středa 24. října 2018

Sára dvouletá




Věčně usměvavá, neskutečně rychlá a mrštná, tulivá a pořádně ukecaná.

Taky ale tvrdohlavá, vzteklá, lakomá a umrčená.

Mluví v celých souvětích, když je ale zle, neváhá nás rychle odpálkovat rozkazem "Nepruď!!" nebo "Běž pryč!!!".

Sotva jsem se koncem léta zaradovala, že už se s ní dá na lecčems domluvit, nastalo před pár týdny období vzdoru. Domluva tak sice možná je, desetkrát déle ale trvá než se k ní dopracujeme.

Miluje knížky všeho druhu, ranní kakao, medvědy a zpívání.

Občas s ní člověk musí napočítat do deseti. Vlastně docela často.

Přesně ale ví, čím si nás udobřit, a tak na všechno rychle a ochotně zapomínáme.

Přesně dnes dvouletá..




















pondělí 22. října 2018

Minikabelky


Jedna větší a jedna menší, kapku jiné i střihem.

Menší šedočerná pro ségru k narozeninám, větší béžová na zakázku.

Moc dobře se mi teď kabelky všeho druhu šijí, takže mi udělaly velkou radost. Snad potěší i v Brně a Pelhřimově :)

Hezké pondělí přeji..










čtvrtek 11. října 2018

Kabelečka



Hledala jsem tu nejmenší z nejmenších pro naši nejmenší k svátku. Aby už nemusela po domě tahat mou obrovskou kabelku nebo potajnu krást zpod kočáru Terezčinu pláštěnku (prakticky sbalenou ve vaku se šňůrkou přes rameno).




Střih jsem našla jak jinak než Marině (4/2014), ale kabelku nehledejte, jde o střih na obal na kapesníky nebo tak něco. Přidala jsem jen ouška na popruh, popruh a nezbytného medvěda "Devěda", bez kterých nedá Sára ani ránu.

Vnějšek z potahové látky (tyhle pidivěci se z ní pěkně blbě šijou), uvnitř folklór..






V první chvíli to u Sáry na celé čáře vyhrála čokoláda (že by byla po mě?), ale hned druhý den už táhla kabelku všude s sebou a dokonce asi pět sekund i ochotně pózovala..





pondělí 8. října 2018

Veselský Chlum





Nedělně odpolední výlet z Brusné na Veselský Chlum. Terezkou nasbíraná tuna přírodnin. Hra na pana Omáčku, počítání značek a návrat na vrchol pro zapomenutý klacek. Je vlastně úžasné jak děti někdy dokážou lpět na (pro dospělé) tak obyčejných věcech jako je kus klacku...









pátek 5. října 2018

Můj první pokus ...



... o vyšívanou záplatu Klárčiných kalhot dopadl trochu nemastně neslaně. A jeho fotka bohužel taky - foťák mám v opravně a automatem mi to kloudněji nejde.




Vlastně ještě nevím, jestli kalhoty nebudou jen "na lítačku", i když jsou skoro nové. Díra na koleně (která se v nich záhadně přes léto objevila a nikdo se nechce přiznat jak) mě nejdříve dost naštvala.

Vzpomněla jsem si ale na to, že i záplaty lze udělat elegantně. A jsou lidé, kteří to umí evidentně o dost lépe - koukněte:

Poznali byste, že nejde o aplikaci?

stikken

Nebo tady?




Něco mezi štupováním ponožek a Sashiko výšivkou - krása..

Sashiko like mending - Boro


A přehlídka stehů (tam teda díra nejspíš ani není, ale pod některý zahuštěnější steh by se taky dalo ledacos schovat)

How to repair a tear in your jeans with embroidery.


A elegentní přiznání díry nakonec.

At first I was sad about the hole in my sweater, but now I think I might like it even more than the original!


A takováto byla vize mé záplaty

Surface darning - nice illustration. I might switch to a blunt tapestry needle for the back-and-forth weaving, after laying down the weft with a pointed needle. Way to make your clothes unique.


(Zdroje obrázků najdete tady)

No není každý den posvícení.

A řekla bych, že celé záplatované umění není vůbec tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát, a platí to i o celém vyšívání.

Tak záplatám (a volbám) zdar :)

úterý 2. října 2018

Bláznivé září





Za celé září jsem ušila všehovšudy jednu kabelku. (Pokud nepočítám ty sukně a kraťasy z minulého příspěvku). Trvala mi s různě dlouhými přestávkami asi dva týdny. Ty další dva týdny jsem podle všeho neušila nic.

Zpracovávali jsme ovoce, zkulturňovali  po létě zpustlou zahradu, přehrabovala jsem krabice s podzimně zimním oblečením a v mezičasech jsem asi místy nedělala vůbec nic.

Nějak jsme to letos rozjeli ve velkém s kroužky. Ne, že by jich holky měly nějak moc, spíše až do letoška neměly skoro žádné. Po měsíci zmatků, organizace, předávání dětí a podobných srand, kdy jsem každý týden doufala, že ten další už bude lépe a zorganizovaněji, to tento týden (už zase) vypadá nadějně.

Zdá se, že si to pomalu sedá..

Zdá se, že už alespoň trochu vím jak na to.



Dneska mě napadlo si sepsat pár věcí, na které jsem si během září přišla a které by (snad) mohly vést k mé větší produktivitě, větší rychlosti odpovídání na maily a hlavně k mému většímu klidu. Tady jsou:


Každý den je potřeba krom obvyklého vaření, povrchního úklidu a myčky dělat jen jednu domácí prací (jen prát, jen vysávat a podobně). Více stihnout lze, ale na úkor dalších činností. Ideální je stihnout je společně s poštou, běháním po městě, venčením psa, běžným úklidem a vařením dopoledne. Vaření je super přesunout na večer předem - to se mi ale moc často nedaří..

Nákup je opravdu dobré udělat jeden, maximálně dva větší za týden - vím, že je to obvyklé, já jsem ale rozmazlená třemi supermarkety do pěti minut od domu. A neumím jídla dopředu plánovat.

Maily (ani NIC jiného) nenechávat na večer, až děti usnou - usínám často taky, nebo jsem schopná tak maximálně čučet do zdi (nebo na seriál).

Nevyřizovat věci na počítači ani se nepokoušet šít se Sárou za krkem - jsem pak na ni nepříjemná a vzápětí mě to mrzí.

Sářino odpolední spaní strávit odpočinkem (stihnu ho?), cvičením  a právě vyřizováním mailů, objednávek, faktur a podobně. Pořád mi to moc nejde, byla jsem zvyklá v této době jen šít. Nestíhám pak ale ty ostatní věci a nemám je kdy jindy dělat. Cvičit alespoň deset minut denně nutně MUSÍM, pomáhá to psychicky i fyzicky. A odpočinek (ideálně alespoň poobědových "dvacet") je po dopoledním maratonu víc než žádoucí - pokud chci odpoledne fungovat s úsměvem)

Delegovat více úkolů na holky - myslím tím teď hlavně balení a vybalování jejich kroužkových batůžků. Jsem na sebe i na ně zvědavá.

Šít v odpoledne, kdy bude s holkama muž. Máme domluvené dvě odpoledne v týdnu - trochu mě takovéto rozdělování štve, čím dál radši mám chvíle, kdy jsme všichni společně, ale jinak to nejde. A alespoň si těch společných chvil budeme více vážit.

Nešicí odpoledne trávit pohromadě - mnohem víc jsme vždycky malovali, tvořili, hráli si. No uvidíme...

Večer dělat jen to, co se mi zrovna chce. I kdyby to znamenalo jít spát.
Toto se mi zatím nedaří skoro vůbec, vždycky jsem byla noční tvor a "promrhat" večer nicneděláním mi často nejde. Bývám teď ale večer hotová a stejně nakonec nic neudělám. Pak mám akorát tak výčitky..


Plán by byl, tak jsem zvědavá, jestli budu schopná asi poprvé ve svém životě přepnout z chaosu na režim..