespokojené dítě. Naštěstí má pořád více těch světlých chvilek, jen to šití s ní už teď moc nejde. No co už, zase je ale děsně vtipná: ve vaně, při jídle, po probuzení. Vlastně skoro pořád. Úžasné to je, tyhle pididěti sledovat..

Sára půlroční

Neskutečný pohodář a reklama na dítě. Na každého se směje, když pláče, vím, že má buď některou končetinu zaseknutou mezi šprušlemi postýlky nebo že ji dudlík spadnul moc daleko a marně se už pěknou chvíli snaží na něj dosáhnout. Nebo že jsme ji nechali dlouho bez výhledu na nás, zbytek své rodiny. Dokáže si dlouhé minuty hrát sama i třeba jen s prázdnou plastovou miskou, jen nás má ráda na dohled.

S Terezkou si vytvořili svůj vlastní komunikační kanál. Série výskání, chechtání a roztodivných zvuků začíná hned ráno, když přijde Terezka za námi do ložnice, a pokračuje průběžně celý den. Někdy nastartuje sled zvuků Terezka, jindy (s čerty v očích) Sára.

Paci, paci a jiné blbůstky ji moc neučíme, flákáme to. Zato vyplazovat jazyk na sebe navzájem, to nám jde. Sára je mrštná až kam, na břiše se točí kolem dokola jak drak, sune se po kouscích dozadu a občas už i krapet dopředu. Začíná zkoušet zvedat zadek. Ruce ovládá dokonale a šátrá po všech a po všem v dosahu - předvčerem si je zcela plánovaně vymáchala u mě v talíři.

Když potřebuje nutně na něco dosáhnout, nevzteká se (vztek jako motor vývoje, Klárka díky němu v sedmi měsících stála), ani se na to po dvou pokusech nevykašle (takto flegmatická Terezka naopak začala chodit až ve čtrnácti měsících). Jednoduše se pár minut snaží a pak začne výskat, aby si mě přivolala jako podavače. I v ostatních vlastnostech (a vlastně i vzhledu) mi zatím připadá jako průsečík Klárky a Terezky.

Váží 7,2 kilo a měří 74 centimetrů (24.4.2017).

Sára pětiměsíční

Převaluje se ze zad na břicho (a občas i zpátky - to ale spíše nechtěně), chmatá po hračkách (i nám všem třem po vlasech), píská, výská, směje se od ucha k uchu. Nejšťastnější je, když si s ní někdo povídá (hlavně holky), vydrží si hrát i sama, ale raději má, když je někdo alespoň na dohled. S velkou chutí si vyndává dudlík z pusy a prohlíží si ho (zpátky ho strčit až na výjimky neumí) a největší zábava je prohlížet a ručičkami prozkoumávat svoje nahaté nožky. Všechno, co do ruk uchvátí, končí okamžitě v puse. Kolem osmé to zalomí v postýlce a dvakrát se v noci přihlásí o jídlo, u kterého většinou hned zase vytuhne. A neblije! Teda alespoň ne tak často jako doteď. Jupí..

 

7. března vážila 6,6 kg a měřila 66 cm :)

Sára čtyřměsíční

Jsem si vědoma, že tím nejspíš všechny ostatní mámy naštvu a předem se omlouvám, ale máme doma neskutečně hodné dítě. Směje se na všechny strany, spí v noci i dvakrát během dne (zásadně v chodbě v kočáru) a když včera spustila půlhodinový srdceryvný pláč, byli jsme všichni vykolejení a hledali kde ji co může bolet. Během posledního týdne už udělala i pár otoček ze zad na břicho (první na narozeniny mého taťky, 18.2.), ještě ji ale bude nejspíš chvíli trvat než to zautomatizuje. Muž se pořád tváří, že jde jen o reflex, ale já tvrdím, že po hračkách už cíleně sahá. Jen se musí pekelně soustředit a chvíli ji trvá než dosáhne svého. Nejraději sleduje holky při jakékoliv jejich činnosti a jejich pláč ji zaručeně taky rozpláče. Je sranda ji sledovat jak si udiveně prohlíží své ruce. A vykládá a vykládá a vykládá..

No a co se týká upouštění obsahu žaludku,  žádná změna se zatím nekoná. Jen při těch pár překuleních se dostalo blinkání kapku nový rozměr, ale raději to tady nebudu rozvádět :)

A tady jsou všechny tři holky vyfocené v přibližně stejném věku ve stejné osušce. Poznáte která je která?

Edit 7.3.2017
66 cm, 6,6 kg :)
Zleva doprava Klárka, Terka, Sára

Sára tříměsíční

Moc se mi líbí nápad Evule-kotule na každoměsíční fotky, tak snad se nebude zlobit, když se budu opičit..

Za Sáry se vyloupla modrooká zlatovláska. Pláče minimálně, směje se skoro pořád. Od minulého týdne i nahlas, takovým tím krtečkovským smíchem. To se pak nadšeně seběhneme všichni. Po postýlce už se docela slušně posunuje, k přetočení se na břicho jí už chybí jen trochu více mrsknout nožkou. Udrží už všelicos v ruce a během pár minut je schopná na sebe poshazovat všechny plínky a šátky přehozené přes postýlku. Blinkání neustalo, ale už se mi daří ho vychytávat systémem nepřetržité výměny šátků.

Váhu ani délku nevím, protože se mi v téhle chřipkové době vůbec nechce do poradny, každopádně velikost 68 pomalu přestává stačit.

Nevím, čím jsme si takové hodné dítě zasloužili. Kdybych neměla za sebou týden nepřetržité společnosti věčně se dohadujících holek a stále příliš čerstvou vzpomínku na porod, možná bych i řekla, že jdu do dalšího.

Sára (se zpožděním) dvouměsíční

Sára se naučila vykládat. Taky pást koně a narvat si celou pěst do pusy. 

Co už - občas - zvládáme je ranní chystání se do školky. Z téměř dvou hodin jsme to stáhli na hodinu a čtvrt. Lepší už asi nebudem. Co pořád nezvládáme je záklopka a stokrát za den zpětný chod jícnu. Permanentně všechno kolem mokré.

Pořád je to holka šikovná, hodná, vysmátá a jak se nedávno kdosi vyjádřil: bezúdržbová :) Kam ji položíme, tam leží, šlofíkuje zásadně v předsíni v kočáru a budí se zásadně když já si v klidu sedám k jídlu..