Léto u stroje

V červenci jsem neušila ani ťuk, nebyla ani chvilka času. Zato včera holky natěšeně vyrazily na týden k babičce a já usedla (taky natěšeně) ke stroji. Za jediný den toho vzniklo více než jindy za celý týden ukradený po hodinkách Sářina spaní. 

Mimo jiné dvě kabelky z kolekce Lotta. 

Konečně začínám zpracovávat svých šest Lotta Jansdotter nasyslených látek. A myslím, že se jim budu věnovat celý týden, juch.

Teď už se ale vrhám na rostoucí židli, kterou Sáře hodlám vzít trochu do parády. Poprvé v životě budu brousit bruskou, držte mi palce. A pak možná večerní plavání na našem koupališti. 

Že by ten vysněný týden v roce sama pro sebe?

Hřiště

Vím, že to tu o prázdninách trochu spí.

A spí to i v mé šicí dílně. Dnes brzy ráno jsem tam alespoň trochu uklidila. Spím o prázdninách tak dosyta, že jsem se vzbudila kolem páté a nemohla už usnout.

Se všemi holkami doma šít moc nejde a času na sepsání smysluplného textu sem na blog taky moc není.

Zato hřišť, heren, sportovišť, pumptracků a všeho podobného už jsme stihli letos navštívit až kam.

Na jednu stranu jsem nadšená - co my bychom za takováto hřiště dali, když jsme byli malí. Na stranu druhou je většina hřišť až na malé výjimky trochu bez fantazie - nezdá se vám? Zohýbané železo sice nahradilo dřevo, ale herní prvky jsou jak přes kopírák.

Už dlouho si na pinterestu shromažďuji obrázky nápaditých hřišť a sním si o tom, že s vnoučaty už budou hřiště třeba zase jiná..


Některou z takovýchto skluzavek mít ve svém okolí, jsme tam snad pořád. Holkám by nedalo vůbec žádnou práci mě na takovéto hřiště dotáhnout. A jezdila bych s nimi..

Pro menší děti bych brala všemi deseti dráhu pro odrážedla s různými přejezdy, tunely, slalomy - podle mě nepříliš drahé a móc efektní. Úplně tam Sáru vidím.

Pro větší děti, které už miniskluzavky a houpačky příliš neocení, bych si namísto všudypřítomných lanových pyramid představovala něco takového:

Jde to ale i úplně jednoduše..

Nebo třeba tuhle horostěnu..

Nápad s kopečky se mi taky moc líbí.

A nakonec jedno podle mě docela obyčejné hřiště, jen tak nějak hezky provedené a s okolím sladěné.

Další hřiště najdete na mé pinterestové nástěnce tady.

A co vy? Máte tip na nějakou nápaditou hrací plochu (ideálně v ČR existující)?

Na vodě (i na suchu) 2018 - Morava

První prázdninový víkend s kamarády na vodě.

Čtyři rodiny, sedm dospělých, dvanáct dětí. (Jedno čerstvé miminko zůstalo doma s mámou.)

Starší děti s chlapskou osádkou na raftu a Barace, pididěti s dámským doprovodem na výletech po suchu.

.......

O starších dětech jsme v kempu ani nevěděli, jen když se přišli najíst (nebo když před sedmou ráno v neděli ráno vstávaly :(). Zato Sára se projevila jako velice samostatný jedinec a uhlídat ji v kempu hned vedle Baťova kanálu bylo místy mimo mé psychické limity.

Rafťáci si vyzkoušeli jízdu plavebními komorami, pokochali se přírodní památkou Osypané břehy v meandrech Moravy (jeden z mála úseků Moravy s nezregulovaným korytem) a o pauzách si užívali sbírání mušliček. (Proč skončily všechny nasbírané mušle u nás v koupelně?)

My s dětmi pod tři léta brázdili ulice Veselí nad Moravou a Strážnice, prošli se Strážnickým skanzenem a vydali se hledat i písek do oblasti Vátých písků. Díky borovicovému porostu tam už příliš z původní pouště nezůstalo, jen pár desítek metrů kolem železničního koridoru. Přesvědčili jsme na střídačku se rozčilující batolata (jedno vyžadovalo kojení, druhé ťapání a třetí taky určitě mělo nějakou neodkladnou potřebu) a došli až k železnici. Vzpomněla jsem si tam na své dávné africké zklamání - poušť totiž z velké většiny není ta s úhlednými písečnými dunami.

Po vtipném loutkovém divadle Víti Marčíka v rámci strážnického kulturního léta už jen nabrat rafťáky a unaveně se (většinou opět se řvoucí osádkou aut) odporoučet domů.

Krásné to bylo a vzpomínky budou ještě lepší, jen... únava s těmahle maloušema asi v tuto chvíli převažuje odpočinek. No nic - příští léto budou všichni zase o rok starší..

5 let

Trochu hekticky jsme včera slavili.

Terezka se nenechala ukecat na zákusky a na pečení dortu tentokrát nebyl čas, takže poprvé v historii kupovaný dort. Na večeři to na celé čáře vyhrála domácí pizza.

Za svůj pátý rok je z ní hotová předškolačka - mrská básničky jednu za druhou, obrázky maluje jak na běžícím pásu. Všechny vymaluje pruhovaně všemi barvami, její obrázky jsem proto na školkové nástěnce jasně identifikovala.

Na jaře se naučila jezdit na kole a od té doby by jezdila pořád a všude. Taky se přestala bát vody  a potápění (plaváním bych to zatím nenazývala, i když to všude hrdě hlásí).

Je to velká parádnice - nikdy předtím bych do sebe neřekla, jak často budu své ani ne pětileté dceři lakovat nehty. A má totálně jasno, co na sebe obleče a co ne. Nejraději momentálně točivou sukni.

Velká šikula to je..