Sára půlroční

Neskutečný pohodář a reklama na dítě. Na každého se směje, když pláče, vím, že má buď některou končetinu zaseknutou mezi šprušlemi postýlky nebo že ji dudlík spadnul moc daleko a marně se už pěknou chvíli snaží na něj dosáhnout. Nebo že jsme ji nechali dlouho bez výhledu na nás, zbytek své rodiny. Dokáže si dlouhé minuty hrát sama i třeba jen s prázdnou plastovou miskou, jen nás má ráda na dohled.

S Terezkou si vytvořili svůj vlastní komunikační kanál. Série výskání, chechtání a roztodivných zvuků začíná hned ráno, když přijde Terezka za námi do ložnice, a pokračuje průběžně celý den. Někdy nastartuje sled zvuků Terezka, jindy (s čerty v očích) Sára.

Paci, paci a jiné blbůstky ji moc neučíme, flákáme to. Zato vyplazovat jazyk na sebe navzájem, to nám jde. Sára je mrštná až kam, na břiše se točí kolem dokola jak drak, sune se po kouscích dozadu a občas už i krapet dopředu. Začíná zkoušet zvedat zadek. Ruce ovládá dokonale a šátrá po všech a po všem v dosahu - předvčerem si je zcela plánovaně vymáchala u mě v talíři.

Když potřebuje nutně na něco dosáhnout, nevzteká se (vztek jako motor vývoje, Klárka díky němu v sedmi měsících stála), ani se na to po dvou pokusech nevykašle (takto flegmatická Terezka naopak začala chodit až ve čtrnácti měsících). Jednoduše se pár minut snaží a pak začne výskat, aby si mě přivolala jako podavače. I v ostatních vlastnostech (a vlastně i vzhledu) mi zatím připadá jako průsečík Klárky a Terezky.

Váží 7,2 kilo a měří 74 centimetrů (24.4.2017).