Konečně nějaký výlet!

Chtěli jsme o Vánocích ven, ale nechtěli jsme nikam, kde bude hodně lidí. Což je trochu problém, protože o Vánocích chce ven asi každý. Vymysleli jsme Smrk (ten beskydský), kde není hospoda, což by mohlo dost lidí odradit. Ráno před odjezdem se ale přidaly holky, že ony by taky rády "na hory".

I když jsem Klárku podezřívala, že si pod pojmem "na hory" představuje spíše víkend na chatě, slíbila, že všechno ujde bez mrčení, a tak jsme museli přeplánovat trasu. Nebo teda chtěli přeplánovat trasu, protože když ty dvě rampapurdy chtějí něco dělat s námi, musí se to využít.

A díky tomu jsme objevili krásnou trasu nad Kopřivnicí, kde skoro nikdo nebyl, počasí i výhledy byly krásné, délka vhodná i pro pětileté dítě (asi 8 km??). Trasu projel i náš kočár, ale jinak bych ji asi pro kočáry nedoporučila, většinu cesty se jde po úzké lesní pěšině. Koho zajímá, kudy jsme šli, ať mrkne tady.

Skončili jsme u mé tety ve Štramberku na Bařinách - museli jsme to trochu napálit přes les mimo značku, ale jinak už to s mým mužem prostě nejde :)

Musíme tam určitě i na jaře, v létě a na podzim ( a možná i v zimě, ale bez kočárku), protože tyhle bukové lesy za to stojí!

Jak si snížit tlak

Letošní Vánoce jsou všechno jen ne poklidné. Začalo to všechno bratrancovou roztrženou nohavicí na Štědrý den dopoledne, o kterou se postaral náš jinak mírumilovný Kuky - border kolie. Od jisté doby nemá rád, když někde musí čekat uvázaný. Občas to je ale nutnost,  a tak mu dáváme košík. Ukázalo se ale, že si jej umí za jistých okolností sundat... 

Když už to vypadalo, že všechno ostatní proběhne v klidu a pohodě, začaly (pro jistotu na obou rodinných frontách) stoupat vášně. Jde v podstatě o malichernosti, které ale umí dost rychle přerůst v neporozumění dost velkých rozměrů. A to mě štve a mrzí a vrtá hlavou. 

Někde jsem četla, že háčkování umí snížit tlak a tak se toho držím. Třeba to u všech těch háčkovaných dobrot do kuchyňky našich holek všechno promyslím a napadne mě řešení. Něco podle úžasných návodů od Kamlin, něco podle Garnstudia a něco málo podle sebe.

Darování

Dnes jsem odeslala poslední předvánoční balíčky a ukončila tím svou první prosincovou prodejní horečku. Do letoška jsem vždycky byla na druhé straně, na straně nakupujících. Letos díky dokončovacím pracem na našem staronovém domě, přípravě na trhy, naslibovaným objednávkám a hlavně nepříliš plnému účtu (bych si nikdy nemyslela, kolik v součtu stojí všechny ty nezbytné blbosti jako třeba vodovodní baterie!) jsem byla spíše na té straně prodávající. A musím říct, že mě to hrozně těšilo. I když jsem často šila pod tlakem, ve stresu, do čtyř do rána, těsně před odjezdem vlaku, se řvoucíma holkama za zády... Ale pocit, že se někomu mnou ušitá věc líbí tak moc, že si troufne jí někoho obdarovat, to je pro mě velká pochvala, které si moc vážím....

P. S. Všechny ušité a uháčkované věci na obrázku už Ježíšek nese někomu pod stromeček - kéž se líbí obdarovaným stejně jako dárcům ***

DIY srdce z plsti

Jednoduché a rychlé předvánoční tvoření ozdob na vánoční stromeček. 

Potřeba jsou jen dvě srdce z plsti (to spodní, větší, bílé je dobré mít ze silnější, pevnější plsti), bílou bavlněnou přízi nebo bavlnku a jehlu. 

Prošívá se zadním stehem z horního středu srdce kolem dokola až zpátky z počátku :) Na začátku je dobré nechat si asi 15 cm příze bezvládně viset. Vznikne z ní nakonec spojením s finálním cancourem provázek na zavěšení. Na konci je důležité dokončit  obrys srdce i ze zadní strany - provlečením jehly s nití prvním stehem. Je taky dobré protáhnout jehlu s nití ve finiši skrze bílé srdce (jeho vnitřkem = neviditelně) od konce (a zároveň začátku) stehu až k jamce v bílém srdci - aby srdíčko pěkně viselo a nenahýbalo se ke straně). Pak už jen uzlík tak daleko od srdce jak chcete aby byl dlouhý provázek na zavěšení a je to.

Výsledek vypadá moc pěkně a tak trochu seversky, tak jestli máte po večerech ještě čas a sílu, hurá na to! 

Ještě jedna inspirace pro Ježíška

Tahle knížka krátkých linek
je ušita že vzpomínek
na ostrůvek odlehlý.
Navlékla jsem do jehly,
co mé oči postřehly
i co lidé řeči znalí
do ucha mi pošeptali.

Zakázala jsem si letos brouzdání dětskými knihami - mám jich ještě pro Ježíška zásobu z loňska a peníze jsou potřeba na jiné věci. Ale ani jsem nemusela moc pátrat a vyskočila na mě tahle nádhera s šitými ilustracemi. Obrázky vypadají nádherně, kombinace barev mě ùplně dostala. Příběhy jsou napůl veršované, napůl próza a podle ukázek, které jsem našla, vypadají zajímavě a originálně. Autorka je tuším z Havířova, kde má v městském kulturním centru i výstavu ušitých obrázků z knihy. A prý se vyhýbá sociálním sítím :) . Chápu a rozumím.. Ale přesto chystám přes Vánoční svátky prolomit svůj odpor a založit Lochtě facebookový profil. Tak uvidíme... Ostatně, už se pomalu zlepšuju, tenhle celý text jsem napsala  - v rekordním čase - na dotykovém displeji. Když musíš, tak musíš...

Kam až smí smích

Smích smí všude. Ono nějak bylo a nějak zase bude.

Nikdy jsem si nějak zvlášť nelibovala v básničkách, ale asi před půl rokem mě naprosto uchvátil  Jiří Žáček a kniha poskládaná z jeho sbírek pro děti. Jmenuje se to Dobrý den a dobrou noc a pokud se chcete těšit na čtení básniček dětem, musíte ji doma mít. Žáčkova poezie je děsně chytrá, jednoduchá, ale mazaná, o všedních věcech, ale nevšedně. V básničkách se vůbec nevyznám, ale vadí mi, když jsou tak jednoduché, že bych je snad vymyslela i sama. Takovéto "láska - páska" jako z krkolomných přání k narozeninám. Mám ráda, když to básník se slovy umí.

Druhá kniha básniček pro děti, kterou jsem po půjčení z knihovny vzala téměř jedním dechem je kniha Radka Malého Kam až smí smích. Jsou v ní básničky vtipné i vážnější, naučné i úplně trhlé. Něco je sesbíráno z učebnic a čítánek češtiny (autor napsal spoustu učebnic českého jazyka a dokonce jeden autorský slabikář), některé básničky jsou o ročním koloběhu, dnech v týdnu nebo třeba prstech na rukou. A taky o abecedě. Klasicky i méně klasicky, kdy je každé písmenko přirovnáno podle vzhledu k určité věci (M vypadá trochu jako harmonika, která mí krátký měch. To však není důvod pro výsměch!). Jsou tam básně na vyjmenovaná slova. A je tam píseň o slunci ve tvaru slunce (že by surrealismus?) a tři oddíly hádanek. K tomu všemu krásné obrázky Anny Neborové, které mi přesně sedly.

V pondělí jsme si s holkama knihu půjčili v knihovně, dost jsme toho ještě ten den přečetli a co jsme nezvládli, já zvládla v noci :)). A ve středu mi píše kamarádka a spřízněná duše Danka, že má knížku, kterou prostě musela koupit a že ji určitě musíme mít i my, protože je prostě nejlepší. Jasně, že to byla tahleta... No není to skvělé mít kolem sebe lidi se stejným vkusem?

PS1: Už mám doma živnostenský list - od 1.1. ze mě bude paní podnikatelka :))

PS2: Kiksl nám počítač (lépe řečeno spadly nám na monitor dřevěná futra a on, potvora, prasknul) a na tabletu zatím nějak nejsem schopná v rozumném čase stvořit příspěvek, takže to tu bude dočasně asi jako u suchánků. 

PS3: Naolejovali jsme naši přírodní podlahu ze smrkových prken přírodním olejem a (nečekaně) jsme zjistili, že jsme o sto let zpátky a budeme muset podlahu každý týden drhnout rýžákem. Někdy je holt přírody moc, drží na tom všechna špína. Kdyby měl někdo nápad, co s tím, sem s ním - ráda se o tenhle každotýdenní rýžákový aerobik nechám připravit...

Sestry tři

Tři batohy do sady na objednávku. Ale jestli jsou pro tři sestry, to vlastně ani nevím, Možná. 

Klárka škemrá, že chce taky takový. A já bych si je nejradši taky nechala. Jsem to ale obchodník :)

Každopádně budu pro příště muset zvýšit cenu. Batohy mi zabraly dost času (odhaduji to tak na 6 hodin jeden), vefixem vyztužený vnitřek i vnějšek taky není žádná láce. Jen nevím, jestli si pak ještě batůžek někdo koupí... Ale kdyby ho viděl ve skutečnosti, jak mu to sluší... :)))

Podruhé v Top výběru Fleru

Radost až nad mraky!!! A o to větší, že dnešek je mírně ve znamení stresu.

Potřebuji dnes došít všechny své objednávky (dva batůžky - jeden z toho naštěstí už jen dokončit, toaletka, jeden penál a dvě voděodolná pouzdra).  Proto jsem se ráno výjimečně rozhodla, že: na oběd bude zbytek včerejšího oběda, uklízet čurbes po dětech se bude až večer, ven se nepude (stejně prší). A budu šít. I s dětma. Nějak je prostě zabavím a nad svými resty získám náskok.

Holky byly zlaté. Chvíli si přebíraly mojí krabičku s knoflíky, pak stříhaly odstřižky látek a koukaly mi pod ruce. Potom zmizely v obýváku a kupodivu tam byl klid. Žádné bitky, žádný řev. Takže u mě velká spokojenost, o tom se mi ani nesnilo...

Asi po deseti minutách přišla starší Klárka napráskat Terezku, že se maže krémem. To už jsem tušila, že to nebude jen tak. Ale že bude od krému celý stůl, půlka gauče, stopy všude po koberci a Terezka mastná od hlavy až k patě včetně všeho oblečení... Moje nervy. Takže konec šicí poklidné idylky a půlhodinový úklid.

Ale do toho pak pošťačka s balíčkem a krásnou látkou od Myyny. A pak zjištění, že jsem pro dnešní den v Top výběru. Takže, krém, nekrém, já jsem spokojená :)

Prací symboly

Dost lidí se na trhu divilo, že jde peněženky, toaletky, penály i tašky vyprat. Chystám proto list, něco jako manuál na péči o mnou ušité a uháčkované věci, který budu dávat a posílat spolu s "produktem" (fuj, to je divné slovo, na to si asi nezvyknu). No, "chystám" je silné slovo, mám teď práce až za roh s naobjednanými věcmi, ale v hlavě už mi to šrotuje. V jednom obchodě s látkami jsem objevila docela pěkný seznam všech různých pracích symbolů, tak třeba se bude hodit. Beztak nikdy (krom těch pár základních) při pohledu na štítek kabátu nevím, co se po mně chce. Seznam je tady.

Tišnovské adventní trhy

Bylo mi tam dobře. Ne, že by tržba byla nějak závratná, ale lidi, kteří se zastavili, byli hrozně milí. Že bylo i hodně těch, kteří jen v uctivé vzdálenosti prošli kolem, to je jasné. Ale počítala jsem s tím, takže mě to nijak nevyvedlo z míry. Ale jedna starší paní, ta tomu nasadila korunu. Koukla na ceny háčkovaných hraček a zvolala: Vy jste se zbláznila, to koupím v bazaru za pět Korun :) :) 

S některými jsem si jen tak chvíli povykládala o českých (a zatím většinou o dost hezčích zahraničních) látkách, někteří po mém pobízení do všeho nakoukli a ošahali. Buď něco koupili, nebo si vzali vizitku. A dokonce už i někteří mailem objednali - díky. S jednou paní jsem jen probrala dopodrobna háčkování a navzájem jsme si lecos poradily. Přišlo mě podpořit i pár známých, ségra, kterou jsem v čepici ze samé nervozity skoro nepoznala a celkově to všechno hrozně rychle uteklo.. Moc díky všem, kteří mě podporovali psychicky, materiálně (bez vizitek, visaček a bez krásného hand made stolu od mého muže by můj pocit určitě nebyl tak dobrý) nebo hlídáním holek, abych mohla šít nebo jít prodávat. Bez toho všeho bych to nezvládla... 

Takže pocit mám dobrý a příště zas :) 

P.S. Kamarádka Jitka mě pozvala na jí pořádaný rukodělný trh ve Vlásenici u Kamenice nad Lipou v sobotu 12.12., kde bude mít každý prodávající zároveň i dílničku pro děti, takže se těším na další nové zkušenosti. Teď už jen vymyslet to dětské tvoření a jedem ...

Jdu na to

Mám krásnou krabici z opáleného dřeva, kterou mi vyrobil muž k narozeninám, slušivé visačky a vizitky od Šárky a zboží za necelých třicet tisíc. Zítra (teda vlastně už dneska) jdu na to.

Výztuhy

Během současné předvánoční šicí horečky jsem přišla trochu více na kloub výztuhám. Lépe řečeno: odhalila jsem, že pro nádherné zahraniční látky je na kabelky, taštičky a jiné serepetičky jejich použití nezbytné. Látky jsou jemné, nízkogramážové a pokud se výztuhou nepodžehlí, je výsledek takový nějaký plandavý a neprofesionální. Takže toaletky, pouzdra, psaníčka, kabelky ... všechno podžehlit. 

Pro tyto účely (podžehlení vnější designové látky) jsem navždy odsoudila klasický nažehlovací vlizelín 120 g. Svou silou (nebo spíše tenkostí) si o použití skoro říká, i cena je příznivá, ale není dobré se nechat zmást. Vždycky, když jsem skoro dokončené dílo převrátila z rubu na líc, při protáčení a nutném zmuchlání látky se na látce vytvořily nevzhledné vlnky. Lepidlo se asi v místech přehnutí látky odlepilo a bylo to. Proto teď tenhle levný vlizelín používám jen na podšívky, a to ještě jen na ty, které nejdou příliš vidět (vnitřky kapes a podobně).

Vnější designovou látku jsem si zvykla podžehlovat více než dvakrát dražší výztuhou s názvem S 320 (cena okolo 180 Kč za metr čtvereční). Ta se tváří, že vydrží bez vlnek navždy, látku pěkně vypne a zpevní, výsledek je o sto procent lepší než bez výztuhy nebo s levnou výztuhou.

Na podšívky mi připadá dobrá výztuha s názvem Vefix ( kolem 120 Kč za metr čtvereční). Nezpevní látku tak, jako S320, spíše jakoby podšívkové látce zvýší gramáž. Ale taky vypadá, že se ani po čase nebude vlnit.

Na výztuhu podšívky kabelek zatím používám pevný Ronar nebo ronopast (160 + 20g). Po čase ale udělá s látkou to, co jsem výše psala o vlizelínu. Mám proto zálusk na Vefix 300 + 20g. Cena vychází přibližně stejně jako u Ronaru (asi 150 Kč za metr čtvereční). V popisu se píše, že je pružný a přitom pevný, tak vyzkouším, třeba bude fungovat lépe a "vlnit" méně.

Můj oblíbený obchod na výztuhy a celkově na šicí pomůcky všeho druhu je Ragos v brněnském Králově Poli, kde se dá všechno v eshopu zakoupené osobně vyzvednout.

Včera domek dneska dům

Začali jsme před rokem a půl. Původní odhad rekonstrukce byl půl roku, přesto ještě pořád nebydlíme. Dolů šly nakonec proti původním předpokladům i stropy a některé stěny, podřezávaly se vlhké zdi. Z pidi domečku se stal dům, prvenství v soutěži o nejmenší dům ulice jsme přenechali sousedům. A i když se to zvenku zatím moc nezdá, uvnitř už začíná být "obytno". Spousta práce, kterou tady můj muž s pomocí tchána a mého taťky za tu dobu udělali je už po velkém úklidu i vidět. Dlouho se totiž všechno pod nánosem prachu a pracovního nepořádku tvářilo  pořád stejně nedodělaně. A vypadá to  mooooc hezky. Kromě střechy a plynu to dělali ti tři za nárazového přispění ostatních brigádníků úplně sami - klobouk dolů...

Příští týden proto balíme svých pět švestek (zatím opravdu jen těch pět) a po osmnácti měsících jedeme (zatím přechodně) obývat náš nový obývakokuchyň. Protože zbytek domu zatím ještě úplně obytný není. A my prostě nemůžeme mít nic normálně, jako třeba den stěhování, kdy převezeme všechny věci, my se budeme zabydlovat postupně a zlehka. 

To všechno znamená, že během tohoto víkendu nejenže proběhne v Tišnově trh, na který se zároveň hrozně třesu i z něj se třesu, ale ještě musí proběhnout poslední úpravy, abychom se mohli polonastěhovat. (Třeba dodělat kuchyň - taková (ne)zanedbatelná věc, která nám ještě chybí). Takže nejenže šiju a šiju a šiju a nespím a šiju, ale ještě mezitím vybírám varnou desku, organizuju převoz matrací a další vypečenosti. Ale když jde o šití (kvůli kterému mi jak jsem zjistila vůbec nevadí pár dní skoro nespat) a o rok odkládané a toužebně očekávané stěhování - není co řešit. Takže všechno sice trochu unaveně, ale o to víc nadšeně...

Ušito

V pátek mi dorazily Šárčiny látky. Krásné i tak, ale v krásném balíčku ještě hezčí. Látková visačka, režný provázek, ke každé látce cedulka s názvem a návodem k použití. K tomu jako dárek super praktické kapesníčky, které umí v pračce pochytat zbytkovou barvu. Já na tyhle serepetičky a vychytávky a krásná balení jsem, takže jsem měla radost až na půdu.

V mžiku byly látky v pračce, pak hned na topení a ještě večer nastříhat... Následoval ale hektický narozeninový víkend plný návštěv a vína. Vína bylo moc, až příliš, a tak jsem se k šití dostala až v neděli večer. Zato jsem pak šila až do půlnoci. Protože "půlnoční" látka si to přímo žádá. 

Vznikla z toho koženkovo-látková toaletka, vypodšívkovaná a vypodložená kvalitními výztuhami, které udrží pěkný tvar dlouho a dlouho a ještě déle, a vůbec látku nezvlní jako mnohé levnější typy výztuh. Protože kvalitní látka si zaslouží kvalitní zpracování. Vzadu pastelově žlutá koženka, na zipu kožená šňůrka. Použila bych ji klidně jako psaníčko, má přesně tu velikost. Z druhé látky vzniklo pouzdro. Piškvorkovo-hvězdná látka je totiž pro pouzdro jak dělaná. Tentokrát doplněná mentolovou koženkou, výztuhy stejné jako u toaletky. 

S látkami mám ještě spoustu plánů - z Půlnoční určitě peněženku a malou kabelku, z Rozkvetlého štěstí letní tašku a tu s balóny, Dobrodružství v oblacích, tu si budu syslit holkám do jejich nového pokoje. Ten by totiž měl být celý takový "nebeský"...

Ke krásnému šití velký skok

Je jednoduchý. Je geniální. Je nenápadný, a přesto docela pevný. Je to MATRACOVÝ STEH. Je nenahraditelný, pokud chcete krásně sešít finální výrobek po protočení lícovými stranami ven. Je velkou neznámou pro začínající švadlenky (nebo pro mě alespoň dlouho byl). Ale bez něj moje ušité věci prostě neměly to kouzlo. Přitom je tak jednoduchý. Bok ušité panenky, horní hranu pánské peněženky, dno kabelky - to všechno sešívám tímhle stehem. Namáhaná místa je lepší pak ještě prošít (ozdobně a úhledně, jak jinak) těsně při kraji. Asi takhle. Jako třeba já prošila kolem dokola pánské peněženky z minulého příspěvku.

Postup je jednoduchý. Hrany dvou sešívaných látek si zažehlím dovnitř díry, kterou chci sešít. Zažehlím je logicky tak, jako bych pokračovala v linii švu, kterým jsem skončila před dírou na protočení z rubu na líc. Začnu šít na okraji díry. Steh vedu asi 1 cm pod sežehleným švem jedné látky, v místě, kde vyjedu jehlou nad líc látky najdu přesně naproti místo na protější látce a tam jehlu zapíchnu. Zase vedu steh pod druhou látku, po 1 cm vyjedu ven a šup s jehlou naproti do protější látky. A tak dále až na konec díry, která už ale v tomhle okamžiku není vůbec dírou. Látky se nám tak pěkně sevřou k sobě. A je to. 

Je libo peněženku?

Nebo snad obrázek z naší domácí galerie? Šiju poslední dny tak moc, že už jsem skoro srostla s šicím strojem... Abych neměla na trzích prázdný stůl. Holky tady naštěstí mají na hraní babičku. Bezkonkurenčně vedou bunkry (k nadšení babičky, ta skoro nemůže projít přes obývák), které mají potřebu si různě vyzdobovat. Nejdříve bylo sluníčko přímo na zdi - Klárčina první malba na zeď, až v pěti letech, potřebovala to prostě asi nutně zkusit. Pak vysvětlování a nakonec nápad s washi páskou. A od té doby přibývají obrázky na zdi závratným tempem...

Peněženky během dnešního dne nahraju na Fler, sériová výroba hadr :-) Každá peněženka je ale trochu jiná, i rozměrově. Vykoumala jsem konečně střih a postup tak, aby byla velikost tak akorát (i na občanku), nemusel být kolem dokola šikmý proužek a hlavně jsem po x pokusech došla ke geniální výztuze jménem decovil light, která sice není nic levného, ale pro tyhle účely je nenahraditelná. Krásně drží na látce, nikde se nevlní, je ohebná, ale zároveň díky ní není peněženka hadroidní. Nejradši bych si všechny peněženky nechala (jako obvykle :-)), ale nedá se svítit, půjdou do světa...

Fajny design v Ostravě

20. - 22. listopadu na Dole Hlubina v Ostravě. První design market v Moravskoslezském kraji. Spousta známých jmen českého designu, workshopy (třeba výroba origami svítidla, to já můžu), krásné prostory, plus spousta dalších věcí (více info tady). A  hlavně - program pro děti! Organizátoři (jedním z nich je moje oblíbená Soňa Malinová) navíc oslovili deset významných českých designérů, aby vytvořili pro Meat Design plakát. Ty pak budou v limitovaných edicích za příjemných 250 Korun k dostání na místě. Ideální příležitost, jak mít doma na zdi kousek umění za příznivou cenu. Shrnuto a podtrženo - škoda nevyrazit!

Co po mě děti zdědí...

Z dědictví hmotných statků toho zatím holky moc jistého nemají (to až za 17 let, kdy splatíme poslední splátku hypotéky :-)). Každopádně jim ale časem předám hromadu časopisů božské Bellet: Marina, Love Bellet Fabrics a Marina Quilt. Tahle úžasná žena původně vůbec nebyla švadlena a přesto (nebo možná právě proto) přivedla k šití skrze svůj časopis a online šicí kluby stovky a možná že i tisíce žen. Jednoduché i složitější postupy, všechno krásně a podrobně vysvětleno a vyfoceno, krásné látky. Bellet se v šití stále vzdělává a zlepšuje, vylepšuje a dává tipy na materiály, výztuhy a podobně. A my všechny, které podle ní šijeme, se zlepšujeme s ní. 

Takže mi nezbývá než doufat, že holky kromě časopisů zdědí i lásku k šití :-)

Lochta v novém kabátě

Šárka Honsová alias Wilburrina (tady a tady) umí nejen navrhovat krásné látky, ona umí vymyslet i krásné logo! Rychle, pohotově, s citem a hrozně hrozně ochotně. Díky Šárce to ode dneška Lochtě na Fleru o dost více sluší... Posílám ještě jedno virtuální díky. 

A vzhledem k tomu, že dneska byla Šárčina látka opět ve Flerovém Top výběru, pokud toužíte po některé z jejích látek, neváhejte. Mizí před očima. 

Zvu vás na oslavu svých narozenin...

V sobotu 21. 11. budu slavit narozeniny. Třicátédruhé. A sluší se všechny pozvat. A zaplatit.

Poštovné bude na můj účet. Proto všichni přijďte nakouknout, a nejen nakouknout :-) Poštovné bude 0 korun, tak si to pořádně užijte... (a možná už uvidíte i mé nové logo vytvořené Wilburrinou).

www.fler.cz/lochta

Handmade nebo Čína - co je víc?

Brněnský handmadesign v Adam Gallery (bývalá Wannieck gallery vedle nákupního centra Vaňkovka) už příští týden! Kdybych nebyla zrovna na jiném konci republiky, určitě bych šla nakouknot. Zajímavé prostory, zajímaví prodejci. Lidé, kteří už to v ruční tvorbě někam dotáhli a před kterými bych ci určitě připadala TAKHLE malinká...

---------

Téma handmade mě znovu a znovu nutí řešit v sobě dilema posledních dní. Čím dál více mi připadá, že se v Česku bere handmade stále jako něco, co je trochu horší než podobné věci, které jsou k sehnání v obchodech, a proto by to mělo být levnější. 

Nedávno mě zdeptala mamka.  Dětskou zástěrku, kterou si u mě nechala sousedka ušít na přání jí (sousedce) chci prodat za nehorázných 350 Korun!!! Já přitom bojovala s tím, prodat zástěrku alespoň o stokorunu dráž, šila jsem ji přes dvě hodiny a byla z krásné a ne zrovna levné látky, které na ní padlo docela dost. Že prý za 400 by ji určitě sehnala i v obchodě. Chtělo se mi brečet a zoufale jsem motala něco o tom, že tahle zástěrka je přece ale jen jedna na světě a že mám přece taky právo si něco za šitím strávený čas vydělat a ne šít jen jak říkám  "na charitu". Hrozně ráda dávám mnou ušité dárky, ale když si někdo něco objedná, přece za to snad i chce něco zaplatit! Byla jsem z toho tak nešťastná, že jsem si zástěrku ani nevyfotila. 

Čínský průmysl nás asi semílá tak moc, že za věci, které v tamních továrnách šijí děti za pár dolarů za měsíc a na kterých následně vydělává celý kolotoč dalších obchodníků, nám asi ve výsledku prostě připadá divné zaplatit víc. Navíc za něco, co si přece můžu ušít doma. Jsme asi holt národ kutilů a i když už to podle mě dneska není pravda (kolik lidí si dokáže doma ušít kabelku nebo panenku), pořád věci doma ušité bereme jako trochu podřadné. Druhá možnost je (ta mi ale vzhledem k vánočním tržbám obchodních řetězců přijde i přes přímluvy mnohých známých dost nepravděpodobná), že na "dát něco navíc" nemají Češi peníze.

Nechci ale šířit depresi. Naštěstí mám docela rychlou schopnost duševní regenerace a tak se i po těch nejchmurnějších myšlenkách vždycky otřepu a začnu znovu bojovat. Bojovat, abych lidi přesvědčila, že dát pár peněz navíc za mnou ušitou věc stojí za to. Bojovat, že je někdy lepší mít jednu handmade panenku než pět panenek z Číny. Bojovat, že i koníčkem si má člověk právo něco vydělat (a ne jen zase všechno vrazit zpátky do materiálu jako se to děje už skoro rok mě:-)).

A tak bojuju a bojuju, ušiju panenku, strávím s ní čtyři hodiny času. Aby byla hezká, měla pěkný vyšitý úsměv, nikde se jí nerozjížděl šev.. Další půl hodiny strávím s focením, nahráváním na Fler, popisem. Aby ji to slušelo i online. Stanovím cenu - počítám si 100 Kč na hodinu, i s Fler provizí mi to vyjde na  600 Korun. Říkám si, že to je fajn, že to je super cena (nedávno nám byl technik zapojovat plynový kotel, strčil šňůru do zásuvky, pomačkal pár tlačítek, za půl hodiny byl pryč - 600 Korun). A pak se podívám, jak to té mojí panence sluší mezi ostatními Fler-panenkami. Sluší. Ale většina ostatních Fler-panenek stojí skoro o polovinu méně... Panenky jsou všechny krásné a nevěřím, že by s jejich ušitím strávily jejich švadlenky méně šasu než já.

Ale i tak bojuju. Snažím se, stresuju, depresuju a zase znovu se snažím. Říkám si, že musím být dobrá a lepší a zkoušet to pořád dál. Protože lepší časy handmade už jsou určitě na obzoru - jak ostatně napovídá i čím dál větší rozšíření handmade trhů u nás. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-)

Wilburrina

Objevila jsem ji skrze top výběr na Fleru. Krásné látky, česká výroba a za tím vším moc sympatická osoba - Wilburrina. Kromě toho šije třeba i látková pexesa s krásnými obrázky.

A navíc to vypadá, že moje dlouho chystané vizitky a visačky bude tvořit právě ona! Těším se moc! A je mi velkou ctí ..

V pátek chystá novou kolekci látek, tak jsem už teď zvědavá.

Že by českým látkám svítalo na lepší časy...?

Zapošívání

V některých věcech jsem trochu perfekcionista a nemám ráda, když na viditelném místě trčí z tašky/panenky/obalu na knížku nitě, nebo se niť po kousíčkách odpárává.

Dělám to různými způsoby.

 - u kabelek a ostatních vypodšívkovaných věcí nechávám nitě trčet na rubové straně látky co nejdelší (stejně jsou ve finále skryty mezi svrchní vrstvou a podšívkou) a těsně u prošití ustřihnu jen nit na lícové straně. Samozřejmě před tím zapošiju (tam, zpátky, tam) - dělám to u švů, které nejsou moc na očích. Je to rychlé a efektní, díky dlouhé niti na rubu se ani lícová nit dále nepárá a pěkně drží. Nebo někdy použiji i postup popsaný níže, ale jen nechám nitě dlouhé a už se nezdržuji s uzlíkem.

- pokud to takto udělat nejde, nemám podšívku nebo už prošívám například vrchní obvod kabelky z líce a pod podšívku už se nedostanu, volím variantu, která je na obrázku. Nezapošívám (nejedu tam, zpátky, tam), ale pomocí zatažení za spodní nit (nebo za horní, podle toho, kde chci mít uzlík) si provlíknu horní nit na stranu spodní nitě (nebo spodní niť na stranu horní nitě :-)). Když za nit mírně zatáhnu, její kámoška nit z druhé strany na mě vykoukne ve tvaru smyčky. Pak už ji třeba špendlíkem provleču, a když mám obě nitě vedle sebe, udělám dvojitý uzlík a nitě ustřihnu pár milimetrů od něj.

V listí

Sklidila jsem kritiku. Od naší pětileté Klárky. Že prý si pořád fotím jen ty svoje peněženky a kabelky a ji s Terezkou vůbec. Takže jsem šla do sebe. Je pravda, že šití nechávám většinou na noc, když ty dvě kanimůry spí, ale fotit se holt musí ve dne.  Takže dneska náprava. Ať máme taky něco v albu a ne jen na Fleru. Hurá do parku a do listí....

Dneska o Myyně

Myyna má moc hezké látky (se sýkorkami a s motivem beskydských domečků, prodává je na Fleru). Jen pořád nějak nechápu, že to, že u nás existují lidi, kteří dokáží navrhnout krásnou látku, ještě nezjistili v českých textilkách. Ale třeba to jednou přijde.

Myyna má taky moc hezká pexesa (neobvyklá, třeba se sukulenty nebo minerály), plakáty po kterých tajně toužím a taky třeba balící papír nebo bloky. A ještě nově i antistresové omalovánky. Všechno na Fleru. 

A taky má zajímavě vypadající blog, který jsem ještě nestihla úplně prolustrovat. Ale až splním svůj šicí trhový plán...

Byla jsem tam!

V Šití Nití v Brně na Jánské 12. Dlouho jsem to odkládala, s naším pořád ještě nedorekonstruovaným domem a dočasným bydlištěm u rodičů na severní Moravě na to pořád nebyl čas a příležitost. Až včera po proskenování mého chrupu zubařem. Vlak mi beztak ujel a další jel až za hodinu. Navíc bez dětí, to se jen tak nestává. Takže plán byl jasný: Stoklasa (nově v Brně přímo na Čáře pod hodinama) a Šití Nití. Stoklasa to je stará známá, samoobslužná galanterie, kde člověk najde snad všechno, na co si vzpomene a sám a v klidu si to vybere - nádhera. 

O šití Nití toho dost napovídá už úžasná upoutávka na ulici v podobě dámského kola ověšeného látkovými vlaječkami. Dvůr, nebo spíše atrium, kterým se k obchodu dostává, je další nádherná věc. A když člověk vejde... No prostě: látek spousta, některé tradiční více, některé méně, a některé kousky úplné perly. 

Měla jsem hlad a to jediné mě donutilo nestrávit tam celou hodinu. Ještě krásnější než krásný mi přišel regál s úplety - škoda (nebo možná štěstí :-)), že nemám overlock a na normálním stroji s nimi zatím dost bojuju. Každopádně po náročném vnitřním boji jsem vybrala jen (!!!) pět látek (ze kterých jsem ještě teď celá unešená a celou zpáteční cestu vlakem jsem je nenápadně okukovala v tašce). Pak jsem se dala do řeči se slečnou a paní prodávající (že by máma a dcera?). Hrozné sympaťačky. Probraly jsme toho dost. A trochu jsem je naočkovala Lottou Jansdotter - neznaly ji, ale napsaly si jméno a slíbily, že zkusí nějaké látky sehnat. Hurá! Látky mi zabalili do kráááásné bílé papírové tašky s jejich logem, k tomu pytlíček levandule. Ten jsem objevila až ve vlaku při rádoby nenápadném nakukování do tašky. 

Krásný obchod, krásné látky, milá obsluha, krásně zabaleno. Že by nová doba látek v Brně? Nadnášela jsem se po cestě od tam tak, že jsem málem zapomněla na Stoklasu a dokonce i na jídlo - což je u mně co říct :-) Trochu to ve mně vyvolalo moji dlouhodobou touhu mít v Brně obchod s látkami. Ale opravdu jen na chvilku, na to mám pořád ještě dost málo podnikatelského ducha...

---------------------------

Konečně dokončené obaly na knihy (příští sériovou výrobu omezuji počtem pět - jedenáct je fakt na budku), první kosmetická taštička (ty možná ještě čtyři vzniknou) a moje včerejší úlovky ze Šití Nití - kdo má pár peněz navíc, směle na Jánskou!

Začištění rohů

Na stránkách Barabasca-made jsem objevila úžasný návod jak začišťovat rohy. Určitě brzo využiju pro nějaké prostírky a podobně... Návod je dostupný tady.

Obal na knihu - návod

Zásobení se na trhy jsem začala obaly na knížku. V pátek večer první pokusný "králík", vyladění detailů a rozměrů, včera nastříhání 10!!! dalších obalů. A dneska večer hurá ke stroji. 

Už jsem za svou šicí kariéru dost obalů ušila, ale musím (neskromně) říct, že tenhle je nejvychytanější. K téhle vytuněné verzi mě dovedly připomínky taťky - největšího čtenáře co znám, a jak jinak než mamky, která pořád požadovala regulaci velikosti obalu. Takže i když ho nakonec nebude používat ani jeden z nich (mamka moc nečte, a když jo, tak bez obalu, taťkovy filosoficko-psychologicko-náboženské knížky často mají větší formát než A5 - balí si je proto nejradši do novin:-)), nová verze obalu na knížky je tu. A pokud mi nedojdou nervy, tak bude brzo na Fléru v jedenácti variantách. A abych už příště nemusela koumat nad postupem, rozměry a vůbec, jednoduchý návod je tu:

Důmyslný látkový obal, který lze nastavit individuálně podle velikosti knihy. Sedí na většinu knih klasického A5 formátu (maximální výška knihy 23 cm). Jeden konec obalu je ušit napevno pro zasunutí desek knihy, druhý konec obalu je volný a kapsa na desky knihy vznikne jeho podsunutím pod gumu. Šířka obalu je proto 30 - 34 cm. 

Celý obal je vyztužen ronarem.

Guma lze využít i jako záložka nebo jejím přetažením před celou knihu také jako pojistka rozevření knihy v tašce nebo batohu.

1. Je potřeba si nachystat 3 obdélníky 25 x 55 cm (vnější látka, vnitřní látka, výztuha - ronar), 26 cm gumy (2-3 cm široké), případně aplikaci

(pokud chci aplikaci, před krokem číslo 2 ji našiji na vnější látku - přižehlila jsem si ji nejprve pomocí "Heat and Bond", pak obšila cikcakem (šířka stehu 0,5, délka 3))

2. Navrstvím na sebe: vnější látku, vnitřní látku (lícema k sobě), ronar. Gumu vložím 19 cm od levého okraje mezi vnější a vnitřní látku, přišpendlím (na fotografii je vyfocen jiný obal, guma je zde bílá a ne černá jako na zbytku fotek). 

(pokud chci vložit štítek, dám ho na levý bok obalu mezi vnější a vnitřní látku, nápisem čelem k vnější látce)

3. Prošiju kolem dokola na šířku patky u stroje (okraj "lyží" patky jede po okraji látek - asi 0,7 cm), ponecháme asi 15 cm otvor na protočení nejlépe na levém boku obalu - tom, od kterého jsem 19 cm odměřovala před chvílí gumu. Na začátku a na konci zapošít! (nechala jsem si původně tento protáčecí otvor uprostřed spodní hrany, moc se to ale nevyplatilo, na boku je to o dost lepší)

4. Sestřihnu rožky a úplně nejlépe sestřihnu i okraje kolem rožků. Protočím látku lícovými stranami ven - protáčecím otvorem.

1. Pomocí tužky protlačím rožky, vyžehlím, protáčecí otvor sešpendlím (nesešívám, sešiju až v rámci obšívání celého obalu)

2. Pravý bok obalu přehnu 9 cm dovnitř, přišpendlím.

3. Prošiju v jednom kuse horní, pravou boční (volnou) stranu obalu a dolní hranu. Zapošívám anebo ještě lépe nezapošívám, ale nechám si delší nitě na začátku i na konci, niť z přední části obalu protáhnu dozadu a tam udělám uzlík. Vypadá to ve výsledku lépe.

4. Hotovo. (A teď hurá na dalších deset :-))

Se svou kůží na trh

Udělala jsem tento týden další krok v mém minipodnikatelském životě - zavolala jsem paní na Tišnovské radnici a přihlásila se na Adventní trhy 28. 11. v Tišnově (od osmi do jedenácti hodin dopoledne). Stačilo jen vyplnit formulář, poslat ho paní mailem a zajistit si stůl, na kterém  budu mít své věci vystavené (stánky, které zapůjčují, už došly). Cena je více než příznivá - 50 Kč za metr čtvereční.

Už teď  z toho mám trochu stres. Možná to až moc prožívám, ale: všechno musí být (podle mě) pěkně naaranžované, ideálně ověšené pěknými cedulkami, nesmí toho být na stánku ani málo ani moc. A já se musím tvářit mile a vesele, i když budu určitě pořádně nervózní z toho, když budou lidi chodit kolem a nic nebudou kupovat. Chtěla bych toho za ty čtyři týdny, které mi zbývají, strašně moc stihnout. Ušít víc maličkostí, než mám teď na Fléru (ideálně nějaké obaly na knížky, nákupní tašky a podobně), vyrobit si nějaké vizitky a visačky. 

Není to prostě jen tak, jít se svou kůží na trh :-)

Ann Kelle

Ann Kelle, designérka textilu, původně asistentka primátora města Nashville, měla tvoření jako relax a odreagování se od pracovního stresu. Pak se ale odhodlala a založila značku Ann Kelle Designs. Její svěží návrhy se okamžitě ujaly a svými veselými, ale jemnými barvami si našly spoustu fanoušků po celém světě. Ann Kelle navrhuje kolekce látek pro Robert Kaufman Fabrics, u nás jsou známé hlavně kolekce Urban Zoologie a Remix, pro mě jsou jasným favoritem kolekce This and That a Rainbow Remix, které ale bohužel v ČR nejsou moc k sehnání. Základnimi barvami pro Ann Kelle jsou žlutá, růžová a světle modrá, které v menší míře doplňuje jinými barvami. Veselé látky jsou vhodné hlavně pro šití pro děti, třeba kolekce The Girl Friends musí nadchnout snad každou malou holku. Na stránkách Ann Kelle je kromě množství látek také blog s tipy a návody pro tvoření. S designérkou můžete vytvořit třeba handmade blok nebo korunky pro malé princezny. Na blogu jsou ke stažení i zajímavé (a jednoduché - což je celkově hlavní rys Anniny tvorby) tapety na plochu počítače.

Jak krasopisně obentlovat okraj

Z jedné jediné Burdy, kterou mám, jsem se při šití Klárčiných šatů naučila věc, kterou od té doby používám skoro pořád. Pokud z nějakého důvodu nechci dělat záložku, zároveň ale chci mít okraj pěkný a začištěný, obentluji okraj tímto způsobem:

Zažehlím 1,5 cm látky k rubu. Hranu prošiji středně širokým entlem (délka stehu 1, šířka 3 - šicí stroj Janome), zbytek zažehlené látky odstřihnu těsně u švu. 

Často používám například u dětských bavlněných šátků a čelenek, kde mi klasická záložka připadá moc "tuhá" nebo u sukní šitých panenek na jejich spodní okraj,

Myšičkomyš Jany Z lesa

Grafická designérka a ilustrátorka Jana Kloučková Kudrnová. Její blog Z lesa. Úžasné nápady na tvoření a objevování světa pro malé děti. A krásné plakáty, které bych chtěla snad všechny. Naše holky dneska trénovaly špetku s Janinou myškou. Nadšeně. A soustředěně...

Materiál pro výrobu hraček

Objevila jsem na Fleru prodejce, u kterého se dají sehnat všechny možné kousátka, pípátka, chrastítka, klipy na výrobu držáků dudlíků a pískátka. Všechny splňují mezinárodní normu ISO a neobsahují nebezpečný uhlovodík BPA. Prodejce se jmenuje Little Man a snad jediné, co ještě pro výrobu hraček potřebuji a nenašla jsem tam, je nějaký speciální šustivý papír do hraček. A to nemluvím o super jednoduchých a super originálních hračkách, které z těchto doplňků Little man háčkuje.

Zástěrka na výtvarku - návod

Návod na dětskou zástěrku, jejíž střih je vytvořen podle mikiny dítěte. Zástěrka se obléká přes hlavu jako triko a na bocích pod pažema jsou přední a zadní díl sešity krátkou gumičkou, takže dítě nepotřebuje nic zavazovat a přitom vše krásně drží na těle a nikde neodstává.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Potřebuji: Látku (asi 65 x 80 cm), látku na kapsu (22 x 15 cm), šikmý proužek (asi 6-7 m), dvě gumičky (šířka 1 cm, délka asi 7 cm), staré noviny (na střih)

Střih nakreslím na novinový papír podle mikiny dítěte (nejlépe se zipem, abych lépe odhadla střed). Mám mikinu velikosti 128 pro sedmileté dítě. Kreslím jen polovinu střihu, a to tak, že výstřih udělám mírně větší než je na mikině, horní hranu (rameno) asi 7 cm, otvor pro ruce tak, aby končil pár centimetrů pod paží mikiny a aby v podpaží svíral s boční hranou střihu pravý úhel. Délku od podpaží dolů mám 45 cm, šířku (poloviny předního dílu) 19 cm. Celková šířka předního dílu je tedy 38 cm. Doporučuji udělat šířku jen asi o 2-3 cm širší než mikina (já jsem svůj střih nakonec taky zúžila), aby zástěrka na dítěti příliš neplandala.

Střih položím na látku přeloženou lícem k sobě, středovou hranou na překlad látky. Důležité je přiložit střih na "délku látky", tedy tak, že boky střihu jsou rovnoběžné s bočním lemem látky - látka ve směru lem-lem více pruží. Obkreslím, vystřihnu. Látku rozložím. Mám přední díl zástěrky. Stejně vytvořím zadní díl.

Vytvořím střih kapsičky - mám obdélník 22 x 15 cm, dolní rohy trochu zaoblím. Přiložím na přeloženou látku na kapsičku, horní rovnou hranou na přehyb látky (já to tak na obrázku úplně nemám, došlo mi to až později). Vystřihnu.

Nechám kapsičku "složenou" dvojitě (lícem k sobě), prošiji na šířku celé patky boční a spodní hrany ( tvar písmene U), na spodní hraně nechám asi 8 cm otvor na protočení. Na začátku i na konci, před i za otvorem zapošívám.

Ještě než otvorem kapsu protočím na líc, nastřihnu oblouky kapsičky několika nástřihy do V.  Protočím, srovnám rohy a zatáčky, vyžehlím. Dvakrát prošiji horní hranu kapsy (dvě prošité linie na šířku patky od sebe).

Přiložím kapsu do středu předního dílu, přišiji (do tvaru písmene U, je jasné, že horní vstup do kapsy nepřišívám). Na začátku a na konci (tj, na krajích vstupu do kapsy) je potřeba festovně přišít. Dělám to tak, že začátek prošiji hustým cikcakem (asi 1,5 cm) tam, zpátky, tam, pak pokračuji rovným stehem kolem boku, spodku a boku kapsy, přehodím na cikcak a zase poslední 1,5 cm tam, zpátky, tam cikcakem. Kapsa hotova :-).

Je načase spojit přední a zadní díl zástěrky. Prošiji ramena na šířku patky. Přední a zadní díl leží lícem k sobě, na mě a do podložky hledí rub.

Začistím  hustým cikcakem (šířka stehu 3, délka 1 - stroj Janome :-))

Nakonec otočím látky lícem ven a prošiji ještě z líce.

Doteď to celkem odsýpalo, teď přichází nehorší část - našití šikmého proužku. Začínám na ramenech, ale je to asi jedno, kde začnu. Důležité je začít šít až asi 3 cm (tam, kde je špendlík) od začátku šikmého proužku.  1,5 cm z těchto 3 cm zcela rozloženého (tím myslím všechny sežehlené podélné hrany) šikmého proužku ještě přeložím (a nejlépe i přežehlím)  na obrázku jakoby směrem ke mně. Až zástěrku celou objedu šikmým proužkem dokola (viz následující obrázek) a dojedu zpátky sem, vložím zcela rozložený konec šikmého proužku do tohoto nepřišitého a přeložením začištěného volného začátku a došiji až k začátku šití.

Takto přišívám šikmý proužek. Rozložím si jednu z jeho sežehlených podélných hran, slícuji ji s okrajem zástěrky a šiji v trase původně sežehlené hrany. Problém nastává v pravých úhlech v podpaží. Tam je potřeba to buď nějak našvindlovat (což většinou nevypadá moc dobře), nebo si vygooglovat postup na přišívání lemu dek a nastudovat si jak se postupuje v rozích deky.

Až dokončím celou zástěrku kolem dokola, otočím zástěrku z líce, přehnu šikmý proužek z rubu přes hranu látky na líc a prošiji. Buď strojem, nebo pokud chci mít výsledek krásný, nejkrásnější (a mám asi tak dvě hodiny času navíc :-)), vygoogluji návod na matracový steh a celou zástěru z líce obšiji matracovým stehem v ruce.

Stejně jako jsme šikmým proužkem olemovali okraje zástěrky, olemujeme i výstřih. (Mně došel červený šikmý proužek, použila jsem proto bílý)

Asi 8 cm pod každým podpažím spojíme vždy přední a zadní díl gumičkou. Konec gumičky přišijeme (tam, zpátky, tam) z vnitřní strany zástěrky na šikmý proužek.

Zástěrka je hotova!!

Další a možná i vzhlednější (určitě rychlejší) je varianta, kdy  spodní hrany předního a zadního dílu nezakulacuji, udělám je pravoúhlé. Při vystřihování na látku překresleného střihu přidám na boční hrany a spodní hranu 3 cm. Celý postup je pak stejný až po obšívání šikmým proužkem. Šikmým proužkem totiž olemuji jen výstřih a dvě části "podpaží - rameno - podpaží". Potřebuji tedy jen tři relativně krátké kousky šikmého proužku a (kromě výstřihu) nemusím řešit vkládání konce šikmého proužku do začátku. Začnu v podpaží na předním díle (zapošít!), pokračuji přes rameno a skončím v podpaží na zadním díle (opět zapošít!). Nakonec jen zažehlím boky 1,5 cm na rubovou stranu, pak další 1,5 cm na rubovou stranu (záložka). 4 boky (2 na předním díle, 2 na zadním), 4 prošití záložek z líce. Pak už jen stejně sežehlit (2 x 1,5 cm k rubu) spodní hrany předního i zadního dílu, prošít je a je hotovo!

Takto jsem švindlovala u druhé zástěrky (ta má být pro změnu na keramiku :-)) hlavně z důvodu mé lenosti, vyčerpanosti z předchozího přišívání šikmého proužku a pokročilé hodiny (byly dvě ráno!!!). A výsledek mi přišel možná i lepší než první pokus. Taky jsem našvindlovala šikmý proužek tak, že jsem ho jen nasadila na okraj látky a rovnou šila z jedné vody načisto. Žádné nejdříve z rubu, pak z líce, nebyl čas a energie. Je potřeba pak trochu hlídat vzdálenost prošití od okraje. Abych nešila až těsně u kraje šikmého proužku, protože bych pak na rubové straně mohla šít už mimo proužek. Ale povedlo se a nevím, nevím, jestli takhle nebudu ty potvory šikmé proužky šidit vždycky!!