Cheesecake

U nás doma nejoblíbenější dort - vláčný, osvěžující, nejlépe zasypaný hromadou čerstvého ovoce. A úžasně rychlý - jen je potřeba počítat jeden den navíc na výrobu domácí lučiny a ideálně i jeden den na odležení. Začátkem léta máme hned dva oslavence a letos se nám jahod bohatě urodilo, takže náš letošní první (a rozhodně ne poslední) cheesecake už čeká v ledničce.

Původní recept mám už ani nevím odkud, ale v průběhu let jsem si jej dost upravila, takže už je to asi jedno. Nejvíce mi dala zabrat náhrada za sýr Philadelphia, který by v origo dortu měl být, u nás ale nejde moc sehnat. Tvaroh, ricottu i ostatní náhražky jsem zavrhla, nejvěrnější cheesecake chuť má podle mých dosavadních pokusů směs domácí a kupované lučiny.

Suroviny:

200 g Bebe sušenek kakaových

100 rozpuštěného másla

500 g domácí Lučiny (Dva pětisetgramové opravdické bílé jogurty, ideálně smetanové, smíchat s lžičkou soli a nechat 24 hodin v cedníku vyloženém plátnem okapat. Pod cedník dám misku a svrchu zatížím sáčkem naplněným hrníčkem vody a zavázaným gumičkou - lépe a rychleji sýr okape.)

100 g kupované Lučiny

250 g moučkového cukru

3 celá vejce a 1 žloutek

1 zakysaná smetana s jednou lžičkou cukru moučka (a někdy i se dvěma lžícemi citrónové šťávy - pokud nemám nahoru čerstvé ovoce) - dává se až nakonec, po upečení


Postup:

Sušenky v mixéru nadrtím, smíchám s rozpuštěným máslem a skleničkou udusám na dno pečícím papírem vyložené (dno i boky) dortové formy. Forma má průměr 21 cm.

Zapnu troubu na 160 stupňů.

Obě Lučiny rozetřu v robotu při střední rychlosti dohladka, přidám cukr, znovu dohladka, pak po jednom přidávám vejce a pořád snižuji rychlost. Nakonec přijde žloutek, to už míchám opravdu pomalu.

Hmotu naliji na sušenkový základ, nechám 5 minut odpočinout.

Vložím do dobře vyhřáté trouby, peču 40 - 50 minut, někdy i déle, ne ale více jak hodinu. Pečení končí ve chvíli, kdy poklepem na bok formy shledám, že se těsto chvěje podobně jako želé.

Důležité je po dopečení dort z trouby nevyndávat, jen pootevřít dvířka a nechat (klidně i dvě hodiny) pomalu vychládat.

Pak nechat do druhého dne v lednici.

Nakonec smíchám zakysanou smetanu s cukrem (a někdy i citrónovou šťávou) a potřu dort po vršku, ozdobím.


Zdobím různě, podle momentální nálady a nápadu, většinou dost jednoduše, jako letos hromadou ovoce.

V zimě v zimních tóněch pro naše říjnové oslavenkyně (rozpustím dobrou mléčnou čokoládu a naliji ji do zvířecích formiček z IKEA, nechám ztuhnout v ledničce):

A loňská malinová verze:

Lentilková verze..
(doporučuji sypat lentilky až těsně před servírováním na stůl - barvivo se rychle rozpíjí)

Někdy ještě sypu sítkem kakao přes papír vystřižený do určitého tvaru: největší úspěch v době Hello Kitty šílenství měla asi takto vytvořená kočičí hlava s vystřiženýma očima a fousky (tam se kakao prosype, chápete mě, že jo?), doplněná opravdickou růžovou mašlí.


Tak a teď ještě doladit to domácí frappé, naladit děti a odpolední pohodička ve stínu naší (punkové) zahrady je zaručena..

Léto v kuchyni - sirupy a ovocné knedlíky

Dlouho jsem se na něj chystala a letos se konečně zadařilo. Levandulový sirup. Použila jsem  tento recept a povedl se moc. Nejvíc nám chutná s jemně perlivou vodou, stejně jako bezový sirup a domácí malinovka od Pelhřimovské babičky. 

Jinak co se týče obědů, vedou u mě s holkama bezkonkurenčně ovocné knedlíky. Ideálně ty, které už na nás čekají připravené v mražáku a my je po (skoro vždy hektickém) návratu z jakékoli prázdninově dopolední zábavy jen rychle nahážeme do vroucí osolené vody. Protože kombinace (podrážděné) hladové mě a (umrčených) hladových holek jde vydržet opravdu jen těch pár minut než knedlíky vyplavou :)

Knedlíků máme dost široký repertoár: 

 ❤ s meruňkami děláme zásadně tyto extratvarohové od Florentýny - třičtvrtiny těsta tam tvoří tvaroh a na jazyku se jen rozplývají

❤ s jahodami, ostružinami a malinami (ty ale málokdy do knedlíků zbydou, ujedli bychom se jich) si dopřáváme o něco méně tvarohové, ale nadýchané až kam - podle Albert receptu

❤ s borůvkami nebo čerstvými jahodami musí alespoň jednou za léto být "knedle na paře" (ano, pocházím z Ostravska), které jsem jako malá jídala u babičky. Letos jsem od ní recept vyloudila, juchů a podělím se o něj s vámi, chcete?

     Kvásek z 30 gramů kvasnic přidat do půl kila hrubé mouky smíchané metličkou s 1 lžičkou soli, přidat 1 vejce rozkvedlané ve čtvrt litru mléka. Nechat hodinu kynout, zabalit ovoce, nechat další půl hodinu kynout. Vaří se po 4-6 ti na plátýnku (pozor, ovoce barví!) připevněném gumičkou nad hrnec s vařící vodou a přiklopené dalším hrncem. Možná se dá nad parou vařit i jinak, já ale tenhle rituál prostě musím dodržet. 7-8 minut, pak je nutné je propíchnout vidličkou, jinak jsou pak tuhé. 

❤ Na švestkové knedlíky mám vzpomínku na druhou babičku. Ty z bramborového těsta  se slivkama jsme jedli vždycky u ní. Recept je určitě super jednoduchý, protože babička se s žádným vařením nikdy moc "necrcala", ten už ale bohužel několik let od babičky nevyloudím. Vyzkoušela jsem už nespočet bramborových knedlíků podle různých receptů, zatím ale žádný nebyl to ono. Nemáte třeba nějaký tip?

Tak pěkné léto všem s knedlíky i bez nich..

Česneková výprava..

.. ještě z minulého týdne. Tentokrát kolmo a jen s Klárkou. Po asfaltu, terénem, do kopce, z kopce a nakonec po rovince. Bez občasného mrčení se to samozřejmě neobešlo, ale závěrečný zákusek (zmrzlinu ještě neměli) to vyřešil. Medvědí česnek jsme jedli na způsob Florentýny. (Snad jsem tentokrát odkaz nepopletla.)

Nebyla bych to totiž já, kdybych v minulém postu neodkázala úplně na jinou písničku, než jsem chtěla. Ta, kterou jsem měla na mysli, je tato. 

Rozebírali jsme s našima zrovna uprchlickou otázku, a tak nějak to v tu chvíli sedlo. Muž mi samozřejmě hned zkritizoval mou evidentní "kulturní vyprahlost" (takhle kulantně to zhodnotil jen zkraje, pak přitvrdil:)). Mě jde ale hlavně o ten text..

Chvála máku

Podařilo se nám absolutně nevychytat počasí a sněhové podmínky a zaparkovat na celý minulý týden u mých rodičů na severní Moravě. Sníh je totiž asi všude jinde jen ne tady. A u nás v Tišnově je ho zatím tuna. (Nebo alespoň na naše poměry tuna). A tak si celý týden smutně čtu jak všichni sáňkují, běžkují a bruslí.. My odpočíváme a nabíráme síly :)

Zítra plánujeme návrat (jestli České dráhy dovolí), tak doufám, že mrazivo a sníh ještě chvíli vydrží i pro nás.

Užíváme si tady ale jiné radosti, třeba na půdě objevený (mosazný?) mlýnek na mák a mák přímo z pole od ségřina kolegy z práce. Obchodový mák už jsem poslední dobou skoro nejedla, teď bych se po tomhle domácím čerstvě namletém utloukla. Rozdíl je obrovský! A když se tímhle mákem posypou tyhle nadýchané bramborové šišky... Úžasné. 

Ještěže jsme všechny tři holky na sladké..

Každoroční svatební vzpomínka

Dost možná už si na tento pozdně letí ovocný salát nikdo ze svatebních hostů nepamatuje. Nedávno jsem zjistila, že ani můj muž ne. Nijak zvlášť mi to nevadí. Stačí mi, že já si na naši svatbu vzpomenu vždycky, když jej koncem léta po velkých lžících a plných mísách láduji. Chutná mi tak moc, že si ho často nakrájím plnou mísu hned jak holky s mužem někam odjedou (třeba nedávno na víkend k babičce) a obřadně a sobecky si ji celou na jeden zátah spořádám. Mňam. 

(Trochu se za to stydím, ale zase si říkám, že můj každodenní osud je o většinu výborných věcí se podělit někdy až tak, že mi skoro nic nezbude. Tak proč si sobectví alespoň jednou za čas neužít, že)

Vzpomenu si vždycky na to, jak (tehdy brněnské, dnes už tišnovské) kamarádky dojely k nám do Studénky den předem, všechnu zeleninu a ovoce jsme nanosily na zápraží a krájely a krájely a krájely. Byly holky zlaté, sama bych to množství krájela snad celou noc. V jedné plastové krabici IKEA takhle vznikl šopák, ve druhé tenhle ovocný salát. Není to žádná věda a kombinaci těchto třech druhů ovoce jsem vyladila asi týden před svatbou, ale ta chuť! Svatebně sladkokyselá. 

Krájím nektarinky, žlutý meloun a hroznové víno, všechno přibližně ve stejném poměru. Salát nemá cenu dělat jindy než v druhé polovině léta a na začátku léta babího. Nektarinky totiž musí být sladké, zralé a šťavnaté (žádné echt tvrdé kousky čehosi vysušeného, co člověk dost často potká v supermarketech) a hroznové víno zelené a tak akorát sladké s ocáskem kyselosti (ne veliké bobule, které se tváří kysele nebo ještě hůře bezchuťově už z regálu). Největší potíž je asi se žlutým melounem, do toho totiž člověk v obchodě nevidí. Šlupka by měla být krásně žlutá, nedozrálý meloun nemá žádnou chuť, přezrálý zase chutná mírně hnilobně. S tím je trochu alchymie, uznávám. Každopádně žlutý meloun jindy v roce ani nekupuji, protože kromě konce léta je skoro vždycky bez chuti.

Jestli chcete ochutnat, tak šup, šup, máte posledních pár dnů, možná týdnů..

Moje marmeláda

Jahodová sezóna je v plném proudu, všichni jsou na mě obrovsky hodní a vozí mi jahody po kilech ze všech stran. Švagr se skorošvagrovou je pro nás natrhali v Brně na samosběru, mamka se ségrou zase nezávisle na sobě přivezly v pátek každá bedýnku z Ostravy. Večer předtím jsem se totiž zmínila, že pro ně chci jet v sobotu  do vedlejší vesnice na kole. Na kole a těhotná? Nikam! :)

Už proběhly tvarohové knedlíky podle bezkonkurenčního receptu z Albert magazínu, koktejl, dort, několik hrníčků jahod namačkaných s cukrem a zalitých smetanou ke šlehání - mňam  -  a ještě se chystám minimálně na jahodovo-rebarborovou buchtu na plech podle Dity P.

Co ale nesmím vynechat je jahodová marmeláda. Mám totiž na marmelády specifické požadavky. Nesmí být skoro vůbec kyselá, nesmí být zulcovatá a musí v ní být nerozblemclé kousky jahod.

Pár let jsem vylaďovala recept, postupně jsem vypustila pektin (Gelfixy a podobné uměliny), kyselinu citronovou i domácí pekárnu. Skončila jsem u jahod, cukru, sítka a teflonové pánve.

Na dvě kila jahod (na čtverečky o straně asi 1 cm) nasypu kilo cukru. Může se to zdát dost, ale cukr potřebuje zkaramelizovat a zahustit tak v první fázi tekutou šťávu z jahod. Přivedu k varu. Nepřidávám žádnou vodu! Jahody pustí šťávy až kam. 

Ztlumím plamen a hned přecedím jahody přes síto do pánve. Jahody si dám asi na třičtvrtě hodiny až hodinu stranou a vařím v pánvi jen šťávu. Nechám ji redukovat při mírné teplotě, ale ne zase příliš mírné. Prostě aby šťáva bublala. Stačí tak co deset minut promíchat, jinak se vaří samo. 

Až šťáva mírně zhoustne (zhruba po té třičtvrtěhodině až hodině), vrátím do pánve ke šťávě kousky jahod a znovu přivedu k varu. Hned plním do vymytých sklinek, zavíčkuju a obrátím dnem vzhůru. Tím, že kousky jahod nevařím, zůstanou pěkně v celku. Marmeláda, nebo spíše jam, je řidší, ale rozhodně ne tak, aby utíkal z chleba, takže dobrý.

Ne, že by to bylo úplně bez práce jako kdysi v domácí pekárně, ale výsledek je o stoprocent lepší, bezéčkový a většinou ještě v intervalech mezi mícháním stíhám něco ušít nebo alespoň nastříhat. V pátek třeba kus kabelky..