Zdravím vás všechny v novém roce a jedním dechem omlouvám svou dlouhou nepřítomnost tady.
Advent asi nebyl ani tak hektický, abych sem nestihla vkládat příspěvky, spíše mě k tomu dovedla má snaha minimalizovat vše, co minimalizovat jde, právě proto, aby hektický nebyl. Trochu jsem se do toho možná zacyklila, ale snad mi rozumíte ...
Jediné, co jsem minimalizovat nedokázala, bylo šití. Přesto, že jste byli skvělí a všechny větší zakázky si objednali s velkým předstihem - děkuji! - já si to prostě zase nějak špatně rozvrhla. Kapku jsem propadla touze dohnat těch čytřicet procent platu, který mi díky částečnému úvazku chybí na výplatní pásce, a šila a šila a šila. Až tak, že už jsem se pár dnů před Vánoci na šicí stroj nemohla ani podívat. To se mi často nestává.
Velkou radost mi o Adventu udělalo naše tradiční mikulášské setkání, kdy náš dům sice praská ve švech, starší děti už "vědí co a jak" a vždycky se pár dnů (ne-li hodin) před příchodem svatého muže vyskytnou nějaké komplikace, ale ta mikulášská atmosféra a těšící se děti prostě stojí za to. A to setkání nás všech ...
Dalším velkým dnem byl trh v Náměšti nad Oslavou. Nádherné prostředí Špitálku, živá hudba, špekáčky, milí pořadatelé a nejmilejší naši hostitelé - paráda. Moc jsem se předem bála, že zmrznu, ale zabalená v peří a zahřívána průběžně punčem (díky!) jsem byla celý den jako v bavlnce. A navíc: po skleničce punče (a se skvělou parťačkou) se prodává mnohem veseleji.
V adventním kalendáři letos holky každý den našly jednu lego ozdobu (ano, slyšíte správně, i Lego má svůj adventní kalendář :)). Úspěch byl veliký, Lego je u nás hračka číslo jedno a bez chrastění kostiček u nás nepřejde jediný den. Věšeli jsme je postupně na jedlovou větvičku pověšenou na zdi a k mému překvapení výsledek nevypadal vůbec špatně. Fotku bohužel nemám.
Po všech besídkách a frontách v Zásilkovně jsme o víkendu před Štědrým dnem vydechli a dokonce upekli pár druhů cukroví. A já pořád ještě šila (!!). Ale už jen trochu, víc to nešlo.
A pak to propuklo: Terezka dostala svého vytouženého plyšáka - letos si přála medvěda - u Sáry to opět na plné čáře ze všech dárků vyhrála želva do vany (to dítě je vodník a my přes její kačenky brzy nenajdeme dveře do koupelny). Klárka začala být mobilní.
Užili jsme si návštěv, dvou dnů běžek (tradiční Pustevny a neskutečně přeplněný Praděd) i pár dnů domácího lenošení. A vlastně i na bruslích (Sára poprvé celou hodinu!) a lyžích jsme byli. Úžasný byl Silvestr: pustili jsme si s holkama tři pohádky, po té první uspali Sáru a Klárka s Terezkou s námi byli vzhůru až do půlnoci. Na Nový rok jsme vyšlápli na rozhlednu nad Tišnov uvidět ohňostroj z vrchu. No, uznávám, že velkolepější je ta šílenost asi zespoda, navíc můj strach z výšek, ale zase jsme byli kus od toho kraválu, což jsme ocenili všichni a nejvíc Kuky (naše border kolie).
Hráli jsme do zblbnutí Carcassonne, s dětmi i bez dětí, chodili spát po půlnoci - holky nepříliš dlouho před námi - a vstávali po deváté. Labůžo. Já se snažila moc neřešit nekonečný úklid a místo něj stavět ZOO, opravovat Lego stavby a stavět Kapplu (ta nadchla mě i holky).
Pár prvních Vánoc jsme s mužem trochu bojovali, které tradice převzít z jeho a které z mé rodiny. Každý si Vánoce představoval trochu jinak. Asi je to všude těžké, udělat si zvyky svoje. Uhráli jsme to myslím na remízu, jen letos možná trochu vyplavalo na povrch, že to úplná remíza není. A tak mi to chvíli bude vrtat v hlavě a je to asi i dobře ...
Loňský rok se toho stalo spoustu nového: Sára nově ve školce, Terezka ve škole, já po devíti letech v práci. A bylo i pár smutných dnů. Ale jsme všichni zdraví a i když to může někdy znít jako fráze, jsem za to moc vděčná. To ostatní už nějak přijde.
Předsevzetí letos jedno mám a bude to v tom každodenním kolotoči asi těžké. Být více s dětmi. Ne jen být, ale BÝT. A dělat věci více podle nich. Snažit se ...
Tak krásný nový rok všem!
