Sára dva roky a pět měsíců

Darem jsme od Kristýny dostaly nádherné čelenky a čupr čepici. Jsem z nich úplně paf, celý trh (kde mi je Kristýna dala), jsem si je přibližně co půl hodiny prohlížela. Holkám moc sluší, Terezka tu svou nosí do školky, Sára se dokonce i ochotně nechala vyfotit :) Kristy, děkujeme!

Sára už má skoro dva a půl roku, neuvěřitelné!

Mluví už tak dobře, že mi začíná být smutno po jejích hodlících (rohlíky) a podobných slovech, na které už si teď ani nevzpomenu. Jenom kadloty a kadlotky (kalhoty a kalhotky) pořád držíme. A taky zpíváme "kuře zlato" (Když jsem já sloužil..) :)

Zpěvačka je to neuvěřitelná, Černé oči a Beskyde, Beskyde dá od začátku do konce, včetně "okybači". Když začne hrát hudba, kroutí se jak divá. A když zjistí, že její tanec někdo sleduje, začne hrát tu svou komedii a kulit oči.

Ve vaně by proseděla celé večery, její záliba ve žlutých kačenkách stále trvá. Jestli tohle dítě jednou bude něco sbírat, budou tu určitě kachny. Jen co ale zmíním mytí vlasů, začíná hysterie.

Parťačka už je to (skoro) pro všechno. Pokud ovšem máte trpělivost, že to bude trvat dva až třikrát déle než bez ní. Jen to společné šití nám jde maximálně půl hodinky - jen co si rozhází všechny mé  špendlíčky a magnetickou podložkou je posbírá zpět na místo, nastrká rolničky z jedné krabičky do druhé a vymaluje mi celý mizící fix, přestává ji to u mě v pracovně bavit.

Umí to s námi, to jo..

Sára rok a čtyři měsíce

Buď jsem si zvykla, nebo je to o kapičku lepší. Sára krámuje pořád, ale začalo ji bavit po sobě i uklízet. Myslím tím naházet věci zpátky do šuplete nebo do krabičky. Samozřejmě s asistencí, samotnou ji to baví asi tak pět sekund. Pokud ji při vyhazování něčeho přistihnu, dá si většinou říct a přestane.

Moc ráda dělá všechno sama: sama jí (zobat z misky bude cokoli a v jakémkoli množství, nejraději hroznové víno, jablka a sýr), sama se začne oblékat, když se začnou oblékat holky (čepici a nákrčník už opravdu zvládá), umí pít z hrníčku a cesty ze školky dává často po svých. Je hrozně milé a náladu zvedající sledovat všechny, které potkáváme, jak se nad Sářinou batolecí nejistou chůzí rozplývají.

Hned po slově "mamííí", které zopakuje stokrát za den, se naučila říkat "ne". A říká jasné a výrazné "ne" na všechno, i když často myslí "ano". Neskutečně ji slovo "ne" baví. Sama sebe tak odstavila i od kojení, což mě dost vnitřně rozhodilo. Hormony evidentně fungují. Přisála se, vytřeštila oči, řekla "ne", zahrnula mi triko a odešla. A bylo to. 

Další oblíbená slova jsou bopy (boty), olik (rohlík), pipi (čepici), koko (oko), tati, Káka (Klárka).

Dokonale ovládá zvuky zvířat, některé ji rozumíme jen my, umí ale všechny, včetně slona a opice :)

Radovala jsem se, že když už si kojení takhle sama utla, skončí tím i noční buzení na kojící svačinky. Svačinky skončily, ale buzení ne. Je potřeba Sáru přestěhovat k nám do postele a spí až do rána. Já naštěstí taky. 

Je to velký tulič a povaleč - když jsme o jarních prázdninách nemusely vstávat, válela se po mně ráno neskutečně dlouho.

Těším se, až si budu moct oddechnout od celodenního dohledu a budu moct věřit, že někde něco nevymastí. Zároveň se ale zuby nehty snažím tohle roztomilé období užívat. Alespoň tak, jak to jde..

Sára rok až rok a čtvrt

Pro mě zatím asi nejnáročnější období ze všech. A bylo to tak i u Klárky a Terezky, jen Klárka byla první a bylo na všechno více času, Terezka byla ze všech tří nejklidnější dítě, takže i když jsme rekonstruovali dům a nebydleli doma, dalo se to jakž takž zvládnout. Nebo mi to tak alespoň teď zpětně připadá...

Sára je ale lezec, navíc je neskutečně rychlá. Vyšplhá se na parapet, na přebalovák, na stůl, na záchod, o schodech ani nemluvím. Jakoukoli zábranu na naše dvoje schody v domě vymyslím, ona ji do dvou dnů překoná. Klasické bezpečnostní vrátka ani na jedny naše atypické schody namontovat nejdou. Překoná zapříčené široké prkno i  krabici  vyplněnou cihlami. To vše než se stačíte otočit. Náš otevřený dům je pro toto období dětského zrání otevřený až moc..

Nejoblíbenější zábavou je (bohužel) hrabat se v záchodě. Holkám se snažím vysvětlit, že se dveře na záchod musí zavírat, marně. Další oblíbenou záchodovou hrou je rozmotávání toaleťáku, což ale ještě oproti zálibě v zubních kartáčcích není nic tak hrozného. Nebudu to asi rozepisovat dopodrobna, ale asi si umíte představit, co nastane, když se zkombinuje první oblíbená zábava s kartáčkovou zubní zábavou. Jojo, ať žije budování imunity..

Do toho předvánoční šití, všechny ty předvánoční přípravy a  výzdoby (stokrát Sárou rozebrané a mnou znovu nainstalované) a holky vyžadující pozornost (kde mám ten čas brát?), malování barvami a fixami (Sára na toto má senzor, asi jen  zázrakem to zatím schytaly jen trika). Všechny skříňky stokrát vyházené...

 

Jsem z toho strašně unavená a jen s velkým úsilím se držím, abych stokrát za den nebouchla. Štěstí je, že ti přerostlí mimináči v tomhle věku umí být tak sladcí, že hned jak večer usnou, všechno jim odpustíte. A myslíte jen na ty první kroky (v roce a týdnu), slova (jednoznačně "mamíííí", jupí :)) a nevinné úsměvy nad hromadou rozkramařených věcí.

 

Na střídačku zuřivě a rozplývavě jsem toto období prožívala a asi i proto píšu tento příspěvek se zpožděním. Kolem roku a čtvrt se to u našich holek láme a tak už je teď o kapku lépe. Na některých věcech už se spolu pomalu domluvíme..

No neodpustili byste jí všechen ten stres?

Sára roční

Co den, to pokrok. Umí všechno, co je pro třetirozenou podstatné:

Přihlásit se (velmi hlasitě) o jídlo, když kdokoli cokoli k jídlu má.

Pokud ani tak není vyslyšena (tři hladové děti nemůžou být obslouženy všechny hned), umí si najít jídlo sama - v tašce, v šuplíku, kdekoli.

Když ji někdo něco bere, nedá se. A řve.

Ujde sama zatím jen pár kroků, zato šplh na cokoli zvládá na jedničku. A hlavně rychle. Šplhá na stoly (bohužel úspěšně), na schody, i na přeblovací pult už se vyškrábala. Buď jsem už na toto období, kdy musíte být dítěti neustále v patách, zapomněla, nebo je Sára oproti holkám děsně akční. Nenene sice říkáme, ale zatím to není moc platné. Vlastně vůbec platné.

Jedničkou mezi batolecími hračkami je žlutá kačka do vany - vydrží ji šudlat a žužlat i desítky minut. Jinak vede vyndavání věci z čehokoli (včetně mojí peněženky) a nandavání věcí do čehokoli. Třeba jednotlivě balené čaje a k nim papírová krabička - vystačí si. Velmi oblíbené místo je spodní šuplík s hrnci.

Napodobuje slova a já si říkám, jak je šikovná, ale ono už to asi v roce je celkem normální. Ale stejně bych řekla, že jí to jde :)

Noční kojení naštěstí pro mě zredukovala na jednu dávku. Spí dvakrát za den, a pořád zásadně v kočáru zaparkovaném v chodbě.

Přesto, že je den s ní poslední dobou trochu náročnější a počet roztahaných věcí, hraček, všeho se zněkolikanásobil, je to pořád moc pozitivní a vysmáté dítě.

Od 24. října už ne miminko, ale batole..

Sára jedenáctiměsíční

Začíná nám pomalu rozumět, a to je pro mě vždycky velký předěl. Mám konečně tendenci na ní víc mluvit, možná až moc, znáte mě.. Když povídám, upřeně mi hledí na rty a snaží se zvuk napodobit. V dělání různých ksichtíků je přeborník, náš smích ji povzbuzuje k dalším a dalším. Nikdy jsem u holek moc nevěděla, co považovat za první slovo, u Sáry je to asi "haf" (no dobře, spíše "af") a "čiči".. Co taky jiného, když náš kocour je pořád takový parťák. "Afá" na každé, byť vzdálené, zaštěkání psa.

Vydrží už chvíli stát bez opory, s přehledem vyleze na gauč i sleze z gauče. Moc ráda všechno vyhazuje z krabic - hlavně papírové kapesníky - a taky z postýlky. Naházet všechno do vany je taky velká sranda. 

Jí s námi u stolu. Nejraději piškoty a nakrájené ovoce ze své misky. Hlasitě si umí říct i o naše jídlo. Má na jídlo radar - okamžitě zaregistruje, že někdo jí. I kdyby byl na opačné straně místnosti.

Je hódně těžké zachytit ji bez pohybu...

 

Sára desetiměsíční

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům - škola - školka - dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny - taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..

Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 

Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama...

.....

Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.

Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:

Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.

Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.

Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci - v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..

Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám :)

Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)

Sára devítiměsíční

(no dobře, za pár dnů už bude mít měsíců deset - krapet nestíhám..)

Leze a prolízá. Zatím jen po břiše, na čtyři se jí nechce. Styl partyzán, rovnoměrně na obě strany. Prolízá rostoucí židličku a Terezčinu barovou židli. Jen co se ohlídnu, vyleze deset schodů. Ke všemu si stoupá a i když by ještě neměla, sundávat ji nemá cenu / nemám nervy. Za chvíli je zase na nohou.

Hračky ji momentálně vůbec nezajímají, nejlepší zábava je vyndávání příborů z myčky nebo moje krabice se zipy. Naučila se mávat a ukazovat jak je veliká, zaručeně to ale ukazuje minimálně pět minut po tom, co to po ní někdo chce. 

Často se mě (hlavně) ženy ptají, jak to dělám, že vydrží sedět takovou dobu v kočárku a nedožaduje se pozornosti. Nijak, ona to tak prostě má. A my ji to nevymlouváme a dokud je spokojená, necháváme ji sedět, ležet, hrát si, prolízat..

Bagruje ukázkově všechna jídla, sní obrovskou porci. Ani s nočním kojením si nechce dát říct - přes všechnu mou odnaučovací snahu sosá dvakrát za noc. Vidět to na ní ale není, je to hubeňour, jen dlouhá je jak žížala. Snaha všechno ochutnat pořád trvá. Nejsme ji pořád v patách, a tak už jejím zažívacím traktem prošlo určitě kdeco. Kolikže kilo hlíny má dítě do jednoho roku spolykat?

Je to neskutečně pohodové dítě..

Sára sedmiměsíční

Sedmý měsíc byl pro Sáru měsícem v mnoha směrech zlomovým. Byla poprvé ve velké vaně (cákání v malé vaničce už bylo pro naši dřevěnou podlahu neúnosné), hned nato poprvé v opravdickém bazénu. 

Prvním skutečným jídlem byla dětská vlaková jízdenka (člověk nemůže mít oči všude:)), druhým jídlem v šesti a půl měsících večerní kaše. Navzdory všem doporučením jsme nezačali zeleninou, ale kaší. Při vzpomínce na holky plivající měsíc mrkev a špenát (jíst se naučily právě až s druhým příkrmem - kaší), jsem se rozhodla udělat si to teď po svém. A funguje to, juchů - zatím mi zkritizovala jen banán.

Každou věc dokáže prstíky dokonale a dlouze prozkoumat, poposunovat po podlaze, následně to putuje na průzkum do pusy. U toho ten nejdůležitější výraz jaký si umíte představit. Nejoblíbenější hračkou je šlehačková metlička. Hned pak holek dřevěná vláčkodráha. Ideálně samozřejmě sestavená..

6. května vylezl zub, za ním druhý a Sára se od té doby chvílemi mění na nespokojené dítě. Naštěstí má pořád více těch světlých chvilek, jen to šití s ní už teď moc nejde. No co už, zase je ale děsně vtipná: ve vaně, při jídle, po probuzení. Vlastně skoro pořád. Úžasné to je, tyhle pididěti sledovat..

Sára čtyřměsíční

Jsem si vědoma, že tím nejspíš všechny ostatní mámy naštvu a předem se omlouvám, ale máme doma neskutečně hodné dítě. Směje se na všechny strany, spí v noci i dvakrát během dne (zásadně v chodbě v kočáru) a když včera spustila půlhodinový srdceryvný pláč, byli jsme všichni vykolejení a hledali kde ji co může bolet. Během posledního týdne už udělala i pár otoček ze zad na břicho (první na narozeniny mého taťky, 18.2.), ještě ji ale bude nejspíš chvíli trvat než to zautomatizuje. Muž se pořád tváří, že jde jen o reflex, ale já tvrdím, že po hračkách už cíleně sahá. Jen se musí pekelně soustředit a chvíli ji trvá než dosáhne svého. Nejraději sleduje holky při jakékoliv jejich činnosti a jejich pláč ji zaručeně taky rozpláče. Je sranda ji sledovat jak si udiveně prohlíží své ruce. A vykládá a vykládá a vykládá..

No a co se týká upouštění obsahu žaludku,  žádná změna se zatím nekoná. Jen při těch pár překuleních se dostalo blinkání kapku nový rozměr, ale raději to tady nebudu rozvádět :)

A tady jsou všechny tři holky vyfocené v přibližně stejném věku ve stejné osušce. Poznáte která je která?

Edit 7.3.2017
66 cm, 6,6 kg :)
Zleva doprava Klárka, Terka, Sára

Sára (se zpožděním) dvouměsíční

Sára se naučila vykládat. Taky pást koně a narvat si celou pěst do pusy. 

Co už - občas - zvládáme je ranní chystání se do školky. Z téměř dvou hodin jsme to stáhli na hodinu a čtvrt. Lepší už asi nebudem. Co pořád nezvládáme je záklopka a stokrát za den zpětný chod jícnu. Permanentně všechno kolem mokré.

Pořád je to holka šikovná, hodná, vysmátá a jak se nedávno kdosi vyjádřil: bezúdržbová :) Kam ji položíme, tam leží, šlofíkuje zásadně v předsíni v kočáru a budí se zásadně když já si v klidu sedám k jídlu..