Se svou kůží na trh

Udělala jsem tento týden další krok v mém minipodnikatelském životě - zavolala jsem paní na Tišnovské radnici a přihlásila se na Adventní trhy 28. 11. v Tišnově (od osmi do jedenácti hodin dopoledne). Stačilo jen vyplnit formulář, poslat ho paní mailem a zajistit si stůl, na kterém  budu mít své věci vystavené (stánky, které zapůjčují, už došly). Cena je více než příznivá - 50 Kč za metr čtvereční.

Už teď  z toho mám trochu stres. Možná to až moc prožívám, ale: všechno musí být (podle mě) pěkně naaranžované, ideálně ověšené pěknými cedulkami, nesmí toho být na stánku ani málo ani moc. A já se musím tvářit mile a vesele, i když budu určitě pořádně nervózní z toho, když budou lidi chodit kolem a nic nebudou kupovat. Chtěla bych toho za ty čtyři týdny, které mi zbývají, strašně moc stihnout. Ušít víc maličkostí, než mám teď na Fléru (ideálně nějaké obaly na knížky, nákupní tašky a podobně), vyrobit si nějaké vizitky a visačky. 

Není to prostě jen tak, jít se svou kůží na trh :-)

Ann Kelle

Ann Kelle, designérka textilu, původně asistentka primátora města Nashville, měla tvoření jako relax a odreagování se od pracovního stresu. Pak se ale odhodlala a založila značku Ann Kelle Designs. Její svěží návrhy se okamžitě ujaly a svými veselými, ale jemnými barvami si našly spoustu fanoušků po celém světě. Ann Kelle navrhuje kolekce látek pro Robert Kaufman Fabrics, u nás jsou známé hlavně kolekce Urban Zoologie a Remix, pro mě jsou jasným favoritem kolekce This and That a Rainbow Remix, které ale bohužel v ČR nejsou moc k sehnání. Základnimi barvami pro Ann Kelle jsou žlutá, růžová a světle modrá, které v menší míře doplňuje jinými barvami. Veselé látky jsou vhodné hlavně pro šití pro děti, třeba kolekce The Girl Friends musí nadchnout snad každou malou holku. Na stránkách Ann Kelle je kromě množství látek také blog s tipy a návody pro tvoření. S designérkou můžete vytvořit třeba handmade blok nebo korunky pro malé princezny. Na blogu jsou ke stažení i zajímavé (a jednoduché - což je celkově hlavní rys Anniny tvorby) tapety na plochu počítače.

Jak krasopisně obentlovat okraj

Z jedné jediné Burdy, kterou mám, jsem se při šití Klárčiných šatů naučila věc, kterou od té doby používám skoro pořád. Pokud z nějakého důvodu nechci dělat záložku, zároveň ale chci mít okraj pěkný a začištěný, obentluji okraj tímto způsobem:

Zažehlím 1,5 cm látky k rubu. Hranu prošiji středně širokým entlem (délka stehu 1, šířka 3 - šicí stroj Janome), zbytek zažehlené látky odstřihnu těsně u švu. 

Často používám například u dětských bavlněných šátků a čelenek, kde mi klasická záložka připadá moc "tuhá" nebo u sukní šitých panenek na jejich spodní okraj,

Myšičkomyš Jany Z lesa

Grafická designérka a ilustrátorka Jana Kloučková Kudrnová. Její blog Z lesa. Úžasné nápady na tvoření a objevování světa pro malé děti. A krásné plakáty, které bych chtěla snad všechny. Naše holky dneska trénovaly špetku s Janinou myškou. Nadšeně. A soustředěně...

Materiál pro výrobu hraček

Objevila jsem na Fleru prodejce, u kterého se dají sehnat všechny možné kousátka, pípátka, chrastítka, klipy na výrobu držáků dudlíků a pískátka. Všechny splňují mezinárodní normu ISO a neobsahují nebezpečný uhlovodík BPA. Prodejce se jmenuje Little Man a snad jediné, co ještě pro výrobu hraček potřebuji a nenašla jsem tam, je nějaký speciální šustivý papír do hraček. A to nemluvím o super jednoduchých a super originálních hračkách, které z těchto doplňků Little man háčkuje.

Zástěrka na výtvarku - návod

Návod na dětskou zástěrku, jejíž střih je vytvořen podle mikiny dítěte. Zástěrka se obléká přes hlavu jako triko a na bocích pod pažema jsou přední a zadní díl sešity krátkou gumičkou, takže dítě nepotřebuje nic zavazovat a přitom vše krásně drží na těle a nikde neodstává.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Potřebuji: Látku (asi 65 x 80 cm), látku na kapsu (22 x 15 cm), šikmý proužek (asi 6-7 m), dvě gumičky (šířka 1 cm, délka asi 7 cm), staré noviny (na střih)

Střih nakreslím na novinový papír podle mikiny dítěte (nejlépe se zipem, abych lépe odhadla střed). Mám mikinu velikosti 128 pro sedmileté dítě. Kreslím jen polovinu střihu, a to tak, že výstřih udělám mírně větší než je na mikině, horní hranu (rameno) asi 7 cm, otvor pro ruce tak, aby končil pár centimetrů pod paží mikiny a aby v podpaží svíral s boční hranou střihu pravý úhel. Délku od podpaží dolů mám 45 cm, šířku (poloviny předního dílu) 19 cm. Celková šířka předního dílu je tedy 38 cm. Doporučuji udělat šířku jen asi o 2-3 cm širší než mikina (já jsem svůj střih nakonec taky zúžila), aby zástěrka na dítěti příliš neplandala.

Střih položím na látku přeloženou lícem k sobě, středovou hranou na překlad látky. Důležité je přiložit střih na "délku látky", tedy tak, že boky střihu jsou rovnoběžné s bočním lemem látky - látka ve směru lem-lem více pruží. Obkreslím, vystřihnu. Látku rozložím. Mám přední díl zástěrky. Stejně vytvořím zadní díl.

Vytvořím střih kapsičky - mám obdélník 22 x 15 cm, dolní rohy trochu zaoblím. Přiložím na přeloženou látku na kapsičku, horní rovnou hranou na přehyb látky (já to tak na obrázku úplně nemám, došlo mi to až později). Vystřihnu.

Nechám kapsičku "složenou" dvojitě (lícem k sobě), prošiji na šířku celé patky boční a spodní hrany ( tvar písmene U), na spodní hraně nechám asi 8 cm otvor na protočení. Na začátku i na konci, před i za otvorem zapošívám.

Ještě než otvorem kapsu protočím na líc, nastřihnu oblouky kapsičky několika nástřihy do V.  Protočím, srovnám rohy a zatáčky, vyžehlím. Dvakrát prošiji horní hranu kapsy (dvě prošité linie na šířku patky od sebe).

Přiložím kapsu do středu předního dílu, přišiji (do tvaru písmene U, je jasné, že horní vstup do kapsy nepřišívám). Na začátku a na konci (tj, na krajích vstupu do kapsy) je potřeba festovně přišít. Dělám to tak, že začátek prošiji hustým cikcakem (asi 1,5 cm) tam, zpátky, tam, pak pokračuji rovným stehem kolem boku, spodku a boku kapsy, přehodím na cikcak a zase poslední 1,5 cm tam, zpátky, tam cikcakem. Kapsa hotova :-).

Je načase spojit přední a zadní díl zástěrky. Prošiji ramena na šířku patky. Přední a zadní díl leží lícem k sobě, na mě a do podložky hledí rub.

Začistím  hustým cikcakem (šířka stehu 3, délka 1 - stroj Janome :-))

Nakonec otočím látky lícem ven a prošiji ještě z líce.

Doteď to celkem odsýpalo, teď přichází nehorší část - našití šikmého proužku. Začínám na ramenech, ale je to asi jedno, kde začnu. Důležité je začít šít až asi 3 cm (tam, kde je špendlík) od začátku šikmého proužku.  1,5 cm z těchto 3 cm zcela rozloženého (tím myslím všechny sežehlené podélné hrany) šikmého proužku ještě přeložím (a nejlépe i přežehlím)  na obrázku jakoby směrem ke mně. Až zástěrku celou objedu šikmým proužkem dokola (viz následující obrázek) a dojedu zpátky sem, vložím zcela rozložený konec šikmého proužku do tohoto nepřišitého a přeložením začištěného volného začátku a došiji až k začátku šití.

Takto přišívám šikmý proužek. Rozložím si jednu z jeho sežehlených podélných hran, slícuji ji s okrajem zástěrky a šiji v trase původně sežehlené hrany. Problém nastává v pravých úhlech v podpaží. Tam je potřeba to buď nějak našvindlovat (což většinou nevypadá moc dobře), nebo si vygooglovat postup na přišívání lemu dek a nastudovat si jak se postupuje v rozích deky.

Až dokončím celou zástěrku kolem dokola, otočím zástěrku z líce, přehnu šikmý proužek z rubu přes hranu látky na líc a prošiji. Buď strojem, nebo pokud chci mít výsledek krásný, nejkrásnější (a mám asi tak dvě hodiny času navíc :-)), vygoogluji návod na matracový steh a celou zástěru z líce obšiji matracovým stehem v ruce.

Stejně jako jsme šikmým proužkem olemovali okraje zástěrky, olemujeme i výstřih. (Mně došel červený šikmý proužek, použila jsem proto bílý)

Asi 8 cm pod každým podpažím spojíme vždy přední a zadní díl gumičkou. Konec gumičky přišijeme (tam, zpátky, tam) z vnitřní strany zástěrky na šikmý proužek.

Zástěrka je hotova!!

Další a možná i vzhlednější (určitě rychlejší) je varianta, kdy  spodní hrany předního a zadního dílu nezakulacuji, udělám je pravoúhlé. Při vystřihování na látku překresleného střihu přidám na boční hrany a spodní hranu 3 cm. Celý postup je pak stejný až po obšívání šikmým proužkem. Šikmým proužkem totiž olemuji jen výstřih a dvě části "podpaží - rameno - podpaží". Potřebuji tedy jen tři relativně krátké kousky šikmého proužku a (kromě výstřihu) nemusím řešit vkládání konce šikmého proužku do začátku. Začnu v podpaží na předním díle (zapošít!), pokračuji přes rameno a skončím v podpaží na zadním díle (opět zapošít!). Nakonec jen zažehlím boky 1,5 cm na rubovou stranu, pak další 1,5 cm na rubovou stranu (záložka). 4 boky (2 na předním díle, 2 na zadním), 4 prošití záložek z líce. Pak už jen stejně sežehlit (2 x 1,5 cm k rubu) spodní hrany předního i zadního dílu, prošít je a je hotovo!

Takto jsem švindlovala u druhé zástěrky (ta má být pro změnu na keramiku :-)) hlavně z důvodu mé lenosti, vyčerpanosti z předchozího přišívání šikmého proužku a pokročilé hodiny (byly dvě ráno!!!). A výsledek mi přišel možná i lepší než první pokus. Taky jsem našvindlovala šikmý proužek tak, že jsem ho jen nasadila na okraj látky a rovnou šila z jedné vody načisto. Žádné nejdříve z rubu, pak z líce, nebyl čas a energie. Je potřeba pak trochu hlídat vzdálenost prošití od okraje. Abych nešila až těsně u kraje šikmého proužku, protože bych pak na rubové straně mohla šít už mimo proužek. Ale povedlo se a nevím, nevím, jestli takhle nebudu ty potvory šikmé proužky šidit vždycky!!

Jak jsem psala svůj první návod

Dnes (nebo teda vlastně už včera) jsem nahrála na Fler svůj historicky první fotonávod na háčkovanou hračku - chrastítko. A on se hned během asi půlhodiny jeden prodal!!! Nadšení je velké, chuť psát hned další taky. Jen ta půlnoční hodina a ranní pokřik "kakají" mých hladových dcer mě žene tam, kde lidi už o půlnoci většinou dávno jsou. (A pokud nejsou, tak mají určitě lepší zábavu než psát návody na háčkované blbiny :-)). Návodům zdar!

Ukončování háčkování a zapošívání ( i při střídání barev)

Už od samých počátků mého háčkování jsem hledala ověřený a fungující postup na ukončování mých háčkovaných veleděl. Všude ale psali jen "práci ukončíme a zapošijeme." Jakoby snad všichni háčkovali odjakživa! Ukončovala jsem proto tak, jak mě to naučila má babička. Posledním okem jsem provlékla cancour příze a háčkem (!!!) jsem asi tak dva až tři centimetry dlouhý konec příze párkrát protáhla skrz své dílo. Výsledkem byly příze trčící všude (zaháčkovaná příze při manipulaci s háčkovanou věcí rychle vylízá z děr, kterými byla protažena).

Vrcholem všeho (a na dlouho taky koncem celého mého slavného háčkování) byla totálně vypáraná háčkovaná šála, kde jsem se snažila v krátkých intervalech střídat černou a tyrkysovou barvu. Při častém střídání barev a častou manipulací s šálou (u šály to mám pocit ani jinak nejde) vylezly a nakonec se i vypáraly snad všechny příze, které tam byly. Několik dlouhých večerů, které jsem s háčkováním šály strávila, bylo v háji. 

S objevem Google a Youtube jsem začala pátrat znovu a dost věcí si vygooglila a naučila. Postupně, tak, jak jsem je potřebovala. Nikde ale nebyly všechny pěkně pohromadě, přehledně a kdykoli k nahlédnutí. Takže jsem se rozhodla, že budou všechny přesně takhle tady. Abych (až zase budu po nějaké nepovedené šále mít delší háčkovací pauzu a všechny je zapomenu) mohla jen přijít, přečíst a vzorně a bez chyb uháčkovat. Štítky "háčkuju" a "šiju" budou věnovány právě takovým vychytávkám, které jsou možná pro mnohé samozřejmé, ale mi trvalo nějakou dobu, než jsem na ně přišla...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Postupy pro ukončování používám při ukončování jako takovém, ale i při ukončování barvy (a začínání jiné barvy).

1. Ukončování pokud je rub skryt a nepřístupný (např. uvnitř háčkované hračky)

Tahám za smyčku, až se cancour ustřihnuté příze provleče na stranu smyčky. Zůstane mi jen cancour bez smyčky. Ten pomocí tupé vyšívací jehly provleču alespoň 2-3 cm vnitřní rubovou stranou háčkovaného díla (ne háčkem, ale jehlou, v tom je ten vtip). A ještě pár centimetrů nechám viset uvnitř stonku, zbytek ustřihnu. Nebo můžu provlečení vnitřní stranou úplně vynechat a nechat nit jen trčet, ale u háčkovaných hraček, kde se předpokládá náročné používání :-), se provlečení hodí.

Pokud ukončuji například část těla u hračky, která už je vyplněná dutým vláknem, protáhnu cancour smyčkou (viz začátek předchozího odstavce), navléknu ho na tupou jehlu, provleču výše zmíněné 2-3 cm a dvakrát nebo třikrát prošpikuju právě ukončovanou část těla jehlou. Příze se tak ztratí někde uvnitř dutého vlákna a ještě se mi nestalo, aby někdy vykoukla. A to naši háčkovaní kamarádi dostávají od holek pořádně zabrat...

2. Ukončování pokud je vidět rub i líc (šály, čepice, svetry, háčkované košíky, deky a kdovíco ještě):

Je logické, že v tomto případě nejde nechat trčet ani pár centimetrů. Zároveň ale nejde ustřihnout přízi a nenechat ani kousek navíc. Vypáralo by se to. Proto těch plus mínus pět centimetrů musíme provléci co nejvíce dovnitř háčkovaných řad. Buď jehlou podobně jako na obrázku u prvního případu, alespoň pět centimetrů, pak za volný cancour zatáhnout a utáhnout, co přečnívá už s klidným srdcem ustřihnout. Nebo (často třeba právě u střídání barev - tak, jak jsem to měla udělat u své šály:-)) cancour právě ukončené i právě započaté barvy alespoň deset ok obháčkovávat (obrázek). Pak za oba cancoury zatáhnout, tím se ukončení a započetí pořádně utáhne, zbytek ustřihnout.

Pařížanka pro Ostravanku

Jedna Pařížská pro mou sestřenici do Ostravy.

-------

K prodávání na Fleru jsem se odhodlala hlavně z finančních důvodů - oprava domu, dvě hypotéky na krku a peněz kde nic tu nic. Definitivním nakopnutím pak byl impuls mého muže, který pochvalami obvykle nesrší (ještěže jsem zvyklá :-)), a tak mě jeho nápad s Flerem překvapil, naplnil pýchou a vzápětí nadchnul.

Celkově mám z tohoto prodeje velkou radost, baví mě věci šít, pak vymýšlet jak je fotit a pak ta obrovská radost, když si někdo něco objedná...

Navíc je to o dost jiný pocit tašku prodat prostě proto, že se někomu líbí a chce ji. Oproti mým nekonečným pochybám, když jsem něco ušila někomu k narozeninám... 

Prodávání teď ale dostává třetí rozměr tím, že chce občas někdo z blízkých ušít něco pro sebe. Sama nemám ráda, když po někom známém něco chci, aby mi dával slevu. Připadám si pak divně, jako bych snad slevu vyžadovala. Mě ale většinou jde o to, že toho člověka znám, vím, jaké věci dělá a věřím mu. Když mě někdo poprosí, jestli bych mu neušila tašku a ptá se za kolik, kroutím se jak žížala. Bude si připadat špatně, když mu ji prodám levněji než ji běžně prodávám? A budu já si připadat dobře, když mu ji prodám za normální, nesníženou cenu? Věčné dilema, které se průběžně snažím vybalancovávat zlatou střední cestou... 

To ale nic nemění na tom, že mám vždycky obrovskou radost, když si někdo známý ode mě něco objedná. Doufám totiž, že to berou stejně jako já - že se jim moje práce líbí a proto ji chtějí. A to je vlastně jeden z důvodů, proč šiju...

Knížkohry Lucie Ernestové

Nejdříve jsme koupili jednu. Veselé hry. Tehdy tříletá Klárka byla nadšená a nutila nás hrát pořád dokola. K dalším Vánocům donesl Ježíšek druhou. Zvířátkové hry. Zase jsme hráli a hráli a tehdy roční Terezka objevila novou dimenzi knížkoher - tu knížkovou. Je tam tolik obrázků na tak malé ploše, že je pořád co ukazovat. Zvířátka na statku, zvířátka v ZOO, zvířátka ve volné přírodě. Jak Terezka roste, začíná objevovat i další rozměr - hledačky. U každé hry je jich hned několik a skrýše jsou vynalézavé. Najdi 5 žlutých a 5 červených motýlů. 7 slepic.

Veselé a zvířátkové hry jsou určené už těm nejmenším dětem, od tří nebo čtyř let. Rozvíjí si slovní zásobu (hra Chytrá opice - vyjmenuj pět květin, tři holčičí jména, dvě zvířátka v lese), taktiku, pozornost, soustředění i výslovnost a pantomimu (hra Upovídaní papoušci - předveď potrefenou husu nebo trkavou kozu). Při hledačkách se dítě učí počítat a poznávat barvy. A k tomu všemu krásné kresby. V zásobě už máme i cestovatelské a přírodovědné hry, ty jsou už pro starší děti. Takže to vlastně bude tak trochu dárek i pro mě :-) 

Předloha pro křížkový steh

Program, který převede obrázek nebo fotku na předlohu pro vyšívání. Program se nestahuje, funguje online tady.  No nevím, jsem asi spíše fanda jednodušších výšivek menšího rozsahu, ale třeba ho někdy využiju. Jako pokusný králík moje ušitá panenka - baletka Anička, hvězda mého Fleru :-)

Nitě pro overlock bez overlocku

Geniální věc, která snad nikdy nedojde. Overlockové nitě. Jen je s nimi trochu potíž - při napíchnutí na trn šicího stroje skáčou, poskakují a nešije se dobře. Někde na internetu jsem kdysi zahlídla řešení. Hrnek. Funguje to skvěle...

Šití nití

Dneska jsem se díky Roze dozvěděla o výborném obchodě s látkami v Brně. V centru. Ségra chodí utratit všechny své peníze do knihkupectví, já do metráže. Mě doteď trochu brzdilo poštovné v eshopech. Ale teď ... jsem ztracena... :-)