Výzva

Vlastně už výzva číslo dvě, hned po té na skorodokončení mé pracovny. Ta trochu vázne, to uznávám, na to, že už chybí jen pár detailů. Na druhou stranu: šít už se v ní dlouho dá a času není nazbyt, takže mě nic až tak extra k doladění nenutí. Jde už opravdu jen o estetiku (a umytí oken).

Jiná věc je dětský pokoj. Na ten jsme, já i holky, hrozně natěšené. Já plánuju se díky jeho nastěhování zbavit krabic všude po domě, holky plánují hromadnou přespávačku s kamarádkami. Pokoj je v podstatě hotov, čekáme jen až vytvrdne naolejovaná podlaha. A že to s tím naším slavným přírodním světlicovo-tungovým olejem chvíli potrvá.

Je to náš asi nejparádnější pokoj v celém domě, rozhodně nejsvětlejší a s krásným (budoucím) výhledem do zahrady a vstupem na (budoucí) terasu. Zatím je výhled jen na staveniště, které se už z podstatné části alespoň přesunulo zevnitř ven. Ale venek letos v plánu rozhodně nebyl, takže spokojenost.

Pokoj je v nejužší části našeho úzkého domu, takže má na šířku jen něco přes dva a půl metru a na délku myslím necelé metry tři. Proto bylo od začátku naplánováno velké francouzské okno a muž společně s architektem, který nám dispozici domu pomáhal naplánovat, vymysleli, že by bylo dobré nechat pokoj vzdušný a otevřený až do krovu. I mlynářské  schody do horního patra pokoje nám architekt ve vizualizaci navrhl, jen trochu jiné než nakonec máme a asi o kapánek "designovější". Ale plán míní a křivost domu, finance a nutnost svépomoci mění. 

Otevření pokoje do krovu tak zůstalo, i využití spodní části pokoje jako herna s psacím stolem. Ten bude pod podlouhlým oknem. V horní části pokoje, nad mlynářským schodištěm, nakonec mírně upraveným a z našich oblíbených OSB desek, bude část spací. Na zabydlování schodiště hračkami se obzvlášť těším, poličky jsou sice z prostorových důvodů dost úzké, ale doufám, že velkou část naší hračkotéky pojmou. Jsem pyšná na svého muže, který schodiště celé vyměřil a nakreslil. Pak nechal nařezat hromadu OSB desek a z nich za mého neustálého divení se jak ví, která deska kam patří, schody sešrouboval. 

Hromada desek a destiček vypadala asi takto:

Mužova vizualizace schodiště v programu SketchUp takto:

----------------------

Mě teď čekají ty detaily: nastěhování věcí, závěsy (rolety?), lustr, povlečení (přešít sekáčové úlovky na požadovaný rozměr), obrázky, koberec. Jen toho času moc není, ale to si tady stěžuju pořád..

A kdyby někoho zajímalo, co bylo na místě dnešního skoro hotového dětského pokoje před třemi lety (červen 2013) a jak vypadá dětský pokoj z pohledu ze zahrady dnes (no dobře, loni v zimě, čerstvější fotku nemám), tak prosím:

Asi si budu muset sestavit takovýchto dvojic více. A když mě zachvátí pocit, že nám to jde všechno hrozně pomalu, všechny si je dopodrobna prohlédnout..