Kunštátský hrnčířský jarmark

Kdysi jsem někde četla, že zelený čaj by se měl pít z bílého hrníčku. Aby kromě jeho chuti vynikla i jeho zlatá barva. Dodržuji to a (vsugerovala jsem si, že) čaj mi opravdu chutná ještě víc. A od včerejška mám dokonce i ten svůj dlouho vysněný, krásný, bílý, ručně vytočený, s kytičkou a přece ne příliš přeslazený hrnek. A k němu ještě jeden menší a taky konvičku. Od Soni Malinové, juchů.

Jednu položku ze svého seznamu přání si tak můžu odškrtnout, i když vlastně ještě ne - do sady patří ještě cukřenka a talířky a další hrníčky..

I přes víkendový celkem náročný stěhovací program (ano, ano, mezi ještě nevybalené krabice jsme přidali další krabice dovezené z přechodného bydliště od našich) jsme totiž stihli nakouknout do Kunštátu na tradiční hrnčířský jarmark. Z koncertu kapely Zrní jsme sice stihli jen poslední dvě písničky a přídavek, ale trh jsem si stihla projít několikrát tam a zpátky. Krom levandulově voňavého stánku Soni jsem objevila ještě jeden stánek, kde mě oči přecházely. Dva sympatické pány van de mi s krásnými hrnky, miskami a hlavně keramickými náušnicemi. Neodolala jsem a už je mám doma. Ty náušnice. Plus ještě jednu vázu u paní, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatovala. K plánovaným mentolovým doplňkům do naší hliněno-cihlovo-bílé kuchyně bude pasovat..