Tak trochu reklamní

Nechtěla jsem a nechci vyhlašovat den, po kterém už nebudu přijímat objednávky. Protože vím, že já taky všechno dělám na poslední chvíli, a nemám proto moc to srdce někoho odmítnout, když mě pár dnů před Štědrým dnem prosí o ušití něčeho pro své blízké. 

Na druhou stranu mám letos s malou Sárou trochu omezené kapacity. A navíc plán, že chci svůj čas dělit alespoň trochu rovnoměrněji mezi šití a naši čerstvě pětičlennou rodinu. Protože před Vánoci je nápadů na tvoření, pečení a všemožné přípravy spousta.

Proto moc prosím, kdo má za lubem po mě něco ušitého chtít - myslím tím  něco ušitého na míru - pište hned. Ať si to můžu rozvrhnout a vím, jak na tom s časem jsem. U mě na Fleru v jedné ze záložek profilu najdete látky a koženky, ze kterých můžete vybírat. Koženky pořád nejsem schopná tam doplnit všechny, které mám, tak se klidně ptejte.

Loni nejvíce frčely rostoucí obaly na knížky, letos je úspěšně dohání toaletky. Hlavně ty pánské, hranaté, je vidět, že je jich na trhu asi menší výběr. Objednávek na kabelky je teď před Vánoci méně, a přitom je tak ráda šiju.

Koukejte a vybírejte na Fleru, ale pokud chcete mít zboží o pár procent levnější, místo objednávky přes Fler mi napište mail.

Krásný a co nejpomalejší advent přeju..

Losování giveaway

Dnešní vyhlášení vítěze mé toaletky a kapsičky je bohužel bez obrázku. Klárka losovala - opravdu krátce po deváté tak, jak jsem psala - všechno jsme poctivě vyfotili a .. Od té doby do teď hledám kabel k foťáku, abych fotky stáhla do počítače. O víkendu se mi totiž konečně podařilo trochu pouklízet, a kabel se stal asi obětí. To mám za to (jako za to uklízení), řekne mi určitě muž :)

Takže místo toho alespoň  fotky dvou městských batohů, které jsem ušila v posledních dnech. Čekají mě tento týden ušít další dva, tak fotky berte z mé strany jako motivační - pořád mě šití batohů mírně stresuje, koženky je tam moc, stroj funí a já nadávám.. Ale postupně se to zlepšuje, snad to časem vymakám.

A teď k věci: vylosovali jsme komentář číslo 22 ze 25 komentářů na blogu a jednoho na facebooku. Takže vítězem je bohunka bo. Gratuluji a jdu psát mail a balit cenu.

Moc děkuji za krásné komentáře, přání k narozeninám a úžasné tipy na dárky. Už teď vím, že některé z nich určitě použiji (nechci psát které, abych se neprozradila). Zároveň vím, že vaše tipy inspirovaly spoustu známých kolem mě, kteří komentáře četli, takže děkuji i za ně. Extra mě potěšily tipy i s odkazem, kde se dají sehnat. A mám obrovskou radost, že rádi dáváte i dostáváte dárky vyrobené - ty já mám taky nejradši. Jen z důvodu našich koumavých holek a toho, že nám dárky nosí Ježíšek (který přece nešije z mamčiných látek :)), je dáváme spíše k narozeninám a svátkům.

A kdybyste se náhodou ptali, jak bylo v sobotu na trzích, tak se radši ani neptejte.. Když jsem za první hodinu a půl (ze třech hodin, které trh trval) neprodala vůbec nic, opakovala jsem si pořád dokola Zuzčinu (Bag me) mantru, že jsem moc ráda za poklidné dopoledne bez dětí, kdy muž hlídá a vaří oběd. Naštěstí to trochu pomáhalo. A taky přišli známí, kteří mou depresi průběžně rozptylovali. Což mě asi zachránilo před tím, abych šla domů s brekem. Hormony v šestinedělí, jsou holt hormony v šestinedělí.

Ale asi to tak mělo být, poučení zní: posílit do příště své sebevědomí a namísto tišnovských farmářských trhů se přihlásit třeba do Brna na Mint fresh markets.

---------------------------------------------------------------

Edit:

Hurá, kabel objeven (u muže v batohu :))

Na poslední chvíli..

.. jsem se přihlásila na Tišnovské adventní trhy. V původním plánu to nebylo, ale návštěva zubaře rozhodla :) Jeden jediný zub mě už skoro dva roky postupně finančně ruinuje - hrůza...

Takže tuto sobotu 26. listopadu od osmi do jedenácti hodin dopoledne mě najdete v Tišnově na náměstí. Přijďte, uděláte mi radost..

Takhle to vypadá, když my dvě spolu dopoledne šijem..

------------------------------------------

Moc vám všem děkuji za spoustu tipů na dárky v předchozím giveaway příspěvku. Soutěž končí až v pondělí, takže ještě máte šanci se přidat a vyhrát.

Všechny komntáře pečlivě čtu a dělám si poznámky. Jen bohužel nestíhám odpovídat - je toho jako už tradičně před trhy nějak moc. Snad mi to pro tentokrát odpustíte..

Narozeninová giveaway

Mám dneska narozeniny a naordinovala jsem si odpočinkový den, který už nutně potřebuju.  A abyste z toho mého flákání něco měli i vy, nabízím toaletku a kapsičku do soutěže. Z krásných látek od Wilburriny..

Velikost toaletky a její dvě kapsičky uvnitř jsem v porodnici pořádně odzkoušela.  (Testovala jsem to samozřejmě na své toaletce, ne na této..) Vešlo se mi dovnitř všechno potřebné, zdobila mi noční stolek a ve sprše jsem si ji věšela za dlouhé ucho. A kdybych byla fintivější (jestli to teda v porodnici vůbec jde), určitě bych s sebou brala i kapsičku na šminky.

 

A co za to budu chtít po vás?

Potřebuju nutně spoustu tipů na dárky :) Dost dárků už mám vymyšlených (realizace proběhne opět last minute, znám se), ale ty, co vymyšleny nemám, už mezi šitím a plínkami nemám moc šancí vykoumat. Takže by mě zajímalo, co originálního jste kdy komu dali. Něco, na co jste byli opravdu pyšní. Dárek, který udělal radost vám i obdarovávanému. Ánébo dárek, který jste dostali, nadchl vás a doteď jste na něj nezapomněli. Vzpomínejte..

Pište sem do komentářů, případně do komentářů na facebooku. A nezapomeňte na sebe nechat kontakt, ideálně mail, abyste měli šanci se o případné výhře dozvědět.

A pokud lajknete můj Lochtí facebookový profil, nasdílíte FB příspěvek o téhle giveaway nebo si mě přidáte do oblíbených na Fleru, uděláte mi óbrovskou radost. Díky :)

Můžete psát přesně týden, příští pondělí 28. listopadu v devět hodin ráno vylosuju jednoho výherce.

Tak, a teď už se těším, co originálního mi poradíte..

Pár barev do koupelny

Pro dnešek jeden jednoduchý, rychlý, efektní a absolutně nepředvánoční nápad. Inspirace v IKEA (taky máte jejich katalog na záchodě? :)).

Vždycky jsem chtěla v koupelně rozlišené ručníky podle barev. Co člen domácnosti, to jasně stanovená barva. Jen jsem si konečně musela přiznat, že investice do nových ručníků je na seznamu hodně hluboko a tudíž hodně daleko.  A navíc je to neekologické, něco kupovat, když to stávající ještě slouží.

Když jsem narazila na tenhle nápad, nadšeně jsem sedla ke stroji a vybrala každému jeho oblíbenou barvu (muž nad šedou trochu frflá, ale co už). Pruh látky 20 x 8 cm, kratším stranám zažehlit asi 1 cm dovnitř, delší strany zažehlit ke středu. Přehnout po celé délce na polovinu (jako šikmý proužek) a ze všech stran prošít. Pak přišít na středy ručníků - a je to.

Muž k tomu ještě vymyslel moc hezké háčky, na které se budou ručníky věšet, ale to zase jindy..

Klopa nebo zip?

Občas se nechám přesvědčit na změnu střihu některé mnou už dlouho šité věci, i když si úplně nejsem jistá výsledkem. Tentokrát mě přesvědčila kamarádka Jitka (mimochodem, provozuje penzion v jednom moc hezkém koutě Vysočiny), že kapsička na drobné v harmonikové peněžence by byla lepší s klopou než se zipem. Že by se v ní lépe lovily mince.

Já už prošla tolik různých šíří peněženky, na zip postupně přidala kovová táhla a na okraje zipu přišívám látkové okraje. Vytunila jsem druhy výztuh včetně těch do vnitřních přepážek a bočních harmonik, peněženku už třetím rokem sama denně používám a nic bych neměnila. No, možná jen to trapné ruční sešívání na závěr, ze kterého mívám rozpíchané prsty.. To kdyby mi někdo poradil jak udělat jinak, lépe a rychleji, má u mě peněženku grátis :)

Z klopy jsem měla strach, že se bude špatně otevírat, že z ní budou mince vypadávat, že bude uvnitř peněženky překážet.

A výsledek? Klopa vypadá dobře, používá se dobře a zdá se, že ani mince z kapsy jen tak nevypadnou. Že by nový prototyp?

Co myslíte vy - klopa nebo zip?

Sára - prvních čtrnáct dnů na světě

Polovinu věcí okolo miminek jsem za ty tři roky, které jsou teď Terezce, už zapomněla. Jak jsou malinkaté, jak voní.. 

Taky spoustu praktických věcí: kolikrát za den je musím převlíct než konečně znovuobjevím to, jak správně zabalit látkovou plínu tak, aby nikudy neprotíkala. A než zjistím, jak nakojit tak, aby v následující hodině nešla velká část mlíka zpátky ven. 

K tomu spoustu nových strachů (Klárka to dneska po cestě do školky shrnula tak, že mamka se pořád něčeho bojí - dneska třeba toho, jestli nám to Sáru v kočárku nezasněží :)). Největší strach právě z toho neustálého blinkání a lapání po dechu. Nezbývá než doufat v strážné anděly..

Jedny z prvních fotek ještě z porodnice. Sára tam prokřičela obě noci, které jsem ji měla u sebe - myslím, že holky ob dva pokoje na každou stranu od našeho byly mooc rády, že nás i s mírnou žloutenkou propustili domů..

Po pár dnech doma, kdy už jsem se začínala bát, že jsem jí svým nočním těhotenským šitím otočila režim, si ale dala říct a v noci už je (ťuk, ťuk) klid. Jen ty břichabolení se přesunuly na dopoledne, takže nosíme, kolíbáme, natřásáme. 

Pořád přemýšlím, jestli to takhle měly i holky.. Měla jsem je vždycky za hrozně hodná miminka, která pořád spala. Jen teď nevím, jestli to spíše nebylo tím, že jsem ještě neměla každé ráno v hlavě, co všechno bych za ten den chtěla stihnout ušít, uvařit, uklidit, napsat, odepsat, vyřídit, na poštu odnést..

Navzdory tomu, že se na nás Sára většinu času docela slušně mračí, jela jsem si celé první dva týdny na pozitivní vlně. Hormony to tak nějak asi zařídily, že jsem se z hnízdící věčně nespokojené fáze přesunula do fáze péče, kdy všechny nedodělané, nazařízené a nedošité věci u nás doma sice vidím, ale už mě nenaštvou. (Jsou ale výjimky extra náročných dnů, kdy se v mrčení a brečení střídají všechny tři naše slečny - a to mě pak naštve všechno a všichni :))

Klárka i Terezka Sáru zbožňují. Každá po svém, Klárka více opatrně, rozumně a tak nějak už skoro mateřsky, Terezka někdy dost živelně.. Žárlící fáze zatím nenastala, tak uvidíme..

A na závěr jeden sice dočasný, zato krásný a neskutečně funkční kousek nábytku u nás v obýváku. Kolíbka, kterou můj praděda vyrobil pro svou první vnučku, mou tetu. Ten stejný praděda, který pak té stejné vnučce vyrobil tuhle světničku. Moc se mi líbí její jednoduchost, žádné zbytečné kudrlinky navíc. Všechny tři naše holky si v ní spokojeně lebedí a mi vyhovuje, že si ji přesunu, kde zrovna potřebuji. Až mě mrzí, že je tak malá (nebo naše holky tak velké?), že se dá využít jen první dva až tři měsíce..

Svatomartinské lucerničky

Po delší době tvořící podvečerní chvilka s holkama. Další skvělá teta, za pár měsíců švagrová, chtěla totiž vzít holky včera do Brna na světýlka ve Wilsonově lese. 

Vzhledem k neustále se kroutící a pobrekávají Sáře jsme vymysleli celkem jednoduchou a samoobslužnou ubrouskovou techniku. Vyhrabali jsme pár barevných ubrousků, holky si z nich vystřihly obrázky a pak už jen štětečkem patlaly na sklenice lepidlo a na něj kousky barevných papírků (lepí se jen svrchní vrstvička z ubrousků). Lepidlo bylo sice všude, ale holky to zvládly téměř bez pomoci. 

Máme tak sice lucerničky v jarních tónech, ale teplé světlo svíčky tu správnou podzimní atmosféru zařídí. 

Já už pak jen po zaschnutí lepidla přetřela sklenice bezbarvým lakem (ale stejně by podle mě fungovala další vrstva Herkulesa) a muž uřízl dva kousky z černých bezů na naší zahradě (mají dutý vnitřek, kterým se provlíkne drátek držátka). To aby drátěné držátko v ruce holky nepálilo. Chtěli jsme původně navlíct na drátek korálky, ale vzhledem k tomu, že tuhle poslední fázi jsme, jak už je u nás zvykem, dělali těsně před odjezdem, nebyl čas na blbosti.. 

Doporučuji použít místo čajové svíčky klasickou nízkou hřbitovní svíčku - čajové prý rády zhasínají.

Kvůli dešti byly nakonec holky s tetou Markétou v brněnském VIDA centru a s lucerničkami se prošly jen kousek - stylově kolem hřbitova. Nějaký ten průvod s lampiony ale určitě ještě letos stihneme. A třeba někoho z vás budeme inspirovat - s kupovaným lampionem to přece nemůže být ono :)

Atlas světa jaký svět ještě neviděl

Mám úžasnou ségru. Kolem termínu porodu si vzala dovolenou a hlídala holky u našich na severní Moravě. Abychom mohli kdykoli nerušeně vyrazit do porodnice. 

Že se jí hlídání kapku protáhlo, to už víte :) Že jí tam  musely ty naše dvě rampepurdy vyrobit několik šedivých vlasů, to vím zase já. A že během toho všeho dokázala vymyslet takhle skvělý dárek Klárce k narozeninám - to teda klobouk dolů..

Uznávám, že se svým geografickým vzděláním mám asi k mapám trochu bližší vztah než většina normálních smrtelníků. A nejspíš to trochu hustím i do dětí - Klárka už odmalička pozná na mapě řeku, cestu, koleje a spoustu dalších věcí. (A mě pak občas překvapí někdo dospělý, když vůbec neví, nač jsou v mapě vrstevnice). Prostě deformace.

A když pak Klárka dostane od ségry k narozeninám takhle krásný Atlas světa, jsem u vytržení...

Země je vždy představena na obrovské dvojstránce plné obrázků. To u dětských atlasů bývá běžné, ale tyhle obrázky jsou prostě krásné. A navíc, nejsou na nich jen zvířata, památky a podobné věci. Jsou tam i typická jídla, činnosti, osobnosti nebo třeba druhy listnatých stromů. Najdete tam čtení pro malé prďoly i pro školáky. A já samotná bych tuhle knížku vydržela číst klidně celý večer..

Že by tip pro Ježíška?