středa 24. května 2017

Flek na krásném dni




Tak krásně ten včerejšek začal.

Přišly mě navštívit Zuzka Na kopečku a Peťa Bududub. Úžasná inspirativní hodinka.

Zbytek dopoledne pak v Brně, které mě tentokrát neznechutilo svou liduplností, ale naopak mile překvapilo. Lidé usměvaví, kavárny v ulicích příjemné, na České veselá a pohodová hudba, zelené stromy. Už i to nádraží začíná pomalu vypadat příjemně.

Objevila jsem (úplnou náhodou) obchůdek Sonnentoru. Bio čaje. Plná výloha Peti Oringle. Vyhrála soutěž a pomalovala pro ně výroční čajovou krabičku včetně jednotlivých balíčků s čaji. Na každém pytlíčku citát o radosti. Už mám jednu doma - moje radost veliká.




U odpoledního šití jsem trochu usínala, probralo mě až večerní plavání. Moc hezky jsme si to každotýdenní plavání s kamarádkami vymyslely - doporučuju!

Večer na mě ale bafla červená skvrna na ruce. Minulý týden tam bylo klíště, takže panika řádná. Bylo to asi mé páté klíště za celý život. 

Existuje vůbec méně prozkoumaná nemoc než je borelióza? Ví vlastně někdo, jestli se dá přenést kojením? Budu muset kvůli případným antibiotikům kojit přestat ? A znamená flek jistojistě boreliózu, aby případný stop kojení nebyl pro nic za nic? Pomůže to vůbec? Proč každý lékař tvrdí něco jiného?

Nejhorší je smrt z vyděšení. Opakuju si to dnes celý den a pomalu to začíná zabírat.  Zítra si nařizuji návštěvu své praktičky a nějak (dobře!) to určitě dopadne..

pondělí 22. května 2017

Sářina místa aneb o dekách minulých i budoucích


Říkám si často, jestli holky ocení to, že mají velkou část svých hraček (oblečení, pokoje) vyrobené ručně svými rodiči. Zatím si to příliš neuvědomují, stěžovat jsem Klárku slyšela  jen jednou - Mami a KOUPÍŠ mi někdy taky něco?

No není to s našimi hracími zásobami zdaleka tak zlé, jako to z té věty zní - hračky už pomalu nemáme kam dávat a kupovaných je pořád většina. 

Co se týká hraček pro miminka a jiných mimi bebechů, tam už možná vedou ty vyráběné věci. Těhotenské a kojicí hormony asi holt mají velký vliv na mou tvorbu.


Dřevěného čápa nad postýlku jsem původně chtěla Sáře vyrobit papírového, ale když se pak muž nabídl, že jej udělá ze dřeva, vůbec jsem se nebránila. Momentálně visí nad Sářinou "denní" postýlkou v obývacím pokoji, časem se přestěhuje do dětského pokoje. Muž není moc spokojen s délkou jeho letu po zatáhnutí provázku. Vyřezat ho, jsem pochopila, totiž není až tak náročné jako ho pak správně vyvážit a navázat křídla k tělu. Mě se ale moc líbí a těším se, až Sára bude v postýlce stát a tahat sama za provázek..



Co se dek týká, mám vždy jedno dítě zpoždění. Vysvětlím:

Hrací deku jsem chtěla ušít už Klárce. Teď už se asi dá nějaká pěkná deka pro miminka sehnat (myslím tím deku, na které nebudou všechny barvy světa), před sedmi lety se mi  žádná nelíbila. Než jsem ale začala šít, uměla Klárka lézt a běhat a už tak ani nemělo cenu se do deky pouštět. Na svou obhajobu musím říct, že lezla už v šesti měsících.

Deku jsem nakonec ušila až pro Terezku. Zhruba uprostřed šití mi praskla plodová voda a přímo od rozešité deky jsem jela do porodnice. Lézt po kolenou v den termínu se příliš nevyplácí. 

Dnes bych asi zvolila jiné barvy, určitě bych vynechala ostrou žlutou, ale co už.. Terezce na povalování  a později přikrývání posloužila. Sára se na ní válí v obývacím pokoji na zemi a teď ji nejspíš začneme brát i ven na zahradu.



Jedna deka mi ale pro Terezku byla asi málo, v průběhu jejích prvních měsíců jsem se pustila do šití kulaté hrací podložky. Viděla jsem kdesi na internetu nápad s provlečenou stuhou dokola - deka se tak dá zatažením za stuhu sbalit i s hračkami povalujícími se na ní a někam pověsit. Přišlo mi to praktické.

Šila jsem sice docela rychle a Terezka se svým flegmatickým přístupem ke všemu začala lézt docela pozdě. Ale stejně: užila si na ní možná tak měsíc a pak už začala objevovat svět za hranicemi jakýchkoli dek.





Zato Sára si deky užívá plnými doušky. Mám ji nahoře ve svém šicím pokoji a tam trávíme opravdu moře času. Všechny blbinky, posunovací berušky, šustítka, dřevěné kroužky i tahací háčkovaný pavouk jsou tak konečně maximálně využity. A věšení na haklík jsem nakonec použila jen asi dvakrát - dům se nám od Terezčiných batolecích časů kapku rozrostl a tak není potřeba deku pořád uklízet.

Jen ta zelená mě po letech zase trochu mrzí, naštěstí máme domácnost jinak celkem barevně neutrální.


V dlouhodobém plánu mám ušití nějakých patchworkových dek pro všechny tři  holky. Ne úplně dětských, takových těch, které s nimi porostou. A pak se s ni možná i odstěhují..

 Anebo taky ne a zůstane nám tady hromada dek - uvidíme.. :)

úterý 16. května 2017

Chrastítko


Dlouho už mám choutky vyměnit slona z mých černobílých mimihraček za něco jiného. Šustící uši jsou sice fajn, ale jejich ruční našívání trvá hrózně dlouho. A přišívám je poctivě, dvakrát i třikrát dokola, protože batolata slonům jistojistě dávají zabrat. Navíc nemám moc v oblibě plyšáky a sloník plyšáka vlastně dost připomíná. Hlavně ale ty pracné uši..

Napadlo mě chrastítko a dlouho mi trvalo než jsem vymyslela tvar. Nakonec jsem zvolila to nejjednodušší, co šlo. Vlasatá hlava a uchopovací část tak akorát miminkům do ruky. Vyšla jsem z rozměru (průměru?) nohy mých šitých baletek, mám totiž už několika miminky prověřeno, že právě noha panenky se moc dobře v ručkách drží a žmoulá.

Vyšité oči nesmí chybět, jen trochu váhám, zda přidat i úsměv - co myslíte, jo nebo ne? 

Chrastítko uvnitř s rolničkou nakonec vypadá jako miminko, což je trochu kouzlo nechtěného. Ale líbí se mi to tak - miminko pro miminko.

Mám teď rozpracovány dvě "limitované edice" mimihraček, takže už si můžete představovat jak asi budou vypadat.

Tohle chrastítko právě teď testuje naše Sára, abychom odhalily případné nedostatky a pak už hurá na další, prodejní..





neděle 14. května 2017

Fler trh



Nová zkušenost, nové nápady a dost zbylého zboží na to, abych přes léto mohla více odpočívat. Když se to napíše takhle, hned to zní o dost pozitivněji. O dost pozitivněji než můj sobotní splín, když jsem po dvou hodinách postávání za stolečkem neměla vyděláno ani na vlakovou jízdenku. Zachránila mě až Petra Bududub (díky!), kterou jsem moc ráda poznala osobně. 

A pak taky  sympatická paní, která zná můj blog i Fler, měla v celém kulturáku nejkrásnější barevně sladěný a nepřeplněný stánek a šije moc krásné úpletové věci. Její značka se jmenuje Victorky, a když pár dnů počkáte, budete si moct na Fleru prohlédnout její šité věci.

Bez těch dvou by můj výdělek byl tragičtější než tragický.



Mým nejprodávanějším zbožím byl pohankový nahřívací sáček za 30 Kč (na fotce dole vpravo). Už to asi mluví za vše.


Nejspíše za to mohou mé mírně depresivní stavy, ale neměla jsem dobrý pocit z prodejci příliš přeplněného kulturáku. Připomínalo mi to tam nějakou výprodejovou akci OP Prostějov. Na druhou stranu mi to pomohlo uvědomit si, že můj stánek je taky přeplněný, přeplácaný a přebarvený. A sesumírovala jsem si v hlavě dost změn svého šití a prezentace výrobků. A to se taky hodí a třeba by mě to jinak ani nenapadlo. Tak teď jen to dotáhnout..


Muž se dopoledne se Sárou  prošel na Zelenou horu, památku UNESCO, a našli pod ní kolem rybníka krásnou dřevěnou stezku. Po skončení trhu tam z terapeutických důvodů dotáhl i mě. Procházka (a jídlo) mi pomůže vždycky.




Ale nebojte, nejsem na tom tak špatně jak to z článku asi vypadá. Mám nejspíše nějak rychlou schopnost psychické regenerace nebo co. 

Příště znovu a lépe (a asi i jinde :))

pátek 12. května 2017

Na Fler trh do Žďáru


Vyrážím zítra. Vlakem, což už samo o sobě bude nový zážitek. S mužem a Sárou jako doprovod - kojení člověk totiž neošidí. Trochu se bojím, jak na prodejní stůl všechny ty věci naskládám, když s sebou nebudu mít své bedýnky..

Přišlo mi v pohodě nechat si nákup papírových sáčků, rozměnění drobných a vytištění visaček na dnešek. Už jsem za to ale včera sklidila kritiku (hádejte od koho :)), takže první poučení pro příště by bylo.

Došívám posledních pár knihobalů, pouzder a záložek. Střídavě houšám Sáru a chodím po špičkách, aby spala ještě alespoň pár minut déle. Vylezl ji první zub a další budou nejspíš brzy následovat - je nervózní, uplakaná a přes den skoro nespí. Dnes dokonce trochu s teplotou.

Tak mi, prosím, držte palce, ať to nějak zvládneme (a jdeme spát pokud možno před půlnocí). Pokud se do Žďáru nad Sázavou do kulturáku na Fler trh zítra chystáte, moc ráda vás všechny uvidím. Je to můj šestý trh, tak třeba už nebudu ani tak nervózní..


úterý 9. května 2017

Diabetické pouzdro


Našla si mě na Fleru paní, že by mě chtěla poprosit o pouzdro na potřeby diabetika. Učím se postupně odmítat zakázky, na které nemám, nebo zakázky, které by mi trvaly ušít hodně dlouho a bylo by mi trapné říci si o férovou cenu. Nejsem švadlena a některé postupy a akce, které by pro švadlenu byly hračka, mě stojí spoustu času.

Občas ale ráda udělám výjimku. Pouzdro jsem šila nedávno Klárce, tohle mělo mít jen jiné rozměry a menší počet gumiček uvnitř.

Dnes jsem rozešité pouzdro došila a myslímže dobré. Líbí se mi. Má gumičky přesně podle rozměrů glukometru, píchátka, pera a proužků. Velkou kapsu na zip na další důležitosti a potřebnosti. Výška pouzdra je něco přes pět centimetrů .

Pokud je ve vašem okolí nějaká diabetička, které by pouzdro slušelo, ozvěte se. Do zásoby je šít nebudu, na přání a možná i na míru Vašim potřebnostem klidně..


pondělí 8. května 2017

Jarní


Tolik jsme toho v posledních deseti dnech zažili a viděli, že mi připadá jakoby čarodějnice byly už nejmíň před měsícem..

Začali jsme minulý dlouhý víkend výlety v okolí Tišnova v nadějně jarním počasí. Pokračovali čtyřmi dny v Českosaském Švýcarsku v melancholicky chladném dešti-nedešti a zakončili to včera svatbou Karlova bráchy v Ústí nad Labem - chladno bylo, ale sluníčko to zachraňovalo.

Až dnes jsem se proto dostala k fotkám z minulého víkendu.

Brusná - Veselský chlum - Prudká. Záměrně vybraná trasa po vršcích místních kopců. Spousta výhledů, rozkvetlých starých stromů a v závěru dost terénní sešup čerstvým bukovým lesem. Byli s námi kamarádi a jejich děti - motivovat někoho k chůzi proto nebylo příliš třeba. Jen chodit příliš blízko balíkům slámy se nevyplácelo :) Tři holky a kluk dělaly luční kytici (škoda, že se žádnou nepodařilo v neuvadlém stavu donést až domů), našli perníkovou chaloupku (nebo ji našel strejda Ondra?) a vymýšleli nám hádanky ("závora - řekni heslo").

Oběd na louce kousek pod Veselským chlumem. Sára dostala první šanci prozkoumat zblízka trávu. Sluníčko - vítr - teplo - zima.







První máj jsme  oslavili v kopcích na druhou stranu od Tišnova, z Úsuší přes Pasník do Předklášteří. Tentokrát už jen nás pět a naše borderka Kuky.




V úterý mě po tom všem čeká rychlý návrat do šicího tempa. V sobotu se totiž chystám do Žďáru nad Sázavou do kulturáku na Fler trh. Všichni jste samozřejmě zváni. Pro mě další nová zkušenost - jen těch obalů, záložek a miniorganizérů bych chtěla ještě pár stihnout ušít. Prostě jako vždycky..

úterý 2. května 2017

Sára půlroční


Neskutečný pohodář a reklama na dítě. Na každého se směje, když pláče, vím, že má buď některou končetinu zaseknutou mezi šprušlemi postýlky nebo že ji dudlík spadnul moc daleko a marně se už pěknou chvíli snaží na něj dosáhnout. Nebo že jsme ji nechali dlouho bez výhledu na nás, zbytek své rodiny. Dokáže si dlouhé minuty hrát sama i třeba jen s prázdnou plastovou miskou, jen nás má ráda na dohled.

S Terezkou si vytvořili svůj vlastní komunikační kanál. Série výskání, chechtání a roztodivných zvuků začíná hned ráno, když přijde Terezka za námi do ložnice, a pokračuje průběžně celý den. Někdy nastartuje sled zvuků Terezka, jindy (s čerty v očích) Sára.

Paci, paci a jiné blbůstky ji moc neučíme, flákáme to. Zato vyplazovat jazyk na sebe navzájem, to nám jde. Sára je mrštná až kam, na břiše se točí kolem dokola jak drak, sune se po kouscích dozadu a občas už i krapet dopředu. Začíná zkoušet zvedat zadek. Ruce ovládá dokonale a šátrá po všech a po všem v dosahu - předvčerem si je zcela plánovaně vymáchala u mě v talíři.




Když potřebuje nutně na něco dosáhnout, nevzteká se (vztek jako motor vývoje, Klárka díky němu v sedmi měsících stála), ani se na to po dvou pokusech nevykašle (takto flegmatická Terezka naopak začala chodit až ve čtrnácti měsících). Jednoduše se pár minut snaží a pak začne výskat, aby si mě přivolala jako podavače. I v ostatních vlastnostech (a vlastně i vzhledu) mi zatím připadá jako průsečík Klárky a Terezky.

Váží 7,2 kilo a měří 74 centimetrů (24.4.2017).