sobota 28. března 2020

Vzdělávání, které nás baví




Začali jsme cíleně přeskakovat některé úkoly zadané školou a nahrazujeme je tím, co nám přijde zajímavé. Co baví holky i nás.

Učebnice na prvním stupni už sice vypadají o něco zajímavěji, než vypadaly za nás, nemůžu se ale ubránit dojmu, že jsou všechny cvičení tak trochu na jedno brdo. Obrázky a barevnost to nespraví. A když už jsme u té kritiky, ani ta grafická stránka učebnic, alespoň těch našich, není teda nic moc. Chybí mi asi trochu originality, citlivější barevnosti, prostě něco, co odliší jednu učebnici od druhé. Navíc, čím vzdálenější je dítě od první třídy, tím méně jsou učebnice zajímavé. Je to ale můj dojem, třeba máte jiné a zajímavější materiály než my.

...

Co se týká matematiky, chybí mi více, jak říkal taťka, selského myšlení. Pozadí za příklady, aby děti věděly, proč se co počítá. Ne naučit se jeden až dva typy slovních úloh a pak to celé děsně zdržovat zápisem, který je v podstatě pořád stejný a při těchto úlohách pro většinu dětí zbytečný. A pak ten stejný typ úlohy ještě pětkrát, aby se to dostalo dětem pod kůži. Chápu, i ti, kterým počítání až tak nejde, se všechno naučí systémem cvičené opice, je to ale smysl matematiky?
(Jen poznamenávám, že bohužel nejedeme podle matematiky profesora Hejného, ta je právě na selském myšlení založena)

Našli jsme si proto únik - holky mají každá svou Matematiku hrou zahraniční autorky Lindy Bertola. Baví je moc, Klárka svou čarodějnickou školu má už skoro hotovou a přemlouvá mě k objednání další. Do češtiny je přeloženo ještě pár dalších dílů, například o mimozemšťanech nebo špionech.








Co se týká Terezčina čtení, už dlouho koumáme, jak jí to celé zpříjemnit. potřebuje totiž hodně trénovat, jde ji to kapku ztuha. Jenomže sloupečky slov na rozlišení "b" a "d" ji tak otrávily, že nechtěla číst už vůbec nic. Delší texty ještě nezvládá, ani edici První čtení, čte opravdu pomalinku. Zatím nejlepší, co jsme vymysleli a funguje, je obrázkové čtení Andrey Popprové. Jedna dvojstrana - jeden příběh, obrázky  čtení urychlují, děj je svižný. Texty jsou oživeny drobnými úkoly a hádankami, některé i naučné. Jen mě mrzí, že je většina textu velkým tiskacím písmem, potřebovali bychom i něco podobného s klasickým textem.






Co se týká prvouky, připadala mi celkem zajímavá v první a druhé třídě. A zase, možná jen používáme nedobrou učebnici, ale když měla tento týden Klárka udělat zápis z druhů rostlin (vypsat pět obilovin, pět užitkových rostlin, dvě okopaniny atd.), přišlo mi to trochu smutné.

My ale máme poklady jako Tvořivou knížku o přírodě, Knihu aktivit v přírodě nebo knihu Tohle není věda. O těch asi není třeba moc psát, koukněte spíše na fotky. Některé navíc už asi znáte z jiných blogů.

Skvělé jsou ještě sešitky od Pipasik, ty už taky máme mnohokrát vyzkoušené. Plus některé věci mají ke stažení zdarma. Holky jsou hodně tvořivé, takže kdykoli je učení se něčeho spojeno s vyráběním, jdou po tom.

Taky je hodně chytly pokusy všeho druhu (momentálně máme namočené listy kedlubu v potravinářských barvách). Doporučuji každou středu ve čtyři odpoledne přímý přenos z brněnské Vidy - dělají Pokusy na doma.













No a potom naše drobná úchylka v mapách - máme s mužem oba vystudovánu Geografii a kartografii na Přírodovědě. Objevila jsem u anglického nakladatelství Usborne (můj objev loňského roku - Danči, mávám) sešit aktivit pro orientaci v mapě. Český překlad není, takže to holkám překládám, ale vlastně mi to ani neva, protože tohle mě teda fakt baví. Říkám - úchylka.







Od minulého týdne máme nově od nakladatelství Usborne (taky v angličtině) pracovní sešit o umění, který vznikl ve spolupráci s britskou National Gallery. Zatím jsme stihli jen prolistovat, ale myslím, že i tak mohu jen doporučit. Vlastně nevím, jestli si ji nebudu po večerech vyplňovat tajně sama..








Snad jsem některé z vás inspirovala a začnete si učení s dětmi více užívat. A omlouvám se za své brblání na náš vzdělávací systém, občas se tomu prostě neubráním.

Kdo máte další tipy nebo zkušenosti, co baví vás i děti, prosím, pište, budeme moc rádi..


středa 25. března 2020

V karanténě





Uzavření škol holky kupodivu neslavily, spíše truchlily nad tím, že neuvidí kamarády. A co že jako budeme doma dělat?

Na to samé jsem se ptala i já. Tři děti doma všechny pohromadě, to díky škole a ochotně hlídacím babičkám obyčejně míváme jen po velmi omezenou dobu.

Zmatek, nuda (holky), deprese (já) i zděšení (taky já - při zjištění denní dávky domoškoly) nastal hned v prvních dnech. Pak se přidala ještě nemoc (raději nezjišťujeme jaká) putující po dětech a končící u mě. A nakonec, aby nebyla nuda, ještě vši.

Proto jsme se my doma střídali u teploměru a místo šití roušek bohužel mydlili hlavy mastnými šampóny, prali všechno, kde ty potvory mohly přežít, a nekonečně vyčesávali zástupy zakukleného hmyzu.

Stydím se až za roh, že jsem zatím společnosti nepřispěla jedinou rouškou a můj obdiv máte všichni, kteří je šít zvládáte. Jste skvělí!

 ...

Už více jak týden jsme doma všichni, my dva s mužem máme home office. Vycházíme krom venčení Kukyho opravdu jen jednou za pár dnů na nákup. Celá ta izolace v naší rodinné bublině mi nakonec nijak nevadí. Asi už bylo načase trochu zklidnit náš života běh. Jen kdyby mě zároveň trochu nemrazilo z toho, co bude a jak bude...

První týden (zavřené školy) jsem si opravdu myslela, že se zblázním, že není možné dlouhodobě vymýšlet program a vzdělávat Klárku s Terezkou bez toho, aby Sára vymastila alespoň pět průserů denně.

Druhý týden moc nepočítám, ten mi asi navždy splyne v záchvatech kašle, rozsáhlé odvšivovací akci a (marné) snaze dohnat skluz v úkolech zadaných školou.

Teď od pondělí, tedy třetí týden, jedeme každý den podle plánu sepsaného na papír. Nevěřila jsem, ale funguje to. Celé dopoledne nám zabere škola, střídáme se s mužem po dnech a druhý tak má relativní klid na práci. Po obědě mají holky pohádku a my můžeme pracovat oba. Odpoledne děláme něco společně, podle preference holek to asi často bude nějaké vyrábění. Obrovský úspěch mělo v pondělí malování podle videa Jitky Zajíčkové.  Zjistili jsme spoustu fíglů týkajících se malování obyčejnými vodovkami a děsně nás to bavilo. Včera jsme malovali kávou.

Holky si našly každá svůj únik z nudy - vytáhly kuličkodráhu a vláčkodráhu, Klárka už poslechla snad všechny audiopohádky Českého rozhlasu, Terezka neustále něco tvoří, Sára skládá puzzle. Rychlost stavby bunkrů je neuvěřitelná a jejich pokryvnost stále stoupá - pár už jsem jich zažila i na šířku celého pokoje.

...

Co se týká domácího vzdělávání, je to pro nás oba s mužem velká zkušenost. Já sama od sebe bych se do domškoláctví jako takového asi nikdy nepustila. Ne, že bych tomu nefandila, ale nemám na to. Šance si to teď zkusit je velkou výzvou a zkušeností. Úkolů je ale opravdu moc a já jsem malý pán na to posoudit, jestli je to všechno opravdu třeba. Některá cvičení nebaví ani mě ani holky a já si říkám, že tohle přece nemůže být smysl vzdělávání. Otrávit všechny.

Mrzí mě, že jakákoli má vzdělávací aktivita navíc už by byla za čarou. Trochu jsem se těšila, že si to všechno zkusíme jinak, alternativně, ale není na to prostor. A vlastně asi ani chuť. Protože přesvědčit ty dvě, aby denní porci úkolů jakžtakž zvládly, to je občas dost náročné. Klobouk dolů před všemi učiteli, kteří vydrží ty znuděné pohledy každodenně několik let. A čest a obdiv všem, kteří výuku mají takovou, že jsou děti nadšené - je to asi obrovsky těžké.


...


Tu hromadu času, který teď máme, máme využít kreativně, udělat všechno, na co předtím nebyl čas, uklidit si.

Já jsem za ty dva týdny domácí výuky (kterou ani zdaleka nestíháme podle plánu), home office a všech nutných domácích prací (na jiné ani nepomýšlím) tu hromadu času nějak nenašla...

Co vy? Stíháte? Nebo opravdu nevíte co s časem?

Opatrujte se ...