Moc se mi líbí nápad Evule-kotule na každoměsíční fotky, tak snad se nebude zlobit, když se budu opičit..
Za Sáry se vyloupla modrooká zlatovláska. Pláče minimálně, směje se skoro pořád. Od minulého týdne i nahlas, takovým tím krtečkovským smíchem. To se pak nadšeně seběhneme všichni. Po postýlce už se docela slušně posunuje, k přetočení se na břicho jí už chybí jen trochu více mrsknout nožkou. Udrží už všelicos v ruce a během pár minut je schopná na sebe poshazovat všechny plínky a šátky přehozené přes postýlku. Blinkání neustalo, ale už se mi daří ho vychytávat systémem nepřetržité výměny šátků.
Váhu ani délku nevím, protože se mi v téhle chřipkové době vůbec nechce
do poradny, každopádně velikost 68 pomalu přestává stačit.
Nevím, čím jsme si takové hodné dítě zasloužili. Kdybych neměla za sebou týden nepřetržité společnosti věčně se dohadujících holek a stále příliš čerstvou vzpomínku na porod, možná bych i řekla, že jdu do dalšího.
Žádné komentáře:
Okomentovat