neděle 31. ledna 2021

Nesrovnávat!




Často poslední dobou mívám pocit, že bych měla své šití více profesionalizovat, mít plán, strategii. Taky to zaklínadlo moderní doby "růst" mi někdy nedá spát. Člověk má pořád pocit, že pokud má být úspěšný, musí se jeho výkon zvyšovat a prodeje RŮST. Že musí vydělat víc, aby neměl výčitku, že nedorovná celý plat, který mu kvůli částečnému úvazku uniká. 

Stačí se podívat na sociální sítě úspěšných handmade značek - každý má mnohonásobně více sledujících, krásné fotky ve feedu, originální popis a každý den něco zajímavého ve stories. 

Začínám pak mít pocit, že pracuji málo, špatně, neorganizovaně a neplánovaně. Je tak snadné si začít připadat neschopně.

Přitom stačí se na sítě chodit jen inspirovat a ne srovnávat.

Uvědomit si, že šiju přesně tolik věcí, které jsem schopná prodat. Šít více bych už nestíhala. A že nemám v plánu skončit s mou hlavní prací klimatologa a nechci si na šití nebo cokoli jiného najímat další lidi. 

Dělat a šít věci, protože mě baví a ne proto, že bych měla. On ten vývoj pak totiž přijde sám.

Jednoduše: netlačit na pilu. Protože šití jako částečný úvazek má spoustu limitů, ale velkou výhodou je to, že NEMUSÍM, ale MŮŽU.


Konec mouder, já si to jen potřebovala sepsat - až zase budu mít potřebu se srovnávat...








První vlaštovky z nových látek ze Spoonflower: toaletka a peněženka Pokojovky (a vlk s mou oblíbenou hláškou od Jany Z lesa na úvodní fotce)



čtvrtek 28. ledna 2021

Levné látky jsou ... levné látky

 



Už poněkolikáté za poslední dobu se mi stalo, že jsem si koupila levnější látku (něco málo přes 100 Kč za metr) a pak hořce plakala. Když už přimhouřím oko nad častými kazy vzoru a velkou krčivostí látek, kvůli čemuž látky objednávám jen na podšívky, doruda mě dokáže rozčílit, když po předeprání látka ztratí téměř polovinu své barvy. Tmavé části vzorů nepříjemně a nerovnoměrně zešednou a když je látka tmavá celá ... škoda mluvit.

S eshopy s levnými látkami se u nás v posledních letech roztrhl pytel, ale pokud šijete a chcete, aby vám věc, s jejíž výrobou strávíte hromadu hodin, něco vydržela, investujte do kvalitní látky, vyplatí se to. Vím, že existují i výjimky, že není lehké kvalitu látky na dálku odhadnout a že hodně bolí platit za metr látky více než za plný košík v supermarketu, ale opravdu se to vyplatí.

Občas si mi někdo napíše o tipy na obchody s látkami. Většinu tipů jsem už psala před časem v tomto článku, takže dnes jen malá aktualizace. Jeden z mých nejoblíbenějších www.ellbyell.cz už bohužel v mezičase zanikl (a zatím jsem nenašla stejně kvalitní náhradu se spolehlivě stejným vkusem a velkým výběrem bavlněných často japonských pláten nebo Lotty Jansdotter). Další skvělý eshop takoy.cz jsem nově objevila.

Stálicemi, které mě nikdy nezklamaly, jsou Šárka Honsová alias wilburrina.cz, jejíž  autorské vzory a kvalita tisku i látek jsou prostě úžasné. A také sitiniti.cz, které se teď postupně vrací po delší pauze. I peonygarden.cz a materialistic.cz jsou stále mí oblíbení.

U takoy.cz se dají pořídit krásné originální vzory na různorodých typech materiálů. Do některých jejich motivů jsem se vyloženě zamilovala, bavlněná plátna mají úžasně jemňounká a úplety poctivé.

Co mi dlouhodobě v ČR chybí jsou pěkné pánské vzory na bavlněných plátnech. Copak se šije jen pro ženy? Narazila jsem ale na stránky spoonflower.com, kde můžete strávit hodiny, budete-li chtít. A možná i když chtít nebudete. Vzory navrhují různí návrháři z celého světa a je jich tam opravdu spousta. Metr látky vychází skoro na 500 Kč. Bavlněné plátno má mírně vyšší gramáž než jsem zvyklá, je krčivější a digitální tisk tmavších tónů by možná snesl trochu více vytunit, ale ten obrovský výběr vzorů nemá snad obdoby. Díky krčivosti a vyšší gramáži se tamní plátno příliš nehodí na šití oblečení, ale barvy jsou kvalitní, neseperou se. Na toaletky a peněženky značka ideál. A ten výběr vzorů ...



Článek píšu o své vůli a podle svých zkušeností, nejde tedy o placené partnerství. A pokud mi napíšete další tipy, budu jen ráda...


sobota 23. ledna 2021

Poodří pod sněhem




Dnes už není (nebo už zase je?), ale minulý víkend bylo. A bylo tam nádherně. Sníh tam leží jen pár dnů v roce a my tam taky býváme jen pár víkendů v roce (u našich). Náhodně se to teď sešlo a bylo potřeba si to užít.


Jste úžasní a vaše pozitiva v komentářích pod minulým  článkem mi dělala velkou radost. Moc mi pomohla si tam ta svá pozitiva napsat, potom si ta vaše postupně číst a nacházet další a další. Vlastně se máme fajn - jsme zdraví a spolu a že občas tečou nervy a skřípou zuby? Pár dětských přitulení a je zase líp...



Jedna z věcí, se kterou jsem v této covidové vlně začala a která mě drží nad vodou, je chůze. Poslední dva roky jsem trochu běhala, některé věci mi ale na běhu nevyhovují, a tak jsem teď přešla na chůzi.

(Skoro) každý den. Alespoň hodinu. Jen já a Kuky. Větrám plíce, větrám hlavu, venčím psa a snažím se jít opravdu rychle. Někdy vymyslím trasu novou, někdy jen vypnu mozek a jdu po známé cestě. Občas ráno, ale většinou odpoledne. Někdy místo trolejbusu do práce nebo z práce.

Na rozdíl od běhu po chůzi nejsem vůbec unavená, spíše plná energie.


Chodíte někdo taky?
















pondělí 18. ledna 2021

5 pozitiv




Každý lockdown, respektive každé uzavření nebo omezení škol mě semlelo. Většinou hned na začátku, a to i tentokrát, kdy jsem s tím už víceméně počítala a připadala si po Vánocích i celkem zrelaxovaně. No, zrelaxovaně ... Spíš odpočatě od práce z domu a taky šití, plná energie učit se a zkoušet nové věci. Jenomže s tímto režimem, kdy se doma přetahujeme o počítač (máme dva, ale školní meety se Klárce nejlépe dělají zrovna z toho mého), na vše je jen omezený čas, a doba, kterou můžu strávit v klidu, soustředěně a bez dětí je minimální, to jde všechno opět strašně pomalu. Něco vlastně nejde vůbec. Do toho kašlíčky a nachlazeníčka, kdy jeden nikdy neví, jakého jsou původu, a proto ani neví, jestli do školy/školky/práce jít nebo nejít.


Vidím hromadu negativ toho všeho a často se mi nedaří nehledat negativa stále nová.


A tak jsem se poslední dobou zuby nehty snažila hledat pozitiva. Tady jsou, třeba někomu z vás taky pomohou:


1. Zmírnil se večerní stres chystání svačin, aktovek, úkolů a svých věcí do práce - něco není potřeba chystat vůbec, něco se dá nachystat v relativním klidu ráno. Rána jsou mnohem klidnější - nepotřebuji všechny v určitém čase odbavit, běžet do školy a pak běžet na vlak. Někdy si stihnu ráno i zacvičit.

2. Užívám si svůj jeden den v kanceláři! Střídám se s kolegyní a místo třech dnů v týdnu v normálním režimu (mám úvazek 24 hod týdně) teď chodím jen jeden. Ten klid na práci jaký tam je!

3. Nebolí mě záda. Což je vlastně vedlejší produkt omezeného času na plné soustředění, nesedím totiž krom jednoho dne v práci u počítače 8 hodin v kuse jako obvykle. A mám více času cvičit - hlavně tehdy, když si počítač zabaví Klárka.

4. Když se mi podaří ulovit si čas, kdy je klid, pracuji většinou rekordně rychle. Vím, že když udělám, co mám, můžu jít s lehkým srdcem dělat něco dalšího, třeba šít. Odvrácená strana tohoto je, že tyto časy lovím v průběhu celého dne i večera, žádné "padla" po osmi hodinách v práci.

5. Mám přehled o tom, co se Klárka ve škole učí a mám velkou radost z přístupu učitelů - zvládají to všechno čím dál lépe a lehké to rozhodně nemají. Co mě mrzí je obsah učiva, s tím ale učitelé nejspíš příliš hnout nemohou. Studovala jsem geografii, a proto vím, že to rozhodně není jen popisná věda, jde tam o krajinu, o interakce mezi zemí, vodou, půdou, vzduchem, biotou. Suchý, nezáživný a často i neaktuální popis České republiky v letošní Vlastivědě mi trhá srdce. 


Tak, a teď jde jen o to, přesvědčit hlavu, aby nehledala negativa, ale užívala si pozitiv. 

Mějte se nejlíp jak to jen jde a když mi sem do komentářů připíšete nějaká svá pozitiva, budu moc ráda.


P.S. Na fotkách nové toaletky, některé i z úplně nových látek - mé další radosti posledních dnů.







úterý 12. ledna 2021

Zimní zahrada


Jedna z věcí, kterou mám na sněhu moc ráda, je, že skryje všechny nedokonalosti. Zjemní křivky, utlumí ostré barvy a zasype všechno to, co nechcete vidět. Zvýrazní struktury, které na tmavém pozadí nevyniknou.

A tak i v naší velmi pomalu se rodící zahradě vytvořil sníh kouzelná zákoutí. Máme už rok a půl v ruce koncept, jak by měla zahrada vypadat (moc díky Janko) a pomalu na tom makáme. 

Občas trochu závidím lidem, kterým zahradu někdo vytvoří a oni už pak jen sledují, jak všechno roste, bují a funguje. My máme o dost pomalejší cestu, ale taky krásnou. Stejnou jako s domem. Všechno jednou bude...


A letos toho přibylo hodně - tři velké květinové záhony, kousek louky starých časů, sušák, velké pískoviště, domeček pro holky, terasa, pergola a kryté posezení s venkovním gaučem v zadní části.  Hromádek, které teď milosrdně přikryl sníh, taky pár ubylo. 











Terezka postavila našemu kocourkovi Matyášovi, který nám před rokem zemřel, sněhulákokočku.







Muž letos stihl i chodník z kočičích hlav, které třicet let ležely nevyužité u našich na zahradě, fajnovou omítku a dřevěnou fasádu - chybí už jen špalety.







P.S. Kdo rád sledoval Ferdinandovy zahrady, zkuste mé oblíbené Garden Rescue - na Youtube už je několik sérií. Pro mě má i přidanou hodnotu v anglickém poslechu - nadabovaných dílů je totiž jen pár.



čtvrtek 7. ledna 2021

Slevy



Nedělám to úplně často, protože se přiznám, že na ně ve své cenotvorbě nemám příliš prostor, ale nastal na ně teď čas. Na slevy. Některé věci už mám na skladě (respektive v poměrně malé skříňce) delší dobu a je potřeba je poslat do světa a ušít další, jiné, nové.

Jde o jednotlivé kousky, z každého jen jeden kus, proto raději dlouho neváhejte. Sleva je většinou dost výrazná (někdy mi až srdce krvácí), takže kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Na Fleru jsem na ně vytvořila speciální kategorii SLEVA, ode všeho je tam něco, nakoukněte....


úterý 5. ledna 2021

Kabelky pro Ježíška

 

Předvánoční šicí maratón je pro mě každoročně dost náročný. Pokaždé se na to snažím připravit, plánovat, dělat si rezervy, zatím se mi ale ještě nepodařilo dosáhnout ideálního scénáře. 

Pro mě nejlepší verze je šít jednu zakázkovou věc týdně. Vzhledem k tomu, že šití je pro mě part-time job, znamená to, že zakázkovým šitím strávím jeden ze dvou dnů v týdnu, které mám na šití vyhrazeny. Ten druhý den nutně potřebuji šít podle sebe, možná to zní někomu zvláštně, ale volná tvorba je úplně jiný druh práce. Můžete vypnout hlavu, nebojíte se, že nenaplníte něčí představy a tak dále a tak dále. 

Vy jako zákazníci jste úžasní, většinou objednáváte v předstihu, na Vánoce většinou už v září nebo v říjnu. Já rozplánuji a plán dodržuji až tak do půlky listopadu. Pak se začnou vyprodávat peněženky, obaly na knihy a jiné oblíbené vánoční zboží a já mám snahu je rychle, rychle došívat. A dostávám se do skluzu a už to jede, už se vezu.

Pak mě většinou vystresují ostatní tvůrci, kteří začnou psát, jak dokončují poslední balíčky, protože dopravci hrozí nedoručením do Vánoc. A to už jsem ve strusu úplně. Čím víc nestíhám, tím méně se mi do šití chce.

Letos to dopadlo tak, že jsem v druhé polovině listopadu, se všemi dětmi doma, protože muž měl pozitivní Covid test, během dvou týdnů ušila asi pět batohů a čtyři kabelky, k tomu homeoffice a škola. Do toho spoustu mailů, protože Vás nechci a neumím šidit a odepisovat jednou větou. I když věřím, že byste to pochopili, stejně by mi to nešlo. 

Finiš těsně před Vánoci byl ale díky tomuto fofru začátkem Adventu o kapku poklidnější než jindy. 


Pro všechny, kdo něco tvoří rukama a v malém (a vlastně pro všechny prodejce) je předvánoční období náročné. Na druhou stranu je to veliká euforie šít, když víte, že je o vaše věci zájem. 

Takže konec stěžování, jde jen o to, každý rok o kousek vylepšit plánování. A taky vám moc poděkovat, že i v těchhle těžších časech naše věci kupujete, všichni si toho moc vážíme.. 



****


Tak a teď po Vánocích přichází ta chlubící fáze, kdy už můžu kabelky odtajnit. Tak hurá na to...


Tahle látka mi na podzim naprosto učarovala, kabelky vznikly v kombinaci s černou a karamelovou koženkou.







Kdo z vás mě sledujete na instagramu, už asi víte, že mám teď poněkud méně barevné období. Ale tohle japonské Echino, které si na kabelku dodala Matilda, mě dostalo. Já bych dlouze přemýšlela, co k takto  barevné látce dát za koženku, Matilda vybrala hned a myslímže úžasně. Béžová je krásně nenápadná a tmavě modrá celou kabelku pěkně usadí.







A tahle byla pro milovnici červenočerné kombinace. Výrazně žlutá podšívka se může zdát trochu divoká, ale i díky ní je kabelka doslova nabitá energií. Radost zvenku, radost zevnitř.






Tato poslední s extra širokým dnem mě pěkně potrápila, přiznávám se bez mučení. Zadání bylo dost komplikované a já se strašně bála jak bude nakonec vypadat výsledek. Málem jsem si mozek zavařila, než jsem vymyslela střih a těsně před došitím ji málem celou rozstříhala. No, naštěstí jsem spolu dobojovaly se ctí, nikdy si ale asi nebudu úplně jistá, že je podle majitelčina gusta. Šití na míru má své velké hrozby a já se poslední dobou z něj snažím zuby nehty vykroutit. Přece jen nejsem čistokrevná švadlena a vyladit střih tak, aby fungoval, mi chvíli trvá.