Pršíííí

Uznávám, že je na vajíčka ještě moc brzo. Jenže co doma s dvěma rampepurdama, když venku leje jak z konve? Navíc ukrást si trochu jarních barev do tohohle deštiva, to se vždycky hodí...

Takže pinterest tvoření s dětma a pinterest Velikonoce, vodové barvy a šlo se na to.

Nakreslit na čtvrtku vajíčko, (udržet dítě, aby ho nestihlo pomalovat), pomocí washi-pásky ho pomoct dítěti polepit. Klárce nešla páska trhat a v nůžkách se jí taky vždycky žvýkla, takže jsem asistovala. Ale třeba budete šikovnější. Pak geometrické tvary mezi páskami vymalovat. (Půl hodinka klidu a pohody - pokud ovšem nemáte jako já ještě jedno mladší dítě, které se vzteká, že mu to nejde). Nechat barvy zaschnout, sundat pásky, vystřihnout. Hotovo.

Klárku to docela chytlo, druhé vajíčko vymyslela s pravidelnou sítí a tváří se, že chce dělat další a další. Takže jestli nám celé jarní prázdniny proprší, třeba alespoň stihneme vyrobit velikonoční přání...

Jak bylo (a jak bude)

Bráním se dost tomu, dávat sem na blog příliš často fotky mnou ušitých věcí. Připadá mi, že s tím nemůžu pořád otravovat, že čtenáře přece zajímají i jiné věci a inspirace.

Tento týden byl ale ve znamení dodělávání restů (nebo spíše snahy o to) před jarními prázdninami. A na nic dalšího moc nebyl čas. Hodně jsem toho stihla a hodně taky ne. 

Ve čtvrtek ve mně zase po čase převládla netrpělivost nad trpělivostí (jak jinak než z rekonstrukce našeho domu), čímž jsem stihla úspěšně zdeptat sebe i svého muže. Zkusím se polepšit a naučit se čekat.

Na druhou stranu se mi ve čtvrtek taky podařilo domluvit výměnný obchod s Oringle - obrázek za tašku. Takže velké nadšení a těšení...

V pátek jsme sbalili pět švestek a na jarní prázdniny se přesunuli k našim na sever Moravy. Naordinovala jsem si klid. Ne na lůžku, ale bez šicího stroje. Jediným úkolem je alespoň pár dlouho (si) slibovaných háčkovacích návodů. Ale bez činnosti to určitě nevydržím, jen ji nechci mít naplánovanou a stresovat se s ní..

A protože jsem si řekla, že je dobré mít své šicí a jiné počiny zdokumentované, šup sem s tím, co jsem v posledních dnech ušila. Ale dalších pár příspěvků bude o něčem jiném, slibuju...

Dvě baletky, u kterých pořád přemýšlím, jestli se mi vlastně vyplatí je šít pro prodej. Na druhou stranu, radost těch, kteří si ji už koupili je tak velká, že i  kdyby jen pro tohle, vyplatí se to...

Taška na objednávku přes Fler. Dala jsem slečně (paní?) možnost  vybrat si jakoukoli látku z Domu látek. Nadšeně si vybrala, já s radostí ušila (ten červený zip, na ten jsem obzvlášť hrdá :)). Postup výběru látky podle svého gusta se osvědčil, jdu do toho... Kdo další si chce vybrat látku?:)

 A to je ta výměna. Taška (ta pro Péťu - Oringli - bude šedošedá) za obrázek (prosila jsem, jestli by pro nás namalovala něco jako mapu, tak uvidíme..). Těším se strašně moc!

Trochu jara do domu (návod na háčkované podkafíčko / dekoraci)

Venku jaro, uvnitř jaro. Venku asi ještě nevydrží. ale když si uháčkujete tento kvítek a najdete k němu na zahradě vhodnou lískovou větev.. Tak máte jaro doma už napořád!


Háčkovala jsem z turecké bavlněné příze YarnArt Begonia háčkem číslo 3.5.

ŘO - řetízkové oko (na obrázku kolečko)
PO - pevné oko (na obrázku PO zvýrazněno tyrkysově - zapomněla jsem ale zvýraznit PO ve čtvrté řadě mezi okvětními lístky)
DS - dlouhý sloupek (na obrázku čárka)
// - co je uvnitř nich opakuj až do konce řady

1. řada:  2ŘO, pak 14DS do počátečního oka (návod na tento začátek najdete tu - vůbec v postech označených štítkem "Návody" najdete pro tuto kytičku dost zajímavého: zapošívání a tak)

2. řada: 2ŘO, 1DS, 2ŘO, /2DS, 2ŘO/, PO (měli byste mít 7 okýnek po obvodu kruhu)

3. řada: 2ŘO, /2DS do okýnka, které vzniklo pod dvěma řetízkovými oky předchozí řady, 6 ŘO, 2 DS do stejného okýnka, DS mezi dva sousedící DS předchozí řady/, PO

4. řada: /14DS do okýnka pod 6ŘO předchozí řady (-> okvětmí lístek), PO doprostřed mezi 5 ok v předchozí řadě/, PO


Pokud  by vám pomohl můj náčrt (je trochu křivý, malý a nedokonalý, ale něco v něm snad vyčtete), je tady:

Při pátku

Po včerejším celovečerní debordelizaci svých účtů a faktur (a po třech propršených dnech) mám dneska trochu nenáladu. Ze svých dvou propracovaných excelovských tabulek mám radost, horší už to je s těmi sumami, které mi na konci každé z nich vyšly. Leden v mínusu, únor sice v mírném plusu, ale zato osobní účet (po návštěvě zubaře a nového šroubozubu v puse) v troskách. No nic, musím se asi více snažit. Více prodávat! (A méně kupovat!). A lépe si čistit zuby...

Hned zítra ale čekám veselejší a bojovnější náladu, která naštěstí po těchto horších dnech většinou přichází. Chci si udělat pořádek a přehled v ušitých taškách a kabelkách a minimálně tak pečlivě jako včera faktury je vystavit na jednom přehledném místě. Nebo vlastně dvou. Na Fleru (s cenami včetně Fler provize) a tady s cenami nižšími. Aby v tom byl pořádek a všichni hned věděli, na čem jsou. A mohli si podle své fantazie kombinovat osvědčené střihy s látkami jejich srdce.

Taky mám trochu v úmyslu, nechat zájemce o tašku vybrat z látek dostupných na českém trhu. A že se u Melluzínky, v Domě látek, v Peonygarden, u Kdotokdyslyšel, nebo v brněnském Šití nití dají sehnat nádhery nádherné. Nebo kdo hledá něco levnějšího, tak i v opavských Krásných látkách nebo u Miruš ledacos mají.

Ale mám dva strachy. Jednak, že se zamotám do nekonečného kolotoče objednávek látek a budu mít tím méně času na šití (vyřešilo by to třeba to, že si každý látku objedná sám a doručí mi ji?) Druhak, že přestanu mít vládu nad vzhledem kabelek ve svých rukou... A já mám trochu úchylku na to, mít tyhle věci ve svých rukou (můj muž vám to rád potvrdí). 

Co myslíte? Šli byste do toho? Nemám teď na mysli objednávku tašky (i když... co?), ale nabídku výběru látky ze všech, co se kde dají sehnat...

P.S. Na fotkách francouzská peněženka pro mou milou tetu-bětu, do sady k tašce a obalu na knihu. A taky nové úchytky z výprodeje na náš kredenc po prababičce.

Indigové pohádky

Objevila jsem je díky Helči. Ještě je nemám, ale už si na ně brousím zuby.

Devět pohádek, devět ilustrátorů, devět výtvarných technik (teda alespoň doufám). Jsou ilustrovány hodně bohatě, takže možná udrží pozornost i malá Terezka. Prolistovat a počíst si o jejich vzniku a autorech - a pak neodolat a objednat - je možné tady.

Tváří se moderně, originálně a taky dost tajemně. A určitě mi nebude vadit, když Klárka bude chtít "ještě jednuuu, mamíííí..."

Jednobarevná bavlna

 Mám poslední dobou více nápadů než času. Takže to dneska bude trochu tři v jednom. 

Už dlouho tady chci napsat (a podtrhnout), že se mi konečně po mnoha šlápnutích vedle podařilo objevit skvělý zdroj jednobarevných látek. Ty, na které jsem zatím měla štěstí, byly vždycky nějak moc pevné, neohebné, neforemné. A Klárka, když jsem jí z jednoho kousku ušila šaty, si je odmítla znovu oblíct. Svěrací kazajka hadr.

Asi to byla z velké části moje chyba a nezkušenost, protože mi asi tak nějak nedošlo, že musím hledat nižší gramáž. Nebo ještě lépe popelín. Našla jsem teď obojí na stránkách Domu látek. Krásné barvy, příjemné ceny. 140g / m2 firmy Öko-Tex, lepší asi na neoděvní šití, nebo superjemný 105 g/ m2 popelín. Obojí vyzkoušeno, zaručeno...

A díky jedné moc milé zákaznici, která si v Domě látek vybrala látku na kabelku, jsem měla o důvod navíc si spolu s vybranou látkou objednat několik látek ze zimního výprodeje. Kolekce Minimalista a Utopia (psala jsem o této kolekci v posledním látkovém příspěvku) tam byla za neuvěřitelných padesát procent původní ceny! No nekupte to. To říkám pořád, že jsem ideální člověk na výprodeje všeho druhu. Líbí se mi totiž asi jiné věci než většině obyvatelstva, takže na mě alespoň vždycky zbydou...

No a taška... Tak to je novinka, která včera vznikla trochu z nouze. Nastříhala jsem si látku na dvě panenky, ale pak jsem zjistila, že nemám ani kousek dutého vlákna na vyplnění. Ale myslím, že je to celkem dobrá znouzectnost, takže jich asi ještě pár ušiju. Podrobnější info na Fleru, ale kdyby vám náhodou padla do oka, pište sem nebo na mail - ušetříte vy i já...

Ségry (aneb jak ušít koženkový popruh)

Holky byly čtyři dny na prázdninách u babičky. Seznam úkolů byl dlouhý, vlastně byly seznamy dva. Jeden šicí - ten jsem celkem plnila. A ten druhý - ohledně bílení, natírání, vyklízení a vymývání už méně. Vlastně skoro vůbec. Protože: řekla jsem si, že do oběda budu šít a po obědě ten zbytek. To byl ale špatný plán - jak já jednou sednu ke stroji, heverem aby mě od něj tahali...

V rámci šití jsem ale stihla i dlouho odkládaný slib - ušít tašky těm našim dvěma rampepurdám. Jedna o kousek menší než druhá, stejné koženky, zipy a pastelově žluté proužky. Jiná látka. To aby zase nebyly úplně stejné.

A radost byla veliká. (A bitka skoro taky, protože ta barevná je asi nějak lepší nebo co).

Díky tomuto čtyřdennímu šicímu maratonu jsem přišla i na jeden šicí poznatek. A sice, že nezačištěné koženky se není třeba bát. Už jsem na to přišla vlastně dřív, ale pořád byl výsledek takový nějaký nedokonalý. Šila jsem tak popruh k mé nespolečensky společenské překlápěcí tašce. Ale jak řekl můj (někdy trochu hnidopišský) muž: "Tady to máš nějaké křivé..." A protože kritika je pohon pokroku, koumala jsem koumala, až jsem vymyslela následující.

Pruh koženky ustřihnu o trochu (o 1 cm?) širší než potřebuji, přeložím ho po celé délce napůl (rubem dovnitř) a kolem dokola prošiji. Z nezačištěné strany a ze dvou kraťoučkých stran šiju těsně u kraje (většinou takhle), z nezačištěné dlouhé strany šiju na šířku celé patky. A pak... Nezačištěný okraj zastřihnu těsně za švem (ve stejné vzdálenosti jako mám sešitý okraj druhý). To je celé. Popruh si tak pěkně sedne, všechno je rovné, nikde nevylízá textilní podklad koženky. Konec přednášky :)

Dáme si do bytu

Jestli je některý pokoj v našem domě nejvíc nedodělaný, je to ten dětský. Navíc to v něm vypadá jako po výbuchu. Je tam totiž nastěhované nářadí, minerální vata, co na jaře přijde nacpat pod střechu, a krámy z celého zbytku domu. 

Na proměnu tohoto pokoje se ale vyplatí čekat, časem to bude náš nejluxusnější pokoj, který budeme holkám oba závidět. Spousta světla, otevřený prostor, dvě patra a výběh rovnou do zahrady.

Plánů je dost a jedním z nich, asi jediným, se kterým se lze zatím podělit, jsou obrázky na zeď. Pokudmožno autorské. Mám jich už dlouho v merku hned několik, třeba minivesnici na kopci a lachtana od petpety, Jedu si ani nevím kam od l.markety, Déšť od Myyny nebo moji oblíbenou Janu Z Lesa a jejího Budulínka (trochu jinak) nebo Horu. Moc se mi líbí i obrázky Jou Jou, třeba jejímu kalendáři by to u nás taky určitě moc slušelo. No a pak jsou tu kostky ilustrátorky Andrey Tachezy. Nejde sice o obrázek, ale postavené na poličce mohou plnit stejnou funkci a ještě se s nimi dají povídat příběhy. 

Co mě ale nadchlo a nesneslo odklad byl (a je) kalendář od Oringle. To je ten uprostřed. Moje oblíbené koláže, krásné barvy, obrázky ušité namíru každému měsíci a taky trocha folklóru. Oringle teď shání 35 lidí (20 z nich už včera měla, juchů), aby mohla kalendář poslat do tiskárny. Sice jsem to chvíli musela promyslet, přece jen svůj první milion jsem ještě nevydělala... Ale dnešní další kabelková objednávka mě přesvědčila. Že 350 Kč za dvanáct nádherných Atrojek prostě dám.

Současný, mírně depresivní, stav budoucího dětské pokoje. Ta hromada OSB desek jsou budoucí mlynářské schody do spacího patra dětského pokoje. To je zatím zaskládané minerální vatou, takže jsem ho raději ani nefotila. Je ale potřeba být optimista - během jara a léta v tomto prostoru vznikne úžasný dětský pokoj :)

Popeleční...

Měla jsem asi deset nápadů na dnešní post. Poslední dobu mám nějaký přetlak - všude spousta krásných látek, objeveny (konečně!!!) skvělé a relativně levné jednobarevné látky, spousta šicích plánů. Ale nějak se mi to k dnešní Popeleční středě nehodí.Vzpomněla jsem si ale na Klárčin obrázek, který mi k dnešnímu dni nějak pasuje. K počasí, k náladě, ke svátečnímu dni. Je asi první, který půjde do rámečku a na zeď . Děsně si mi totiž líbí. 

Radost mi dnes udělala Syroovka svou citací Tomáše Halíka:

 

"Snad každoročně vám v tento den cituji slova rabína, který radil svým žákům: 

"V jedné kapse noste napsanou větu "Jsi prach a popel" - a v druhé: 

"Kvůli tobě byl svět stvořen". Jedno i druhé je totiž pravda

 - ale jedno není pravda bez druhého."

 

Lepší větu pro poslední dny bych jen těžko našla. Díky.

Za baletku...

Na maškarní bál ve školce jsme museli namalovat škrtací kalendář. Tak moc se Klárka těšila. Sukně jsme zdědili po někom z Pelhřimova (moc díky!!!), botky a čelenky ušili. Včera jsme proškrtli poslední políčko. Jde se....

Koupelna anebo jak si tady bydlíme III

I koupelnu už máme plně funkčí, i když zatím v ní jsou opravdu "jen" funkční věci, nic moc navíc tam - zatím - nehledejte. Po dlouhých úvahách se nám do ní podařilo nacpat sprchu, vanu i mé (mužem proklínané) čisté linie. Vzhledem k tomu, že mě muž několikrát důrazně ubezpečil, že naše koupelna nebude na 20 let, jak se běžně udává její životnost, ale prostě NAVŽDY!!!, jsem ji chtěla celou bílou. A šedou dlažbu. 

To mi ale bylo (kým asi?) rozmluveno, protože bílá je jen pro včelí medvídky a pro špitál.. Vymyslela jsem proto teplou, výraznou, veselou, nenudnou, mozaikovou žlutou. Když už máme sice okno, ale v něm ne slunce. Žlutou jen na jednu zeď, za vanou, a to na celou. Na pruhy mě vážně v koupelně neužije, i když to jsou taky "čisté linie".

A jsem za to hrozně ráda. Ladí k ní snad všechny barvy, je tam veselo a útulno. Bílá by asi fakt byla moc sterilní. 

V koupelně máme dřevěný strop jako všude jinde v domě, nesmí chybět ani černá traverza, podle mě úžasný závěs z IKEA, skříňku, umyvadlo a umyvadlovou baterii taky odtamtuď. A to je vlastně asi všechno. 

Časem ještě přibude zrcadlo, police, koše na prádlo a roleta nad pračku, (háčkovaný??) kobereček, háčky na ručníky, stolička na odkládání věcí a možná i nějaká ta polička. A dekorace. A možná i tu traverzu trochu umyju... A taky ušité košíky. A světla. A dveře. A futra. Časem...

Nespolečensky společenská

Kabelková série pokračuje. Název téhle kabelky - na peněženku, mobil, brýle a kapesníky - mě napadl po dnešní vydařené návštěvě kamarádů z Kuřimi. Ani vlastně nevím proč a možná zní trochu nesmyslně. Ale to je fuk.

Je to taška do divadla (to je to, proč jsem si tuhletu v pátek večer narychlo šila), kina, na koncert, nebo jen tak na pivo do hospůdky. No dobře, na pivo by to chtělo asi malinko neformálnější látky. Všechno bude...

24 x 30 cm, v překlopeném stavu 24 x 18 cm. Délka popruhu 130 cm. Dá se nosit na rameni i přes hlavu, po odepnutí popruhu může sloužit i jako elegantní a šik psaníčko.

A to divadlo... To určitě musíte vidět! Jmenuje se Bůh masakru, a dlouho už jsem se tak nezasmála, nezamyslela, nevzpomněla si naše rodinné debaty-nedebaty, kde má pravdu každý a přitom nikdo... A podle divadelní předlohy Yasminy Rezy natočil Roman Polanski i stejnojmenný film. Ten asi musím taky vidět...

Jezevčík No. 1

Moje první celokoženková taška. Na přání, podle vzoru "po tetě" z dob dávno minulých - říkalo se jí prý jezevčík. 

Zpočátku se šila až překvapivě lehce. O to těžší byl pak finiš. Má nějaké mouchy a nedokonalosti. A zvolila jsem evidentně špatný technologický postup. Stokrát jsem ji proklela. Tisíckrát párala. A milionkrát si řekla, že TOHLE už nikdy!!! 

Ale když jsem ji pak viděla v celé své kráse.... 

Asi ji ještě zkusím. Jen na celokoženkovou už se nechám asi chvíli přemlouvat. Kombinace s látkou, alespoň mírná, by jí podle mě slušela...

Návštěva

Včerejší den jsme strávily s Nicol Recydrops, která má nápady tak nabitý byt, že to až možné není. Ještěže začala psát blog - na každém metru čtverečním mají doma zajímavostí a vychytávek, že by to vydalo hned na několik postů. Navíc je Nicol expertka na šoupání nábytkem (takže od naší návštěvy u nich před čtrnácti dny bych to tam nejspíš už nepoznala). A byt je proto každým týdnem a měsícem jiný a jiný. 

Nicol se zbavovala barové židličky a kufru, který už má kus své ruské zeměměřičské historie za sebou. A já po nich nadšeně hrábla. Takže i když spíme pořád v obýváku na zemi, máme už konferenční stolek (kufr na kolečkách). A naše zamýšlené barové sezení u kuchyňské linky už má konečně jednu ze dvou židlí. A že jí to tam sluší. Jen by to ještě chtělo přidat bílé lamino záda z té strany linky, kde bude židle stát. To zas příští týden, aby té radosti nebylo moc najednou.

Nicol mi dovezla i spoustu odstřižků látek. Jsou nádherné, některé i ručně potištěné, už se těším, až je šoupnu pod stroj. Moc díky...

Jinak dnes je spíše jeden z těch horších dnů, kdy mi náš dům přijde moc temný a jeho dodělání v dalekém nedohlednu. Ale první snídaně na barové židli - ta to zas háže do průměru...

Odtajněno podruhé

Mým druhým šitým letošním Vánočním dárkem byly softshellové rukavice. Dlouho jsem se na ně chystala, jen mi  trvalo vyladit střih. Využila jsem barevné odstřižky ze softshellu a každému členu rodiny přidělila barvu... Aby se jim jako nepletly.

Jednu verzi jsem sama (ty dva týdny, co letos mrzlo) testovala. Nutně totiž už nějakou dobu potřebuji palčáky (v prstových mi odumírají prsty), které nejsou teplé, lyžařské a neforemné. V teplých je mi na běžkách horko, v neforemných se dětem špatně utírají nosy a staví sněhulák. A takové jsem zatím na trhu nenašla.

Takže nezbylo než si je ušít. A vnutit je i dalším členům rodiny (když jsou tak super, že :)). A ušít i dvoje na Fler. A pak začalo jaro...

Tři večery v Paříži

 

Mám ideální podmínky. 

Poprvé v životě mám svou vlastní pracovnu (i když paradoxně v domě, kde jinak zatím obýváme jen dvě místnosti) a hlavně nejlepšího chlapa. 

Nově mám totiž nabídku na tři odpoledne a večery v týdnu jen a jen na šití. Taky poprvé v životě. Navíc čas nejde nijak proflákat. Když se totiž vysoukám po žebříku nahoru do pracovny, nic jiného než šít tam prakticky nemůžu - maximálně tak ještě věšet prádlo. 

A to není všechno, co mám poprvé v životě. Poprvé v životě mám totiž taky vyčištěný a promazaný stroj (to spáchal taky můj muž). Včera jsem na něm začala šít mojí (první v životě :)) celokoženou kabelku a jel jak drak. I osm vrstev koženky zmákl!

První tři večery jsem tak (za bojového pokřiku holek, které dole ničily muže, ale za mnou se po žebříku nedostanou - juchů) strávila s mou oblíbenou pařížskou látkou. Izak Zenou prostě umí, to se nedá nic dělat. 

Kolegyně od taťky z práce si  z ní objednala obal na knihu. Takže mám hned čtyři, že :) Když už tak už... Obaly jsou promyšlené do posledního nitě, díky svěží barevné gumičce jdou velikostně nastavit, kniha jí jde založit i zvenku stáhnout pro nošení knihy v tašce. 

A k tomu pět penálů nebo prostě kapsiček (já jednu plánuji do kabelky na věčně se mi tam povalující žvýkačky, kapesníčky, jelení loje a podobně). Děsně mě navíc baví, že i když jsou všechny tyhle penály a knihobaly stejné, jsou co kus to originál. Stejný výřez z látky už totiž těžko najdu..

Takže šití zdar!

P.S. Kdyby někdo z vás měl o něco z "francouzské kolekce" zájem, okoukněte ji na Fleru tady a tady a pak mi napište sem nebo na mail - bez Fler provize vás to vyjde levněji...