středa 29. dubna 2020

Podpoř svého živnostníka






Byla jsem dnes podpořit kamarádku vlastnící malý butik v našem malém městečku. Objevila jsem (krom jiného) tohle úžasné triko a zjistila neveselý stav drobného podnikání. 


Kamarádka je ve vlastním, tudíž nemusí platit nájem, ale celá její investice do jarní kolekce ji z důvodu koronaopatření zůstává viset na štendrech, namísto aby už byla dávno prodaná a ona mohla utržené peníze dál investovat do letních věcí. Ještě hůře jsou na tom prý například majitelé obuví - těm budou celé léto ležet na skladě desítky tisíc korun. (Každý pár jarních/podzimních bot mají v x velikostech, protože tak je velkoobchody dodávají). A spousta dalších.


 Ne, že bych tomu celému nějak echt rozuměla, ale mám z koupeného trika dvojitou radost... 








 Až si budete pořizovat něco na sebe (nebo vlastně cokoli jiného), zajděte si pro to namísto do řetězce nebo eshopu do nějakého malého krámku poblíž a podpořte tak "svého" podnikatele. Pomůžete mu. A budete mít taky dvojitou radost, fakt.


pondělí 27. dubna 2020

Workshop s Czechitas





Nejen děti, i sebe je třeba vzdělávat. A já mám teď překvapivě hlavu docela otevřenou. Před deseti, patnácti lety by mě nikdy nenapadlo s jakou radostí se budu něco nového učit.

O víkendu jsem absolvovala online kurz s Czechitas. Je to skupina šikovných holek, které pořádají IT kurzy pro další holky. Já absolvovala workshop pro práci s grafickým programem Canva.

V Canvě si můžete vytvořit na co si vzpomenete. Od příspěvku na instagram, přes pozvánku na narozeniny, po plakáty a profi vizitky.

Workshop měl být původně v Olomouci, kvůli karanténě proběhl nakonec online. Měla jsem strach, jak to všechno online půjde, jak bude fakčit počítač a jestli já si nebudu připadat jako totální IT trubka. Všechno ale proběhlo bezproblémově a já jsem nadšená a unešená. Z Canvy i z Czechitas.

Lektorka Lenka Svobodová byla velká sympaťačka, teorii (barev, typografie, designu) prokládala prací s Canvou a my si hned všechno procvičovali na zadaných miniprojektech. Vždy, když už se mi začal pomalu zavařovat mozek, vyhlásila Lenka přestávku.

Moc povedené to bylo a motivovalo mě to k dalším podobným akcím.

A jak řekla Klárka (která mi celý den koukala přes rameno a už si i včera vytvořila plakát do svého zahradního obchodu a průkazku do knihovny): kdyby nás toto učili ve škole, tak by mě to tam strašně bavilo..













P.S. Kolekce Slunečná louka opravdu existuje, právě jsem ji nahrála na Fler - nakoukněte..


pondělí 20. dubna 2020

Údolí řeky Oslavy




Přesto, že Klárce se nejvíce líbí v jejím pokojíčku (její vlastní slova), strávili jsme sobotu v údolí Oslavy. Ranní, nebo spíš dopolední tradičně sobotní vafle na zahradě, cesta autem plná výkřiků, komu je zrovna nejšpatněji a milion kešek. Poctivé nandávání a sundávání roušek, špekáčky v trampské osadě u řeky, sto plus jedna hádka o hamaku. Pak turistická "kozí" červená značka prudkým svahem, kde jsem byla za hysterickou matku (Sára naštěstí v krosně, jinak bych byla stokrát po infarktu). Hrad Lamberk, kde holky kroutily hlavami nad tím, kde jako ten hrad je.

Všude kolem nádherné hluboké údolí, které je bohužel na listu plánovaných přehrad. Snad zůstane jen u toho listu ...














sobota 18. dubna 2020

Velikonoce 2020



Jako letos skoro všechno, i Velikonoce byly jiné. Bez velikonočních obřadů v kostelích, bez mazanců (droždí se na několik týdnů stalo u nás těžko sehnatelným artiklem), bez koledníků. Doba koronavirová nás uzavřela doma, na zahradu, tváře nám schovala pod roušky.

Velikonoce jsme po delší době trávili jen sami se sebou, v pěti. Krásného počasí jsme využili k výletům do pečlivě vybíraných míst bez turistických stezek, kde jsme potkali minimum lidí. Na Velký pátek jsme si spolu prošli lesní křížovou cestu i se čtením všech zastavení, pro holky i pro nás, myslím, velký zážitek. Perníčky jsme upekli i kraslice nazdobili. Jen tak, pro sebe. Sára se naučila jezdit na odrážedle - konečně do něj letos dorostla.

V pondělí jsme holkám v duchu anglických tradic poschovávali čokoládová vajíčka po zahradě, což sklidilo velký úspěch. Nejspíš z toho bude tradice.

Hodně jsme o všem mluvili a četli a holky tak možná zase o kousek lépe chápou smysl Velikonoc.

Dobře nám spolu bylo. A je ...












úterý 7. dubna 2020

Šiju!





Zajímavé je, že jakmile jsem znovu nucena se celé dny motat kolem holek, strašně moc se mi chce šít! Chuť, kterou jsem od Vánoc hledala, se sama objevila. Času je málo, hodně málo, ale ten klid a mír, když se zavřu u šicího stroje. Mám dvě dopoledne v týdnu, kdy se s holkama učí muž, a nikdy ne v kuse, často má Sára potřebu strávit část "školního" času tím, že mi přerovnává nitě, látky a špendlíky.

Možná právě proto, že si ty chvilky člověk musí vybojovat, nevím..

....

Mám velkou radost z tohoto batohu, je totiž recy - ušitý z šatů, které jsem ulovila jako sekáčový kousek na Náměšťském předvánočním trhu. Vzor látky, který je stejný jako naše nová dlažba v předsíni, ten jsem tam prostě nemohla nechat!

Ze zadního dílu jsem ušila sobě kabelku, z předního teď batoh. Celkově jsem batoh zase o kousíček posunula dál.

Přidala jsem výztuhu podšívky, aby byl batoh pevnější.

Mírně jinak teď začišťuji popruhy - okraje koženky schovávám dovnitř.

Z látky šiji celý vrchní díl (z koženky zůstává oboustranně dno a záda) - připadá mi tak batoh takový čistší..

Rolovací část je kapku kratší - aby se dala jen jednoduše překlopit.

A z čeho mám velkou radost je zapínací přezka - je nově délkově nastavitelná, takže batoh zapnete poloprázdný i přeplněný (díky Markét :)).


Dokonce se jej výjimečně podařilo vyfotit i se mnou..










pátek 3. dubna 2020

Móda?





Moje úchylka ve sledování střihů a vzorů kabelek, které nosí slečny a dámy kolem mě, se v posledních dnech přelila ve sledování roušek. A musím říct, že mnohdy zírám, jak krásnou látku, barvu nebo jen tu lemovací/zavazovací šňůrku lidé nosí. Jak jim to (hlavně v různých zpravodajských videích) ladí k šatům nebo saku.

Nejdříve jsem si připadala divně, není to přece žádná móda, je to nutnost.

Ale teď si říkám, však co. Proč si to celé trochu nezpříjemnit. Každá věc, která nám všechny ty opatření udělá o kousek snesitelnějšími, se přece počítá.

Po prvních pokusech, kdy jsem při lemování roušky málem vyšuměla a několik roušek letělo přes celou pracovnu (někdy jsem odporný perfekcionista), jsem už i to lemování nacvičila, a tak už taky šiju jednu za druhou.

Proto ke každé vaší objednávce nyní posílám roušku. Nic navíc neplatíte a můžete si na Fleru, v jedné ze záložek mého profilu, vybrat látku, která by se vám na roušku hodila. Můžete si ji sladit s čímkoli se vám hodí. Nebo ji mít stejně vzorovanou jako kabelku.

A kdyby se vám zalíbila přímo tato kabelka, je k mání na mém Fleru (nebo o něco levněji na mailu, však to znáte).