V týdnu čarodějnický den ve školce a dnešní špekáčky u kamarádů na zahradě.
Na nádherné zahradě. Přímo uprostřed našeho města, všude kolem stará, (nedokonalá), vysoká cihlová zeď, břečťan, úhledné záhonky, ledabyle neledabylé květinové záhonky, malé ohniště. Průhledy ve zdech mezi jednotlivými částmi, díry po původním trámoví, staré květináče. Ale taky dvě houpačky a dětský domeček.
Nejkrásnější městská zahrada/dvorek, na které jsem kdy byla. Vykutali si ji z hromady nánosů všeho možného. Náklady nula nula nic, jen obrovský cit pro místo a jeho duši.
Pro mě obrovská inspirace pro budování naší zahrady - toho času z velké části skrytou pod stavebními nánosy. Jsem zvědavá, jestli se nám to podaří takto s citem/ útulně/ nenuceně zvládnout. Klobouk dolů.. (Fotku bohužel nemám - snad jsem atmosféru alespoň trochu vystihla slovy.)
Čarodějnice vypadají úžasně.
OdpovědětVymazatTaky pomalu budujeme zahradu. Nemám úplně ten správný cit. Tak to bývá někdy pokus-omyl. Taky mám děti ve věku, kdy jim zahrada slouží jako fotbalové hřiště a stromy na lezení. Tož se tomu musím přizpůsobit. Ale věřím, že ten čas přijde a budu se kochat tím, co jsem vysadila a vzešlo.
Lenka B.
Taky jedeme systémem pokus-omyl. Dost často to vyjde až napodruhé (nebo napotřetí) :) Nemáme moc lezecké stromy, zato pod každým druhým keřem mají stáj koně :) A všude spousta bábovek naplněných kdečím - protože to mají přece jídlo a vodu, mami..
Vymazat