středa 26. dubna 2017

Konečně batoh


Je to většinou tak, že stíhám šít a nestíhám fotit / nahrávat na Fler, FB / psát sem na blog. 

A nebo přesně naopak. Píšu, fotím, upravuji, postuji - ale šít stíhám jen málo.

Tento týden ale nestíhám tak ani tak. A doma to taky vypadá trochu jako po výbuchu.

Zato jsem ale byla u kadeřnice, plavat, na závodě koloběžek (díky, Jaji), s Klárkou na kolečkových bruslích, se  všema třema holkama v tišnovském muzeu. Něco za něco.

...

Ještě do minulého týdne se mi dařilo alespoň dodržet své vlastní předsevzetí, a to ušít dvě kabelky nebo jeden batoh týdně. Velkých kabelek už tak mám na skladě šest a k tomu dva batohy. Tady je jeden z nich.


Chtěla jsem ho sem dát až bude naskladněn i na Fleru. I s tím druhým, šedohnědým, rolovacím. Jen mi nějak trvá batoh hezky, stručně, smysluplně a hlavně atraktivně popsat.

Takže putuje nejdříve sem - třeba mě to popožene k další akci.

I když nevím, nevím.. Počasí venku mě popohání spíše do peřin :)



P.S. Batoh je volný, za 1700 Káčé - to kdyby mi někdo chtěl ušetřit to psaní popisu  (a sobě příplatek provize na Fleru)

středa 19. dubna 2017

Bílá sobota


Osiky - Lomnice - Šerkovice

11,5 km

Když nepočítám odpolední výpravu za česnekem a pár vycházek okolo Tišnova, byl to náš letošní první jarní výlet. Terezčin ušlapaný rekord - ani kousek se nevezla "na koni". 

Velikonoční nádivka ráno upečená  a na lavičce pod Sýkoří (ještě teplá) snězená. Poznávání jarních kytek podle chytré knížky v batohu. Studánka, co má vodu, ale neteče. Balíky slámy nad Synalovem  a Terezčino vítězství nad strachem z jejich přeskakování. Stovky rozkvetlých stromů nad Lomnicí. A pan číšník, který chtěl hospodu, ale neměl rád lidi - na Bílou sobotu v dobré náladě.




Velká výhoda našeho života bez auta a Tišnova jako městečka pod kopci je to, že se člověk nechá vyvézt do kopců autobusem a pak už je to skoro pořád z kopce. S malými dětmi je to k nezaplacení..

Snažíme se o Velikonocích skloubit děti, mše, tradice (a hromosvod), a tak je toho někdy trochu moc. Vyjet na jeden den jen s dětmi, psem a batohem pryč je úžasné. 

Nějak mě to výletování chytlo. Mám prozkoumanou mapu okolí a těším se na letošní sezónu bez obydleného břicha.

Teď už jen přesvědčit to počasí. Dnes po cestě ze školky holky výskaly a skákaly - že prý milují sníh. Úplně jedno jim bylo, že je druhá polovina dubna. Proč taky neumím, aby mi to bylo jedno?

sobota 15. dubna 2017

Dajtě vajec na tatarec


Pokud máte stejně jako já mírný odpor k předraženým, kupovaným, v pestrobarevném alobalu zabaleným zajíčkům a slepičkám, mám pro vás alternativu. Na poslední chvíli (jak jinak u mě) mě zachvátila má vrozená potřeba mít všechno jinak než "normálně". 

Trocha inspirace na pinterestu a transformace v české krajové zvyklosti.

Výsledkem jsou papírová vajíčka, ve kterých jsou zašité lentilky, arašídy v čokoládě a mandle v bílé čokoládě. 

Pokud se do podobných chcete ještě na poslední chvíli vrhnout, budou vám stačit dva papíry na sobě položené. Na ně vajíčko nakreslené. To umělecky pomalované. Pak v trase tužky skrz oba papíry prošité. Nezapomenout, prosím, nechat pár centimetrů neprošitých - tudy musíte vejce naplnit. A po naplnění otvor zašít.

Hotovo. Mňam. Zase mě po pár letech mrzí, že nejsem alespoň na chvíli kluk :)

středa 12. dubna 2017

Dětský pokoj poprvé



Když holky (už před více než měsícem) odjížděly na jarní prázdniny k babičce a já plánovala zútulňování jejich pokoje, představovala jsem si to jako v Bydlení je hra. Holky pryč, já střídavě za šicím strojem a se štětcem v ruce. A že až si je dovezeme zpátky, bude pokoj k nepoznání, holky u vytržení a já šťastná jak blecha.

Asi už mě a mé nereálné představy znáte, a tak už tušíte, že to asi úplně nedopadlo. 

Nějak jsem zapomněla, že:

- tým Bydlení je hra byl o krapet větší než můj tým, navíc v týmu nebyla tou dobou čtyřměsíční Sára

- na programu týdne byla krom zútulňovací akce i akce zavedení systému v totálním nesystému mých faktur a složenek - povedlo se

- vzniknou drobné brzdící komplikace typu - plech, který nám už dva roky překáží na zahradě, není magnetický a tudíž z něj nemůže být tabule, magnetickou barvu v Tišnově nemají a navíc je prý na nic. A podobně.

Výsledek je, že jsem zdaleka nestihla všechno, co jsem chtěla.

Něco ale vzniklo a další vzniká postupně.

Takže co už mám:



Hodiny. Koupila jsem za pár korun hodinový strojek, muž zrecykloval jakýsi kus dřeva ze zahrady. Nejhorší bylo napsat číslice - malování mi nikdy nešlo. V kulatém otvoru ještě bude sedět háčkovaný ptáček - až ho jednoho krásného dne uháčkuju .. Lev v košíku je součástí lustru - o tom už jsem psala tu.



Vymalovaný komín. Původně měla hrana uprostřed balónu sloužit jako metr. Nakonec jsme ale odhlasovali, že je škoda balón pomalovat. Na malůvky všude možně je teď expert Terezka - hlavně na ty fixkou na dřevěných trámech, ty už asi nesmyjeme..

Tabule. Magnetická a fixkami na tabuli pomalovávací. Z výše uvedených důvodů jsou teď fixky ale nějakou dobu jen na příděl. 

Tři ušité sedací vaky naplněné polystyrenovými kuličkami.




Galerie obrázků. Že prý jsem málo myslela na ty naležato..




Vlaječková girlanda. Dlouho jsem přemýšlela jestli jo nebo ne. Přece jen už je to dost profláknuté. Ale když jsem ji pověsila mezi trámy, bylo mi jasné, že nezůstane jen u jedné. K lany vyplétanému zábradlí (má na svědomí muž) úžasně pasuje.

Krabice polepená balícím papírem od Jany z Lesa. Sjednotila jsem tímto úžasným papírem více krabic i nějaký ten šanon na časopisy.

O mraku poličce a věšáku už jsem tady psala. Úžasně fotogenická věc..

Koš na plyšáky. Ten je potřeba velký. Konstrukci z původního IKEA banánového koše jsem celou stavbu bránila před vyhozením vlastním tělem. Měla jsem v plánu z ní vyrobit stolek, nakonec ale skončil znovu jako koš.




To je zatím vše. Oproti stavu před rokem a kousek je to dost změna. Úpravy ale stále nekončí, mám v plánu ještě povlečení, římské rolety, muž má načrtnutou kuchyňku a zatím jen v hlavě Klárčinu postel vyšší než obvykle. 

Prostě pořád se máme na co těšit ..

Nedokonalosti


Letos u nás budou větvičky ve vázách bez zavěšených vajíček. Jediné vyfouknuté vajíčko, které přežilo naše stěhování, nepřežilo Terezčin "jů efekt" při vybalování z krabice. Nové jsme zatím vyfouknout nestihli. Ani okna jsme zatím umýt nestihli, teprve v pondělí zasazené jarní osení ještě nevyklíčilo a lístky, které chceme s holkama obtisknout na vajíčka, už třetím dnem čekají v misce s vodou. O velikonočních přáních, které jsme chtěli vyrobit a poslat, ani nemluvím.

Učím se ale být spokojená i přesto, že nestihnu všechno, co bych chtěla (a že bych toho chtěla!). Takže jsem naplnila snad veškeré vázy, které vlastníme, květenou ze zahrady a aby výzdoba alespoň trochu připomínala Velikonoce, použila jsem místo váziček i skořápky.  Velkou radost mi dělá i má na keramice vyrobená miska s květem hrušně. Okraj krásně ladí k barvě skořápek.

Zalíbily se mi lněné ubrusy a aby nebylo minimalismu málo, ušmikla jsem kousek lnu ze svých zásob a se začišťováním jsem se nezdržovala. Stačí pár nitek vytáhnout a okraj mírně vytřepit. Žehlit netřeba, naopak zmačkala jsem ho ještě více, než původě byl. A líbí se mi moc, dokonce uvažuju, že si vyrobím i podobnou lněnou podložku na focení ušitých věcí.




Holky ráno přišly s tím, že dnes, na škaredou středu, se nesmí nikdo mračit. Jinak mu to prý zůstane po celý rok. Měly jsme tak po dlouhé době krásné ráno, kdy nikdo nemrčel, nekňučel a nežaloval. Snad to tak bude pokračovat až do večera.


Mějte taky krásný a nezamračený den!

sobota 8. dubna 2017

Ještě jeden experiment



Zkusila jsem tentokrát otočit poměr koženka/látka, zipový díl ušít z vyztužené látky a zkrátit uši. Nebo ucha? Ty jsou spíše do ruky než přes rameno. I když pokud nebudete mít na sobě zrovna tlustou zimní bundu nebo kabát, na rameno je i tak navléknete. Popruh jsem udělala nenastavovací, dvouvelikostní. Pokud chcete popruh delší, přes hlavu, cvaknete jednuduše každou karabinu na jednu strany kabelky. A pokud jej chcete přes rameno, uděláte si popruh kratší, dvojitý, obě karabiny jsou na jedné straně - jako na fotkách.

Nebudu se tvářit, že se po zdražení kabelek a batohů objednávky jen hrnou. Není to tak. Vlastně jsem za ty skoro dva měsíce prodala kabelky jen dvě.

Nedávno jsem ale narazila na zajímavý článek  o handmade byznysu a přestala  definitivně mít výčitky, že je mé zboží drahé. Není. Kabelka mi podle kalkulace v článku vyšla na 2400 Kč!!

Jsem z toho (neprodeje) mírně nervózní, to jo. Ale na druhou stranu mám díky tomu dost času na volnou tvorbu. Mám v plánu ušít velkých kabelek alespoň deset až patnáct a tento počet pořád plus mínus udržovat, abyste měli z čeho vybírat. A batohů alespoň pět  - pro začátek. Kabelky mám zatím čtyři, batoh jeden - jen co jej nafotím, pochlubím se..

A pak už bude jen líp a líp a líp :) Je důležité tomu věřit...

úterý 4. dubna 2017

Když den za nic nestojí..


Měla jsem představu, že hned v pondělí v devět ráno zasednu ke stroji a doženu všechny neušité resty z minulého týdne. Bylo to ale úplně jinak. Více párání než šití, spousta nadávek, a když jsem se rozhodla alespoň ušité věci vyfotit, trvalo mi to dvakrát déle než obyčejně a pořád jsem nebyla spokojená. Třetí změna plánu - úklid pracovny - taky nevyšel. Nerozhodně jsem několikrát začala vždy v jiném rohu místnosti, abych zjistila, že vlastně zatím nemám plán kam co přemístit. A tak jsem to vyřešila po svém - dala si oběd a šla si lehnout.  

Nepomohlo to, odpoledne se neslo ve stejném duchu.  A tak jsem po dlouhé době šla spát v deset(!!) hodin. 

Dnešní ráno bylo úžasné. Energie doplněna, nálada skvělá. Pokud to tak taky někdy máte, spánek můžu jedině doporučit..


***

Jediné dvě včerejší ušité věci - toaletka a pouzdro z mé oblíbené látky pro kamarádku k narozeninám. Vyfoceno na nové poličce-věšáku v dětském pokoji.

pondělí 3. dubna 2017

Křtiny


Byla jsem předem dost nervózní. Oběd pro třináct lidí mě stresoval. Kam všechny usadím, co uvařím a kde seženu třináct příborů. Byla jsem kvůli tomu na sebe naštvaná, ale nemohla jsem si pomoct...

A ono to nakonec bylo úplně v pohodě, stres se v neděli ráno rozplynul a já byla ráda, že se můžeme všichni potkat. Není moc příležitostí, kdy se sejdou obě strany rodiny (když jsou každá z jiného kouta republiky).

Duchovní rozměr křtu slovy moc popsat neumím. Přijme člověk během této mše tolik energie, že nějaké starosti s přípravou úplně zmizí. 




Na příště si dávám za úkol zkusit se předem méně stresovat, výkop hromosvodu odložit raději na víkend po akci než na víkend (a sobotu) před akcí a maso na nedělní oběd koupit už v pátek (protože zákon schválnosti funguje a v sobotu evidentně všichni potřebovali taky hovězí). A kdyby se mi povedlo krabičku s cukrovím pro pana faráře donést až panu faráři a ne ji rozsypat na dlažbu kostela, bylo by to taky fajn :)





Dobře bylo.

Velké díky všem (hlavně babičkám) za pomoc a hlídání holek během příprav. Taky kmotře za psychickou podporu a vynikající medovník. A všem za to, že v neděli byli s námi..
 
 

středa 29. března 2017

Sára pětiměsíční


Převaluje se ze zad na břicho (a občas i zpátky - to ale spíše nechtěně), chmatá po hračkách (i nám všem třem po vlasech), píská, výská, směje se od ucha k uchu. Nejšťastnější je, když si s ní někdo povídá (hlavně holky), vydrží si hrát i sama, ale raději má, když je někdo alespoň na dohled. S velkou chutí si vyndává dudlík z pusy a prohlíží si ho (zpátky ho strčit až na výjimky neumí) a největší zábava je prohlížet a ručičkami prozkoumávat svoje nahaté nožky. Všechno, co do ruk uchvátí, končí okamžitě v puse. Kolem osmé to zalomí v postýlce a dvakrát se v noci přihlásí o jídlo, u kterého většinou hned zase vytuhne. A neblije! Teda alespoň ne tak často jako doteď. Jupí..
 
7. března vážila 6,6 kg a měřila 66 cm :)


úterý 28. března 2017

Na česnek!


Chystáme na víkend Sářiny křtiny. Doma jarní sluníčko posvítilo na všechny pavučiny a jiné zimní úklidové resty. Jeden by řekl, že je čas uklízet a péct dobroty. Ale to my ne. 

My o víkendu rozkopali celý chodník před i vedle domu (protože hromosvod), abychom v neděli zjistili, že se to stejně během víkendu nestihne (a tudíž se "to" bude dodělávat celý týden až do soboty před křtinami. Snad jen do té soboty. Abychom nemuseli Sáru namísto v kočáru nést do kostela v nosičce. Hromady hlíny totiž na našem uzoučkém pozemku není kudy objet.

Já po sobotní snaze o hloubkový úklid v neděli rezignovala (stejně nemám šanci to za týden stihnout). Muž rezignoval až po obědě, zjistil, že naší malou sbíječkou poctivý beton rozbít nepůjde.

A tak jsme si naplánovali last minute výlet na medvědí česnek. A dobře nám bylo - v neděli se má odpočívat a basta.






pátek 24. března 2017

Záložka do knihy - návod




Slíbila jsem po Novém roce, že se budu snažit dávat sem více návodů. Chvíli mi to trvalo, protože najít čas krom šití ještě na nafocení postupu a sepsání je nějak čím dál těžší.

Dnes pro vás ale jeden mám. Superjednoduchý, možná mě obviníte, že vás podceňuji. Každopádně cílem je, aby ho mohl ušít i ten, kdo ještě nikdy nic neušil. Navíc - kdysi jsem tady psala návod na obal na knihu, který podle mě záložka krásně doplňuje.


Budete potřebovat kousek látky 23 x 10 cm a 20 x 8 cm  výztuhy (ideálně S320, k dostání zde, ale šel by podle mě i klasický vlizelín z galanterie - ne úplně tenký, nebo tenký, ale použít dvě vrstvy na sebe, záložka to podle mě snese). Pak buď etiketu nebo třeba kousek koženky s navlečeným korálkem.

Látku pořádně vyžehlete a doprostřed nažehlete výztuhu tak, aby to měla ke všem krajům stejně daleko.

Sežehlete látku s nažehlenou výztuhou podélně napůl a přesně kolem výztuhy zažehlete směrem ke středu (na rubovou stranu) všechny čtyři hrany.

Záložku po středové sežehlené hraně zavřete jako knihu a schovejte tak dovnitř všechny nezačištěné a dovnitř sežehlené hrany - na několika místech sešpendlete.
Nezapomeňte dovnitř horní kratší hrany vložit a přišpendlit etiketu nebo koženku s korálkem.

Sešijte při krajíčku všechny čtyři hrany kolem dokola. Šiju na šířku rysky na patce stroje - to znamená, že látka se ztrácí na okraji vnitřního okýnka patky. Nezapomeňte na začátku i konci zapošít (projet strojem tam, zpátky, tam), aby se vám dílo nevypáralo.


A záložka je hotova. Co třeba darovat někomu knihu a k tomu mu do ní vlastnoručně ušít záložku?


P.S. Pokud se ptáte, jak zvládám se dvěma dětmi a malou Sárou šít, tak přesně tak, jak to popisuje Aňa Geislerová ve své knize P.S. (viz P.S. na úvodním obrázku:))

středa 22. března 2017

Experiment



Nějak na mě přišlo experimentování. A asi poprvé v životě obliba hnědé barvy. Dokonce boty s hnědou špičkou jsem si koupila. Přijde mi najednou, že se dá skvěle kombinovat: s nenápadnou šedou, světle modrou nebo s mou oblíbenou mentolovou.

Napadlo mě ráno pár inovací a hned jsem měla chuť je vyzkoušet. V rekordním čase tak vznikla o kapku serióznější kabelka než na kterou jste u mě zvyklí.

Použila jsem potahovou látku, vynechala  obvyklé koženkové dno, dozadu střihla jen hnědou koženku. Uši i popruh o kapku užší, karabiny i kroužky menší. Krapet jsem upozornila na Lochtí etiketu (už mám od Maanny druhou várku - hrůza jak čas letí), zipový díl ušila z potahové látky namísto koženky. 

A mám opět neodolatelnou touhu si kabelku nechat -  k těm hnědým botám.

Ale nenechám, poputuje na Fler, je potřeba doplnit sklady.

Experimentální období mě ale neopouští - mám rozešitý ještě jeden uchopovací míček (s kapkou růžové) v limitované kolekci. Moc mě to šití baví, když jsem zvědavá na výsledek...

pondělí 20. března 2017

Radost až na kost



Mám obrovskou radost, že se kabelku pro malou Ellen podařilo vydražit a děkuji všem, kteří jakkoli pomohli. Nejvíce děkuji Janě, která si kabelku koupila a na Ellenčin účet tak díky ní putuje 1500 Kč! Takhle fajn pocit jsem už dlouho neměla - moje euforie byla v neděli večer snad větší než když jsem před dvěma lety prodala svou první peněženku na Fleru. Díky..

Fotka z dnešní procházky Poodřím - zakončili jsme týden jarních prázdnin  u našich a vrátili se do našeho každodenního životaběhu. 

Přeji všem krásný týden!

pondělí 13. března 2017

Tajemství facebooku

Nějak to celé špatně snáším. A už pár dnů bojuji sama se sebou, jestli o tom psát nebo ne.

Odezva na minulý článek (a kabelku) pro malou Ellen není úplně podle mých představ. Mám obrovskou radost, že se článek a celá dražba dostaly až k mamince Ellenky a že jsem ji tím potěšila. Taky vím o pár lidech, kteří peníze poslali. Z toho jsem nadšená a moc děkuji. 

Ani mi kupodivu moc nevadí, že zatím není žádný zájemce o kabelku a že to zatím vypadá, že se do neděle nevydraží. Kabelka se mi osobně moc líbí a pevně věřím, že se dříve nebo později na Fleru prodá. Takže peníze na účet poputují, jen to nejspíše bude chvíli trvat.

Co jsem ale trochu nečekala a co mě mrzí je to, že má odkaz na facebooku tak málo sdílení a lajků. Mám tudíž asi depresi moderní doby :) 

A protože nevěřím tomu, že byste nechtěli šířit dál dobrou věc, říkám si, že jsem něco udělala špatně já. Špatně jsem to načasovala, nemám dost FB fanoušků, vybrala jsem špatnou kabelku a tak dále a tak dále.

Beru si tedy ponaučení a zkusím postupně zlepšit svoje "pí ár" Začnu tím, že vám doporučím LOCHTU na facebooku sledovat. Budu tam nově dávat odkazy na všechny posty tady na blogu, čemuž jsem se zatím trochu bránila. A vy tak budete o každém novém článku vědět včas. Naučím se POŘÁDNĚ s facebookem zacházet a budu se snažit více využívat jeho potenciál.

Všechno zlé je pro něco dobré. Zboží se samo neprodá a moderní doba si žádá moderní technologie (že bych časem dospěla i k chytrému telefonu :))?

A taky je to možná všechno tím, že máme tento týden jarní prázdniny, lebedíme si v klidovém režimu u našich a je nějak moc času nad tím vším přemýšlet..


Na závěr ještě pár věcí ušitých v posledních týdnech, vyfocených a nahraných na Fler v posledních dnech.







středa 8. března 2017

Kabelka pro Ellen


Kamarádům kamarádky se letos v létě narodila dvojčata - holky. Život jedné z nich ale od samého začátku visel na vlásku. Malá Ellen se navzdory všemu rozhodla bojovat, je moc šikovná a statečná a mě se moc těžko popisuje jaké všechny emoce ve mě příběh její a jejich rodičů  vyvolává.

Neznám Ellen ani její rodiče osobně, mám všechno jen zprostředkovaně přes kamarádku. Hormony mám ale už od svého prvního porodu na pochodu, a tak mě každý takovýto příběh vždy hluboce zasáhne. Moc děkuji Bohu za tři zdravé děti a obdivně vzhlížím k rodičům, kteří i přes nepřízeň osudu dokáží být tak silní, optimističtí a odhodlaní.

Kdo si o Ellence chcete přečíst více, čtěte tady.

***************************

Nějak mi to všechno dost dlouho vrtalo v hlavě. Všichni ti lidé s pokladničkami, kteří občas stojí u nás před Albertem a mě se jim nikdy nechce nic dát, protože tomu prostě moc nevěřím. A vždycky si říkám, že určitě pomůžu, ale pomůžu někde konkrétně. 

Tak teď je ta příležitost, říkala jsem si a chtěla na jejich otevřený účet poslat pár stokorun. Rodiče Ellen se rozhodli takto poprosit veřejnost o peníze na nákladnou léčbu. 

Pak jsem se ale na jich FB stránkách přečetla o možnosti něco, cokoli, pro malou Ellen vydražit. Napadlo mě vydražit některou z ušitých kabelek. Hned potom mě ale napadlo, že to bude vypadat jako trapná reklama...

Tak to udělám na tajňačku. Peníze z první kabelky, kterou prodám, pošlu na Ellenčin účet. To ale zase ztrácí smysl dražby, totiž to, že se třeba podaří získat pro Ellen více peněz.

Takže jsem se nakonec rozhodla, že dražbu udělám, ale takzvaně mezi svými. Tady na blogu a na Lochtím facebooku. 

Moje první kabelka ušitá za 1300 Kč (říká se tomu vyvolávací cena, že jo?) bude pro Velkou bojovnici Ellen. Tak tady je:

Kabelka, která pojme všechny každodenní nezbytnosti (a menší nákup k tomu). Zapínání na zip, uvnitř dvě prostorné nabírané kapsy a jedna menší kapsa na průkazku nebo mobilní telefon.
Kombinace černé koženky a kvalitní svrchní bavlněné látky. Vnější látka je podžehlená zahraniční výztuhou, takže je dostatečně pevná. Podšívka je taktéž podžehlena pevnou a kvalitní  výztuhou, taška tak pěkně drží tvar a ani po vyprání nezhadrovatí.
Šířka 38 cm, výška 30 cm, dno široké 10 cm. Délka uší 61 cm.
Délkově nastavitelný popruh (asi 73 - 130 cm) - lze nosit přes rameno i křížem přes hlavu.
Svršek tašky je naimpregnován proti ušpinění.
Když se po čase přece jen ušpiní, dá se opatrně v ruce vyprat. Koženku lze otírat vlhkým haříkem, látkovou část očistit jemným kartáčkem a nechat na vzduchu oschnout. Látková část se dá na střední teplotu vyžehlit, jen dávejte velký pozor, abyste ani špičkou žehličky nezavadili o koženku. Pozor taky na zipy.

Více podrobností najdete tu: KLIK.

***************************

Konec dražby bude v neděli 19.3. v devět hodin večer. Pokud se kabelku vydražit nepodaří, šoupnu ji na Fler za počátečních 1300 Kč a až se prodá, pošlu Ellence na účet těchto 1300,-.

(A i kdyby se nevydražila a někdo z vás se rozhodl pár peněz Ellen jen tak poslat, budu šťastná jak blecha)


Tak co, najde se někdo, kdo chce taky pomoci? Pište prosím zde pod článek do komentářů. Předem moc a moc díky!

pondělí 6. března 2017

Kabelka za kabelku

Asi už je to tím, že uplynulo pár měsíců od toho, co jsem začala zkoušet šít batohy. A zapomněla jsem už asi na to, kolik nervů mě to stálo. Každopádně brousím si zuby na vyzkoušení pár obměn u mých kabelek. A jeden úplně nový střih. Chvilku, vlastně možná větší chvilku jak se tak znám, mi to ale bude trvat.

Zatím tedy jen jedna menší změna. Rozhodla jsem se vykašlat se na minimessengery. Když jej někdo bude vyloženě chtít, nebráním se, ale do zásoby je už šít nebudu. Tento je proto na mém skladu poslední:



Místo nich jsem si oblíbila tento střih-nestřih, který je úplně jednoduchý. Pokud tedy pominu to, že pořád dost bojuju s prošitím koženky z lícové strany. Někdy v létě si jej u mě jedna zákaznice objednala na míru a přijde mi o dost slušivější než minimessenger. Prostě: v jednoduchosti je krása.



Jinak co se týče mého předsevzetí ohledně lepší časové organizace svého podnikání, jsem stoprocentně spokojená. Mám přesně dané hodiny na šití (asi tři denně), pak chvilku na vyřizování (tu ještě musím v rámci dne více ukotvit) a zbytek vím, že mám volno. A volný víkend - labůžo v posledních měsících nevídané. Díky tomu mám i čas po kouscích dodělávat holkám pokoj - brzy sem určitě něco nafotím. 

Tento týden to vypadá, že strávím s nemocnými holkami doma. A příští týden nás čekají jarní prázdniny, takže vlastně dva týdny. V mnoha ohledech jsem ráda: nutí mě to se jim věnovat více než stihneme v běžném odpoledním provozu. Na druhou stranu ale neudělám lautr nic. Hned první den v tomto nemocném stavu se dostavil ten známý pocit ženy na mateřské. Že nedělám nic jiného než mažu svačinky, chystám sirupky, kojím a přebaluju. Nějak už jsem si na ten komfort spící Sáry a šicího dopoledne zvykla. No nevadí, vlastně se i těším kolik toho spolu přečteme a později snad i vyrobíme. Jen by to naše nejstarší dítě mohlo už konečně opustit své ukňourané období, které se bohužel nemocí ještě posiluje. A které mě během dne dokáže vytočit do pořádné vrtule.

pátek 3. března 2017

Polička

Tak moc jsem si ji přála, až jsem ji dostala od muže k Vánocům. Mám představu, že si na ní budu plnit své obměňovací obsese. Zatím ji zdobí Klárčin loňský obrázek, který se mi (po roce!) podařilo konečně vložit do rámečku.



Vypadá s poličkou obývák o dost lépe, zase o něco zabydleněji. Poslední dobou dost bojuji s rovnováhou mezi nepřeplnit a zabydlet. A nemůžu se momentálně rozhodnout, jestli Sářina postýlka, která tam teď přibyla, už není moc. Každopádně je tam potřeba, protože jinak by holky Sáru zašláply nebo zasedly, kolíbku už jsme poslali sloužit dál.

Celkově mám na naši obytnou místnost trochu pifku, vůbec mi tam nesedí náš oranžový potah gauče. A vlastně vůbec celý gauč, ale to už je hudba hódně vzdálené budoucnosti. Potřebovala bych tam koberec, dva krát dva metry nebo tak nějak. A pak taky novou garnýž, širší a o kousek výše než je ta současná. Nějak s ním prostě pořád nejsem spokojená...



Nadšená jsem ale dlouhodobě ze zábradlí. Méně už babičky, těm se sice líbí, ale přijde jim, že jsme s ním zbytečně šetřili:) Muž ho vyrobil z trámů z naší staré střechy, nějakých dalších zbytků dřeva a železa, které měli kamarádi nachystáno na odvoz do šroťáku.

P.S. Špinavého skla u kamen si, prosím, zkuste nevšímat :)


pondělí 27. února 2017

Karneval

Co se mi moc líbí na naší školce je respektování ročního chodu lidových tradic. Karneval bývá na konci masopustu, Morana po Smrtné neděli, ... K tomu spoustu povídání, tvoření, písniček.

Co se mi už líbí méně na mé domácí přípravě je (letos už čtvrtým rokem) šití kostýmu den/noc předem. Klárka začíná vymýšlet kostým v létě, pak se každý týden alespoň jednou zeptá, kdy už ho půjdeme šít. A já přesto odolávám až do posledního dne. No co už se mnou.. (Ale příští rok si dávám předsevzetí)

Letos ve znamení červené látky z IKEA.




neděle 26. února 2017

Sára čtyřměsíční


Jsem si vědoma, že tím nejspíš všechny ostatní mámy naštvu a předem se omlouvám, ale máme doma neskutečně hodné dítě. Směje se na všechny strany, spí v noci i dvakrát během dne (zásadně v chodbě v kočáru) a když včera spustila půlhodinový srdceryvný pláč, byli jsme všichni vykolejení a hledali kde ji co může bolet. Během posledního týdne už udělala i pár otoček ze zad na břicho (první na narozeniny mého taťky, 18.2.), ještě ji ale bude nejspíš chvíli trvat než to zautomatizuje. Muž se pořád tváří, že jde jen o reflex, ale já tvrdím, že po hračkách už cíleně sahá. Jen se musí pekelně soustředit a chvíli ji trvá než dosáhne svého. Nejraději sleduje holky při jakékoliv jejich činnosti a jejich pláč ji zaručeně taky rozpláče. Je sranda ji sledovat jak si udiveně prohlíží své ruce. A vykládá a vykládá a vykládá..

No a co se týká upouštění obsahu žaludku,  žádná změna se zatím nekoná. Jen při těch pár překuleních se dostalo blinkání kapku nový rozměr, ale raději to tady nebudu rozvádět :)



A tady jsou všechny tři holky vyfocené v přibližně stejném věku ve stejné osušce. Poznáte která je která?


Edit 7.3.2017
66 cm, 6,6 kg :)
Zleva doprava Klárka, Terka, Sára


čtvrtek 23. února 2017

Devět plchů v pelechu




Kamarádka to nazvala vražednou kombinací. Myslela tím (v tom nejlepším slova smyslu) spojení básniček Radka Malého a ilustrací Andrey Tachezy. Tomu prostě nejde odolat!

Devět plchů v pelechu (nakladatelství Běžíliška) je poctivé, pevné leporelo s úžasnou látkovou červenou vazbou. Ta skvěle ladí s šedosvětlemodrou náladou obrázků a ta zase s hnědokaramelovými plchy. No prostě: oko dospělého (mě) a těch nejmenších (Sára) se pokochá, ti větší (Klárka s Terezkou) počítají plchy pomocí nápadité básničky. Verše jsou vážně skvělé, u mě vede ten s továrnou na pl(e)chy..