středa 26. dubna 2017

Konečně batoh


Je to většinou tak, že stíhám šít a nestíhám fotit / nahrávat na Fler, FB / psát sem na blog. 

A nebo přesně naopak. Píšu, fotím, upravuji, postuji - ale šít stíhám jen málo.

Tento týden ale nestíhám tak ani tak. A doma to taky vypadá trochu jako po výbuchu.

Zato jsem ale byla u kadeřnice, plavat, na závodě koloběžek (díky, Jaji), s Klárkou na kolečkových bruslích, se  všema třema holkama v tišnovském muzeu. Něco za něco.

...

Ještě do minulého týdne se mi dařilo alespoň dodržet své vlastní předsevzetí, a to ušít dvě kabelky nebo jeden batoh týdně. Velkých kabelek už tak mám na skladě šest a k tomu dva batohy. Tady je jeden z nich.


Chtěla jsem ho sem dát až bude naskladněn i na Fleru. I s tím druhým, šedohnědým, rolovacím. Jen mi nějak trvá batoh hezky, stručně, smysluplně a hlavně atraktivně popsat.

Takže putuje nejdříve sem - třeba mě to popožene k další akci.

I když nevím, nevím.. Počasí venku mě popohání spíše do peřin :)



P.S. Batoh je volný, za 1700 Káčé - to kdyby mi někdo chtěl ušetřit to psaní popisu  (a sobě příplatek provize na Fleru)

středa 19. dubna 2017

Bílá sobota


Osiky - Lomnice - Šerkovice

11,5 km

Když nepočítám odpolední výpravu za česnekem a pár vycházek okolo Tišnova, byl to náš letošní první jarní výlet. Terezčin ušlapaný rekord - ani kousek se nevezla "na koni". 

Velikonoční nádivka ráno upečená  a na lavičce pod Sýkoří (ještě teplá) snězená. Poznávání jarních kytek podle chytré knížky v batohu. Studánka, co má vodu, ale neteče. Balíky slámy nad Synalovem  a Terezčino vítězství nad strachem z jejich přeskakování. Stovky rozkvetlých stromů nad Lomnicí. A pan číšník, který chtěl hospodu, ale neměl rád lidi - na Bílou sobotu v dobré náladě.




Velká výhoda našeho života bez auta a Tišnova jako městečka pod kopci je to, že se člověk nechá vyvézt do kopců autobusem a pak už je to skoro pořád z kopce. S malými dětmi je to k nezaplacení..

Snažíme se o Velikonocích skloubit děti, mše, tradice (a hromosvod), a tak je toho někdy trochu moc. Vyjet na jeden den jen s dětmi, psem a batohem pryč je úžasné. 

Nějak mě to výletování chytlo. Mám prozkoumanou mapu okolí a těším se na letošní sezónu bez obydleného břicha.

Teď už jen přesvědčit to počasí. Dnes po cestě ze školky holky výskaly a skákaly - že prý milují sníh. Úplně jedno jim bylo, že je druhá polovina dubna. Proč taky neumím, aby mi to bylo jedno?

sobota 15. dubna 2017

Dajtě vajec na tatarec


Pokud máte stejně jako já mírný odpor k předraženým, kupovaným, v pestrobarevném alobalu zabaleným zajíčkům a slepičkám, mám pro vás alternativu. Na poslední chvíli (jak jinak u mě) mě zachvátila má vrozená potřeba mít všechno jinak než "normálně". 

Trocha inspirace na pinterestu a transformace v české krajové zvyklosti.

Výsledkem jsou papírová vajíčka, ve kterých jsou zašité lentilky, arašídy v čokoládě a mandle v bílé čokoládě. 

Pokud se do podobných chcete ještě na poslední chvíli vrhnout, budou vám stačit dva papíry na sobě položené. Na ně vajíčko nakreslené. To umělecky pomalované. Pak v trase tužky skrz oba papíry prošité. Nezapomenout, prosím, nechat pár centimetrů neprošitých - tudy musíte vejce naplnit. A po naplnění otvor zašít.

Hotovo. Mňam. Zase mě po pár letech mrzí, že nejsem alespoň na chvíli kluk :)

středa 12. dubna 2017

Dětský pokoj poprvé



Když holky (už před více než měsícem) odjížděly na jarní prázdniny k babičce a já plánovala zútulňování jejich pokoje, představovala jsem si to jako v Bydlení je hra. Holky pryč, já střídavě za šicím strojem a se štětcem v ruce. A že až si je dovezeme zpátky, bude pokoj k nepoznání, holky u vytržení a já šťastná jak blecha.

Asi už mě a mé nereálné představy znáte, a tak už tušíte, že to asi úplně nedopadlo. 

Nějak jsem zapomněla, že:

- tým Bydlení je hra byl o krapet větší než můj tým, navíc v týmu nebyla tou dobou čtyřměsíční Sára

- na programu týdne byla krom zútulňovací akce i akce zavedení systému v totálním nesystému mých faktur a složenek - povedlo se

- vzniknou drobné brzdící komplikace typu - plech, který nám už dva roky překáží na zahradě, není magnetický a tudíž z něj nemůže být tabule, magnetickou barvu v Tišnově nemají a navíc je prý na nic. A podobně.

Výsledek je, že jsem zdaleka nestihla všechno, co jsem chtěla.

Něco ale vzniklo a další vzniká postupně.

Takže co už mám:



Hodiny. Koupila jsem za pár korun hodinový strojek, muž zrecykloval jakýsi kus dřeva ze zahrady. Nejhorší bylo napsat číslice - malování mi nikdy nešlo. V kulatém otvoru ještě bude sedět háčkovaný ptáček - až ho jednoho krásného dne uháčkuju .. Lev v košíku je součástí lustru - o tom už jsem psala tu.



Vymalovaný komín. Původně měla hrana uprostřed balónu sloužit jako metr. Nakonec jsme ale odhlasovali, že je škoda balón pomalovat. Na malůvky všude možně je teď expert Terezka - hlavně na ty fixkou na dřevěných trámech, ty už asi nesmyjeme..

Tabule. Magnetická a fixkami na tabuli pomalovávací. Z výše uvedených důvodů jsou teď fixky ale nějakou dobu jen na příděl. 

Tři ušité sedací vaky naplněné polystyrenovými kuličkami.




Galerie obrázků. Že prý jsem málo myslela na ty naležato..




Vlaječková girlanda. Dlouho jsem přemýšlela jestli jo nebo ne. Přece jen už je to dost profláknuté. Ale když jsem ji pověsila mezi trámy, bylo mi jasné, že nezůstane jen u jedné. K lany vyplétanému zábradlí (má na svědomí muž) úžasně pasuje.

Krabice polepená balícím papírem od Jany z Lesa. Sjednotila jsem tímto úžasným papírem více krabic i nějaký ten šanon na časopisy.

O mraku poličce a věšáku už jsem tady psala. Úžasně fotogenická věc..

Koš na plyšáky. Ten je potřeba velký. Konstrukci z původního IKEA banánového koše jsem celou stavbu bránila před vyhozením vlastním tělem. Měla jsem v plánu z ní vyrobit stolek, nakonec ale skončil znovu jako koš.




To je zatím vše. Oproti stavu před rokem a kousek je to dost změna. Úpravy ale stále nekončí, mám v plánu ještě povlečení, římské rolety, muž má načrtnutou kuchyňku a zatím jen v hlavě Klárčinu postel vyšší než obvykle. 

Prostě pořád se máme na co těšit ..

Nedokonalosti


Letos u nás budou větvičky ve vázách bez zavěšených vajíček. Jediné vyfouknuté vajíčko, které přežilo naše stěhování, nepřežilo Terezčin "jů efekt" při vybalování z krabice. Nové jsme zatím vyfouknout nestihli. Ani okna jsme zatím umýt nestihli, teprve v pondělí zasazené jarní osení ještě nevyklíčilo a lístky, které chceme s holkama obtisknout na vajíčka, už třetím dnem čekají v misce s vodou. O velikonočních přáních, které jsme chtěli vyrobit a poslat, ani nemluvím.

Učím se ale být spokojená i přesto, že nestihnu všechno, co bych chtěla (a že bych toho chtěla!). Takže jsem naplnila snad veškeré vázy, které vlastníme, květenou ze zahrady a aby výzdoba alespoň trochu připomínala Velikonoce, použila jsem místo váziček i skořápky.  Velkou radost mi dělá i má na keramice vyrobená miska s květem hrušně. Okraj krásně ladí k barvě skořápek.

Zalíbily se mi lněné ubrusy a aby nebylo minimalismu málo, ušmikla jsem kousek lnu ze svých zásob a se začišťováním jsem se nezdržovala. Stačí pár nitek vytáhnout a okraj mírně vytřepit. Žehlit netřeba, naopak zmačkala jsem ho ještě více, než původě byl. A líbí se mi moc, dokonce uvažuju, že si vyrobím i podobnou lněnou podložku na focení ušitých věcí.




Holky ráno přišly s tím, že dnes, na škaredou středu, se nesmí nikdo mračit. Jinak mu to prý zůstane po celý rok. Měly jsme tak po dlouhé době krásné ráno, kdy nikdo nemrčel, nekňučel a nežaloval. Snad to tak bude pokračovat až do večera.


Mějte taky krásný a nezamračený den!

sobota 8. dubna 2017

Ještě jeden experiment



Zkusila jsem tentokrát otočit poměr koženka/látka, zipový díl ušít z vyztužené látky a zkrátit uši. Nebo ucha? Ty jsou spíše do ruky než přes rameno. I když pokud nebudete mít na sobě zrovna tlustou zimní bundu nebo kabát, na rameno je i tak navléknete. Popruh jsem udělala nenastavovací, dvouvelikostní. Pokud chcete popruh delší, přes hlavu, cvaknete jednuduše každou karabinu na jednu strany kabelky. A pokud jej chcete přes rameno, uděláte si popruh kratší, dvojitý, obě karabiny jsou na jedné straně - jako na fotkách.

Nebudu se tvářit, že se po zdražení kabelek a batohů objednávky jen hrnou. Není to tak. Vlastně jsem za ty skoro dva měsíce prodala kabelky jen dvě.

Nedávno jsem ale narazila na zajímavý článek  o handmade byznysu a přestala  definitivně mít výčitky, že je mé zboží drahé. Není. Kabelka mi podle kalkulace v článku vyšla na 2400 Kč!!

Jsem z toho (neprodeje) mírně nervózní, to jo. Ale na druhou stranu mám díky tomu dost času na volnou tvorbu. Mám v plánu ušít velkých kabelek alespoň deset až patnáct a tento počet pořád plus mínus udržovat, abyste měli z čeho vybírat. A batohů alespoň pět  - pro začátek. Kabelky mám zatím čtyři, batoh jeden - jen co jej nafotím, pochlubím se..

A pak už bude jen líp a líp a líp :) Je důležité tomu věřit...

úterý 4. dubna 2017

Když den za nic nestojí..


Měla jsem představu, že hned v pondělí v devět ráno zasednu ke stroji a doženu všechny neušité resty z minulého týdne. Bylo to ale úplně jinak. Více párání než šití, spousta nadávek, a když jsem se rozhodla alespoň ušité věci vyfotit, trvalo mi to dvakrát déle než obyčejně a pořád jsem nebyla spokojená. Třetí změna plánu - úklid pracovny - taky nevyšel. Nerozhodně jsem několikrát začala vždy v jiném rohu místnosti, abych zjistila, že vlastně zatím nemám plán kam co přemístit. A tak jsem to vyřešila po svém - dala si oběd a šla si lehnout.  

Nepomohlo to, odpoledne se neslo ve stejném duchu.  A tak jsem po dlouhé době šla spát v deset(!!) hodin. 

Dnešní ráno bylo úžasné. Energie doplněna, nálada skvělá. Pokud to tak taky někdy máte, spánek můžu jedině doporučit..


***

Jediné dvě včerejší ušité věci - toaletka a pouzdro z mé oblíbené látky pro kamarádku k narozeninám. Vyfoceno na nové poličce-věšáku v dětském pokoji.

pondělí 3. dubna 2017

Křtiny


Byla jsem předem dost nervózní. Oběd pro třináct lidí mě stresoval. Kam všechny usadím, co uvařím a kde seženu třináct příborů. Byla jsem kvůli tomu na sebe naštvaná, ale nemohla jsem si pomoct...

A ono to nakonec bylo úplně v pohodě, stres se v neděli ráno rozplynul a já byla ráda, že se můžeme všichni potkat. Není moc příležitostí, kdy se sejdou obě strany rodiny (když jsou každá z jiného kouta republiky).

Duchovní rozměr křtu slovy moc popsat neumím. Přijme člověk během této mše tolik energie, že nějaké starosti s přípravou úplně zmizí. 




Na příště si dávám za úkol zkusit se předem méně stresovat, výkop hromosvodu odložit raději na víkend po akci než na víkend (a sobotu) před akcí a maso na nedělní oběd koupit už v pátek (protože zákon schválnosti funguje a v sobotu evidentně všichni potřebovali taky hovězí). A kdyby se mi povedlo krabičku s cukrovím pro pana faráře donést až panu faráři a ne ji rozsypat na dlažbu kostela, bylo by to taky fajn :)





Dobře bylo.

Velké díky všem (hlavně babičkám) za pomoc a hlídání holek během příprav. Taky kmotře za psychickou podporu a vynikající medovník. A všem za to, že v neděli byli s námi..