pátek 17. února 2023

Ukázková zahrada - Herba Grata v srpnu 2022



Dlouho jsme se tam chystali - na jejich víkend otevřených vrat. Já mám zahradní turistiku moc ráda, i když u nás zatím moc populární není. A tahle zahrada, nebo vlastně spíše zahradnictví s ukázkovou zahradou, kousek od zámku Hluboká, je (relativně) nedaleko od Pelhřimova, kam jezdíme ke Karlovým rodičům.

Vzali jsme si s sebou kolečkové brusle, že v Herba Gratě strávíme dvě hodiny a zbytek odpoledne si projedeme stezku kolem Vltavy. Taky jsme si chtěli koupit maximálně tři trvalky. 

V zahradě jsme nakonec na komentované prohlídce, na parádním dortíčku na stylové terase, na workshopu vázání květin a v obrovském zahradnictví strávili celé odpoledne. Všichni byli neskutečně milí, zahrada přenádherná a čas tak rychle plynul. 

Brusle zůstaly v kufru auta a přibylo tam k nim ještě asi třicet trvalek. Krásný den to byl a i když tomu pořád nevěříme, chce se nám tam jet někdy znovu - protože třeba v dubnu nebo červnu to tam musí vypadat úplně jinak a určitě krásně...





















Vánoce 2022

 



Chtěla jsem letos o Adventu stihnout nemožné, samozřejmě neúspěšně. Kvůli velkým šicím plánům jsem nestíhala s holkami vybarvovat akvarelový adventní kalendář, s jehož vymýšlením jsem si dala dost práce. Každá místo dvanácti baněk namalovala jen tři až čtyři - a to zamrzelo. Kdybych si k tomu pokaždé sedla s nimi, mělo by to úplně jiný náboj. 

Moc času jsem obětovala šití, před Vánoci se totiž množství objednávek obvykle násobí. A já k tomu ještě plánovala dva trhy, v Náměšti nad Oslavou a v Pelhřimově. První byl parádní jako obvykle, z druhého trhu nakonec kvůli našim nemocem sešlo. Pořádnou adventní atmosféru jsem si stihla užít vlastně jen v posledním týdnu, kdy napadl sníh a já ještě honem doháněla pečení. 

V průběhu tohoto, pro mě šíleně splašeného, Adventu mi začalo docházet, jak holky rychle rostou, jakkokoli pateticky to může znít. A začalo mě mrzet, že tenhle kouzelný předvánoční čas netrávím s nimi tak, jak jsem vždycky chtěla. Proto jsem se rozhodla, že šití v prosinci příští rok razantně omezím, stejně tak pracovní i jiné večírky a celkově čas mimo domov. V prosinci už nikdy nechci ani žádné preventivní prohlídky (tento Advent jsme měli tak dvě každý týden). Budu zalezlá doma, budu péct, hýčkat si vánoční výzdobu, vyrábět všechny ty své oblíbené vánoční pišišmendy a doufat, že se holky budou chtít ještě chvíli přidat...





Vánoční tempo už neurčovalo šití, ale pro změnu nemoc, která nás postupně kolila a nutila nás měnit plány vánočních návštěv. A taky Blecha, která coby pětiměsíční kotě brala vánoční výzdobu i vánoční stromeček útokem. Na Boží Hod po něm vyšplahala až skoro ke špici, aby se s ním zřítila k zemi a rozlila tak několik litrů vody mezi zabalené dárky. Výskoky na papírové baňky na francouzském okně postupně vylepšovala až nakonec shodila  i baňku ve výšce kliky. 

Holky už pod stromeček letos přišouply několik dárků, Terezka si parádně vyzdobila pokojíček. Klárka ušila pro Terezku úžasnou želvičku z filcu, místo oblíbené želvičky, kterou Terezka ztratila, což se neobešlo bez slz, nakonec i mých. Sára vyrobila Blešce hračku, o kousek větší úspěch u ní ale vzbudila velká krabice, do které ji zabalila. Blecha se pak do ní balila zbytek Vánoc. 

Dny po Štědrém dni mám moc ráda - všechny dárky necháme v obýváku a průběžně je čteme, prohlížíme, vybarvujeme, vyrábíme. K snídani jíme čerstvou vánočku a kakao a večer se společně díváme na pohádky. Nikdo nic nemusí.


Holky by si příští rok přály, abychom byli na Silvestra všichni doma a udělali si svou soukromou "párty" a já už se moc těším, že jim to splníme.



Výlety podzim 2022

 

Se zpožděním si sem pro archivaci a  budoucí vzpomínky přidám ještě naše výletování po Tišnovsku z loňského podzimu. Protože když je venku krásně, je škoda sedět doma, což už s námi často nesdílí naše nejstarší dcera. Vlastně to s námi často nesdílí už delší dobu, ale letos už občas prostě zůstane doma a basta.  Někdy pomůže geokešing, někdy ne. Zato Terezka je z každé procházky obrovsky nadšená. A Sárinka? Tu sice bolí nožičky na každém kopečku a svačinu začíná vyžadovat po prvních sto metrech, ale nakonec s plnou pusou vtípků ujde cokoli si vymyslíme. 

Kaly, Sýkoř, Křížovice - září až říjen 2022.

Fotky z Kalů jsou foceny mobilem (ještě před začátkem Fotodílen), na Sýkoři a v Křížovicích už jsem v rámci úkolů z Fotodílen experimentovala s hloubkou ostrosti.