Křtiny

Byla jsem předem dost nervózní. Oběd pro třináct lidí mě stresoval. Kam všechny usadím, co uvařím a kde seženu třináct příborů. Byla jsem kvůli tomu na sebe naštvaná, ale nemohla jsem si pomoct...

A ono to nakonec bylo úplně v pohodě, stres se v neděli ráno rozplynul a já byla ráda, že se můžeme všichni potkat. Není moc příležitostí, kdy se sejdou obě strany rodiny (když jsou každá z jiného kouta republiky).

Duchovní rozměr křtu slovy moc popsat neumím. Přijme člověk během této mše tolik energie, že nějaké starosti s přípravou úplně zmizí. 

Na příště si dávám za úkol zkusit se předem méně stresovat, výkop hromosvodu odložit raději na víkend po akci než na víkend (a sobotu) před akcí a maso na nedělní oběd koupit už v pátek (protože zákon schválnosti funguje a v sobotu evidentně všichni potřebovali taky hovězí). A kdyby se mi povedlo krabičku s cukrovím pro pana faráře donést až panu faráři a ne ji rozsypat na dlažbu kostela, bylo by to taky fajn :)

Dobře bylo.

Velké díky všem (hlavně babičkám) za pomoc a hlídání holek během příprav. Taky kmotře za psychickou podporu a vynikající medovník. A všem za to, že v neděli byli s námi..