Předvánoční focení v Brně

Po dvou letech váhání jsem se letos odhodlala přihlásit se do kurzu focení přímo v našem městě. Mám teď odchozeno skoro pololetí a jsem nadšená. 

Většinou si na lekci řekneme nějakou teorii, pokud to jde na pár fotkách si ji rovnou vyzkoušíme a pak dostaneme zadání domácí práce, na kterou máme dva týdny do další lekce. Domácí práce je samozřejmě fotit, fotit a fotit, buď na nějaké téma nebo nějakým specifickým způsobem. Na další lekci pak před probíráním nové teorie naše fotky společně procházíme a diskutujeme nad nimi.

Před Vánoci jsme si domluvili jednu lekci přímo v Brně na adventních trzích. Cílem bylo vyfotit atmosféru trhů a nočního předvánočního města, takže pro mě dost výzva. Fotit v noci s manuálním nastavováním času expozice a k tomu mezi davem lidí - nějak jsem si samu sebe s foťákem a stativem uprostřed trhů neuměla představit. A k tomu ještě ta ukrutná zima, která mi znehybňovala prsty, kdykoli jsem chtěla něco štelovat na foťáku nebo na stativu.

No byl to zážitek, spoustu jsem si toho vyzkoušela a pár fotek, se kterými jsem jakžtakž spokojená, se podařilo.

P.S. Některé fotky by chtěly ještě oříznout a doupravit, takto jsou přímo z foťáku bez jakýchkoli úprav, ale jak se znám, dostala bych se k úpravám až kdovíkdy a to už by téma Vánoc bylo určitě neaktuální.

Vánoce 2021

 

Advent byl pro nás podobně jako loni z velké části v karanténách nebo izolaci. Pro mě kvůli covidu celý prosinec bez chutí a vůní, což speciálně v tomhle čase trochu zamrzí. 

Každý rok z vánočních příprav něco stihnu lépe a něco vůbec. Letos jsem na můj vkus s předstihem stíhala dárky a díky holkám i adventní výzdobu. Poprvé jsem ozdobila i okna - z rychlého co dům dal nápadu vznikly kombinace sušených plevelů nasbíraných na podzim na kolejovém náspu, jmelí a jedlových větví nastrkané v plechových květináčcích a nerez formě na pečení. Výzdobu křídou za mě letos převzala Terezka a já nestíhala zírat - z toho dítěte něco bude. Pokoj si se Sárou taky krásně vyzdobili neskutečným množstvím papírových vloček. Už teď se těším na všechny jejich budoucí vánoční výzdoby. Klárka namalovala úžasné vánoční pohlednice, fotku jsem bohužel nestihla, posílali jsme opět na poslední chvíli.

Stromeček přes mé občasné snahy mít ho nazdobený v nějakém stylu, zdobíme vším možným, co jsme za ty roky nastřádali, vyrobili, dostali. Každá ozdoba má  svou konkrétní vzpomínku, takže design musí jít stranou.

Vůbec jsem letos neřešila úklid, krom toho běžného denního - naleštěná okna a čerstvě povlečené peřiny na Štědrý den mít nepotřebuji. Stresu je ale před Vánoci i tak nějak moc, letos pro mě stres vyvrcholil přímo na Štědrý den. Vejce letělo přes naší kuchyň . V novém roce se už ale určitě budu lépe ovládat :)

Protože nemáme televizi, koupili jsme si malý dataprojektor, a tak naše každoroční vánoční pohádkové večery letos probíhaly v domácím kině. Paráda a velká pohoda.

Sníh chvíli byl a pak zas nebyl, proto když zrovna byl, museli jsme toho rychle využít alespoň procházkou s klouzáním na zamrzlých kalužích. 

Objeli jsme oboje prarodiče, stihli i trochu polyžovat na Křemešníku a užili si hodinové loutkové divadlo i s hudebním doprovodem, osvětlovačem, vyrobenou loutkou draka a vlastním příběhem. Hrála Klárka, Terezka, Stelinka a Valentýnka. Za odměnu měly holky společný Silvestr - usnuly až kolem třetí ráno, uf.

Celé Vánoce jsme netrpělivě očekávali ségřina malého Ježíška, kterému se ale vůbec nechtělo ven. Narodil se až 4. ledna, ségra zaslouží metál za psychickou odolnost. A vyvážil trochu naší holčičí převahu -  po měsících odhadů pohlaví a jména se narodil František.

Vánoce 2020

 

Nestihli jsme letos vyzdobit dům hned o prvním adventním víkendu tak, jak to obvykle děláváme. Končili jsme tou dobou naši covid karanténu, já šila o sto šest jako v každé předvánoční období. A tak jsme jen rychle umotali věnec z břečťanu ze zahrady. Byl krásný, bohužel jen asi dva týdny. Uschnul.

Zanedbaná výzdoba se s námi táhla celý Advent, nebo alespoň se mnou. Atmosféra tak nějak nepřicházela. Terezka se snažila dekorace urgovat, pokoj si vyzdobila papírovými vločkami, mě se ale letos nějak nechtělo. Náladu odstartovaly až světýlka koupené v IKEA (naše první krom stromečku). Sára totiž nutně potřebovala doma trochu té vánoční "atmoštéry", která ji uchvacovala všude v ulicích.

Většinu cukroví jsme upekly u našich, s mamkou a se ségrou. Byla to náhoda a vlastně spontánní akce o třetím adventním víkendu, ale bodla a klidně bych z toho udělala tradici. Jen ten boj máslo kontra Héra! Jinak perníčky holky pak doma upekly už skoro celé samy (z 1 kg mouky!), jen dozdobit tu horu perníků jsem pomáhala. Sladkou hitparádu letos na plné čáře vyhrály pusinky - dokonce jsme dopékali další várku.

Organizaci všech činností před Vánoci každý rok o kousek vylepšíme, letos se některé věci stihly i celkem s předstihem. Ale hysterie (moje) i letos párkrát proběhla, protože například migrénu 23. prosince člověk fakt jen tak nerozdýchá. 

Poklid Štědrého dne rozčeřila moje náhodná návštěva dětského pokoje, kam se mi několik dnů předtím podařilo nechodit. Asi jsem věděla proč a měla jsem u toho ještě pár dnů zůstat. No nic, tak jsme si trochu zauklízeli, zanadávali, i nějaká ta slza mi ukápla. A to jsem se letos opravdu snažila předvánoční úklidové šílenství vytěsnit - ale co je moc, to je moc i na mě, nešlo projít!

Na mše letos kvůli obavám z nákazy mohl jen velmi omezený počet lidí. Takže namísto dětské půlnoční mše, kam chodíváme už ve čtyři, jsme si před večeří prošli stezku městem, kde byly za výlohami obchodů, knihovny a škol vystaveny všelijaké Betlémy - jeden z moc hezkých nápadů, jak lidem ve městě zpříjemnit vánoční atmosféru covidu navzdory. 

Holky Štědrý den úžasně prožívaly, samy se hlásily o všechny tradice, chystaly skořápky, prostírání, i rozkrajování jablíčka si vydobyly. To já zrovna trochu nerada, případný křížek by mě asi dost rozložil.

Velké emoce doprovázely i rozbalování dárků - pod stromečkem totiž nebylo úplně vše, co bylo v dopisech. Bylo to kapku náročné to celé ustát, ale myslím, že se nakonec povedlo bez újmy na duši všech přítomných. 

Největší úspěch slavila a doteď slaví kuličková dráha Gravitrax (nesponzorováno, Ježíšek čerpal z Terezčina dopisu).

Já sama jsem vánoční pecivál - nejradši bych po předvánočním shonu trávila dva vánoční svátky doma na gauči, obležená dětmi a dárky, hrála si s nimi a užívala. Nicméně realita je jiná a rodinná rada hlasuje převážně pro návštěvy, takže se jelo. Původní plán byl letos navštívit obě babičky (mí rodiče jsou na severní Moravě a Karlovi na Vysočině, takže jedni většinou mezi svátky dojedou k nám), nakonec ale opět zasáhl covid a stihli jsme jet jen na Vysočinu.

Tak, bylo to nakonec opět krásné, ale krátké. Konec každovečerním společným pohádkám, nezbývá než se znovu naladit na office a školu, aktuálně tedy pro 3/5 domácnosti ve verzi "home". Jen ten stromeček ještě budeme určitě nějaký ten týden opečovávat, Sára každodenně přezdobovat a Terezka ho pak určitě nebude chtít nechat vynést z domu.

Mějte se jak nejlíp to jen jde ...

U nás

Za celý Advent bylo slunečního svitu na brněnsku jen pár hodin, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A hodin, kdy bylo u nás naklizeno, možná ještě méně. 

 Dnes bylo u nás výjimečně obojí: sluníčko i uklizeno, a to se prostě muselo vyfotit :). Po delší době příspěvek pod štítkem "bydlím".

Snad si taky užíváte vánoční pohodu...